Jak se zbavit dluhu  

Nahoru
HUMOR
10 rozdílů  žena a dívka
Božskej klid
Cestování po světě
Citáty, Přísloví, Moudra
Dárky pro muže
Děti - výchova
Dieta
HOROSKOP
HOVORY S ANDĚLEM
Jak se stát oblíbeným
Jak se zbavit blech
Jak se zbavit dluhu
Jak udělat partnera šťastným
Jak využít logr z kafe
Jedovaté potraviny pro kočky
Jedovaté rostliny pro kočky
KOČKY a KOCOUŘI
Kuře, kuřecí jídla a speciality
Láska
MDŽ
Koupím nemovitost
Oceány
PF
POHÁDKY pro malé i velké děti
PŘELIDNĚNÍ PLANETY
Přesný čas v ČR
SOLÁRY za SKVĚLOU CENU
Svatý Valentýn
Trávník
Vánoce
Váš den narození
Věděli jste to?
Velikonoce
VÝDĚLKY na internetu
Zajímavé stránky na FB
ZPĚVNÍK ČESKÝCH PÍSNIČEK
z ostatni
Zboží  

Kniha pro všechny, kdo se chtějí zbavit všech dluhů a nakonec možná ještě zbohatnout .

•  Je mnohem těžší být chudý než bohatý.
•  Nenechte sebou smýkat ze strany na stranu
•  Ukažte svému okolí, že jste mnohem lepší než si myslí
•  Zažijte pocit zadostiučinění a pýchy
•  Pomožte sobě i své rodině
•  Začněte žít jako člověk !

JAK SE ZBAVIT DLUHŮ

Vím, proč Vás zajímá tato kniha …

Vím, proč Vás zaujala tato kniha, vlastně tento web a pustili jste se do čtení. Asi Vaše finanční situace není až úplně taková, jako by jste si představovali. Úplně nejraději bych byl, kdybych touto knihou neoslovil vůbec nikoho ! Znamenalo by to, že jsme všichni spokojení, šťastní, nikomu nic nechybí a hlavně nikdo nemá dluhy. Bojím se ale, že oslovím většinu tohoto národa. No, v takovém případě budu ale také rád. Sice méně, ale přeci, protože mohu doufat, že alespoň někomu pomohu zbavit se dluhů a tím mu vyřešit spoustu starostí, které jsem si zažil na vlastní kůži.
Nejsem odborník ani spisovatel. Jen jsem měl to „potěšení“ si dluhy vyzkoušet sám na sobě. A byly to pořádné dluhy. Myslím, že přesně vím, co zažívá každý člověk v podobné situaci. Není to lehké, ale vyřešit jde skoro vše. Zde máte alespoň možnost zjistit, jak jsem to vyřešil já a věřím, že něco z toho Vám jistě také pomůže.

Slyšel jsem jeden celkem vtipný příběh :

Jednomu dlužníkovi přišel výhružný dopis od jednoho jeho věřitele. Vlastně ten dopis zase až tak moc výhružný nebyl. Bylo v něm prostě, že pokud nezaplatí do té a té doby, tak věřitel vše předá soudu.
Reakce dlužníka byla rychlá a zajímavá. Obratem věřiteli odeslal dopis tohoto znění :
"Dobrý den,
V průběhu krátké doby očekávám větší sumu peněz. Jak jistě víte, mám věřitelů mnohem více než Vás. Bohužel tato suma nedokáže pokrýt dluhy všem mým věřitelům a nechci dávat každému jen něco málo. Proto jsem se rozhodl, že to vyřeším takto: Na papírky napíši jména všech svých věřitelů a tyto papírky vhodím do vypůjčeného klobouku. Po té vylosuji jednoho z věřitelů a tomuto vítězi obratem zašlu celou sumu, kterou očekávám.
Pokud ale od Vás obdržím ještě jednou takovýto výhružný dopis, tak Vás vyřadím ze slosování.
S úctou Váš dlužník XY "

Možná by bylo nyní namístě napsat, aby jste některé rady nebrali až tak vážně, protože byť jsou zajímavé a některé pomohly mně, tak nedávám záruku na nic. Možná Vám ale pomohou a budete zase žít jako člověk, na kterého se nedívá jeho okolí skrz prsty.
Knihu berte jako návod, který Vám ukáže příklady, jak se dluhů zbavit. Možná ale, a to je ještě důležitější, ji berte jako inspiraci. Jistě Vám pomůže vymyslet i své další taktiky. Navíc by tato kniha asi neměla být jediným zdrojem informací, jak na to, ale je třeba se pídit po dalších možnostech. Já jsem se třeba ptal skoro každého, jak se zbavit dluhů. Fakt je, že Ti kteří dluhy neměli nebo je vyřešit nedokázali, mi radili většinou blbosti typu – Odjeď do Argentiny nebo jdi do práce a podobně. Ještě horší ale bylo, když jsem zjistil, kolik lidí Vám nejen že přeje mít finanční problémy, ale ještě Vám hází další klacky pod nohy. Nejsmutnější je, že většinou je to od lidí od kterých by jste spíš čekali jakousi loajalitu. No ale o tom více později.
Já jsem se pídil po informacích ze všech stran. Hodně mi například pomohly knihy tipu pozitivního myšlení. Bez nich bych to jistě nedokázal. Většina kamarádů či spíše známých se mi sice smáli, že místo práce čtu, ale věřil jsem, že dělám dobře a stále jsem hledal další a další informace. Sami takové knihy nikdy nečetli a ani si nedokázali představit, jakou silou mne naplňují. Ovšem nutno podotknout, že podobné knihy mi začaly pomáhat až ve chvíli, kdy jsem je bral jako jakási skripta, ze kterých se učím. Dělal jsem si poznámky a vracel jsem se k nim. Chyba byla to, že jsem si poznámky dělal na různé papírky a pak knihu dál půjčil nebo prodal. Papírky se ztrácejí a z informací mnohdy nezůstalo nic. Tyto knihy mi začaly pomáhat skutečně až ve chvíli, kdy jsem si přímo do nich začal dělat poznámky. Vždy, když mne něco upoutalo, tak jsem si u toho udělal kolečko. Po přečtení celé knihy jsem si zopakoval kolečka a hned jsem si toho z knihy zapamatoval mnohem více. Navíc jsem se k některým knihám často vracel a znovu a znovu jsem objevoval věci, které jsem začal považovat za důležité až po několikátém přečtení a nebo po nějaké době, kdy má situace byla už jiná. Těžké pro mne bylo knihy nepůjčovat kamarádům, kterým jsem chtěl také pomoci. Žádná kniha se mi nikdy už nevrátila. Knihy a informace, které časem každý nashromáždí by se měly brát jako Váš kapitál. Neplýtvejte s ním. Jakákoli informace, která Vám alespoň trochu pomůže je svatá. Jak se říká: „Dobrá rada nad zlato“. Ze svého okolí jich moc nedostanete. Často je to také proto, že někteří Vaši známí jsou na tom ještě hůře než Vy sami. A nemyslete, že ne. Jen to dokáží lépe kamuflovat. Však víte, jak to funguje. Když se někoho zeptáte jak se mu vede, tak často odpoví: „Skvěle, díky …“. Když pak ale s někým mluvíte déle, tak zjistíte, jak je to doopravdy.
Říká se: „Každý svého štěstí strůjcem“. Buďte tedy jedním z těch, kdo se s dluhy porve jako buldok a jednou provždy se jich zbavte. Nebude to jednoduché. Nejtěžší je asi začít chtít dluhy zlikvidovat. Většina lidí jen lepí záplaty, až se jim to celé jednou úplně rozsype.
Jedno ale vím stoprocentně jistě, když budete dostatečně vytrvalí, do svého plánu jak se zbavit dluhů dáte pevný řád a navíc budete dodržovat finanční zákony, ať jsou Vaše dluhy jakékoli, tak se jich dříve či později zbavíte. Peníze jsou pány světa ať si kdo chce co chce říká.
Dovedete si to vůbec představit? Být bez dluhů je nádherné. Nikdo po Vás nebude nic chtít, nikdo Vás nebude kvůli nim stále otravovat, nikdo si na Vás už nebude dovolovat a chovat se k Vám jak mistr světa.

Jaký vliv na psychiku má zadlužení a neschopnost splácet úvěr?

Asi úplně nejjednodušší odpověď by byla, "jak u koho". Vše probíhá ve "fázích". Tou počáteční a u někoho i konečnou reakcí bývají deprese, někdy spojené i s nejrůznějšími psychosomatickými obtížemi (nespavost, nechutenství apod.). Pak však často přichází i snaha o "vytloukání klínu klínem". Tedy snahy řešit splácení jednoho dluhu dalšími půjčkami. Je jen otázkou času, kdy se začneme pohybovat doslova jak v začarovaném kruhu. Není nic horšího, když k Vám do kanceláře vchází dva týpci s basebolovou holí hliníkového tipu a jdou po Vaší makovici.

CO TO DLUHY JSOU

Setkal jsem se s jednou známou, která si nedávno koupila nové osobní auto na leasing a přitom má 7 a půl milionu dluh. Co na to říkáte?
No ale také jsem se jednou setkal s člověkem, který skoro plakal jaké má dluhy a že potřebuje nutně pomoci. Bylo mi ho fakt líto, a tak jsem se ho zeptal o jaké dluhy zhruba jde. Říkal jsem si, že bych mu třeba mohl pomoci najít nějaké řešení. Když jsem se dozvěděl co je to za sumy, tak jsem šel málem do kolen. Babičce dlužil 1.800,-Kč a bratrovi 300,-Kč. Ovládl jsem se a nezačal se smát, ani nedával oči v sloup.
Jak sami vidíte, tak pro každého je začátek dluhů někde jinde. Často mi někteří lidé říkají: „Já bych dluhy mít nemohl!“ nebo: „Nechápu, jak někdo s dluhy může žít? Mně by to zabilo!“. No to se vždycky dobře říká, ale jen těm, kteří s nimi ještě neměli to štěstí přijít do styku. Přece nikdo, kdo začíná podnikat nebo jde do nějakého obchodu, do toho nejde s tím, že bude mít dluhy. Nikdo si neříká: „Jé, z toho koukají parádní super dluhy. To budou všichni koukat, jak jsem to zařídil. Do smrti se z toho nevymotám. Už aby to bylo. Sem s nimi!“.
Co ale zbývá člověku, který prostě dluhy má? Přece nepřijde každý den do práce nebo za kamarády s brekotem a slzami jak krokodýl. To by už po pár dnech neměl kam jít. Odevšad by ho vyhodili a každý by se před ním schovával.

Od jaké částky se tedy dluhy pohybují?

No přece od jedné koruny! Pokud někomu dlužíte jednu korunu, tak je to dluh. Výhoda takového dluhu je zřejmá. Stačí si jen vzpomenout, vrátit ji a je po dluzích. Nejčastější dluhy se pohybují okolo 70.000 tisíc Kč. To už je totiž částka, kterou nejde jen tak vrátit. To už je částka, pro kterou je třeba něco udělat. Víte ale co? Stejně tak mohu říct, že 70.000,-Kč není skoro nic. Co to je 70.000,-Kč? Co si za to koupíte? Barák? Byt? Auto? No pomalu ani garáž. 70.000,-Kč je super dluh. To skoro nic není. Vemte si, to je zhruba tří měsíční průměrný plat. Proboha, copak nejste schopni při troše úsilí dát dohromady tři platy nějakého dělníka?
Pravda je, že když někdo bude chtít skuhrat, tak mu k tomu dobře postačí i 15.000,-Kč. Ti, kteří se s tím ale budou chtít poprat, tak nebudou mít za chvíli co dělat. Pozor, to ale neznamená, že nejsou třeba řešit. Ono totiž ze 70.000,- to celkem rychle může být 10x tolik. Pak už to taková legrace není.

Důležité je, že pořešit se dají jakékoli dluhy.

No a teď zase přesně vím, co Vás napadlo: No to jsem zvědavý, zase řeči, řeči, ale peníze nikde. Nebo: No to říká každý, stačí jenom chtít. Jenže víte co? Já nejsem každý, já jsem někdo, kdo to zná z praxe. No však k tomu se také trochu dostanu. Já jsem někdo, kdo Vám hlavně v druhé časti knihy skutečně ukáže několik konkrétních možností, které Vám mohou zachránit kůži. Mně tenkrát bohužel nikdo neporadil. Spíš mi přišlo, jako že z toho mají většinou radost. Byl jsem na to sám a myslím, že jsem si to vypil až do dna. Kéž by tenkrát existovala nějaká takováto kniha. Koupil bych ji klidně za 50 tisíc nebo vyměnil za 5let života a ještě bych ušetřil. Pomohlo by mi už jen to, že ne tom nejsem tak bídně jen já sám. Né že bych to někomu přál, ale říkal jsem si, že snad nejsem největší hlupák na světě, když se někomu podařilo tak obrat, jak se jim to podařilo. Zkrátka svět je takový a bohužel nemám pocit, že by se to nějak zlepšovalo. Je třeba si dávat pozor na všechny cizí lidi a na své okolí stejně tak. Říká se: "Pane bože, ochraň mne před mými přáteli. Před nepřáteli se ubráním sám".

VŠICHNI JSME NA STEJNÉ LODI.

V novinách i na internetu jsem zjistil, že existuje mnoho lidí a firem, které Vám odborně poradí, jak se z dluhů dostat. Škoda jen, že jsou to většinou rady od těch, kteří sami dluhy nikdy neměli. Těm se to radí fantasticky. Vždy, když vidím někoho takového, tak si vzpomenu na svého bratrance Martina. Jednou jsme jeli vlakem z Č.Budějovic do Prahy. Ve Veselí n/Lužnicí se vlak zastavil na nádraží, ale oproti jiným cestám už nepokračoval dál. Stáli jsme tam skoro půl dne. Asi po 3 hodinách jsme s Martinem vystoupili z vlaku a koukali, co se děje. Hned vedle nás byly rozpojené vagóny. Byly od sebe asi 4 metry a uprostřed mezi nimi bylo 5 dělníků a zrovna tahali takový ten těžký železný hák, co vagóny spojuje. Martin neváhal ani vteřinu a všechny je oslovil:
“Hele chlapi, co to tu děláte? To je jasné proč Vám to nejede, podívejte se jak máte ty vagóny daleko od sebe!“ Řeknu Vám, tenkrát měl celkem na mále. Ti zmrzlí, unavení dělníci od šmíru v tu chvíli vůbec neměli náladu na vtípky.
Zkrátka, když Vám chce radit někdo, kdo nic podobného nezažil, tak je to smutné. A co navíc …. Jistě jsou nějaké takové agentury, které pracují bezplatně, ale pokud někdo za podobné rady vyžaduje nějaké peníze, tak se mi to zdá trochu nešťastné. Vím ale jak to funguje. Není žádným tajemstvím, že takovýto lidé si říkají: „A co, stejně je v háji, tak těch pár stovek, co mu vezmu, mu už nijak víc neublíží." A vsaďte se, že nezůstane jen u jednoho sezení. Nejlépe, kdybyste tam chodili celý život a to pravidelně 2x týdně. To by Vás milovali. Osobně jsem se s podobným jednáním setkal několikrát.
Například jeden právník mi kdysi ohledně mé firmy radil velice rád. Nikdy ale nezapomněl na upozornění, že je nutné další setkání. Pochopitelně vždy za stejnou částku na hodinu.
Možná to už byl stihomam, ale podobné jednání jsem pak už viděl skoro všude. Měl jsem pocit, že i má zubařka mi schválně dávala takové plomby, které mi zanedlouho vypadly a musel jsem tam chodit stále dokola.
Pokud se zamyslíte nad jednáním některých lidí ze svého okolí, tak se Vám jejich touha po Vás bude kolikrát také zdát minimálně podezřelá. Jo jo, na chudého si každý dovoluje, co?

No a jak to vlastně bylo se mnou.

Ne, že bych měl touhu někomu popisovat, jak napálili mne, nebo na to byl dokonce nějak pyšný, to tedy opravdu ne, ale myslím, že je to nutné. Budete alespoň vědět, že k Vám mluví někdo, kdo si to sám prožil a že veškeré rady jsou tedy z praxe.
Každý příběh je jiný a srovnávat většinou nejdou. Jedno ale mají společné. Vždycky Vás někdo napálil či okradl, a nebo jste podlehli nějaké reklamě.
Nikdo si nemůže být jistý, že jemu se to stát nemůže.
Já jsem měl přezdívku pavouk. Lidi mi tak říkali jako, že jsem se zabýval vším možným. Podnikat jsem začal už asi rok před revolucí. Tenkrát to nebylo tak jednoduché, ale podařilo se. Firma se pomaličku rozrůstala a v roce 1995 jsem měl už několik obchodů a 22 zaměstnanců. Okrást se mne pokusilo celkem mnoho lidí, ale všem atakům jsem úspěšně odolával. Dokonce stále za mnou někdo chodil a ptal se mne na rady. Radil jsem jak správně podnikat a netušil, že už za pár dnů bude mému podnikání konec.
Jeden z mých mnoha dodavatelů se rozhodl, že obere snad všechny co zná. Přišel za mnou, že má super kšeft. Prý má možnost zařídit, aby mi jedna německá firma prodala část zásob za cenu o 80% menší než mají na krámě. Zdálo se mi to trochu jako scifi, ale šlo o obrovskou velmi známou firmu, u které jsem věděl že již dlouho v Německu pracuje a navíc to byl jeden z mých nejlepších a nejsolidnějších dodavatelů po mnoho let. Dokonce jsem ho považoval za kamaráda. Mluvili jsme o tom kšeftu několikrát a pokaždé mi sdělil nějaké informace, díky kterým jsem věřil stále více, že je to možné.
Víte, tenkrát po revoluci se obchodovalo trochu jinak než nyní. Například se běžně prodávalo na fakturu a nějaké finty z ciziny tu nikdo neznal.
Nakonec jsem se rozhodl, že tedy koupím zboží, co se vejde do jednoho Tranzita. Šlo o oblečení a boty. Například kožená bunda v ceně za 10.000 by mne vyšla na 2.000 a nebo značkové tenisky v ceně za 4-5.000 jsem měl mít za cenu do tisíce korun. Říkal jsem si: “Bezva, budu jeden z prvních, kdo využije slev a výprodejů v Německu. To budou všichni koukat.“
Jenže pak mi ten „kamarád“ Evžen oznámil, že mluvil s těmi svými zaměstnavateli a že tak parádní ceny mi mohou dát jen pokud toho vezmu víc než jednu plnou dodávku. Protože jsem se už na to zboží skoro těšil a věděl jsem, že je mezi mými odběrateli o něj za ty ceny velký zájem, tak jsem nakonec souhlasil. Rozhodl jsem se, že toho vezmu za dvojnásobek. Sice jsem se musel vydat úplně ze všech peněz, ale stálo to za to.
Tímto způsobem mne ale nakonec donutili, abych toho vzal kamion. Museli na mne použít snad všechny psychologické postupy, ale nakonec jsem podlehl a souhlasil. Jenže tolik peněz jsem neměl, tak jsem si je musel skoro všechny půjčit. To bylo velmi jednoduché, protože jsem si je napůjčoval od lidí, kteří mne dlouho znali a byli si jisti, že je to dobrá investice. No a největší část jsem si mohl půjčit díky tomu kamarádovi. Šlo o milion korun a nikdo mi to nechtěl půjčit bez zástavy. Trochu jsem se v duchu radoval, že z toho tedy sejde a bude klid. Jenže přišlo překvapení. Seděli jsme spolu na jedné benzince v Německu snídali a mluvili o tom, že to asi nevyjde, navíc že se bojím atd.. V tom ale vzal telefon a zavolal svým rodičům do Soběslavi aby mi pomohli ten milion získat a zaručili se svým novým barákem. Vzhledem k tomu, že za nimi jezdil celé roky pravidelně na víkend, tak věděli co dělá a věřili mu. Se zástavou souhlasili a já jsem tak měl zbytek peněz. To byl pro mne skoro důkaz, že jde o solidní obchod, protože přeci nikdo není tak hloupý, aby přemluvil své vlastní rodiče na zástavu a přitom plánoval podvod. Ten krásný dům byl přeci i jeho a mohl ho zdědit. Sám by se přeci o peníze nepřipravil.
Pochopitelně jsem každému, kdo mi půjčil, slíbil zajímavý úrok a že peníze vrátím do dvou měsíců. Mohl jsem si to dovolit, poněvač jsem měl už od mých odběratelů závazné objednávky na ono zboží.
5x jsem byl v Německu u té firmy a domlouval a vybíral zboží. Nejezdil jsem sám, ale bral jsem sebou lidi, kteří byli v tom oboru skuteční odborníci. Nakonec tedy zboží bylo vybráno, peníze připraveny a mohlo se to rozjet. Pro jistotu jsem ještě s připravenými smlouvami obešel dva velmi známé právníky. Nikdo na žádný podvod nepřišel a všem se to zdálo perfektní.
V den D jsem dojel do Německa, zaplatil v hotovosti a šel čekat na kamion, který měl vybrané zboží odvézt. Jenže kamion nikde. To byl nejspíš moment, kdy jsem měl říct dost, vzít peníze a zmizet. No možná bych už je ani nedostal a navíc mne Evžen ujistil, že je vše v pohodě, že s tím řidičem zrovna telefonoval a že se jen trochu zdrží. Prý ať klidně jedu domů a počkám do 17:00. že se nemusím o nic bát, že na to osobně dohlédne, vždyť v tom má i své peníze (barák rodičů). To mne asi přesvědčilo a navíc se mi to i hodilo, že ještě pošéfuji lidi, kteří mi to měli pomoci z toho kamionu vyložit.
Odjel jsem, vyzvedl kluka ze školky, pošéfoval lidi a čekal na kamion. Bohužel marně. Kamion nepřijel. Někteří se mnou čekali do 20:00 jiní do půlnoci, ale ve tři hodiny ráno jsem už byl sám. Stále jsem čekal a telefonoval Evženovi. Ve 4:00 skutečně kamion přijel a začalo se vykládat. Zboží jsem narychlo i kontroloval, ale spíš jsem chtěl mít všechno už konečně vyložené. Šlo to pomalu, ale zvládl jsem to. Jenom jsem zavařil rudlík.
Kamioňák podepsal papíry a odjel. Pak přišli ráno zase zaměstnanci a začali jsme rozbalovat a třídit zboží. A v tu chvíli bylo jasné, že bude asi průšvih. Místo dvou tisíc kožených bund přišli 4 kusy. Značkové tenisky žádné. Velikosti všeho zboží byly jediné a to ty nejmenší atd. atd..
Za to jsem měl ale místo pětiset košil 12.000 kusů a podobně. Například košile byly moc hezké, ale hned první zákazník mne upozornil na to že pouští barvy. No zkrátka to bylo hrozné. Zboží bylo, ale nedalo se prodávat. Všem odběratelům jsem se musel omluvit, že jim nemohu zboží dodat. Dost je to naštvalo, protože s tím počítali. Byl konec listopadu a počítali s tím na Vánoční prodej.
Ještě mezi svátky jsem byl s právníky v Německu. Jednání trvalo 6 hodin. Jenom ve stručnosti Vám řeknu průběh:
“Dodali jste mi kazové zboží a v úplně jiných počtech a velikostech.“
„No to my víme.“
„Tak mi tedy zboží vyměníte nebo vrátíte peníze?“
„Nic Vám nedáme ani nevyměníme“
„No tak já Vás dám k soudu“
„No tak klidně, když na to máte.“
Soudit jsem se sice s nimi chtěl, ale když jsem zjistil, že to může trvat klidně 2 roky, že to může stát i 2 miliony a že nakonec stejně ani nemusím vyhrát, tak jsem to vzdal. Na rovinu, nic jiného mi ani díky mé finanční situaci nezbývalo.

Bylo mi ouzko, ale nepoložilo mne to. Měl jsem ještě prodejny a halu. Možná bych se z toho i vyhrabal. Jenže někteří věřitelé vyhrožovali konkursem a já ve strachu, že přijdu o možnost podnikat a splácet, jsem firmu převedl na druhého „kamaráda“ Milana, se kterým jsme obchodovali skutečně dlouho. Navíc jsme některé aktivity měli společné.
Už druhý den byli ale všude vyměněné vložky zámků a já se nikam nedostal. Když jsem zuřil a chtěl si z kanceláří odvést alespoň svoje věci, tak na mne zavolal policii a ta mne vyvedla až na ulici. Nemohl jsem nic dělat. Sám jsem to tak udělal, že to bylo jeho, aby mi to nikdo nemohl sebrat v konkurzu.

No a pak to šlo všechno už jen z kopce. Nevěděl jsem jak dál. Vůbec mi to nebylo jasné. Zvláštní ale je, že všichni, co mi půjčili ty peníze a hrozně se těšili, jak také dostanou nějaké to zboží, které sami před tím viděli v katalogu, věděli najednou naprosto přesně co mám dělat. Všichni mi perfektně radili. Do té doby jsem ani netušil, kolik mám kolem sebe odborníků na mezinárodní obchod a mezinárodní právo. Naprosto všichni mi stále říkali, že jim to bylo hned jasné a že doufají, že oni budou Ti první, kterým peníze vrátím.
Bylo to drsné, zklamání zažili úplně všichni. Peníze nebyly žádné a kde nic není, tam ani smrt nebere.
Byl to kolotoč.

Myslel jsem, že to už horší být nemůže. Jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého. Přišlo mi to jako konec. V ekonomii se zde nikdo nevyznal. Po revoluci přicházeli z venku stále nějaké novinky a nové možnosti. Tenkrát byly noviny plné inzerátů, že od Vás někdo odkoupí zadluženou firmu. Vrtalo mi to hlavou a cítil jsem, že bych to mohl všechno vyřešit tímto způsobem. Nakonec jsem jedněm takovým podvodníků zavolal a domluvil si schůzku. Vše bylo jednodušší než se zdálo. Vysvětlili mi jak to proběhne, jen na otázku, proč to vlastně dělají, jsem dostal trochu divnou a trochu povzbuzující odpověď: „To Vám nepovíme, je to naše obchodní tajemství. Až ale celá transakce proběhne, tak Vám to nejspíš dojde a budete to dělat také“.
No dobrá, spokojil jsem se s tím. Navíc pro mne bylo prioritou se zbavit zadlužené firmy. Trochu byl problém v tom, že část dluhů byla na firmu a část na mne, jako fyzickou osobu. Ale ani to pro ně neměl být údajně problém.
Pak se jeli podívat na majetek firmy. Domluvili jsme se, že během 14ti dnů spočítám všechno, co firma má, protože si to vezmou i s těmi dluhy. Těch 14 dnů bylo hrozných, neustále jsem něco počítal. Nakonec jsem stejně musel požádat ještě o dva dny. Bylo toho hodně. Soupis měl několik stran. Snažil jsem se tam toho mít co nejvíce, aby se jim to líbilo a necukli od dohody. Teď si tak vzpomínám, že to byl fakt hrozný seznam. Samé staré blbosti : Propisky, popelníky, papíry, prázdné tonery, prasklé umyvadlo, žehličky bez šňůry a dál už raději pokračovat nebudu.
Zkrátka seznam byl na světě, tak jsem mohl zase volat. Domluvili jsme se u právníka a tam se to řešilo. Smlouvy se dohodli a podepsali a já byl šťastný. Jediné, co mne trochu zaskočilo, bylo, že ten právník chtěl 30.000,-Kč za ty jeho úkony a to od nich i ode mne. Řekl jsem si ale, že kvůli takové prkotině už necouvnu. Poslední věc, která mi zbyla, byla velká kára za auto. Podařilo se mi ji prodat během jednoho dne (pod cenou), ale peníze jsem měl. Donesl jsem je právníkovi, oni také a dostali jsme smlouvy. Do té doby jsem asi nikdy v životě ještě šťastnější nebyl. Byl jsem bez milionových dluhů. Byl jsem na nule a tu noc jsem se po dlouhé době konečně krásně vyspal, aniž by mne budily nějaké hrůzostrašné sny.
Druhý den jsem už jen čekal v kanceláři až přijedou a odvezou si všechny věci, co byly na tom soupisu. Místo náklaďáku ale přijelo BMV a z něj vystoupili 4 borci ověšení zlatem a napomádovanými vlasy. Ptal jsem se jestli ten náklaďák jede za nimi, ale je zajímalo něco úplně jiného. Byli to ty smlouvy. Ukázat jsem jim je nechtěl, ale to byla pro ně jen výzva. Chytli mne pod krkem, tak jsem jim je ukázal. Pochopitelně je hned roztrhali a odjeli. Koukal jsem jak vrána. Tomu jejich šéfovi jsem se už nedovolal, tak jsem zkusil právníka. Vzal to. Řekl jsem mu, že Ti borci zrovna roztrhali ty smlouvy od něj. Na to mi jen řekl, že je to je divné a zavěsil. Po druhé, když jsem se mu dovolal, jsem se ho ptal jestli mi tedy vrátí peníze, když to neproběhlo a na to mi pochopitelně sdělil, že on svoji práci provedl dobře a že nemůže za to, co nějaká jiná firma dělá za kraviny.
Super. V tu chvíli mi bylo jasné, co se stalo. Nikdy jim nešlo o mou zadluženou firmu. Jediné, co je zajímalo, bylo těch 30.000,-Kč údajně pro právníka. Docela dobrý peníz za 2 hodiny čistého času, že?
Já jsem to nikdy nikomu (jak oni) neudělal, ale dalo mi to alespoň další ponaučení. Jen bokem, Ti borci se pak začali živit tím, že unášeli lidi do Afriky a pak požadovali výkupné. Nakonec je zavřeli.

Já jsem se zavřel doma a nikam jsem už raději ani nechodil, abych nikoho nepotkal. Potkalo mne něco, co asi zažilo více lidí. Rezignoval jsem! Ležel jsem doma a uvažoval, jak to mám celé skončit. Napadalo mne všelicos, ale nic rozumného. Doma jsem byl asi půl roku. Já jsem zhubl 14 kilo, partnerka zhubla a děti také. Klukovi ale byly 3 roky, tak to nebylo moc dobré.
Nakonec právě díky dětem jsem se vzpamatoval a řekl jsem si, že se s tím prostě poperu. Nevěděl jsem jak, ale věděl jsem, že musím začít. Říkal jsem si, že když budu hledat možnosti, tak se snad nějaká objeví. Vzpomněl jsem si na pořekadlo, že štěstí neexistuje, že štěstí má jenom ten, kdo se o něj neustále snaží. Připadal jsem si trochu jako blázen, ale v další rezignaci jsem nějak neviděl žádné východisko. Naštěstí nešlo jen o mne.
Tato snaha trvala asi půl roku, ale nikam to nevedlo. Vlastně to bylo stéle horší a horší. Nevyhnul jsem se různým nepříjemnostem. Soudy atd. byly ty z těch příjemnějších. Byly i horší chvilky. Ani na to nechci moc vzpomínat.
Úžasné byly rady typu: „Jdi do práce“.
Nějak jsem v tom neviděl smysl. Měsíčně se úroky šplhaly k 50ti tisícům, takže kdybych začal někde pracovat, tak po x letech by ty mé dluhy byly zhruba dvojnásobné. Hledal jsem něco, čím by se daly takové dluhy splatit. Naštěstí jsem se dokázal vyhnout všem svodům, jako jsou automaty či něco nelegálního a nakonec jsem našel jedno MLM, které bylo na začátku. Vůbec jsem o tom nic nevěděl a všechno jsem se musel učit, ale šlo to. Vrhnul jsem se do práce jako kat a dělal a dělal, ale stejně mi to úplně nepomohlo. Víc o tom ale až později.

Ti co si dluhy nevyzkoušeli na vlastní kůži jsou vždy hrozně chytří … Kolikrát jsem měl chuť je poslat do háje a několikrát jsem to i udělal. Nejhorší ale bylo. Když šlo o někoho z rodiny. To je pak horší je někam poslat. Hlavně že mají pocit jak všechno znají a jak jim by se něco podobného nikdy nemohlo stát. Moji rodiče byli to samé. Nejdříve se mnou  přestali na hodně dlouho mluvit, protože jsem byl vyvrhel a všichni jim říkali jak jsem nezodpovědný, že jim nechci vrátit ani x tisíc. Nakonec mé rodiče také někdo podvedl a připravil je také o pár set tisíc. Pak jsme najednou byli s rodiči zase kamarádi na jedné lodi. Kdo si to nezažije na vlastní kůži, tak je generál a všechno ví, všechno zná a od všeho má klíč. Celkem často jsem některým přál, aby se na chvilku do něčeho podobného také dostali a mohli pak na ostatní koukat z jiného úhlu.

Zkrátka vím co to je mít dluhy. U mne se všemi penálemi, pokutami a úroky vyšplhaly na skoro 5.000.000,-Kč a trvalo několik let než jsem se jich zbavil. Mně k nim pomohli dva kamarádi a Vám se to podařilo zase možná z nějakého jiného důvodu. Ať je to tak nebo tak, žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří a všechno jde vyřešit.

DLUHY MAJÍ SKORO VŠICHNI

Mít dluhy není ostuda, do těch se může dostat každý. Naopak je frajeřina dokázat dluhy splatit. A ten pocit! To je něco, co se nedáni popsat. Nakonec budete na sebe ještě pyšní. A víte jaký je při tom super vedlejší efekt? Totiž, když dokážete vydělávat tolik, aby jste se zbavili dluhů, tak dokážete vydělávat i po té, co jsou pryč. Jenže to už pak jde všechno do plusu a mnohem rychleji. Pokud to tedy vezmete za správný konec a přečtete tuto knihu až do samého konce, tak z Vás nakonec budou milionáři a Ti, co Vám teď hází klacky pod nohy Vám budou jen závidět. Je to prostě škola života, kterou ne každý má to štěstí absolvovat.
Kdo se chce dluhů zbavit, musí pro to něco udělat. Důležité je rozhodnutí, ne výše dluhů.

V dnešní době se podaří mít nějaký dluh tak jednoduše, že to už člověk ani nevnímá. To je možná právě kámen úrazu.
Málokdo si uvědomuje, že se celkem dost rapidně změnila doba. Ze všech stran na nás neustále útočí nějaká reklama s jejich fantastickou a naprosto nepostradatelnou věcí. Těch báječných, velmi důležitých (většinou nepotřebných krámů) je tolik, že ani není divu, když sem tam ujedeme a uděláme si „radost“. Ve skutečnosti ale jde o to, že jsme zase nalítli na reklamu a na pěkné řeči. Když si toto začne člověk uvědomovat, tak je to stejně jedno, protože v záloze různých firem je ještě skrytá reklama. A to je naše vlastní okolí. Lidé si povídají a reklama jede proudem: „ Kde jsi byl na dovolené? Kam letos jedete? Co jsi dostal k Vánocům? Co jsi dostala k Valentýnovi? Co koupíš někomu k narozkám? Jaké máš auto?“.
Nebo: „Já mám nový mobil. Já mám nový foťák. Já mám nové auto, já mám nové boty atd. atd.“.
Člověk se pak cítí jako pako, pár dnů mu to vrtá v hlavě, do toho proletí okolo nějaká reklama, a nakonec po pár dnech spěchá do obchodu a už kupuje jak za mlada. No a ten kdo na to nemá, tak vzpomene, jak během posledních dvou měsíců viděl v TV reklamu na nějakou půjčku, kterou dostane skoro každý za 5 sekund a je to. Dluh je na světě a pomalu si člověk ani neuvědomí, jak to bylo jednoduché a zákeřné.
Když jsem byl na Filipínách, tak mne fascinovala jedna fantastická věc. Za celou dobu jsem tam viděl někde jen jednu televizi a v ní nebyly reklamy, ale jen samé příjemnosti. Jednou to byl mrs.Been a po druhé něco podobného. Žádné zprávy, žádná reklama. Lidi jsou tam naprosto spokojení a nic nepotřebují. A když ano, tak si to vyrobí z bambusu a je to. Trochu to zjednodušuji, ale tento pocit ve mně zůstal.
Znám jedno hezké přísloví: „Není šťastný ten, kdo má co chce, ale ten, kdo nechce co nemá“.
Škoda, že ho lidé neznají, když ho znají, tak ho nechápou a když ho znají i chápou, tak že se jím neřídí.
Každý říká:“A co, dluhy mají skoro všichni, tak je to asi normální. A v Americe jsou lidi zadlužení 3x tolik co češi a jak si pěkně žijí …..“. No a pak jsou dokonce tací, kteří své dluhy nesledují, ani když už se dostanou za hranici únosnosti. Jenže pak je začnou, a to velice bedlivě, sledovat věřitelé a s nimi různé úřady či vymahačské firmy.

Úžasní jsou i kamarádi:“ Půjč mi stovku, půjč mi litr, … „. Toto se už snad ani za dluhy nepovažuje. Jsem přesvědčený, že úplně každý má ve svém okolí takto rozpůjčováno několik tisíc. Docela by mne zajímalo, kolik je to dohromady po celé republice. A ruku na srdce, není náhodou i kolem Vás někdo, kdo tak trochu ještě stále doufá, že od Vás dostane něco?
Z toho plyne hned jedno ponaučení. Nikdy, nikomu, za žádných okolností nepůjčujte už peníze. Sliby – chyby, už je nikdy neuvidíte a nejspíš ani toho známého. Nakonec Vás ještě pomluví. Však to znáte …

KDO ZA TO MŮŽE ?

Společnost

Ano, to je ono. Může za to společnost. Ta je vina. Kdybych žil v pralese, tak dluhy nemám! Společnost mne neustále nutí, abych měl to a to, abych žil lépe, jezdil tam a tam. Všichni na mne tlačí ze všech stran, že musím všechno mít a utrácet …. Pořád musím koukat na televizi, kde jsou neustále nějaké reklamy a já jsem potom ovlivněný. Navíc mí známí mají to a ono a tak to musím mít také. To že jsou vlastně skoro všichni v této situaci si jednoduše neuvědomuji. Každý se vlastně předvádíme jeden před druhým.

Dá se tedy říci, že je to celostátní fenomén. Společnost se má skvěle a já to chci také.

Civilizace

Výborně, ještě, že mne to napadlo. Civilizace za to může taky. Všude samé svody, lákání a styl života. Vždyť já jsem jen otrok. Všichni tak žijí, tak já tak žít musím také !! Ještě, že jsem na to přišel. Já za nic vlastně nemohu!

Nemohu zapomenout na věci, které jsem zažil díky tomu, že jsem už leckde byl. Například na Filipínách mne fascinovalo mnoho věcí. Filipíny jsou převážně ostrovy a ostrůvky a proto tam nejsou silnice v takové míře jako u nás. Televizi jsem tam neviděl vůbec nikde. Ti lidé díky tomu nic nepotřebovali a pokud ano, tak si to vyrobili z bambusu. Pokud někam chcete, tak si najmete taxi (člun) a ten Vás někam doveze. Ulice tam většinou nejsou asfaltové, ale normální prašné cesty. Ve městech nebo vlastně spíš v osadách se díky tomu mohou všechny děti neustále honit po ulicích. Za celou dobu jsem tam nikdy neviděl nějaké dítě plakat. Všechny byly bosé, ve starém oblečení, nikdo z nich neměl ani MP3, drahé kolečkové brusle ani další vymoženosti. Za to tam ale všechny neustále běhali, honili se a smáli se. Bylo to bezva. No a jak takto vyrůstají na ulici, tak se časem pozvolna promění v dospělé. Jenže ta nálada, pohoda a smích jim zůstává. Jsou spokojení a nic jim nechybí. Kéž by to tak bylo u nás.

Stát

Ale to není všechno! Nejen civilizace a společnost. I stát je vinný. Stát by se měl také postarat, když jsem to já nepochopil. Měl by se o nás starat a zakázat všechny ty reklamy. A navíc by mněl zrušit daně a všem dávat peníze.

Jistě si většina z Vás něco podobného také řekne. Jenže víte čím to je? Děti se ve škole neučí nic z finančních zákonů. Dospělí vyrostou z dětí. Vlastně mi to přijde logické, že stát kolikrát řídí lidé, kteří se v tom nevyznají a dělají jednu botu za druhou. Jak Vás může naučit někdo ovládat finanční zákony, když je sám neumí? Jasně, že to nejde. Navíc se nabízí otázka, jestli stát vůbec má zájem na tom, aby to všichni věděli? Není náhodou jednodušší mít na starosti stádo ovcí, které sice mečí, ale tím to končí? Ach jo, to je co? Je tolik věcí, které se dají svádět na stát. Ty zde ale rozebírat nechci. Navíc ani nevím jak to vlastně je. Já se jen řídím selským rozumem a jediné co vím v tomto směru naprosto jistě je to, že na stát spoléhat nemohu. Každý je sám tvůrcem svého štěstí.

Kamarádi

Kamarádi je také dobrá výmluva. Oni jsou ty hyjeny, co mne obrali. Však i já jsem to tak viděl.

Jenomže to ale máte všichni marné. Za veškeré dluhy si může každý úplně sám ať to vzniklo jakkoli. Já nechci po nikom, aby se z něj stala mrcha a choval se ke svému okolí jak pes. Fakt ale je, že jen a jen naše hloupost nás přivedla do dluhů. Já vím, že po bitvě je každý generál a pak to vidí úplně jinak než před tím. Bezva jsou ale lidé, kteří to sami nezažili a jsou hrozně chytří. To se jim to kecá. Vždy jsou chytří jak rádio, ale jen do chvíle než se ocitnou v podobné situaci sami.
Jde prostě o to, abychom se dokázali naučit jakousi finanční morálku. Všechno je bezva, ale jakmile jde o peníze, tak žerty stranou a je třeba uvažovat ekonomicky. Už je třeba se zbavit navity, která zde fungovala po revoluci a která ostatně funguje u mnoha lidí celá tisíciletí. Doba je v tomto stále stejná a vždy se najde něco nebo někdo, kdo nás bude chtít obrat. A nejde se vymlouvat na to, že je blbá doba ! A zranitelní v tomto směru nejsou jen Ti co něco mají, protože po nich každý pase, ale úplně všichni. Né nadarmo se říkají takové ty věci, jako že na chudého i „záchod“ spadne nebo – Jak chudák ještě k větší nouzi přišel.
Ti co něco mají jsou viditelní a jdou po nich „odborníci“, kteří vědí jak na to. Těch fint je snad miliarda a stále se nové objevují.
No a Ti co nemají nic a nebo hodně málo, jsou zase daleko zranitelnější díky tomu, že si na svůj majetek nedávají dostatečný pozor. Navíc se snaží kolikrát bezhlavě dostat do lepší situace, a tak důvěřivě kolikrát naletí způsobem, který by je normálně nezaskočil.
A je jedno, jestli jste nalítli kamarádovi nebo nějaké reklamě.

Firma

Firma pro kterou jsem pracoval. Můžete si říci: „To jsou Ti hlavní podvodníci“.

To je sice dost specifické a navíc nevím jestli třeba oni také nebyli někým okradeni. Možná proto nejsou schopni dostát svým závazkům. Nechci ale nikoho bránit. Vidím na to jen jedinou odpověď. Na nikoho nepracujte a nebo si nechte platit předem, když už máte pocit, že chcete vydělávat někomu cizímu. V zaměstnání to nikdy lepší nebude. Kdyby se dalo zbohatnou prací, tak by byli nejbohatší lidi na světě otroci. Vždyť je to jasné, zaměstnavatelé platí jen tolik, aby zaměstnanci neodešli. Stejně tak, na omluvu zaměstnavatelů, zaměstnanci pracují jen tolik, aby nedostali vyhazov. Takže kde je vlastně pravda? Podle mne se to dá vyřešit jedině tak, že už pro nikoho pracovat nebudete. Dělejte na sebe.

Kdo tedy může za Vaše dluhy ?

Nejraději bych to sem napsal tisíckrát, protože to tak je. Ale snad to bude stačit vždy takto ojediněle. Každý má dluhy jen díky sám sobě ! Špatně se to poslouchá co? , ale je to tak !
Je důležité si to přiznat, protože nějaké obviňování nikomu nepomůže. Už vůbec ne tomu, po kom se chtějí vracet peníze, tedy možná právě Vám.

Ti co dluhy nemají se ale smát nemohou. Za prvé, ti, co jsou spokojeni sami se sebou, mají špatný vkus a za druhé, jen měli to štěstí, že je zatím nikdo nechtěl obrat. Dřív nebo později se někdo najde. Však Vás také neobral první člověk, které ho jste potkali.

Z malého dluhu se může stát dluh gigant!

Spoustu lidí se do opravdu velkých dluhů dostane díky tomu, že dělají mrtvého brouka. Já vím, že někdy třeba není z čeho zaplatit. Koho to ale zajímá? Je to naopak. Málokdo Vám bude malé dluhy nějak připomínat. Za prvé o malé peníze nikomu nejde a může bez nich klidně přežít. To za druhé je ale daleko zajímavější. Rostou úroky, a to fofrem, a to už je dobrý business. Vlastně je to výdělek zadarmo a bez práce. Já jsem se takto jednou dostal do období, kdy zbývalo zaplatit 1.700.000,-Kč a v té době byly úroky zhruba 50.000,-Kč měsíčně. Pracoval jsem jako soumar, ale vydělával jsem jen na úroky. Toto období bohužel trvalo asi 2 roky. Nebyl jsem schopný se z toho dostat. Sice jsem stále hledal nějakou možnost, jak zvýšit své příjmy, ale proste se nedařilo. Bylo to hrozné. Měl jsem zase 100 chutí se na to na všechno vykašlat a nechat to být. Naštěstí jsem ale v sobě vždy našel dost síly hledat dál a nepolevit.

UTÍKEJTE, PŘICHÁZÍ EXEKUTOR

Záliba v neplacení dluhů se může proměnit v noční můru. Zatímco dříve v nepřehledném labyrintu zákonů dlužník lehce unikal a věřitelům se víceméně vysmíval, dnes má velký důvod se obávat. Mohou mu totiž bez varování zmizet peníze z účtu, v práci může inkasovat o třetinu nižší mzdu, nedostane se do vlastního bytu… Útěchou může být, že je to pořád lepší než mít obtisk prkna na čele od 20ti motorkářů. Které si někdo najme.

Exekuce není legrace. Počet soudně nařízených exekucí letos opět stoupl !!!!!

Exekutor může dlužníkovi zabavit skoro veškerý majetek včetně bytu či domu, obestavit účty i mzdu, vybrat peníze ze stavebního spoření či penzijního připojištění, sebrat sociální dávky i důchod. Nedotknutelná je jen hotovost do tisíce korun, věci osobní potřeby, zdravotnické pomůcky a základní vybavení domácnosti.

Exekutor smí...

• Navrhnout soudu, aby se dluh srážel z vašeho platu
• Zabavit peníze na účtu v bance, stavební spořitelně, penzijním fondu apod. (a to i na účtech manžela)
• Zabavit váš majetek a jeho prodejem pohledávku uspokojit (smí vstoupit do bytu, i když nejste doma, a majetek - kromě základního vybavení - rovnou odvézt)
• Zabavit majetek, o kterém si myslí, že patří vám, ale ve skutečnosti patří někomu jinému; skutečný majitel pak musí podat žalobu k soudu, aby svůj majetek získal zpět

Exekuci lze nařídit, ...

 pokud se dlužník nedostavil k soudu a ani nereagoval na výzvy k vyzvednutí doporučených zásilek. Soud ho odsoudí v nepřítomnosti a předá exekutorovi. Ten může na základě svých pravomocí prakticky vše, aby se dostal k penězům věřitele i ke své provizi.
Třebaže jsou pravomoci exekutora značně posíleny, nelze podle občanského soudního řádu zabavit ty věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění pracovních úkolů či k výkonu podnikatelské činnosti, a věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly (například osobní věci). Pokud se však dlužník živí například jako taxikář, automobil k plnění pracovních úkolů potřebuje; exekutor ale může prodat celou jeho živnost, popřípadě její část. Poradí si i s bankovními účty, obstaví stavební spoření, penzijní připojištění nebo kapitálové pojištění. Zabavit lze i cenné papíry, podíly na obchodních společnostech. Stranou nezůstávají ani důchodci a nezaměstnaní, protože lze postihnout jakýkoli příjem, tedy i sociální dávky.

Obranou nemůže být útok ani spekulace

Možnosti obrany jsou minimální a jakákoli taktika zde selhává. Rovněž pokusy převést majetek na jiné osoby mají „vady na kráse“. Exekutor zpravidla předem neohlašuje své kroky - o tom, že probíhá exekuce, se lze dozvědět až v jejím závěru. Obyčejně přestávají fungovat běžné věci, jako je platební karta, veškeré účty jsou obstaveny, majetek rozprodán. Exekutor může zabavit i to, o čemž se pouze domnívá, že patří dlužníkovi. Výmluvy typu: vybavení je rodičů, peníze manželky, auto je kamaráda, nezabírají. Pokud jde skutečně o věci někoho jiného, musí to dlužník prokázat a neprodleně podat vylučovací žalobu k soudu, který exekuci nařídil. Účelové převody a skrývání majetku bývají nebezpečné a takovýto postup lze pokládat za maření úředního výkonu rozhodnutí a poškozování věřitele. Zjistí-li exekutor, že dlužník takto postupuje, může podat trestní oznámení a všechny tyto úkony prohlásit za neplatné (a to i se změněnou platností, takže ani antidatování smluv nepomůže). Následuje předvolání k tzv. prohlášení o majetku, a pokud vyjdou najevo nesprávné nebo neúplné údaje, lze vyvodit z takového jednání trestněprávní důsledky. Nařízením exekuce je postihován celý dlužníkův majetek. Dlužník nesmí se svým majetkem nakládat, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Veškeré právní úkony učiněné v rozporu s touto povinností jsou absolutně neplatné.

Dědí se nejen majetek, ale i dluhy

Exekuce není přirozeně záležitostí jednoho nebožáka, týká se celé jeho rodiny i nejbližších. Jde-li o vymáhání závazku vzniklého za dobu trvání manželství, exekuce se vztahuje též na majetek ve společném jmění manželů. Odvolání na manželskou smlouvu při řešení závazků funguje pouze v těch případech, kdy o její existenci i obsahu byl věřitel prokazatelně informován už při vzniku závazku. Zbavit se dluhů nelze ani rozvodem. Vypořádání majetku musí vycházet ze zásady, že nesmějí být dotčena práva věřitelů, jinak by byl tento právní akt neplatný. Z manželství si každý z manželů odnáší část majetku i závazků, které je povinen vypořádat. Pro mne to byl právě ten nejdůležitější impuls začít něco dělat a pomalu splácet. Však komu by se líbila představa zadlužit své děti ….

Nechte se oddlužit

Posvěcení Exekutorské komory ČR získal nedávno v prvním čtení schválený zákon, který nabídne neplatičům možnost umoření dluhu, tzv. oddlužení pod dohledem soudu. Norma má zrychlit a hlavně zjednodušit konkurzy tím, že umožní vyhlásit bankrot nejen firmám, ale i jednotlivcům. Hovoří se zde (mimo jiné) o tom, že dlužník má možnost dohodnout se s věřitelem na specifickém splátkovém kalendáři. Ten by byl stanoven maximálně na pět let a po uplynutí této lhůty by dlužník mohl soud požádat o prominutí zbytku dluhu. Musel by mít stálý příjem, který by svému věřiteli odevzdával, ponechával by si pouze životní minimum. Součástí opatření by bylo i rozprodání majetku, který dlužník nepotřebuje bezprostředně ke svému životu a k zajištění příjmů na splácení. Možnost oddlužení je v české právní praxi novinkou a blíží se specifické formě vyrovnání. Nemá ovšem samostatnou právní úpravu a neexistují s ní žádné praktické zkušenosti. Inspiraci nalezlo ministerstvo v Německu, kde dlužník předkládá plán oddlužení, uvádí, jaké částky nabízí k uhrazení svých dluhů, musí také uvést zdroj, kde peníze na splátky získá. S předkládaným plánem oddlužení musejí souhlasit všichni věřitelé - tedy například banka nebo splátková společnost. Přesto, že zákon má nesporně svá pozitiva, objevují se i obavy ze
zneužití. Jako příklad se uvádí nejčastěji Holandsko.

Jak předejít exekučnímu řízení

Podstatné je řešit věci včas a nedělat mrtvé brouky. Novela úpadkového zákona nabízí možnosti splátkového kalendáře i prominutí dluhu. Pro toho, kdo chce svou situaci skutečně řešit, je to jistě vítaná příležitost. Vždy je lepší pokusit se najít nějaké řešení než rezignovat a nechat věcem volný průběh, mlžit a vyrovnání oddalovat. Dlužník by měl zhodnotit své šance na splácení úvěru a sám navrhnout řešení. Vím, teď si nejspíš mnozí z Vás říkají:“ No to je sice chytré, ale jak se mám na něčem dohodnout, když nemám žádné peníze?“. Toto je právě ten moment, kdy jsou všichni hrozně chytří a říkají Vám, že by jste na to neměli kašlat. Já jsem také ty dluhy řešit chtěl, ale nebylo kde brát …. Tomu pochopitelně ale nikdo nevěří, každý to soudí podle sebe a nechápe, že prostě kolikrát není ani na jídlo. A co potom? Na jídlo není, alimenty za několik měsíců jsou nezaplacené, elektrika už je vypnuta, plynárna už komunikuje jen přes právníky, telefon je odpojený, máte vrátit byt, auto si sebrala lízinkovka atd. atd..
Ale hlavu vzhůru! I toto všechno se dá ještě pořád řešit. Za chvíli se k tomu dostaneme.

V případě, že nic nedlužíte, je třeba se účinně bránit.

Lze si vyžádat průkaz exekutora, listiny, které ho opravňují k danému úkonu, zavolat policii, požádat o sepsání protokolu. Pokud je i přesto zabaven majetek, je nutno neprodleně kontaktovat Exekutorskou komoru ČR, sepsat a podat tzv. vylučovací žalobu k soudu, jenž rozhodl o nařízení exekuce. Tvrzení je možné dokazovat i za pomoci svědků, včetně písemných a obrazových dokumentů. Nicméně lze namítat jen skutečnosti „rozhodné pro nařízení exekuce“ - to znamená například, že došlo k chybnému označení dlužníka, že věci patří majiteli domu, nikoli nájemníkovi, že vymáhaná částka již byla zaplacena atd. Jiné námitky soud nepřijímá a nařízení exekuce zpravidla potvrdí. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nic neřeší, pouze exekuci prodraží. Stejně tak i oblíbená námitka na podjatost exekutora. Pokud soud argumenty uzná, lze jej vyměnit, exekuce se tím však pouze oddálí. Jako smysluplná se jeví jen žádost o odklad exekuce podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu. Ta bývá v odůvodněných případech vyslyšena. Jedná se o ty případy, kdy dlužník spolupracuje, ocitl se v situaci bez vlastní viny a exekuce by mohla poškodit více lidí či veřejný zájem. Po uplynutí doby odkladu se však exekutor vrací ke své práci. Smysl to má hlavně v případě, kdy dlužník potřebuje na získání prostředků jistý čas a je reálná šance, že své závazky splní.

Exekutoři jsou kolikrát v očích dlužníků pěkní gauneři.

Na nikom a na ničem jim nezáleží, nemají slitování a koukají jak z toho sami vytřískat co nejvíce. Víte, že v řadách exekutorů jsou většinou lidé, kteří byli dřív na druhé straně? Lidé, kteří kolikrát měli možná větší dluh než Vy? Prostě jen našli způsob, jak vydělávat a možná zachránit svůj život v troskách a majetek. Neříkám – nemějte jim to za zlé, ale snažte se je pochopit nebo se přes to alespoň přenést, že jsou takový.
Také mne třeba nepřekvapilo toto: Pan XY ze společnosti XY původně působil jako poradce pro lidi, kteří se dostali do nesnází se splácením úvěrů. Brzy poznal, že radit jim je marné – těm, kteří dluhům opravdu propadnou, není většinou pomoci. Teď se zabývá jejich vymáháním a práce má čím dál více.

Já jsem exekuci zažil 5x.

Po prvé jsem měl pocit, že můj život končí. Bál jsem se exekuce jak čert kříže. Díky tomu jsem ale udělal (ze strachu) pěkné hlouposti. Po druhé jsem už věděl alespoň co se bude dít a věděl jsem, že to není konec světa. Jistěže to nikoho, kdo je exekucí postižen, nepotěší, ale když nejde o život, jde o ….. Při dalších exekucích jsem už byl úplně v klidu. Prostě jsem tam vždy stál a koukal na lidi i policii, jak mi všechno berou a navíc mi dělají příšernou ostudu v celém mém okolí. Pokaždé to bylo fakt bezva divadlo. Sousedé byli nadšení. Jedna sousedka mi třeba řekla: „Ježíši, krista pána, to je hrůůůza ! To já bych nepřežila! Jak to, že to tak zvládáš? To je hrůůůza !!!“.
Co jsem na to měl asi říct? Vypadlo ze mne jen to, že jsem už zvyklý a že si alespoň koupím nové věci.
Pak už jen kroutila hlavou. Jen tak mimochodem, jí dělali první exekuci asi za rok a půl. A víte, že to přežila?
Má poslední exekuce už dokonce proběhla beze mne. To bylo celkem jednoduché. Přišel jsem tam a nešel mi strčit klíč do zámku. Pak jsem měl možnost nahlédnout dovnitř oknem a viděl jsem, že tam není vůbec nic. Zato bylo ale hezky vymalováno. Hned mi došlo, co se stalo a jediné co mi zbývalo bylo si říct: „Ach jo, už zase …“.
Jistě, že mi pokaždé odnesli něco, na čem mi opravdu záleželo, to je pravda. Je třeba se nad takové věci povznést. Viset na minulosti je špatné řešení. S tím už nic neuděláte.
Není dobré si zvyknout na dluhy, ale zase mít z toho nějaká traumata a deprese je také blbost. Pokuste se exekuci vnímat spíše jako výzvu. Nemyslím tím výzvu, že máte napadnout všechny zúčastněné, ale jako výzvu do budoucna. Tím myslím hlavně to, aby jste se v budoucnu snažili se dluhům vyhnout (automaty, sázky, karty atd.). Je třeba si uvědomit, že jediné, o má každý pevně v rukou je Vaše budoucnost.

Právník mne málem pohřbil

Jedna z možností je jít se poradit s odborníky či právníky. Jistě, že jsou případy, kdy Vám právník zachrání kůži, ale já jsem měl bohužel jinou zkušenost.
Také jsem šel za právníky. Jeden z nich byl dokonce velice známým a uznávaným. Škoda, že ho zde nemohu asi jmenovat, ale mám sto chutí ostatní varovat. Sami víte, že normální smrtelník se v právu moc nevyzná, tak věříte úplně všemu a každé slovo se Vám zdá svaté. Tento pocit bývá tím intenzivnější, čím více platíte za jeho služby. Navíc jak se říká: Tonoucí se stébla chytá. Proto i já jsem se cítil v jeho rukou poměrně v bezpečí. Stále jsem chodil na porady a platil a platil. V šoku jsem byl, když probíhal jeden z posledních a nejdůležitějších soudů. Já tam byl hodinu předem a čekal jsem, že také přijde alespoň o něco dříve, abychom se mohli domluvit na nějaké taktice. No spíš tedy aby mi řekl, co vymyslel a co mám či nemám říkat. V hodinu, kdy nás soudce zval do soudní síně, jsem tam ale byl sám. Podpora mi přišla asi o dvě minuty pozdě, ale nebyl to onen uznávaní právník, ale jeho nějaký učeň nebo co. Přisedl ke mně a potichu se mne zeptal o co vlastně jde, že neměl možnost si to přečíst, že toho má moc a nestíhá. Nebyl jsem schopný slov. O případu nevěděl nic a měl mne hájit ! Jediný, koho jsem v soudní síni nakonec opravdu nenáviděl, byl můj právník respektive jeho zástupce. Vlastně oba.. Je mi jasné, že si teď možná říkáte, že Vám by se to nemohlo stát a že by jste si to ohlídali. Hm, také jsem měl pocit, že za své nemalé peníze mám všechno pevně v rukou, ale praxe byla jiná.
Druhá věc je to, že právníci si většinou účtují plat za hodinu porady či za nějaký úkon. Co myslíte? Je v jeho zájmu to vyřešit co nejrychleji?
Od té doby jsem se vždy hájil sám. Jednak jsem už stejně neměl peníze, ale i kdybych ještě nějaké měl schované (jak si někteří mysli), tak bych je už nikomu za takové služby dát nechtěl. Od té chvíle jsem věřil už jen sám sobě. Nic jiného mi stejně nezbylo. Soudci vždycky koukali a moc jim to nevonělo, ale neprohrál jsem jediný spor. Nechci se vychloubat, nejspíš to bylo tím, že jsem byl v právu.
Je to zkrátka těžké. Jak se říká, nechudého všude teče. Nic si z toho ale nedělejte, život cloumá s každým. Jde jen o to jestli se vzdáte nebo jestli budete bojovat. Máte dvě možnosti, buď budete lovec nebo kořist. Vyberte si, co je Vám příjemnější. Jiné možnosti nejsou.

DLUHŮ SE DÁ ZBAVIT

Nejdůležitější je rozhodnout se, že se s tím řádně poperete !!! Tím nemyslím, že se poperete s věřiteli.
Proč někdy odkládáme rozhodnutí nebo se mu úplně vyhneme? Averze ke ztrátě a zvláště strach, že budeme něčeho litovat a upřednostňování „starého dobrého“ patří mezi příčiny fenoménu známému jako „paralýza volby“. Díky tomu nás jen pomyšlení na nějaké aktivnější rozhodnutí dokáže polekat a přivést do stavu sklíčenosti. Strach je špatný rádce, člověk potom dělá zbytečné chyby. Je to ale těžké, nikdo Vám nepomůže, většinou je to jen na Vás.

Nejhorší a bohužel asi nejčastější reakce je rezignovat, začít dělat mrtvého brouka a začít skuhrat. Nejenom, že se tím vůbec nic nevyřeší, ale ještě otráví člověk i ten zbytek přátel co mu možná zůstal. Někteří jsou tak důslední, že zlikvidují i svého partnera či partnerku. No a být sám s dluhy je fakt "super".
Představte si například takovouto báječnou situaci:
Jste sami, máte hlad, je Vám zima, jste (v lepším případě) doma po tmě bez elektriky a před okny jsou vidět motorkáři z party některého z Vašich věřitelů. No a do toho ještě někdo tluče na dveře.
Někteří z Vás možná ani nemusí popouštět uzdu své fantazii a stačí jim, stejně jako mně jen trochu zavzpomínat. Jen tak mimochodem, já jsem tenkrát ty dveře otevřel …. Možná mi nebudete chtít věřit, ale to co se pak dělo mne vůbec, ale ani trochu nebavilo.

Každý dluh se dá splatit.

Jakýkoli cíl je dosažitelný, pokud pro to něco uděláte. Jen je třeba věřit a začít pro to něco dělat !!! Jak říkám, je třeba se rozhodnout a začít jednat racionálně a systematicky.
Všude se píše, jak je třeba splácet dluhy, aby se člověk nedostal do ještě větší propasti. To je sice velké moudro, ale ne vždy je to pravda. Jedna z největších chyb byla ta, že jsem tomuto názoru také podlehl. Je to ale příliš krátkozraké. Tenkrát jsem se snažil co to šlo, abych toho poplatil co nejvíc. Prodával jsem všechno možné, zařízení prodejen, auto, káru za auto, nábytek a další vybavení bytu, které nestihli zatím odvézt exekutoři. No a všechny takto získané peníze jsem vracel lidem. Bohužel to pochopitelně nestačilo na všechny dluhy a ještě mnoho jich zůstalo. Jenže co se stalo … Už jsem ani nemohl nijak podnikat. Nemohl jsem udělat nic na čem bych mohl vydělat. Dokonce jsem i našel možnosti, které by mi vydělaly, ale vždy jsem potřeboval na to nějakou hotovost či investici. Za nikým jsem už jít nemohl. Kdo by mi asi tak půjčil, když jsem byl totálně profláklý jako neplatič? Byl jsem v háji. Stejně tak rychle jak jsem začal splácet jsem zase přestal, protože mé zdroje došly a bylo po všem. Bez peněz žádný obchod neuděláte. Zkrátka - bez peněz v světě, darmo se člověk plete.
Mockrát jsem si potom vyčetl, že jsem si měl něco nechat a s tím pak podnikat dál. Kdybych si nějaké peníze nechal, tak bych je dokázal rozmnožit. To zase není až tak těžké, ale udělat z nuly a dluhů nějaký zisk je tak trochu scifi. Peníze jsou třeba dokonce i na to, aby jste jezdili třeba do Prahy na Superstár, namalovali obrazy na prodej či napsali a vydali knihu (jen tak mimochodem, vydavatelé v ČR nabízejí 3-5% autorům. Také dobrá obíračka, že?).

CO VÁM ROZHODNĚ DLUHY SPLATIT NEPOMŮŽE

Dlouze jsem přemýšlel, jestli sem mám tuto kapitolu dát či nikoli. Nakonec ale rozhodlo, to, že bez této rady by kolikrát ostatní mohly být k ničemu.
Jde o to, že všechny rady této knihy i odjinud mohou být k ničemu jen proto, že ve Vašem nejbližším okolí je někdo, kdo nejenom, že Vám nepomůže, ale ještě Vám bude škodit.
Mám namysli ve většině případů člověka se kterým žijete tedy Vašeho partnera či partnerku. Ze srdce bych si přál, aby jste mohli tuto kapitolku přeskočit, protože to není Váš případ a žijete s někým, kdo Vám pomáhá jak jen to jde. Bohužel jsou ale lidé, kteří toto štěstí nemají. Jsou lidé, kteří snad i mají zájem na tom, aby se Vám vedlo co nejhůř.
Někteří z Vás to jistě znají … Doma tichá domácnost nebo alespoň nálada, která nikomu chuť do práce či nějakou inspiraci rozhodně nepřidá. Odcházíte na důležité jednání a najednou těsně před odchodem z ničeho nic šílená scéna. Koukáte na to jak blázen a marně se snažíte domluvit na tom, že už máte málo času, že musíte odejít a že navíc nechcete být úplně rozhozeni. Co je to ale platné, když naopak Váš partner či partnerka na tuto chvíli čeká.
Vím o čem mluvím. U každého je to jistě úplně jiné a vše je individuální. Všechny tyto případy ale mají jedno společné. V podstatě by se dalo říci, že jsou si podobné jak vejce vejci. Máte prostě doma někoho, kdo Vám háže klacky pod nohy a nejlépe ve chvíli, kdy je to nejmíň vhodné.
Přemýšlel jsem právě, jestli sem mám tuto kapitolu dát z toho důvodu, že se bojím, aby někomu neublížila. Může se totiž klidně stát, že Váš partner je v rámci možností celkem v pohodě, ale Vy, vzhledem k tomu , že jste ve finančním stresu ani moc ne. No a potom mnoho lidí začne svalovat své problémy a neschopnost na všechny ostatní jen ne na sebe. Dejte si tedy na toto pozor a skutečně zodpovědně bilancujte Vaši situaci. Někdy jen Váš partner dělá blbiny jen proto, že prostě jednoduše neví, jak Vám správně pomoci. Většinou se ale dá celkem rychle poznat, jestli Vám jen neumí pomoci, a nebo jestli Vám chce škodit.
Mám prostě na mysli to, že někdy je lepší být sám a nebo si najít někoho jiného. Nemyslím hned někoho, kdo by vše za Vás poplatil, ale někoho, kdo Vám dá sílu a energii. Někoho, koho by jste měli rádi, někoho, kdo Vás nebude vysávat dokud žijete. Myslím tím někoho, kdo Vás bude mít rád a od koho se dočkáte slov povzbuzení, když se Vám nebude zrovna vůbec dařit. Někoho, komu věříte, kdo věří Vám. Někoho, pro koho se vyplatí být aktivní a vyvinout nadměrné úsilí, které je třeba k splacení dluhů.
Je třeba si dát do pořádku i svůj život. Navíc kolikrát za dluhy může také jen a jen ten, koho nejvíc milujete. Nechce se tomu věřit, ale je to tak. Nebudu uvádět žádné své příklady, protože se to v tuto chvíli nehodí a věřte, že bych příkladů mohl uvést celkem dost. Jen mi jde o to, že si to jistě přečtou i matky mých dětí a já mám své děti moc rád … Snad mne chápete.
Pokud tedy máte někoho vedle sebe, tak by to měl být člověk, který Vás má opravdu rád, který možná sám kreativně bude vymýšlet způsoby, jak se dluhů zbavíte. Jak říkám, není to ale jen o tom, že za Vás něco vymyslí nebo dokonce zaplatí, ale o tom, že podpoří Vaši morálku, že Vás podrží ve chvíli, kdy je Vám těžko. Prostě někoho, kdo Vám pomůže ze všech sil to všechno přežít bez jakýchkoli útrap či jiné úhony.

ZAČAROVANÝ KRUH

Chcete se dluhů zbavit nadobro nebo je jen oddálit ?

Pokud by jste si je chtěli jen oddálit ( i za cenu že pak budou vlastně díky dalším úrokům větší), tak si půjčte další peníze a nejlépe od lichvářů. Je to mnohem jednodušší než se dluhů zbavit. Dokonce se na Vás budou všude většinou i usmívat a tvrdit, jak je to pro Vás výhodné. Budou se i předhánět v množství výhod, které Vám jsou schopni nabídnout.

Dají se půjčkou dluhy zlikvidovat ?

Spoustu lidí žije v domnění, že dalšími půjčkami něco vyřeší. Ve skutečnosti se v tu chvíli ale dluhy jen zvětší. Příklad: Máte dluh 50.000 a půjčíte si na to. Jenže ti co Vám půjčí 50.000, tak chtějí také úrok (nebo něco jiného za to). To znamená, že ve finále pak máte dluh třeba 50.000 + 5.000,- . Něco jiného je vzít další půjčku proto, aby jste zmenšily úroky, ale o tom za chvilku.
Když půjčit si je ale tak snadné, že ? S dluhy je to takto: Jsi-li v jámě, přestaň kopat.

Banky si mnou ruce !

Růst české ekonomiky stojí na úvěrech, zejména na růstu zadlužení domácností. Osobně mi to přijde naprosto šílené, že je to „normální“, ale je to nezpochybnitelný fakt. Stačí se podívat na statistiky České národní banky.
V období posledních deseti let vzrostl objem bankovních dluhů českých domácností více než desetinásobně ! Tato statistika nezahrnuje úvěry u nebankovních institucí, které jsou sice menší, ale rostly mnohem rychleji.
Není proto úplně překvapující, že roste počet neplatičů. Mzdové účtárny řady podniků mají hodně práce navíc s obstavováním mezd svých předlužených zaměstnanců ve prospěch věřitelů.

Nabídka "výhodných půjček" nás provází na každém kroku a úvěry jsou stále dostupnější. Banky jsou dnes schopny vyřídit půjčku i během jediného dne. Zdálo by se, že není nic snazšího, než si na vysněnou věc půjčit. Kdo by čekal, než na potřebnou částku našetří, co? Bohužel, ne všichni dlužníci jsou poté schopni dostát svým závazkům, problémy se splácením má nyní už skoro každá česká domácnost.

"Nejzrádnější" jsou rychlé spotřebitelské půjčky bez požadavku na zajištění. Hypotéku nebo úvěr na bydlení si člověk pořádně rozmyslí, ale nižší půjčky většina lidí moc neřeší. Naneštěstí každého z nás může postihnout např. ztráta zaměstnání nebo dlouhodobá nemoc, peníze na splátku chybí a pokud dlužník problém odmítá řešit, může mu situace snadno přerůst přes hlavu. Většina bank se snaží problémy se splácením řešit mimosoudní cestou, ale pokud dlužník nespolupracuje, je jen krůček k tomu, aby na vymáhání pohledávky nastoupil exekutor.

Půjčujte si chytře!

Před jakýmkoli zadlužením nejprve zvažte svoji finanční situaci, nutnost nákupu a nepříjemné důsledky, které mohou Vaše úmysly, půjčku řádně splatit, okamžitě omezit, ne-li úplně zhatit. Jste-li v situaci, kdy úvěr opravdu nutně potřebujete, půjčujte si pouze u renomovaných společností, kde nejprve prověřte, jaká půjčka pro vás bude nejvýhodnější. Ne každý úvěr se totiž hodí pro každý účel!

Zajímejte se o úvěrové podmínky!

Než podepíšete jakoukoli úvěrovou smlouvu, volte takovou výši splátek, abyste je zvládli. "Pozor dávejte na drobné písmo či poznámky pod čarou. Důležité jsou též přílohy smlouvy,". Chtějte znát roční úrokovou sazbu, ptejte se rovněž na možnost mimořádných splátek. Zajímejte se o poplatky spojené s úvěrem, nezapomeňte ale na fakt, že i když jsou úroky "výhodné", pořád jsou to úroky, které budete muset splatit! V současnosti existuje také možnost sjednat si pojistku pro případ, že byste byli v dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo přišli o práci a dostali se tak do potíží se splácením. Zvažte, zda se vám taková pojistka nevyplatí. Osobně vřele doporučuji.
Hloupé je, že ten kdo Vám bude půjčku vyřizovat, Vám vše vychválí do nebe. I tomu se dá ale trochu čelit. Jednak čtěte mezi řádky, poslouchejte pozorně a ptejte se na všechno. Nevěřte hned prvnímu, s kým budete jednat. Pokuste se získat i informace od svého okolí, od Vašich známých, příbuzných atd..

Plaťte včas!

Splácíte úvěr? Dbejte na to, abyste splátky poslali na účet banky vždy včas. Za pozdní splátky vám v mnoha případech hrozí pokuta v řádech stovek či tisíců korun. Navíc pokud se se splátkou opozdíte opakovaně, banka má právo úvěrovou smlouvu vypovědět a žádat od vás vrácení celé částky najednou.
Toto je třeba věc, kterou jsem nikdy nepochopil a asi ani nikdy nepochopím. Za to, že nemám peníze na splátku, po mně chtěli všechno najednou. Jako kdybych doma na těch penězích seděl a rozhodoval se každý měsíc komu a kolik z toho balíku dám. No jsou to fakt lidumilové: „ Ty nemáš na splátku? Tak super. My chceme tedy všechno hned a ještě k tomu navíc zaplatíš pokutu a penále a úrok a ještě Ti něco sebereme doma a také Ti to všude zavaříme, aby Ti nikdo nepůjčil a nejlépe, abys ani nemohl už podnikat, atd….“. Vážně jsem měl chvílemi pocit, že jsem se někde upsal vlastní krví a teď jednám s peklem.

Neberte si další půjčky s vysokým úrokem!

Vzniklé problémy se splácením neřešte dalšími dluhy! Nevidíte-li jiné východisko než další půjčku, vyhněte se alespoň půjčkám od společností, které nabízejí peníze na ruku, bez ručitele, ale mají neúměrně vysoký úrok. Problémy s platební neschopností řešte včas. Pokud máte půjček příliš mnoho, jedna z možností je, že je můžete sloučit do jednoho úvěru s menší měsíční splátkou.
Na rovinu: Pokud si ale zase půjčíte a třeba i na menší úrok, tak se zase časem něco nepředpokládaného stane a jste tam kde před tím. Asi je zbytečné popisovat tady, jak fungují Murfiho zákony, ale že se na Vás podepíšou všechny, na to můžete vzít jed. Možná s nimi máte už sami zkušenosti. To jsou pak takové ty příběhy: Jak chudák do ještě větší nouze přišel.

I kdyby byly úroky 0%, tak to nepomůže.

To že chcete své dluhy řešit další půjčkou je prostě jen důkaz, že se dluhů vlastně zbavit asi ani nechcete. Možná to skutečně některým i dělá radost. Vyžívají se v jakési variantě finančního masochizmu. Těmto choutkám tedy moc nerozumím, ale věřím, že většina jakéhokoli finanční sebetrýznění zrovna moc aktivně nevyhledává. Jediná možnost, jak se zbavit dluhů, je si ty peníze vydělat !!!! Já vím, že Vám to třeba připadá jako rada na nic, ale na druhou stranu, nezní to náhodou tak trochu logicky ???
Je třeba po rozhodnutí, že s dluhy nadobro zatočíte si udělat plán jak na to a minimálně ujasnit si, jaké budete dodržovat finanční zákony. Hlavně, jestli nějaké vůbec chcete dodržovat.
Je totiž i druhá možnost a to je ta, že se na nějaké finanční zákony vybodnete a vymyslíte nějakou jinou, svojí, další, novou cestu. Ale jak se říká: Jen hlupák si myslí, že všechno ví. Chytrý člověk si nechá poradit a poučí se z chyb druhých.

7 SMRTELNÝCH FINANČNÍCH HŘÍCHŮ.

1. Nikdy nesahejte na úspory na důchod

   Ať vás ani nenapadne použít peníze, které každý měsíc odkládáte na důchod, na nákup nové televize! Jen málokdo dokáže peníze vrátit. I kdybyste to zvládli, mezitím vám utíkají úroky, které původní spoření slibovalo.
   Předčasné vybírání peněz ze spořících nástrojů je navíc ve většině případů zpoplatněné. Ještěže dobrovolný státní pilíř nedovoluje krok zpět.
   

2. Neinvestujte do dlouhodobých dluhopisových fondů

   Investice přímo do dluhopisů, které můžete držet až do splatnosti a získáte svůj výnos, je něco jiného (pokud samozřejmě neuvažujeme o krachu dlužníka). Fond na rozdíl od této investice nemá datum splatnosti a může se ze strachu ze ztráty začít zbavovat dluhopisů v nevhodnou dobu.
   Teď je navíc investice do fondů, které drží dluhopisy s dlouhou splatností, velmi riskantní. Výnosy těch bezpečnějších dluhopisů jsou tak nízko, že musí zákonitě brzy vzrůst, a pak cena dluhopisu spadne. Proto stojí za to si ještě počkat.
   

3. Za půjčku někoho jiného se nikdy nezaručujte

   Pokud se zaručujete za půjčku, souhlasíte, že pokud dlužník nebude moci splácet, vy to za něj uděláte. Takže i když jste si jistí, že byste mohli popřípadě dluhům dostát, zeptejte se sami sebe, proč vás vůbec o takovou službu váš příbuzný nebo přítel žádá. Má problémy s vlastními financemi? Půjčuje si příliš? Pokud dojdete k takovému závěru, řekněte prostě ne. Je jedno, kdo vás o "pomoc" žádá, rozhodně nesmíte platit za špatné rozhodnutí někoho jiného.
   

4. Nezletilému životní pojištění nevěnujte

   Nezletilým takové peníze nepatří. Zkuste to udělat - a vaši dědici skončí u soudu. Bude to soudce, kdo rozhodne, jak budou vaše fondy rozdělovány.
   Je přitom jednoduché zařídit, aby se to nestalo. Stačí jen přidat do závěti formulku, že si přejete, aby peníze patřily vašemu potomkovi. Hned další větou bude, že je v jeho prospěch má použít ten, kdo by se po vaší smrti měl o něj postarat.
   

5. Pozor na úvěry

   I kdybyste se dostali do extrémních finančních problémů a měli nakročeno k osobnímu bankrotu, dluhy vám nikdo neodpustí. Věřitel má nárok uspokojovat je přímo z vaší mzdy. Pokud by vás tedy taková situace potkala, rozhodně nejdříve kontaktujte věřitele a pokuste se s ním domluvit na možnostech, jak se z této svízelné situace dostat.
   Pokud budete mít štěstí, vymyslíte nový splátkový kalendář. Pořád jde o lepší variantu, než si nechat nekontrolovatelně sahat na měsíční výplatu. Zájem dlužníka vyřešit problém se většinou počítá.
   

6. Zaměřte se na stabilní roční výnos

   Buďte velmi obezřetní, pokud jde o investice, které vám mají vydělat na důchod. Jsou příliš drahé, jednoduché a zdají se výhodnější pro toho, kdo vám je nabízí, než pro vás? Na konci roku bude výnos "podle nálady na trhu"?
   Pokud nechcete zbytečně riskovat, raději pravidelně investujte do konzervativních fondů. O extrémní výnosy si zahrát můžete, ale nikdy ne s úsporami na stáří.
   

7. Zaměřte se na stabilní roční výnos

   Buďte velmi obezřetní, pokud jde o investice, které vám mají vydělat na důchod. Jsou příliš drahé, jednoduché a zdají se výhodnější pro toho, kdo vám je nabízí, než pro vás? Na konci roku bude výnos "podle nálady na trhu"?
   Pokud nechcete zbytečně riskovat, raději pravidelně investujte do konzervativních fondů. O extrémní výnosy si zahrát můžete, ale nikdy ne s úsporami na stáří.

JAK ZÍSKAT PENÍZE

Po té co vyloučíme všechno co je nelegální, tak musí každý nutně dojít k takovým těm možnostem, které jsou sice jistě úžasné, ale většinou každého přivedou do ještě horší situace.

• Automaty:

Měl jsem s partnerkou zvláštní možnost dozvědět se něco o podsvětí tohoto obchodu. I přes to, že jsme znali některé finty, jak z automatu legálně peníze dostat, jsme po několik měsících zjistili, že jsme vlastně na nule. Nešlo jen o to, že jsme občas také něco prohráli, ale také o náklady s tím spojené. Finty se dají koupit (za nemalé peníze), něco stojí objíždění automatů po různých městech, jídlo a pití v barech také není levné atd. .
Vždy jsme ale z hloubi duše litovali těch, kteří sedí u automatu každý den v naději, že jim padne Jackpot a že se jim konečně změní život k lepšímu. Asi ale sami znáte někoho, kdo by se měl jít z to závislosti léčit. Je to skutečná metla mnoha lidí. Představte si, že jsem jednou dokonce viděl děckou hračku za 800,-Kč a byl to právě takový hrací automat se třemi válci. Skoro věrná kopie těch v hernách. Hrůza, co? To je svět !!!
K této kapitole se vracím znovu. Automaty se stávají pro mnoho lidí závažným finančním hororem. Automaty jsou finanční sadisti. Nejdříve na vás krásně blikají všemi barvami a některé na Vás dokonce volají: „Pojď si zahrát, pojď si zahrát“. Tváří se jak kamarádi. V hernách je dokonce kolikrát napsáno, že konzumace piva je pro hráče zdarma. No není to hezké? Majitelé takových provozoven to snad nakonec s Vámi myslí upřímně. Jsou to lidumilové. Jde jim o to, aby jste se dobře bavili. Mají Vás rádi. Ve skutečnosti, ale dobře vědí, že nosíte jejich budoucí peníze ve svých peněženkách. A automaty je z Vás umí dostat jednodušeji než myslíte. Skoro definitivně je už předem člověk ztracený v momentě, kdy se automatu povede, že Vám dá hned ze začátku možnost něco vyhrát. Pak Vás ale stáhne zaživa z kůže a nepovede-li se mu to při vaší první hře, tak na Vás bude volat příště a už s tím nikdy nepřestane.
Asi před rokem jsem se rozhodl, že pro jistotu znechutím automaty svým dětem. Vzal jsem je v jedné hospodě k automatu a řekl jsem jim, že mám málo peněz. Že buď budeme celý den jen tak chodit po městě a pak si dáme zmrzlinu nebo zkusíme štěstí, ty peníze hodíme do automatu a pokusíme se něco vyhrát. Pokud se nám to podaří, můžeme celý den jezdit na motokárách a koupit si co chceme. Dokonce jsem v nich vyvolal nějaké potřeby věcí, které by si mohli z výhry koupit. Dětem se to pochopitelně líbilo. Takovéto vidiny ošálí kde koho. Oběma jsem dal 100,-Kč jako, že to jsou jejich peníze a dal jsem jim ještě nevybranou, jestli si to nechtějí rozmyslet. Podařilo se mi docílit toho, že nechtěli a tak se začalo hrát. Modlil jsem se, aby nepřišla nějaká velká výhra, ale automaty zůstaly věrné mým představám a přesvědčením. Děti prohráli celkem rychle úplně všechno. Podařilo se to. Pak jme chodili po městě a nekoupili jsme si ani tu zmrzlinu. Celý den jsem jim pak předhazoval, že jsem se jich ptal, jestli si to nechtějí rozmyslet. Na automaty jsem nadával a udělal jsem z nich jejich nepřátele. Myslím, že jsem jim je znechutil na hodně dlouho.
Bohužel ne vždy je tak jednoduché někomu znechutit automaty. Někteří si prostě poradit nedají. Těm, kteří tedy rádi hrají, bych rád poradil jedno. Aniž bych chtěl někoho urazit, tak musím říci: „Nemáte-li mozek o velikosti pecky z třešně, zapomeňte jednou pro vždy na výherní automaty !!!!“. Vidíte? Už jen ten psychologicky odporný název! Výherní automaty ….. Ve skutečnosti jsou to ale proherní automaty. Tito elektroničtí, blikající sadisti by měl stát naházet do šrotu! Jenže to by pak ubylo peněz tekoucích do národního rozpočtu, že?
Má přítelkyně také měla tendence házet peníze do automatu. Jí ale nešlo o výhru. Měla ráda ty barvy, světýlka atd.. Vyřešila to nakonec tím, že si stáhla jeden prográmek z netu, kde si člověk mnoho takových her (různé automaty) může hrát zadarmo. I tam Vás sice lákají, aby jste hrál za peníze, ale není to nutné. Dokonce i já si jednou za rok zdarma vložím do banku (jako) 1.000.000 dolarů a otáčím s kolečky do bezvědomí. Na rovinu, už nás to ale nebaví ani jednoho a automaty jsou pro nás mrtvé. Ten odkaz Vám sem ale nedávám proto, aby jste mi dali vydělat. Pokud tam někdo bude hrát o peníze, tak buď nečetl tuto knihu nebo je hlupák.
Nedá mi to a napíši Vám, proč jsem se k této kapitole ještě vrátil. Zrovna včera jedna naše velice dobrá kamarádka prohrála ve městě 60.000,-Kč na třech automatech. Musela prodat auto, aby vrátila co si na to během dne půjčila. Má dvě děti a prohrála auto které splácela 5 let za jeden den !!!
Pokusím se to uzavřít jednou větou. Automaty jsou svinstvo a hlupák, kdo jim podléhá!

A k automatům ještě jedna vsuvka .... Minulý rok jsem podal trestní oznámení na město Zlán, že nedostatečnou informovaností o škodlivosti heren, dopouští rozvracení rodin atd. ............ Nic se nedělo ..............  Proč asi ............

• Sazka - Sportka, Bingo

No já třeba tedy nesázím, ale mám pocit, že jsem sám. Dokonce i má partnerka občas potají vsadí. Naštěstí ne často a jen pár korun, ale stejně s tím nesouhlasím. Myslím, že když se už chce někdo dobrovolně zbavit 50ti korun, tak by to měl raději poslat na nějakou charitu.
Šance je jedna ku několika milionům. No proboha, co to je? Chápu sice, že někoho ta reklama několika milionů může doslova znásilnit, ale osobně to považuji za super trik, jak z hlupáků dostat prachy. Omlouvám se za ten výraz, ale to jsem se ještě snažil držet svůj názor za zuby. Další věc, ve které se státem nemohu souhlasit. Jak to, že to ještě nezakázali? Já vím, že si teď mnoho lidí říká, že to tu bylo odjakživa, ale co to je za argument? To že to funguje stále ještě neznamená, že je to správné. Znamená to jen jedno a sice to, že na Vás nikomu nezáleží. Jen z Vás někdo chce stále ždímat Vaše poctivé peníze.

• Milionář

Jsou i další soutěže, kde se dá vydělat balík, ale zase …. Jakou máte šanci, že se tam dostanete? Jen mé matce to trvalo asi půl roku než si uvědomila, že už protelefonovala dost peněz na to, aby jí došlo, že tam volají miliony lidí, kteří chtějí stejně jako ona do vědomostní nebo podobné soutěže. Dokonce znám jednu, co provolala 60.000,-Kč, pak se tam sice dostala, ale nakonec vyhrála 20.000,-Kč .
Ano, vydělávejte hlavou, ale vymyslete si svůj obchod.

• Dědictví

Jen málokomu se podařilo něco dostat v restituci. Osobně znám bohužel navíc jen samé takové restituenty, kterým bych to snad ani neměl přát. Víte, ono zdědit 5 baráků ve městě, začít je pronajímat a pak se tvářit jak mistr světa, to umí každý. Nejlepší pak ještě je, když začnou o sobě prohlašovat jací jsou podnikatelé. Takové to: „Já jsem podnikatel a co jste Vy ?“. Dnes ale nezáleží ani tak na tom, kolik dokážete vydělat, ale na tom, kolik si dokážete udržet.

• Náhoda

Jo úžasné ……

NAŠE ZKUŠENOSTI

• Zaměstnání – zbytečná práce.

Radostná práce na cizího, jistota, že nikdy nezbohatneme. Před pár lety aspoň někteří mohli říkat, že je to sice hrůza, ale že mají jistotu, ale teď? Jedinou jistotu mají v tom, že správně by měli dostat k výpovědi nějaké odstupné. Tím to ale končí. Výdělek stačí jen na to, aby člověk neumřel hlady a mohl jít další den zase do práce. Jsou jistě i výjimky, ale moc takových lidí neznám, kteří by byli v zaměstná naprosto spokojení. Co mne třeba ale zaráží jsou Ti, co jdou do práce a pak někde stávkují, že je někdo obírá. To mi přijde opravdu jako vrchol. Někdo je zaměstná, dává jim peníze a nakonec, když ten zaměstnavatel má třeba nějaké problémy, tak mu to ještě osolí a udělají mu další problémy. Tím nechci obhajovat všechny zaměstnavatele, ale někdy fakt mají zaměstnanci pocit, že se jim nemůže nic stát a pokud ano, tak za to musí nést zodpovědnost jejich zaměstnavatel. Také se mi líbí, kolik lidí tvrdí, že je peníze vůbec nezajímají a přitom pracují 8 hodin denně na někoho jiného. Zaměstnání je jen krátkodobé řešení dlouhodobého problému. Pokud chcete mít peníze na prima život, je třeba se osamostatnit a vymyslet něco, kde můžete někoho vykořisťovat Vy. Doufám, že nikoho ta poslední věta nepohoršila. Stejně většina zaměstnanců nadává na své zaměstnavatele. Proč tedy neuděláte to co oni? Můžete se mít také „skvěle“ a žít z cizí práce. Zaměstnanec by měl pracovat jen proto, aby se dostal z pasti zaměstnance a mohl začít budovat svá vlastní aktiva.
Na druhou stranu je pravda, že se dají najít zajímavá zaměstnání, kde máte možnosti profesního růstu, kde za Vás zaplatí třeba nějaké kurzy a pomohou rozvíjet Vaši profesní osobnost. Jen jde o to, že takové zaměstnání člověk najde až po té, co byl 100x na konkurzu, kde mu například nabízeli, že bude chodit po městě, rvát lidem letáky a modlit se, jestli někdo z toho něco koupí, protože jinak jste bez peněz …

• Podnikání – děkuji už nechci !

Na začátku jsem zhruba načrtl, jak se dařilo mně. Celkem dost mne v těžkých chvílích ale uklidňovalo, že jsem v tom nebyl sám. Podnikání je skutečně drahá, naprosto vysilující a vysoce riziková záležitost. Podnikatelé asi ví o co jde a Ti co nikdy nepodnikali by tomu stejně nevěřili, že podnikání je něco příšerného. Kór v době, kdy stát považuje podnikatele za podobné škodliviny typu tabáku či alkoholu.
Třeba ale patříte mezi Ty, kteří dokáží vymyslet něco geniálního, zajímavého, užitečného atd.. Pak vzhůru do boje.

• PSM

To byla bezva firma, která se zapsala do srdcí mnoha lidí. Škoda, že nevydržela a že to nedokázala dotáhnout tam kam původně směřovala. Zabývala se množstevními nákupy.
Pro mne byla východem ze tmy. Byl to MLM systém a Ti co byli skutečně aktivní, tak tam vydělali velké peníze. Stejně tak se to povedlo i mně. Možná to bylo i díky tomu, že jsem se o tom dověděl poměrně v začátcích.
Jediný problém byl v tom, že jsem měl obrovské dluhy, ale nikdo o tom nesměl vědět. Musel jsem na okolí působit jako člověk, který je za vodou. Jinak bych tam nic nevydělal. Asi těžko bych někoho ohromil větou: „Pojď se mnou do firmy a budeš mít stejné dluhy jako já ….“. Horší bylo, když se pak někdo z mých věřitelů dozvěděl jak jsem „bohatý“. Nikdy nikdo z nich nepochopil, že je to jen nutná image. Mohl jsem jim sice všechno říci na rovinu, ale bylo to zbytečné. Prostě chtěli věřit něčemu jinému a nebo mi možná jen chtěli škodit.
Od té doby se již několik lidí pokusilo o comeback něčeho podobného, ale co já vím, tak to byli vesměs různí zlatokopi i podvodníci.

• AceIN

Dobrá internetová záležitost, ale nechali si celkem rychle ujet vlak.

• Benzinové karty XXY

Nechci raději tu firmu jmenovat, ale byl to podvod jako Brno ! Sice jsem přišel jen o pár tisíc, ale bolelo mne to.

• Nože

No to bylo něco. Keramické nože za 1.500, které nikdo nechtěl ……….

• Aquel

Filtry na vodu. Jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy prodával. Akorát majitel (klasicky) to tenkrát dost podělal ........ Spoustu dobrých lidí tenkrát odtud odešlo, ale firma funguje úspěšně stále dál. Mne trochu odradilo nakonec to, že se objevili firmy, které začali ten samý filtr dovážet za desetinu ceny. Hodně jsem se tam ale naučil.

• Internet

Po několika letech jsem díky práci s lidmi začal lidi nenávidět. Nevím jestli jste to slyšeli, ale průměrný život multilevláka je 5 let. Já to vydržel 7 let. No ale já jsem musel být aktivní víc než ostatní.
Záchranou pro mne bylo, když mi jednou na Vánoce přítelkyně dala knihu: Naučte se HTML. Na knihu jsem koukal jak analfabet. Vůbec ničemu jsem tam nerozuměl. Zakousl jsem se ale do toho a během krátké doby (asi dvou let) jsem se to trochu naučil. Tenkrát to nebylo jednoduché jako teď. Nikdo nic neznal, nebylo s kým se radit a pokud ano, tak to bylo šíleně drahé.
Začal jsem tvořit internetové stránky a na nich nabízel kde co. Možností jak vydělávat na Netu je skutečně hodně, ale má to své ale ….
Je třeba mít vysokou návštěvnost a nabízet něco, co má alespoň trochu smysl. Vyzkoušeli jsme skoro všechno možné. Od erotiky po letenky. Nebylo to vše dohromady na jednom webu, ale domén mám asi 80. Každá je o něčem jiném. Nefungovalo ale nic. Tedy fungovalo všechno, ale peníze z toho nebyly.

• Půjčky

Asi jako každý jsme se chvíli věnovali i této oblasti s různými firmami. Stejně jako ostatní jsme přišli na to, že skoro nikdo neprochází a tudíž ty provize z vyřízených úvěrů jsou o ničem.

• Eurolife

Protože tuto firmu toužím pojmenovat, tak o ní ale mohu napsat jen to, že nás neskutečně zklamala !!! Myslím, že jsem nebyl ale ani zdaleka jediný!

• Řetízky

Jo to bylo dobré, ale peněz tak na jídlo. A to jsem měl a mám pod sebou velké skupiny.

• Parfémy

Zase další novinka. Levné parfémy. Zajímavá věc. Nějak to ale nedokázali překousnout prodejci drahých parfémů a tak začalo kolo pomluv, což firmě nijak neprospělo. V prvních měsících byly výdělky celkem zajímavé, ale pak začaly různé podmínky pro vyplacení provizí a to byl konec. Místo toho, aby to firmě pomohlo, tak upadá ….

• ScontoCZ

Tuto firmu nejen že pojmenuji, ale i o ní něco napíšu. ScontoCZ byla super lotrovina. Ti kterých se to týkalo, mi jistě dají za pravdu. Mne a mou partnerku svým lhaním připravili o dalších 330.000,-Kč !!!

• Internet (ještě jednou)

Ta předešlá firma mi dala takové kapky, že jsem se rozhodl, že už nikdy nepůjdu do žádné fantastické novinky. Vlastně, že už nikdy nebudu na někoho pracovat a čekat na peníze i kdyby to měla být jedna hodina.
Definitivně jsme se rozhodli, že se budeme přeci jenom nakonec věnovat tomu internetu a že prostě přijdeme na to, jak vyzrát na Google, Seznam a další. Protože jsme s internetem vlastně nikdy úplně nepřestali, tak jsme byli sice stále v obraze, ale porozumět Googlu se nám nikdy nepodařilo. Byli sice tací, kteří nám chtěli radit (někteří za peníze), ale nakonec byli sami v háji a návštěvnost měli menší než my.
Po 6ti letech aktivní práce na Netu (ale myslím skutečně velmi intenzivní), máme jednou návštěvnost 50.000 lidí denně, za chvíli 1.000 denně a pak zase třeba víc. Proč to tak je, ale nechápu. Zkrátka a dobře po 6ti letech intenzivní práce na Netu máme denně průměrně 5 € ze všech firem, které propagujeme. Nevím, jestli máme sílu dělat dalších 6 let, abychom nakonec měli třeba 10€ denně. Navíc vydělávat na Netu znamená se tomu stále věnovat. Jistě jsou lidé, kteří díky internetu zbohatli, ale mám pocit, že to není pro normální lidi. Možná někdo ví jak, ale v tom případě nečte tuto knihu. Jediná jistota, kterou budete mít při pokusech zbohatnout díky internetu, bude ta, že si zkazíte oči a uteče Vám mnoho jiných příležitostí v reálném světě.

SPOLEČNOST SE ZMĚNILA - situace na trhu

Změna demografického složení obyvatel

• Dříve : Vysoká porodnost a nízký průměrný věk
• Nyní : Nízká porodnost a vysoký průměrný věk
  Vyšší daně a odbourávání sociálních sítí tj. „každý se musí postarat sám o sebe“. To ale není žádné tajemství. Na důchody prostě nebude.

Změna technické úrovně společnosti

• Dříve : Nedostatek produktů a jednoduchý odbyt
• Nyní : Nadbytek produktů a problémy s odbytem
  Globalizace umožňuje přísun levných pracovních sil a obchodní strategie má přednost před výrobou. Po revoluci všichni chtěli nějaké zboží, protože před tím nic nebylo. Všechno bylo krásné, obchodování šlo samo, ale objevili se podvodníci a s nimi nové finty ……

Změna ekonomické struktury společnosti

• Dříve : Průmyslová společnost
• Nyní : Informační společnost
  Informace jsou cennější než kapitál a hierarchické systémy nahrazují sítě. Vezměte si, že například v USA je 80% obchodů uzavíráno díky a MLM a podobným systémům. V ČR je to v tuto chvíli díky systémům uzavíráno jen asi 16% všech obchodů. Asi nás tu všechny čekají ještě dost výrazné změny. U nás je moderní pomlouvat MLM, ale správně by to mělo být tak, že lidé, kteří ho pomlouvají by měli říkat: „MLM nesnáším, protože tam jsou všichni placeni za odvedenou práci, která přinesla nějaký zisk“. To je podle mne to, co lidem na MLM vadí. Mnohokrát jsem slyšel: „No to je sice dobré, ale to bych musel dělat. To bych se musel hodně snažit“. MLM je úžasné, ale dá vydělat jen těm, kdo jsou aktivní, kreativní, vzdělávají se, mají výdrž, cíle a hlavně sebedůvěru. Těch vlastností pro zbohatnutí je třeba víc, ale většinou stačí zmínit jednu a každý obrací oči v sloup.

Změna finanční strategie společnosti

• Dříve : Peníze jsou kryty aktivy
• Nyní : Peníze jsou kryty dluhem
  Zadluženost obyvatelstva roste a ekonomika je závislá na zvyšování dluhu. Možná proto je okolo nás tolik reklamy, že se půjčují peníze. I se selským rozumem je jasné, že toto není zdravá ekonomika. Ach jo, kam ten svět spěje. Chápe to někdo z Vás? Dokáže mi někdo vysvětlit jak to vlastně je? To jsou jako nejbohatší Ti, co mají největší dluhy nebo co? V tom případě je potom svět plný milionářů. Akorát, že doma nepočítají aktiva, ale pasiva. Za chvíli se snad budeme chlubit tím, že máme větší dluhy než je běžné. To jsou paradoxy. Za nedlouho možná vždy někdo někam vejde a řekne: „Ty brďo, dneska se mi povedlo udělat kapitální dluh! To snad nikdy nesplatím. To zůstane i dětem. A co dětem, myslím, že to bude na několik pokolení“.

Změna investiční strategie společnosti

• Dříve : Investice do dětí a spoření
• Nyní : Investice do úspor výdajů a pasivních příjmů
  Akademické vzdělání se ukázalo jako nedostačující a je proto doplňováno vzděláním finančním. Skutečně je zajímavé, že peníze jsou všude okolo nás, je to asi jediná věc, která vším hýbe a přitom na škole se o nich nemluví ani minutu. A také to tak potom vypadá. Jako by peníze byly něco špatného a hnusného o čem se nesmí mluvit. Většina lidí je mimo a končí s haldou exekucí na krku … Díky bohu, že se tyto chyby v posledních letech začínají napravovat. Stále ale ve většině lidí přetrvává názor, že mluvit o penězích je něco prostoduchého. Bohatí mluví o penězích, investování, marketingu a podobně úplně v pohodě. Pro chudé je to příliš neintelektuální. Aby se ještě člověk pomalu styděl za to, že chce mluvit o penězích.
  Teď si uvědomuji jednu zajímavost. Při psaní této knihy jsem se o tom co dělám zmínil pár svým známým. Každý, ale úplně každý mi řekl, že hned jak bude kniha dopsána, tak jim musím dát vědět, protože si ji chtějí přečíst. Kdybych ale někomu řekl, ať si přečte knihy od autorů jako jsou R.T.Kiyosaki nebo Napoleon Hill, tak mne budou mít všichni za nějakého zblbnutého multilevlového chudinku, který nechce chodit do práce. V dnešní době je tolik dobrých knih na téma finance, bohatství či peníze. Čtěte, vzdělávejte se, vezměte si příklad z jiných. Nemohu si pomoci, ale zase slyším ty hlasy: „No jo, ale ty knihy jsou drahé, kde na to mám vzít čas nebo kniha za mne ty účty nezaplatí, ….“.
  Skončete s tím co děláte. Přestaňte dělat to co nefunguje a podívejte se po něčem novém. Zúčastňujte se různých seminářů. Hltejte informace. Mnoho svobodných lidí sedí doma a čeká až zazvoní telefon. No a když nezazvoní, tak jdou zase do práce nebo rovnou leží doma a nedělají nic. Každý z Vás byl obdařen dvěmi velkými dary : Myšlením a časem, který Vám byl dán. Je na Vás, jak s nimi naložíte. Podělte se to tato poznání se svými dětmi. Nikdo jiný to za Vás neudělá

Jistota neexistuje !!!

Takové ty doby, kdy existovali nějaké jistoty jsou už dávno pryč. Není to tím, že máme po revoluci, ale tím, že se svět mění. Vlastně jedna jistota existuje. Tu máme všichni společnou. Nikdo z nás tu nebude věčně. Někteří také říkají, že existuje ještě jedna jistota a to ta, že vždy po Vás bude chtít někdo platit daně. Jistě ale víte, že jsou státy, kde je například hodně ropy a daně žádné. Takže jistota je skutečně jen jedna.

Štěstí neexistuje !!!

Často slýchám, že ten či onen má nebo měl štěstí. Štěstí má ale jenom ten, kdo se o něj neustále snaží !!!
Stejné je to se smůlou. Prostě je třeba přemýšlet trochu dopředu a nepodstupovat rizika. Pak se Vám ta údajná smůla vyhne. Já vím, zní trochu jednoduše, ale uznejte, není na tom něco pravda? Většina lidí si zvolí raději chudobu než aby něco dělali. Pro 95% lidí je bohatství příliš složité. Raději pak používají průpovídky jako že peníze nejsou všechno, že peníze kazí charakter, že peníze budou my nebudem atd..... Pravda je ale taková, že mnohem více úsilí musí vyvinout chudí než bohatí. Víte, každý, kdo je na vrcholu kopce se tam musel nejdřív vydrápat. Ti co někde něco zdědí nebo dostanou, dlouho bohatí nejsou, protože si neumí peněz vážit a udržet si je.

Možná bych tuto kapitolu uzavřel rčením: Každý svého štěstí strůjcem.

ZBAVTE SE DLUHŮ

To o čem jsme mluvili do teď byl vlastně jen takový úvod a trochu otevření obzorů. Pojďme se tedy podívat podrobněji na to, jak se zbavit dluhů.
V první řadě je třeba se skutečně rozhodnout, že se jich chcete zbavit. Možná se Vám toto rozhodnutí zdá jako velmi lehké, ale věřte, že zbavit se dluhů je trochu složitější než dělat mrtvého brouka a čekat na nějaké štěstí.

• Budete muset vyvinout značné úsilí
• Zbavit se starých návyků
• Smířit se s lidmi, kteří jsou ve Vašem případě pro tento úkol nepostradatelní
• Naučit se dodržovat finanční zákony
• Možná přijdete o věci, které jsou Vám drahé
• Navázat kontakty s lidmi, kterým můžete pomoci Vy.

Síla, co? Některé z Vás možná napadlo, že v tom případě bude asi lepší se na to vybodnout, nechat to být a ono se to nějak udělá jinak. Však ono se to vyřeší …. Jenže to je právě chyba mnoha lidí. Existuje sice varianta, která se zastává názoru, že s problémy je to jako s ledovou krou. Té kouká z vody zhruba jedna devítina. Pokud začnete kutat a celý vršek (v našem případě viditelné problémy) odkopete, tak sice zmizí. Víte ale co se stane? Kra se trochu vynoří a zase je vidět jedna devítina. Zkrátka jako že problémy nemá cenu řešit, protože to nejde a je to tudíž zbytečné. Stále bude trčet jedna devítina.
No to je sice hezké přirovnání a dokonce musím uznat, že je na tom dost pravdy, ale bohužel to neplatí v případě dluhů. Tam je to jinak. Pokud nebudete kopat vůbec, tak se kra bude zvětšovat a pokud budete kopat málo, tak bude stále stejná. Proto Vás připravuji na to, že zbavit se dluhů představuje vyvíjet větší úsilí než když si chce někdo vydělat a nemá dluhy. Ten, kdo se chce zbavit dluhů musí pracovat nejen pro přítomnost, ale i pro minulost. No a v lepším případě i pro budoucnost.

Na konci této cesty ale stojí jedna nádherná, pozitivní věc, díky které se vyplatí podstoupit skoro cokoli. Víte co to je? No je to ta věc, že splatíte svůj dluh a budete konečně na nule. Nebudete mít žádné dluhy. Už se na Vás nikdo nebude moct dívat skrze prsty. Budete na koni. Je lepší plout na krásné lodi než na kře a utíkat před ledními medvědy. A navíc už budete naučení, jak vydělávat peníze. To znamená, že už se do dluhů nikdy nedostanete a možná pravděpodobně i zbohatnete. To je hezká vidina, že? Dovedete si to představit? Neříkejte, že ne. Dozajista si kolikrát tak v duchu přemítáte, jaké by to bylo kdyby …..

Je třeba se ale skutečně rozhodnout a né se místo toho začít vymlouvat. Já tomu říkám "Kdybysmus". Však víte co myslím ....... Takovéto české - Já bych, kdybych, tak bych, ....

Rozhodněte se pevně a bez výmluv. Do tohoto úkolu se vrhněte se zběsilou zuřivostí nenechte se ničím odradit. Všechno zlé obraťte v dobré. Berte cestu, která Vás čeká jako školu do života. Nakonec z Vás ještě budou boháči, kteří se k svému úspěchu dopracovali. Podobných příkladů úspěchu, bych mohl uvést mnoho.
Uvidíte, kolik zase budete mít přátel. Zase s Vámi budou chtít všichni kamarádit. Otázka je, jestli budete chtít kamarádit i Vy s nimi.
Dostat do dluhů se může skutečně naprosto každý, ale frajeřina je se z dluhů vyškrabat. To už tak jednoduché není. To se podaří jen těm, kteří se o to štěstí přičiní.

POZITIVNÍ MYŠLENÍ

A je to tady! Napadlo asi většinu z Vás. Zase ty samé řeči, jak je třeba být pozitivní a nejlépe si ještě stanovovat cíle a podobně. Nejspíš jste už o něčem takovém slyšeli.
Něco Vám povím, kdybych já zůstal pesimistou, jako tenkrát v období, kdy jsem rezignoval a ležel na kavalci, tak už by nejspíše bylo po mně. Vůbec nechci tvrdit, že je jednoduché být pozitivní ve chvíli, kdy na Vás ze všech stran někdo tlačí, že chce peníze, ale jde to. Jestli nechcete přijít o úplně všechny lidí kolem sebe, tak pro to, aby jste vyzařovali ze sebe něco pozitivního udělejte naprosto všechno. Jak myslíte, že se k Vám bude chovat Vaše okolí, když se neustále budete tvářit jako by jste zrovna spolkli citrón? No poprvé Vás politují, po druhé už méně a po třetí se Vám raději vyhnou. Kdo je na to zvědavý? Každý má nějaké problémy, které jsou v tu chvíli na celém světě ty nejhorší. A vstřebávat ještě problémy někoho dalšího? No pěkně děkuji.
Já jsem dokonce dělal to, že když mi někdo začal říkat něco negativního, tak jsem ho přerušil s tím, že to nechci poslouchat, že je to na mne moc negativní a jestli mi chce něco říct, tak ať se snaží mluvit o pozitivních věcech. Všichni na mne vždy koukali jak na blázna, ale mně to bylo jedno. Někteří se se mnou už dokonce ani nechtěli bavit. Vlastně spíš proto, že oni si nechtěli povídat a bavit se, ale jen někoho zlikvidovat negacemi, které z nich jen prýštěly.
Protože jsem sám věděl, jak na mne působí, když do mne někdo hustí samé negativní věci, tak jsem se začal chovat jinak. Ale úplně jinak. Mluvil jsem jen o pozitivních věcech, snažil jsem se bavit své okolí, vymýšlel jsem věci, jak jiným pomoci, aby zapomněli na negace okolo sebe a tak dál. Snažil jsem se být pozitivní. Proto vím, jak je těžké pozitivní být, když máte dluhy a finanční problémy. Bohužel ještě těžší je mít finanční problémy a být negativní. Ani nechci domýšlet, kam by to pak mohlo vést.
Pro jistotu tedy buďte pozitivní. Brzy uvidíte, že se Vám za to Vaše okolí odmění. Nejen že se před Vámi nebudou schovávat, ale naopak budou Vás vyhledávat a nejspíš Vám i někteří pomohou. Neříkám že hned finančně, ale každá pomoc dobrá, no ne?
Ti co jsou negativní, tak mají dokonce takové celkem ošklivé pojmenování. Říká se jim nekouši. Tím být rozhodně nechtějte. Negouše všichni nesnáší, nikdo jim nechce pomáhat, nikdo je nechce poslouchat a většina se jim na hony vyhýbá. Místo nemají vůbec nikde. Snad jen v tramvaji, jak jsou ve předu ty dvě místa proti sobě. Tam si vždycky notují. Kolikrát se tam dostávají do absolutního transu. Oba na sebe háží negace jak jen to jde. Úplně se jim z toho kolikrát pomalu valí oči z důlků a na krku jim naskakují tlusté prokrvené žíly. Myslím, že právě proto mají řidiči tramvají dveře, aby je neslyšeli. Mohlo by se totiž stát, že by po jednom dni měli chuť sjet z kolejí do řeky, aby ukončili to všechno trápení. Naštěstí takovýchto profesionálních negoušů moc není. Většinou se jedná jen o takové malé, české, obyčejné negouše, kterým se dá vyhnout.

Pokud tomuto úkolu, myslím zbavení se dluhů, nejste ochotni obětovat všechno, tak snad ani nemá smysl, aby jste četli dál. Totiž už za chvíli projdete malou zkouškou jestli skutečně chcete nebo nechcete vědět víc. Ty nejlepší informace nikdy nikde nedostanete jen tak. Naopak je bude před Vámi každý tajit do poslední chvíle.
Každý přeci chce být lepší než Ti druzí. Každý, z Vašeho okolí, chce být lepší než ostatní. A pokud máte dluhy, tak to je pro ně přesně to, co většinou potřebují. Jeden z dalších konkurentů odpadl a nebudou muset zvyšovat své úsilí. Není to hezká vlastnost, ale lidé prostě takový jsou. A jestli myslíte, že ve Vašem blízkém i dalekém okolí je to jinak, tak je mi líto, ale asi Vám nepomohu.

Mohu totiž poradit jen těm, kteří o radu stojí a kteří jsou si ochotni přiznat, že ne všechno, co v životě udělali, je to nejlepší, co se udělat dalo. Také se říká, že kdo hodně pracuje, nemá čas vydělávat peníze. To se týká i podnikání. Občas je dobré při práci používat hlavu. Mít se 10x lépe neznamená pracovat 10 více, ale 10x efektivněji
Pochopitelně ani já nejsem neomylný, ale jednu věc jsem se naučil za posledních 11 let velice dobře. Tou věcí jsou způsoby, jak se zbavovat dluhů. Víte, nikdo se nenarodil úspěšný ani báječný, ale může se jím stát. Rád Vám pomohu, ale musíte chtít.

Pokud tedy máte pocit, že se dluhů a problémů, s nimi spojených, chcete skutečně zbavit, pokračujte druhou půlkou knihy.

Pokračování ...

Konečně jsme se dostali ke kapitolám, kde si řekneme, jak to tedy všechno pořešit. To nejdůležitější už víme a sice, že je třeba začít něco dělat.
V této druhé části se dozvíte mnoho konkrétních, užitečných rad a informací.

•  Dozvíte se různé finty a fígle, které jiní nevědí.
•  Dozvíte se způsoby, které mi pomohly vyřešit kolikrát zdánlivě neřešitelné.
•  Také se dozvíte o největším moudru světa.
•  Dozvíte se toho zkrátka ještě hodně užitečného.

Začněme tím, že se podíváme na tucet bodů, které Vám jistě pomohou. Tucet bodů, které musíte znát a nebo na ně přijít sami. Mně to trvalo 11 let. Možná budete rychlejší, ale efektivnější pro Vás jistě bude pokračovat zde a zjistíte to dříve .

CO FUNGUJE DOKONALE

Prvním krokem ke zbavení se dluhů je vymámit peníze z každého, kdo dluží Vám.

Vím, lehce se to píše, ale v praxi je to o něco složitější. To ale neznamená, že by jsme na to měli vykašlat. Přece, Vy když někomu dlužíte, tak se na to také nevykašlou. Naopak Vám to dávají pěkně sežrat. No a Vy musíte dělat to samé. Charitu si můžete dovolit až na ní budete mít. Dělat takovouto charitu v dluzích je trochu scestné. Na každého člověka existuje způsob, jak z něj peníze dostat. Najít tento způsob ale musíte Vy. Rád bych připomněl, že by to mělo být v mezích zákona. Ono kolikrát stačí, jen každý den volat a psát SMS. A to kdykoli. Domů, do práce, do školy, ráno, večer atd.. Jednou denně by mohlo stačit, ale zase je to různé. Jak u koho. Někdy dokonce stačí jen pořád prozvánět (aby jste moc neprovolali). Někomu stačí zvonit na zvonek a pokaždé se hlasitě ptát, kdy vrátí ty peníze. Pochopitelně tak hlasitě, aby to slyšel celý barák. Dávejte všem svým dlužníkům neustále znát, že jste nezapomněli. Ba naopak, že peníze, které Vám dluží nutně potřebujete. Přetrhněte kruh dluhů u sebe. Takové to – mně někdo dluží, tak já také dlužím, není dobrá strategie.
Hrozné je, že znám dost lidí, kteří by sami neměli dluhy žádné, kdyby se jim vrátilo, to co někdo dluží jim. V podstatě, to byl i můj případ.
Zkrátka je třeba otravovat a otravovat, dokud své peníze nedostanete. Většina lidí si peníze půjčí někde jinde, jen aby měli od Vás pokoj.

Neutrácet za zbytečnosti. Buďte na sebe přísní!

Je tolik lidí, kteří podléhají svému okolí a reklamě, že je mi z toho fakt ouzko. Lidé umí peníze utratit nikoli použít. Návyk lidí utrácet způsobuje, že musí hledat další příjem. Co je ale zarážející, to je fakt, že i lidé v dluzích dokáží rozfofrovat celkem vysoké částky za totální blbosti. Mezi totální zbytečnosti pokud jste v dluzích by jste měli zařadit:

• Skoro všechno oblečení. Pokud jste přes oblečení ujetí, tak si v nejhorším případě kupte něco na trhu nebo v sekáči! Stejně to nikdo nepozná. Ani by jste nevěřili, kolik z Vašich známých nakupuje jen tam a přitom by jste to do nich nikdy neřekli.
  
• Spousty drahého jídla. Uznejte sami, že občas i dokonce musíte něco vyhodit, protože se to zkazilo. Docela zajímavé částky se za jeden jediný rok dají ušetřit už jenom tím, že si na chleba mažete jen polovinu toho co jste byli zvyklý. A je jedno, jestli mluvíme o paštice, či másle. Já jsem se dokonce naučil jíst rohlíky a chleba suchý.
  No ale jsou tu další dobroty. Počínaje hordami ovoce či zeleniny a konče třeba brambůrky nebo čokoládou.
  
• Prostě je třeba si uvědomit, že na jídle se dá ušetřit fakt hodně. Nejezte v restauracích a když už, tak Vás zasytí i polévka a 3 rohlíky. Sám jsem si kolikrát dal k jedné polévce i 4 rohlíky. Pravda, občas jsem se dost styděl, ale vždycky jsem si řekl: „A co, kdo mi co dá. Mohou být rádi za to, že jim zde nechám alespoň nějaké peníze“. Také není nejchytřejší mít dluhy a zvát někoho na jídlo a pití v hospodě. Pokud máte pocit, že se to tak má dělat, tak proč se to konečně neotočí a není to naopak? Neříkám, aby jste všechny donutili, aby platili všude za Vás, ale Vy by jste v tuto chvíli dozajista neměli být tím, kdo na všechno má. Rovněž je zvláštní, že většina lidí dává i za špatné služby dýška či spropitné i 20% . Víte kolik je to za rok? Občas by se tím dal i nějaký dluh zalepit.

Dbejte na to, abyste za měsíc neutratili ani o korunu víc, než vyděláte.

Spočítejte si pravidelné výdaje a se zbytkem peněz se snažte vyjít stůj co stůj.
Sepište si svoje dluhy a měsíční pravidelné výdaje.
Výdaje je třeba snížit na absolutní minimum. Pokud budete chtít, tak sami zjistíte, že je to pravda. Pro snížení svých výdajů udělejte cokoli. Možná někdo bude mít pocit, že je to už úplně nemožné a nebo, že když to uděláte, tak se budete mít hrozně špatně. Připomínám, že žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří a navíc si na to člověk kupodivu velice lehce zvykne. No a pokud by měl někdo z toho stále divné pocity, tak je třeba si uvědomit, že špatně se už máte. Vždyť máte dluhy … Dokud nebudou úplně pryč, tak je třeba se jim postavit jako dospělý, rozumný člověk.

Šetřit každou korunu.

Zase další věc, která se lehce říká. Převážně to souvisí se snížením výdajů. Je hodně věcí, kde se dá šetřit.

• Spotřeba elektriky je jedna nejlépe dokumentujících se věcí. Svícení zbytečně je všeobecně celkem rozsáhlým nešvarem. Nemusíte doma sedět při svíčkách (ty jsou možná i dražší), ale zhasínejte když to jde a má to smysl. Tam, kde svítíte stále, můžete mít tu úspornou žárovku.
  
  
• Stejné je to s větráním v zimních měsících. Nejlepší je nevětrat vůbec, ale to by zase člověk za chvíli neměl co dýchat. Pokud tedy chcete vyvětrat, tak jednorázově. Otevřete okna dokořán a během pár minut je vyvětráno. Byt se nestačí ochladit a ušetříte spoustu tepla ( energie).
  
  
• Praní je také celkem drahé. Perte, když je plná pračka a ne po jednom kuse.
  
  
• To s tím oblečením mi fakt připadá šílené, kolik jsou někteří schopni utratit za oblečení. Tričko za tisíc nebo dva je skutečně zbytečný luxus. Jsou hezká a kvalitní trička i za 100,-Kč. Stejné je to ale s čímkoli na sebe. Byli jste se už vůbec někdy podívat do sekáče? Jestli ne, tak jděte, budete asi překvapeni, co se tam dá vyhrabat.
  
  
• Jděte k někomu na oběd. Spojte příjemné s užitečným. Jsou lidé, kteří vaří rádi a ještě raději jsou, když nevaří jen pro sebe. Co se týká rodičů, tak to platí určitě ve většině. Pochopitelně to ale neznamená, že někam budete chodit stále a pokaždé jim vyjíte lednici. Potom by se Vám mohlo stát, že až Vás někdo příště pozve, tak to bude stylem : „ Přijď hned po obědě, ať jsi na večeři doma“.
  
• No snad nemusím říkat, že zlato, stříbro a drahé kamení je pro Vás zatím totálně pasé …
  
  
• Nikomu nekupujte drahé dárky. To přeci musí každý proboha pochopit, že když se snažíte dostat z dluhů, tak musíte šetřit. No a pokud by to někdo nechápal , tak je to přinejmenším divné. Nejde mu náhodou spíš víc o něj než o Vás? Neměl by Vám spíš pomoci než házet vyčítavé pohledy?
  
  
• Dárky ale nemůžete kupovat ani sami sobě. Krom toho, že by to Vaše okolí v danou situaci asi nedokázalo dost dobře ocenit, tak by Vám to moc nepomohlo ve Vašem cíli, zbavit se dluhů. Pokud potřebujete čas od času nějakou odměnu, najděte ji v tom, že se Vám zase podařilo snížit Váš dluh a že o to dříve budete v pohodě.
  
  
• Pokud máte auto, tak šetřete, kde se dá. Jezděte pomalu, plynule, hospodárně, spojte do jedné trasy více věcí, choďte i pěšky, atd.. Jistě Vás v tomto směru na cestě napadnou i další možnosti.
  
  

Zaplaťte svými věcmi.

Možná nenápadná, ale jedna z nejlepších věcí, které jsem vyzkoušel. Funguje to dokonale, nejen na známé, ale i další lidi. Banky a finanční společnosti tímto ale nepřekvapíte.
Jak jsem to tedy udělal :
Dostal jsem se do dluhů a bylo jasné, že přijdou exekuce a s tím další problémy. Během krátké doby to všichni věděli a tím více na mne tlačili, aby náhodou nebyli poslední v řadě. Všichni měli důležité důvody, proč by měli být první vyplaceni. Jenže bohužel skutečně nebylo z čeho a vypadalo to, že bude ještě hůř.
Ten strach okolo Vaší finanční situace nakonec nesžírá jen Vás, ale všechny, kterých se to týká. Většinu Vašich věřitelů jímá úplná hrůza, že nedostanou vůbec nic. Vlastně by to ani nebylo nic divného. Každému a pravděpodobně i Vám se již stalo, že jste se museli svých peněz nedobrovolně jednou pro vždy vzdát.
V tu chvíli se ale toho dá velice dobře využít. Klidně jim ještě šlápněte na kuří oko. Vůbec z toho nemusíte mít špatné pocity. Neděláte to proto, že by jste chtěli někoho okrást, ale právě naopak. Děláte to proto, že to chcete vyřešit a se všemi se nějak vyrovnat. Řekněte, že jak to tak vypadá, tak nikdo nic nedostane, protože jste zadlužený, kam se podíváte. A když vydržíte je v tom alespoň jeden den nechat, tak máte docela dobrou pozici pro další krok.
Potom jim totiž můžete zavolat a říct, že s nimi chcete mluvit a že je to vážné. Oni jistě přijdou, protože pro své peníze jsou ochotni udělat pomalu cokoli. Znovu jim zopakujete, že jste úplně v háji a že je to ještě horší než jste jim říkal a dokonce ještě horší než jste si sám myslel. To je nejspíš moc nepotěší, ale z 90ti % je potěší vaše pokračování.
Pak jim vylíčíte, jak jste z toho sami zdrcení a to hlavně proto, že jde o dluhy Vašim známým a že je máte rádi a tak dále. Stále je bude zajímat, proč jste se vlastně s nimi chtěli vidět. Vybalíte tedy Váš záměr se slovy : „Zítra má přijít exekutor a všechno mi vzít. Víš já jsem se rozhodl, jak to udělat. Bohužel to nevyřeší skoro nic, ale alespoň jednomu člověku se pak budu moci podívat do očí. Dlouho jsem přemýšlel koho vyberu a nakonec jsem zavolal Tobě. Chci Ti navrhnout jednu věc, jak to smazat“.
Už v tu chvíli Vás bude mít rád a bude zvědavý na další informaci. Tak můžete klidně pokračovat: „Mám nějaké věci, které mají celkem cenu, ale když to odvezou exekutoři, tak z toho nebude nic, protože nejvíc stojí to stěhování a práce lidí okolo celé exekuce. Vím, že je to trochu šílené a nejspíš nic z toho nepotřebuješ, ale dalo by se to tak vyřešit. Vezmu Tě k sobě a Ty si vybereš, co by Tě zajímalo nejvíc. Nějak to ohodnotíme, sečteme a snad se to tím srovná. Vím, že z toho asi nejsi úplně nadšený, já také ne, ale budeš mít alespoň něco. Ostatní nedostanou nic.“. Na tu poslední výhružku nezapomeňte.
Váš věřitel bude asi koukat jako vrána, ale fakt je, že se mu snažíte vyjít vstříc. Vynadat Vám nemůže. Vy se navíc tváříte jak hromádka neštěstí. Ale vžijte se do jeho kůže … Nejdřív nemá nic, pak mu den před touto akcí řeknete, že je to skutečně v háji a že nejspíš jdete sedět, po té mu ještě šlápnete nějak na kuří oko a ve finále z Vás vypadne, že mu chcete dát nějaké staré věci. Asi by Vám to v hlavě také pěkně šrotovalo. Pokud by dlouho přemýšlel o tom, jestli přijme Vaší nabídku, klidně mu řekněte, že jestli se mu to nelíbí, tak to navrhnete někomu jinému. Dokonce jsem některým tenkrát řekl, když namítali, že to nemá žádnou cenu, že to je právě ono, jinak bych to dal do bazaru a byly by z toho peníze. Třeba se Ti ale něco z toho bude nakonec i hodit.
Důležité je, aby s tímto návrhem souhlasil. Jakmile se tak stane, tak se během toho vybírání každý dostane většinou do nějakého transu a bere „všechno“. Nakonec ho musíte kolikrát i zastavovat, jako že by to už mohlo stačit. Moc důležité je ocenit každou věc hned v ten moment, kdy ji připisujete na věřitelův seznam. A vůbec se nestyďte na ty věci nasazovat nějaké vyšší částky. Snížit ji můžete vždycky, když se to věřiteli nebude líbit. Já jsem nasazoval minimálně poloviční něž co to stálo nové. Některé věci jsem ale prodal i dráž než mne kdysi stáli. Uvidíte, jak rychle to bude naskakovat. Já jsem tímto způsobem vyřešil hned 6 lidí. Ani jsem netušil, kolik toho doma mám. Po pravdě řečeno, trochu jsem z toho byl přepadlý, jak jsem viděl, že mi někdo bere mé věci, ale nakonec jsem zjistil, že mi vlastně nic nechybí. Prostě jsem dokázal žít úplně stejně jako před tím. Dokonce jsem nakonec z toho i měl dobrý pocit, protože už bylo jasné, že to co si odvezl mi už nikdo nesebere a neprodá v exekuční aukci po koruně.
Možná se někomu tento způsob bude zdát poněkud přinejmenším nesolidní, ale je tomu naopak. Věřiteli přece hrozí, že z Vás nedostane nic a je to celkem reálné. Není to proto, že by jste mu nechtěli zaplatit. Je to proto, že když se na Vás vrhnou exekutoři a další věřitelé, tak to snad ani jinak dopadnout nemůže. Mně jednou (to bylo poprvé) exekutorka sebrala asi 20 věcí (televizi, počítač, sedací soupravu, drahé el. nářadí, video a další věci, které mne stáli skoro 100.000,-Kč. V aukci se to údajně prodalo za 2.500,-Kč. Odvoz stál 4.000,-Kč, takže se mi dluh zvýšil o 1.500,-Kč !!!! To byla síla, byl jsem fakt v šoku a celkem jsem zuřil. Proto jsem vymyslel tuto metodu. Když už jsem neměl nic mít, tak ať je z toho alespoň nějaký užitek. No řekněte, pro věřitele je dozajista lepší něco než nic. Sám ze sebe jsem měl dobrý pocit, jak jsem poctivý, když se snažím někomu něco vracet v podobě naturálií. To by jste koukali, jak to fungovalo. Lidi brali míče, popelníky, mixéry, košťata a já jim to účtoval jak v obchoďáku. Stvrzenku nikdo nedostal. Jen já jsem od nich bral naše původní smlouvy o dluhu a úrocích.

Až v tuto chvíli jsem pochopil větu, kterou jsem znal již dlouho : Člověk dojde k hmotným statkům až v momentě, kdy se jich dokáže vzdát

Na úřadech je to celkem jednoduché.

Na úřadech od Vás pochopitelně nikdo brát staré věci nebude. A přes to mi to tam přišlo jednodušší. Původně jsem myslel, že s úřadem nesvedu absolutně nic. Všechny pracovnice mi tam přišli jako stroje naprogramované tak, aby lidem brali všechno co mají a nejlépe je nechali i zahrabat do země. Až s odstupem času to jde ale pochopit. Je to prostě jejich práce a jsou za to placeni. No a sami uznejte, že když budou na lidi milí, tak z nich nejspíš nedostanou ani korunu. Proto se chovají, jak se chovají. Jsou na to školení a možná je to i samotné kolikrát mrzí, že Vám to nemohou odpustit. Možná na jejich místě by jste byli ještě horší. Někdo možná namítne, že by to vůbec nedělal, ale víte jak to je. Ve škole jsme si také všichni mysleli, že nikdy nebudeme učit. Já jsem tedy jenom vedl oddíl jiskřiček, ale kolik takových lidí později učí na různých školách a jsou přísní na školáky či studenty.
Nechci se nijak lidí na úřadech zastávat a už vůbec nechci, aby jste nabyli dojmu, že jsem nějaký exekutor či dokonce vymahač. Osobně si myslím, že některé to i celkem moc baví a vyžívají se v tom jak jsou drsní, správní a spravedliví a že mohou ubližovat a tím si posilovat své ego a sebevědomí či si nějak léčit své komplexy a mindráky.
Zkrátka s finančáky, bankami a různými podobnými lidmi to jde ale řešit také. Je to celkem jednoduché. Vymyslel jsem to na vojně a už i tam to zafungovalo dokonale.
Za totality jsem byl na vojně na dva roky. No bylo to hrozné (někteří ví ) a já jsem to občas řešil tak, že jsem utekl z kasáren (odborně vyčadil) , někde se převlékl do civilu a uháněl do víru města. Bylo to v Praze, tak to celkem šlo. Pochopitelně se ale jednou ucho utrhlo a byl jsem spatřen. Následoval výslech u náčelníka, kde bylo asi 8 velitelů. Všichni na mne neustále ječeli jak mne zavřou do Sabinova až zčernám atd.. Asi po třičtvrtě hodině jsem toho už měl dost. Nějak mne to vyburcovalo a protože jsem neměl co ztratit, tak jsem se vzteknul. Do těch jejich hlasitých výčitek jsem najednou zařval :
„A já toho mám dost !“. Oni zmlkli, zpozorněli co se děje a než se stačili nadechnout, tak jsem je předběhl:
„Já to vyřeším za Vás! Vzhledem k tomu, co jsem provedl si jsem jistý, že jediný a přímo úměrný trest, který si zasloužím je trest smrti! Tímto tedy oficielně žádám o trest smrti! A nesnažte se mne nějak oklamat, protože já odtud neodejdu, dokud to nebude schválené a podepsané.“
Na to, co se potom dělo, nikdy v životě nezapomenu. Všichni zmlkli, stáli jak přibití a nikdo z nich nedokázal promluvit. Bylo ticho. Všichni po sobě koukali a nikdo nějak nevěděl, co na to má říct. Asi až po minutě jeden z majorů promluvil:
„No já si myslím soudruhu vojíne, že zase nic tak strašného to nebylo, abychom Vás popravili. Vydržte chvilku a nějak to vyřešíme jako soudruzi.“
Pak jich polovina odešla ven a za chvíli se vrátili s doktorkou. S tou jsem odešel na ošetřovnu a protože jsme spolu byli celkem dobří kamarádi, tak jsem jí to mohl říct po pravdě. Doktorka mi moc pomohla, protože prohlásila, že jsem se asi zbláznil a byl klid.
Od té doby na mne už nikdo z velitelů nekřičel, nic se mi nestalo, do Sabinova jsem se nestěhoval a měl jsem pokoj. Je mi jasné co si o mně mysleli, ale na tom mi nijak nezáleželo.

No a jak to souvisí s dluhy na úřadech a bankách?
Tam jsem po nějaké době věčných tahanic a soudních obsílek také jednou zašel to vyřešit radikálně. Vždy jsem zaklepal na dveře a pokorně vešel. V tu chvíli jsem byl probodnut očima, ale nedal jsem se. Začal jsem mluvit o těch dluzích a tom jak mne to všechno mrzí, že nejsem schopen plnit ani to na čem jsem se s nimi dohodl a že bych to chtěl konečně vyřešit. Koukali na mne docela překvapeně a tak jsem mohl pokračovat:
„Jak vidíte, nejsem schopen platit nic a můj dluh se tím pádem neustále zvyšuje. Pokud to tak půjde dál, tak to asi špatně dopadne. Proto jsem Vás přišel poprosit o něco na co se stejně všichni chystáte a nespíš i těšíte. Zavřete mne, prosím, do kriminálu, protože si stejně nic jiného nezasloužím. Nechal jsem se sice okrást od kamarádů, ale já si to čestně odpykám. Pořád mi to bude milejší než se neustále vyhýbat vyčítavým pohledům mého okolí a všem. Jsem čestný člověk (i když ve Vašich očích asi ne), ale chci pykat, když myslíte, že je to všechno moje vinna. Zavřete mne do kriminálu, třeba to tam přežiju a pak bude všechno zase jako dřív.“.
Celou dobu jste pokorní, se sklopenou hlavou a nikoho neobviňujete. Jistě Vám došlo, že reagovat na podobné řeči je nikdy nikdo neškolil. Jsou v koncích. Jediné co udělali, bylo to, že mne začali uklidňovat, že zase nic tak hrozného to není a že jistě najdeme nějaké řešení. No a řešení se našlo. Zařadili si mne do zvláštní kategorie a pochopili, že sice splácet chci, ale bude to trvat několik let. Jediná domluva spočívala v tom, že vždy, když budu něco mít, tak jim to tam donesu. Snažili se mne sice zase donutit slíbit jim nějaké termíny, ale na to jsem nepřistoupil. No a pak jsem jim tam ale opravdu peníze nosil. Jednou 5.000,- pak 300,- a pak zase třeba 8.000,-. Intervaly se prodlužovaly, ale šlo to. Viděli snahu a smířili se s tím. Po jedenácti letech jsem to splatil (to bylo v r.2007 na jaře). Bylo to úžasné. A s jednou tom starší ženskou (kterou jsem kdysi skutečně nenáviděl) jsem šel na oběd. Když Vám řeknu, že měla v očích slzy, tak mi ani možná nebudete věřit.
Na různých úřadech tato taktika probíhala různě, ale více méně to bylo podobné. Takové ty výmluvy a vysvětlování tam mají denně a jsou na to možná už i alergičtí. Tohle je ale minimálně překvapilo a začali se mnou jednat jako lidi. Proto jsem se jich před chvíli zastával, protože vím, že to jde i jinak než když mne brali jako jednoho z tisíců dlužníků a neplatičů.
Také bylo pro ty všechny úředníky dost důležité, že jsem vždy zvedl telefon. Nikdy jsem jim totiž nikomu neřekl, kde bydlím a kam mi mají posílat dopisy. Bylo těžké to pro ně překousnout, ale zvládli to. Měli telefon a když zavolali, tak jsem do dvou měsíců většinou hned přijel.

Vždy říkali:“No ale Vám se zde neustále zvyšují ty úroky …“. To jsem také věděl, ale co jsem mohl dělat? Vždy jsem hledal takové práce, kde se dá vydělat více než v zaměstnání. Nejlepší byli různé systémy. Bylo to sice těžké, někteří tím vyloženě opovrhují, ale když jste aktivní a cíle vědomí, tak se tam dá vydělávat skutečně celkem hodně.

V této kapitole bych ale asi zase měl připomenout, že je zde sepsáno to, co pomohlo mně. Možná to pomůže i někomu z Vás. Jen se modlím, aby nikdo nebyl tak přesvědčivý, že ho nakonec skutečně zavřou do basy. Ještě by se pak mohlo stát, že někdo bude chtít knihu reklamovat a vrátit peníze.

Doporučujte za peníze

Každý z Vás jistě ví, že snad všude při jakékoli diskuzi se mluví o něčem, co je tam a tam někde zajímavé. Tam jdi, tam dobře vaří, tam hrajou dobrý film, tam je to a to a atd..
Dělejte to samé, ale nechte si za to zaplatit. Nemusíte hned začít dělat nějaké MLM, jde to i jinak. V životě můžete získat všechno co budete chtít, když budete pomáhat druhým lidem, aby dosáhli toho, co chtějí oni

Já jsem o některých svých známých věděl, že v něčem podnikají a tak jsem se s nimi dohodl, že jim seženu nějaké zákazníky. Za nové zákazníky je rád každý. Jen bylo třeba vymyslet, jak to udělat, aby se vědělo, že jsou ode mne a nejlépe, abych měl nějakou možnost kontroly, jestli skutečně dostávám provizi za lidi, které jsem někomu doporučil. Spousty firem a známých podnikatelů jsem zavrhl, protože tam důvěra neexistovala a nějaké možnost zpětné kontroly také ne. Přeci jen se ale našli známí se kterými jsem se domluvil. Pro příklad mohu uvést třeba kamarádku, co má tiskárnu. Vždy když někdo potřeboval vizitky nebo cokoli jiného, tak jsem ho tam dovedl a měl jsem z toho 5%. Dokonce byla tak solidní, že mi dávala 5% i z toho, co chtěl ten člověk příště (což už šlo mimo mě). Jinému známému jsem zase dohazoval lidi do autobazaru a také to fungovalo. No to je na Vás, nevím koho znáte a s kým se dokážete na provizích domluvit. Dejte si ale pozor na to, aby jste ve svém okolí nevzbudili dojem, že jste dealer všeho, protože by se Vám pak mohlo Vaše okolí začít vyhýbat obloukem. Nic se nemá přehánět. Je to jen jedna z dalších variant, jak přijít k penězům a snižovat dluhy.
Doporučujte za přesných pravidel. Takové ty řeči jako že pak nějak dohodneme jsou na nic. Taková to domluva je dobrá jen k tomu, že víte předem, že s tím budou nějaké problémy. Dohodněte se přesně, za jakých podmínek někomu přivedete nové zákazníky. Pro ně jsou to peníze, ke kterým by se bez Vás nikdy nedostali. Nebojte se říct si o odměnu, kterou si zasloužíte a na té klidně i trvejte.
Možná budou na Vás zkoušet nějaké finty, jako že Vám dávají peníze a musí z toho platit daně a tak, ale to už je jejich problém.

Zbytečně si nepůjčujte.

A když už budete mít takové tendence, tak pouze za určitých pravidel :

Nikdy nevyužívat služeb firem, které doručí vypůjčenou částku „až do domu“. Dělají to nikoli pro pohodlí klienta, ale proto, aby byly schopny ohodnotit cenu zařízení bytu pro účely případné exekuce. Navíc takovéto firmy berou docela dost zajímavá procenta. Vím o jedné firmě (celkem dost známé) kde si půjčíte 50.000,- a vrátíte 100.000,-Kč . To už je skoro jako si do toho kriminálu zakoupit jízdenku a to bez zpáteční jízdy.

Nikdy nepoužívat kreditní karty. Nikdy.

Bez ohledu na různé „výhody“. Debetní karta poslouží stejně dobře a bez dluhu. Kreditní karta je skutečně dobrá jen na to, že máte u sebe nějakou „hotovost“ a člověk nikdy neví, kdy ji bude potřebovat. Jestli si ale někdo vezme kreditu, vybere ji do mínusu a pak to nesplatí, tak je přinejmenším blázen nebo za ním stáli vymahači s kulometem. Každý Vám sice bude kreditu vnucovat, ale víte proč? Protože na Vás chce vydělat. Copak Vy ale chcete, aby na Vás někdo parazitoval? Kreditka je dobrá, ale ……

Je až zarážející, kolik lidí si půjčuje na dovolenou nebo na Vánoční dárky! To je skutečně neuvěřitelné, jak to někdo může udělat. Prostě, když nejsou peníze, tak si dárky nebudu s nikým dávat. Možná někdo má pocit, že je to třeba, protože se tím vyřeší nějaký partnerský problém, ale ve skutečnosti ten problém nezmizí. Jen se oddálí a přijde brzy zpět a to i s úroky. A buďte si jisti, že pak už to tak lehké nebude. Vždy to bude tímto způsobem ještě horší než před tím.
Půjčovat si na dovolenou je také super. Nevím jak Vy, ale já bych si to tam ani neužil. Celou dobu bych jen přemýšlel, jestli se to vyplatilo a z čeho to pak vrátím. Dovolená je odměna za dobře vykonanou práci a ne způsob, jak si odpočinout, jak machrovat před známými. Dovolená u moře prostě není samozřejmost. Já jsem se svou partnerkou nebyl za 11 let ani na jedné dovolené a nedá se říci, že by nás to nějak poznamenalo. Jistě, že jsme se těšili až se to jednou povede, ale nikdy by jsme si na to nevzali žádnou půjčku. Však jsou i po ČR krásná místa, kde jste nikdy nebyli.

Nepoužívat lákavé nabídky splátkových firem

Ty reklamy, ty reklamy …. Asi každý zná momenty, kdy nic nechce protože ví, že nic chtít díky své finanční situaci ani nic chtít nemůže, ale během pár minut se to otočí. Stačí vidět jednu reklamu a je konec. Člověk se zamiluje do něčeho a musí to mít. Sami víte, že pak člověk většinou lituje a hledá takové ty berličky, kterými se snaží sám sebe uklidnit a uchlácholit, že to bylo důležité. Reklama je podle mne fakt hnusná věc, která může za to, kolik lidí má finanční problémy. Podle mne by bylo nejlepší, kdyby ji zakázali. Bohužel to nikdo nezakáže. Ještě tak možná dospělý člověk dokáže většinou odolat, ale horší je to s dětmi. Ty prostě nechápou, proč jim nechcete něco koupit. Pro ně je to vždy pomalu životně důležité. Vždyť jak by mohli žít bez želv Ninja, Barbín, drahých karetních her atd. atd.. Naštěstí dětem se dá vše nahradit i jinak. Třeba výletem někam do lesa a hraním nějaké hry pro skauty.
Existují momenty, kdy je snad dobré něco podobného využít. Jsou to ale jen ty momenty, kdy nutně potřebujete nějaký výrobní prostředek, který Vám pomůže vydělat během krátké doby víc než si třeba půjčíte a díky které celou částku včas vrátíte.
Takové ty věci, které ale souvisejí se zábavou tak snad raději skutečně nikdy. A Ti největší závisláci leda v krajním případě, tj. pokud např. čtrnáct dní před fotbalovým šampionátem odejde televize a všechny úspory jsou jako naschvál investovány nelikvidním způsobem. Jinak nikdy. Ale ještě raději bych napsal, že pokud se Vám přihodí něco takového s televizí, tak to prostě oželte a hrajte doma kostky. Navíc v mnoha rodinách existuje obrovský dluh nějakým společným zážitků či komunikačním chvilkám. A pokud bez televize žít nedokážete, tak ano, kupte si ji, ale počkejte na nějakou výhodnou nabídku třeba až po Vánocích. No vím, je to těžké obejít se bez věcí na které jsme si všichni tak lehce zvykli, jenže my teď nemluvíme jen o tom jak ušetřit, ale o tom, jak se zbavit dluhů a začít žít normálním životem. Možná je právě kolikrát problém v tom, že Ti co mají dluhy chtějí žít jako Ti co je nemají. Jenže to právě nejde. Uklidňující je, že pokud budete důslední a vydržíte ve svém předsevzetí, tak to bude rychlé a pak už to bude mnohem lepší.

Aukce

Každý má doma spoustu věcí, které až tak nutně nepotřebuje a nebo které by dokonce i vyhodil, jen je mu jich líto. Lpět na nepotřebných věcech byl původně i můj problém. S ničím jsem se nikdy nechtěl rozloučit. Tak to je jasné, hodit něco, co třeba funguje do popelnice je škoda. Prodat něco známým či kamarádům nejde, protože Vás jen pomluví, jak na nich chcete vydělávat a dát to někomu zadarmo je sice hezké, ale na to nemáte.
Daleko lepší je využít nějaké aukce. Když počkáte na exekuci, tak Vám to sice prodají, ale za peníze, které se Vám líbit určitě nebudou. Můžete udělat něco takového, co jste možná již viděli v nějakém americkém filmu. Vyhlašte dražbu sami a uspořádejte ji klidně před domem.
Daleko zajímavější je ale využít nových možností. Prodávejte své věci na některé z Aukcí na internetu. Možná se Vám to nezdá, ale na těchto aukcích je denně několik tisíc lidí, kteří mnohokrát právě něco z toho co už nepotřebujete, shánějí delší dobu. Je to jednoduché a je to zadarmo. Nemusíte dávat žádné inzeráty do novin a platit další peníze. Když už inzeráty, tak zase leda na internetu. Tyto možnosti jsou rovněž zdarma.
Aukce na internetu jsou nejen možností jak výhodně zpeněžit nepotřebnosti, které máte doma či na půdě, ale i velice příjemným místem, které si Vás získá. Dá se tam nejen dobře prodat, ale i dobře nakupovat. Některé věci jsou od jedné koruny a dají se kolikrát pořídit za hubičku.
Já třeba nejsem žádný prodejce, který by měl obchod a prodával všechno po netu, ale jsem Aukrem nadšený. Prodávám tam věci, které prostě nepotřebuji. Je to všechno možné. Různé blbosti, nevhodné dárky, něco co třeba dokonce na prodej od někoho dostanu atd.. No však se můžete podívat co se tam nabízí za zboží nebo jen pro inspiraci, co můžete sami prodat. A jen tak mimochodem, registrace je tam úplně zdarma.

Firma pro kterou jsem pracoval.

Byla to firma, která se zabývala financemi. Možná právě proto jsem se rozhodl napsat tuto knihu. Finanční gramotnost je v této zemi skutečně totálně v troskách. Když to vidím, co lidé dělají, aby se dostali z dluhů, tak je mi jich fakt líto. Skoro nikdo nechápe, že dalšími úvěry, půjčkami, kreditními kartami a podobně se dostane jen a jen do dalších, ještě větších problémů. Zdaleka není ojedinělé, že lidé žádají o půjčky na dovolenou (nejlépe pro celou rodinu), na vánoční dárky a na další zbytečnosti. Jako vrchol mi asi přišlo, když jedna 19ti letá slečna zažádala o půjčku 250.000,-Kč a jako důvod udala, že to nutně potřebuje pro osobní potřebu. Vím, že třeba jen nechtěla konkretizovat své potřeby, ale na rovinu, ani bych se tady nedivil, kdyby to mělo být na šminky, oblečení, výlet či něco jiného, podobně důležitého.
Možná jste si všimli, že po republice jsou stovky firem, které Vám nabízejí peníze ve všech podobách. Rychle, pomalu, dlouhodobě, krátkodobě, bezúročně, na směnku atd. atd.. Nikdo to pochopitelně nedělá proto, aby Vám pomohl. Každý to dělá jen pro svůj zisk. Dokonce jsem nabyl dojmu, že některé společnosti jsou naopak rády, když nesplácíte, protože v tu chvíli Vám vezmou všechno. Pak to údajně prodají za zlomkové ceny a Vám zůstane skoro celý dluh a ještě jdete k soudu. To, že někdo má Vaše věci skoro zadarmo nebo úplně zadarmo, to už nikoho nezajímá. Prostě potom nemáte absolutně žádnou možnost obrany. Všichni jsou „hrozně“ poškození a Vy jste ten největší vyvrhel zasluhující kriminál. A koho zajímá, že to třeba všechno ani nebyla Vaše vina? Nikoho, zase se na Vás každý dívá skrz prsty místo toho, aby Vám pomohli a nebo alespoň aby Vám přestali škodit a pomlouvat Vás.

JAK SE DO DLUHŮ VŮBEC NEDOSTAT

I přes různá učení na toto téma, od nejranějších dob až do dneška, se všichni lidé občas ocitají v pasti mnoha nerozumných a pošetilých finančních zvyků. Někteří v utrácení pokračují a myslí si, že se peníze nějak stanou dostupnými a že to nějak přežijí. Příliš často se ale očekávané peníze neobjeví.
Pamatujte si toto: dluh je forma područí. Je to finanční termit. Když nakupujeme na úvěr, dává nám to jen zdání blahobytu. Myslíme si, že věci vlastníme, ale ve skutečnosti naše věci vlastní nás.
Některý dluh – třeba na skromný domov, náklady na vzdělání, a snad na první auto, pokud je nutné – může být nezbytný. Nikdy však nemáme vstupovat do finančního područí ve formě spotřebitelského dluhu, aniž pečlivě zvážíme náklady.
Mnohokrát jsme slyšeli, že úrok je dobrý služebník, ale krutý pán.

President J. Reuben Clark ml. jej popsal takto: „Úrok nikdy nespí, nestoná ani neumírá; nikdy nejde do nemocnice; pracuje o nedělích i o svátcích; nikdy si nebere dovolenou... Jak jste jednou zadluženi, úrok je vaším společníkem každou minutu dnem i nocí, nemůžete se mu vyhnout ani mu utéci; nemůžete ho pominout; nepodlehne prosbám, požadavkům či příkazům; a vždy, když se mu připletete do cesty, když mu zkřížíte plány nebo nevyhovíte jeho požadavkům, vás drtí.“

I rady dalších inspirovaných proroků naší doby na toto téma jsou jasné, a to, co byla pravda před 50 nebo 150 lety, je pravda i dnes.

President Heber J. Grant řekl: „Tak dávno, jak jen pamatuji, od doby Brighama Younga dodnes, poslouchám muže stojící na stupínku ... jak vybízejí lidi, aby se nezadlužovali; a věřím, že většina našich dnešních problémů vyvěrá z toho, že opomíjíme řídit se touto radou.“

President Ezra Taft Benson řekl: „Neponechávejte sebe a svou rodinu nechráněné před finančními bouřemi... Spořte.“

President Harold B. Lee učil: „Nemáme jen lidi učit, jak se z dluhů dostat, ale máme je také učit, jak se do nich nedostat.“

President Gordon B. Hinckley prohlásil: „Příliš mnoho našich lidí žije na samé hranici svých příjmů. Ve skutečnosti někteří žijí z vypůjčených peněz… Naléhavě vás vyzývám, abyste byli skromní ve svých výdajích, ukázněte se při svých nákupech, abyste se co možná nejvíce vyvarovali dluhu. Dluh splaťte tak rychle, jak můžete, a osvoboďte se z područí.“

Lidičky, mnozí na tyto prorocké rady dbají. Žijí v rámci svých příjmů, splácejí dluhy, které si vzali, a snaží se zmenšit břímě, jež jsou druhým dlužni. Těm, již tak činí, blahopřejeme, neboť přijde den, kdy budou sklízet ovoce svého úsilí a poznají hodnotu těcho rad.

Jiní však s financemi bojují. Někteří jsou oběťmi nepříznivých a často nečekaných událostí, které je finančně poškodily. Jiní jsou ve finančním područí, protože se nenaučili ukáznit se a kontrolovat své nutkání utrácet. Následkem toho pak činí nerozumná finanční rozhodnutí.

Rád bych Vám navrhl dalších pět důležitých kroků k finanční svobodě :

1. Plaťte desátek.

Chcete, aby vám průduchy nebeské byly otevřeny? Přejete si obdržet tak velké dary, že nebudete mít místa, abyste je přijali? Vždy plaťte desátek a výsledek ponechte osudu. Za svou dobrotu a čestnost budete jistě požehnáni pozitivní odměnou. Opomenutí platit desátek může pro ty, jež tuto zásadu znají, vést k zármutku a mnoha zklamáním.

2. Utrácejte méně, než vyděláte.

Tato prostá rada je mocným tajemstvím vedoucím k finančnímu štěstí. Příliš často jsou rodinné výdaje řízeny více jejich tužbami než výplatami. Z nějakého důvodu věří, že jejich život bude lepší, když se obklopí spoustou věcí. Často pak zjistí, že jediné, co jim zbývá, je úzkost a strach, kterým se mohli vyhnout. Ti, kteří bezpečně žijí v rámci svých příjmů, vědí, kolik měsíčně vydělají, a i když to není snadné, jsou natolik ukáznění, že utratí méně, než vydělali.
Je velmi snadné získat úvěr. Je nám téměř vnucován. Ti, již užívají úvěrové karty k nerozumnému utrácení, mají zvážit jejich zrušení. Je lepší, aby byla zničena plastiková úvěrová karta, než aby se rodina dostala do dluhů a utopila se v nich.

3. Naučte se šetřit.

Možná znáte lekci Jozefa Egyptského. V dobách blahobytu šetřete pro případ nouze. Příliš často se lidé domnívají, že snad nikdy nebudou zraněni, neonemocní a nepřijdou o práci a o investice. To zhoršuje fakt, že lidé dnes často nakupují na základě optimistických předpovědí, o kterých doufají, že se zítra vyplní.
Moudří lidé vědí, proč je důležité šetřit dnes, dokud se daří. Mají odpovídající pojištění, které se o ně či rodinu postará v případě nemoci či smrti. Tam, kde je to možné, mají uskladněnu zásobu jídla, vody a dalších základních životních potřeb. Dávají peníze stranou na spořící nebo investiční účty. Usilovně pracují na tom, aby snížili dluh, který jsou dlužni jiným, a snaží se osvobodit se od dluhů.
Přípravy, které dnes činíte, pro vás mohou být tím, čím byly uložené zásoby jídla pro Egypťany a rodinu Jozefova otce.

4. Dodržujte své finanční závazky.

Čas od času slyšíme příběhy o nenasytnosti a sobectví. Slyšíme o podvodech, prodleních ve splácení půjček, finančních podvodech a bankrotech.
Slyšíme o otcích, kteří svou rodinu finančně zanedbávají. Pokud na tento svět přivedete děti, je Vaší závaznou povinností udělat vše, co je ve vašich silách, abyste se o ně postarali. Žádný muž si nezaslouží, aby se zval mužem, pokud se obklopuje auty, loděmi a jiným vlastnictvím, a zanedbává přitom finanční závazky vůči své ženě a dětem. Ani žádná žena si nezaslouží nazývat se ženou, pokud jakkoli škodí svojí rodině.

5. Učte své děti, aby následovaly váš příklad.

Mnoho našich mladých se dostává do finančních potíží proto, že se doma nikdy nenaučili správným zásadám hospodaření s financemi. Učte děti, dokud jsou malé, ale i potom. Učte je stále, že nemohou něco mít jen proto, že to chtějí. Učte je zásadám pilné práce, střídmosti a spoření.
Pokud se necítíte dostatečně zběhlí na to, abyste je mohli učit, máte o důvod více, abyste se začali učit sami. K dispozici jsou bohaté prostředky – od lekcí přes knihy k dalším zdrojům.
Jsou mezi námi takoví, kteří byli hojně obdařeni bohatstvím a mají dost na rozdávání. Mělo by být jasné, že se svým bohatstvím (které možná budete mít o něco později) podniknete něco více, než je jen budování větší stodoly, kde bychom ho uskladnili. Zvážíte, co více byste mohli vykonat pro budování lepšího světa a to nejen okolo sebe? Zvažte, co více byste mohli udělat pro to, aby životy druhých okolo Vás byly spokojené a aby se jim dařilo.

Je dobré mít kromě dluhu také rozumnou částku finančních aktiv

To znamená, že budete-li si brát třeba hypotéku, tak je lepší vzít si raději o něco vyšší a ponechat si nějaké úspory v hotovosti či cenných papírech než zaplatit vyšší akontaci a zůstat zcela bez úspor. Toto pravidlo se vyplatí téměř ve všech případech.

SOUHLASÍTE S TÍMTO ?

Všechno jsou to nádherná přísloví a moudra.
V mnoha z nich se určitě poznáte. Je v nich absolutní pravda !

• Bez neúspěchu není úspěch
• Buďto rezignuji a nebudu mít nic, nebo to ještě zkusím
• Být normální - neznamená - být bohatý ! Žijte bláznivě - budete bohatí
• Cíl je obrazem mých přání a přání je obrazem mých schopností
• Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
• Co neznáš nesuď.
• Co Tě neporazí, to Tě posílí
• Čím víc dáš, tím víc dostaneš
• Dobrá rada nad zlato
• Chceš-li pomoci cizímu člověku-dej mu rybu, chceš-li pomoci příteli - nauč ho rybařit
• Jak zaseješ, tak sklidíš
• Každý může mluvit jenom sám za sebe. Každý může žít jenom svůj život
• Každý okamžik Tvého života je nekonečně tvůrčí a vesmír je nekonečně štědrý. Stačí vyjádřit dost jasně svá přání a vše po čem Tvé srdce touží se Ti vyplní.
• Každý začátek je těžký
• Každý, kdo je na vrcholu kopce se tam musel nejdříve vydrápat
• Kdo dřív přijde, ten dřív mele
• Kdo chce jádro jísti, musí ořech rozloupiti.
• Kdo nepracuje, ať nejí
• Kdo se bojí, nesmí do lesa.
• Kdo sebe sám se bojí, stálá muka prožívá
• Komu není rady, tomu není pomoci.
• Ktož má koláče, ten družbu nalezne.
• Kuj železo, dokud je žhavé
• Lépe pozdě než nikdy.
• Lidem nechybí síla, ale vůle
• Mladí ležáci, staří žebráci.
• Mluvit a nemyslet je totéž, jako střílet a nemířit.
• Na chudého všudy teče
• Náš život je takový, jaký ho učiní naše myšlenky
• Né, že ti velcí sežerou ty malé, ale ti rychlý sežerou ty pomalé
• Nikdy nepřestávej začínat a nikdy nezačínej končit
• Odvážnému štěstí přeje
• Oko vidí daleko, ale mysl vidí dál
• Pozdní hosti, jedí kosti
• Praxe je nejlepší učitel
• Přání otcem myšlenky
• Risk je zisk
• Strach má velké oči
• Strom neklesá na 1. úder
• Šaty dělaj člověka
• Tajemství úspěchu v životě není dělat to, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme
• Tím větší budou Tvé zásluhy, čím více lásky a nadšení vkládáš do každé práce
• Trpělivost růže přináší
• Ukažte člověku, jak může dosáhnout toho po čem opravdu touží, tak pro to udělá co může
• Uslyší, co nechce, kdo spěchá, aby řekl, co chce
• Úspěch = práce x čas
• Úspěch = výkon x čas
• Úspěch není v kufru, ale v lidech
• Úspěch se rovná vědomostem
• Úspěšní lidé jsou jen proto úspěšní, že chtějí být úspěšní.
• Změnit život = změnit sám sebe
• Žít je nejvzácnější věc na světě, protože většina lidí jenom existuje.
• Život je boj
• Život je jako šachovnice a Vaším spoluhráčem je čas. Ten jediný se nedá koupit. Záleží jen na Vás jestli Vás čas smete nebo jestli s mu dokážete konkurovat.
  
  

Největší moudro na světě

Nyní Vám prozradím největší moudro na světě. Je to už celkem dávno co spatřilo světlo světa, ale stále platí, jako by bylo stvořeno dnes.
Kdysi dávno bylo jedno království a jemu vládl hodný a velmi moudrý král. Království celkem prosperovalo a lidé v něm byli spokojení. Jak se ale říká, nikdy není tak že by to už lepší být nemohlo.
Jednoho dne se král rozhodl, že by bylo dobré ,kdyby všichni lidé věděli, co je dobré, co ne, čemu se mají vyhnout a naopak co je třeba podporovat. Zavolal si svých 12 rádců a poprosil je, aby sepsali všechno své vědění, které za své životy nashromáždili. Rádci věděli, že to nebude jednoduché a poprosili krále, jestli by jim na to dal více času. Dohodli se na lhůtě jednoho roku a rozloučili se.
Když se rok s rokem sešel vyzval král své rádce, ať mu předloží co vytvořili. Každý z rádců přinesl sebou velkou tlustou knihu a už na první pohled bylo jasné, že si s tím všichni dali skutečně velkou práci. Král pozorně hleděl do knih, zběžně pročítal moudra a přikyvoval hlavou. Nakonec po třech dnech a třech nocích poprvé zvedl hlavu k rádcům. Projevil hluboké uznání a poděkoval jim za jejich snahu. Také ale řekl, že on sám je sice nadšený vším tím věděním, ale že si není jistý, jestli by se podařilo, aby každý z království a nejlépe každý z celého světa byl schopný tolik informací přečíst a vstřebat.
Zároveň je znovu požádal, aby své knihy poněkud zúžili, ale pokud možno, aby ta moudra nevyškrtávali, ale jen nějak sloučili. Zkrátka aby udělali něco pro to, aby knihy nebyly tak velké a tlusté.
Byla to obtížná práce, ale po dalším roce se zase všichni sešli. Každý z rádců měl na první pohled očividně menší knihu. Byly to tak moudré knihy, že do těch dob nikdo jiný nic podobného nestvořil.
Král je zase pozorně zkoumal všechny knihy a žasnul, jak jsou chytré. Bylo to něco neskutečného. Asi každý jiný panovník by mu je záviděl. Král ale zase všechny překvapil sdělením, že se mu to moc líbí a že děkuje za jejich práci a píli, ale že by je chtěl požádat, aby z toho všeho udělali jen jednu jedinou knihu. Zase prý proto, aby bylo jednodušší moudra předat celému národu.
Rádcové kroutili hlavami, ale mlčky odešli splnit svůj asi zatím nejtěžší úkol v životě.
Po roce když se sešli, tak přinesli jednu jedinou knihu a sami od sebe se snažili, aby byla celkem tenká. Král když viděl knihu, tak nedokázal skrývat nadšení. Moudrá kniha byla úžasná. Skoro nešla zavřít, jak byla moudry napěchovaná. Moudra z ní skoro lezla ven. V některých slovech dokonce chyběla písmenka, protože se tam prostě už nevešla. Bylo to fascinující dílo a v nádherných kožených deskách.
Král knihu dlouho studoval, pak zase dlouho přemýšlel a nakonec se stalo něco, čeho se každý v duchu bál. Král je sice všechny pochválil, ale netajil dlouho, že by po nich chtěl, aby celou knihu shrnuli na jeden papír. Byl to skutečně nadlidský úkol a všichni byli naprosto bezradní. Nakonec se jim ale společné úsilí odměnilo a papír byl na světě. Králi ho nesli všichni dohromady a věřte, že byli náležitě pyšní. Král papír vzal, koukl na něj a bylo mu jasné, že bude muset požádat ještě o jeden přepis.
Řekl jim: „Velice Vám děkuji a vážím si všeho, co jste zatím udělali, ale neumím si představit, že by to někdo dokázal přečíst. Písmenka jsou tak malinká, že bez lupy nemá nikdo naději. Vím, že jste se snažili a bylo jistě těžké promazávat moudra, která se sem již nevešla, ale má představa je taková, že vše bude sice na jednom jediném archu, ale takovým způsobem, že se to pověsí na každý strom v království a každý kdo půjde okolo si to bude moci přečíst z cesty po které půjde. Zkrátka, udělejte z toho jednu větu, která bude mít velká tlustá písmena.“
Mezi rádci zavládlo zděšení. Dokonce si dovolili králi něco namítat, ale král se k nim otočil a povídá: „Předem děkuji a věřím, že to dokážete“.
Rádci tedy odešli společně pracovali na skoro nemožném úkolu. Stálo to mnoho dohadování a menších sporů. Chvílemi to i chtěli vzdát. Nakonec se ale u krále přece jen ohlásili, že je úkol splněn.
Král je přijal hned. Sám byl zvědavý jestli to dokáží. Když rádce viděl, tak se trochu uklidnil, protože výraz v očích a celé tváři, jaký měli rádcové, už z dálky napovídal, že úkol zvládli. Celou cestu až k trůnu se klaněli, usmívali se, významně se dívali po sobě i po králi a nakonec mu všichni společně podali ten jeden papír. Král se na něj podíval a zvážněl a řekl jediné slovo: „Děkuji“.
Rádcové se radostí všichni rozplakali a začali se objímat. Měli ohromnou radost. I král se ale usmíval. Díval se na ten papír a byl šťastný. Dokonce se mu také zaleskly slzy na tváři. Bylo jasné, že od těchto chvil budou všichni v celém království žít v blahobytu. Bylo jasné, že všichni budou šťastní a s pokojení. A jak by také ne. Objevilo se největší moudro světa !
Možná i Vás zajímá, co na papíru bylo za větu. Rád Vám ji prozradím a nechci Vás nijak napínat, proto Vám ji řeknu hned. Tak tedy přátelé, ta věta, to největší moudro na světě zní :
„Bez práce nejsou koláče !“

ZÁVĚR

Tak nevím, jestli Vám má kniha nějak pomohla, ale věřím, že ano. Jak už jsem psal, tak ani tak nejsou nejdůležitější možnosti, které Vám nabízí Vaše okolí, ale to, jestli skutečně chcete dluhy splatit. Pokud ano, pokud se budete pídit po možnostech, pokud se skutečně zdravě naštvete, pokud nebudete dělat blbosti, pokud si to dáte jako jediný a hlavní cíl, tak bez dluhů budete rychleji než asi sami očekáváte.
Možná dokonce vynaleznete své další legální způsoby, jak se dluhů zbavit.
Ať to bude tak nebo tak, to je už celkem jedno …

Musíte usilovně pracovat, dělat to co pokládáte za správné a věřit, že nic není nemožné. Držím palce a přeji Vám hodně štěstí ve Vašem boji s dluhy. Pamatujte, že se říká : S chutí do toho a půl je hotovo. S životem je to jako s hrou. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, ale jak se hraje. Hrajte tedy s chutí, usilovně a chytře dohromady a staňte se nezávislí na svém okolí co nejdříve.

Pokud Vám některé mé rady a postřehy pomohou, budu rád. Pokud se Vám líbila má kniha a chtěli by jste třeba využít možnost spolupráce se mnou, tak to bude dobré pro Vás i pro mne.
Momentálně se zabývám tímto : Jak vydělat na internetu penize , tak na to můžete kouknout. Ale je to na Vás ....

Kontakt na mne : WowApp (muzete psát i volat)