Mince a numismatika ... 
Poodkryjte historii peněz - Dějiny financí
Slovo finance pochází z latinského slova finis – konec. V přeneseném smyslu
to lze chápat i jako ukončení závazku – finančního zadlužení.
V historii se pro získání potřebných věcí užívalo výměnného obchodu. Jeden tovar byl vyměňován za druhý. Později se užívalo všeobecných ekvivalentů místo peněz (dobytek, kožešiny atd.), Tato forma platidla byla těžko dělitelná, těžko se skladovala a vyznačovala se i menší trvanlivostí. Prostě to nebylo praktické.
V 6. – 7. století před naším letopočtem se začalo využívat kovových peněz –
mincí. Postupně nahradily všeobecné ekvivalenty a umožňovali snadnější skladování
a přesnost.
V 17. století se objevily peníze papírové, protože již nedostačovalo množství
mincí.
Mince jsou jedním z nejdéle trvajících prostředků směny, první zmínky se
objevují již před 4500 lety, ovšem opravdový rozmach přišel s antickým Řeckem,
kde se standardizovala váha a ryzost. V dnešní době jsou mince stále
nepostradatelnou částí měnového systému, ovšem jejich úloha se podstatně
změnila. Novodobá mince totiž sama o sobě nemá žádnou hodnotu a pokud by se za
ni nezaručil stát, tak by se jednalo o pouhý kus plechu. V minulosti tomu bylo
naopak, neboť byly mince raženy především z drahých kovů (zlato, stříbro) a tak
představovaly hodnotu i bez statní garance. Výroba mincí je čím dál tím
nákladnější, přičemž mikro-platební systémy se neustále zdokonalují. Je tedy
možné, že jednoho dne nám již v peněžence žádné mince chrastit nebudou.
Původně
mince měly stejnou hodnotu jako drahý kov, ze kterého byly vyrobeny,
představovaly tedy něco jako že je úředně (autoritou panovníka) potvrzeno
(vyražením razítka), že daný kus kovu má určitou hmotnost a určitou kvalitu.
Později se začaly mince „šidit“ příměsemi levnějších kovů a jejich hodnota
začala být spjatá s kredibilitou panovníka, který je vydal. Různé mince měly
různou pověst v zahraničí a byly různě ceněny.
Sbírání mincí patří odedávna mezi klasické sběratelské obory. Sbírají se všechny druhy mincí, sběratelé mohou být zaměřeni na určité historické období či jeden konkrétní region. V poslední době se však sběratelství stalo zálibou střední generace, kterou krom uměleckého zpracování zajímá i investiční faktor. Numizmatika je pomocná věda historická zabývající se mincemi a medailemi celkově, nejedná se jen o pouhé sbírání mincí. Tento obor má počátky již v antickém Řecku, avšak opravdový věhlas a prestiž získala až v renesanci. Česko patří k zemím, kde má sběratelství silné zázemí (především první republika) a pamětní mince ražené na českém území jsou oblíbené v řadě zemích, což dokazuje, že současný náklad zlatých mincí je rozprodán předem minimálně do roku 2010.
Největší zlatá mince na světě pochází z Kanady a jmenuje se Maple Leaf (česky javorový list). Drží několik mincovních rekordů. S průměrem 50 cm, tloušťkou 3 cm a váhou 100 kg je to největší a nejtěžší mince na světě. Má také největší nominální hodnotu - jeden milion kanadských dolarů, reálná cena je více než dvojnásobná.
Obří minci, která má také nejvyšší ryzost na světě, vyrobili Kanaďané v roce 2007 v několika exemplářích u příležitosti ukázky nového designu tradiční investiční zlaté mince.
Dnes se můžeme setkat s několika typy peněz:
- Bankovky a mince (hotovost)
- Depozitní peníze na účtu (bezhotovostní peníze) – pro převod z účtu na účet
- Plastikové – platební karty
Mince jsou obvykle vyráběné z kovu, i když občas se můžeme setkat i s porcelánovými nebo plastovými mincemi. Na rozdíl od medailí nebo plaket jsou mince zhotovené na zakázku státu. Jejich vzhled a vlastnosti jsou přesně definované: materiál, hmotnost, tvar, velikost, nápis a vzor.
Přední strana mince se nazývá líc (avers) a zadní strana rub (revers). Na přední straně je obvykle uvedena její nominální hodnota, navíc je zde zobrazeno, kdo minci vydal a kdo odpovídá za její hodnotu. Obecně se přední strana také nazývá jako panna (podle československé korunové mince s vyobrazenou ženou) nebo hlava (z dob Rakousko-Uherska a zobrazované hlavy císaře). Zadní strana se nazývá orel.
V dnešní době jsou mince většinou ražené. Z minulosti známe i mince lité. Mincemi se zabývá základní historická věda zvaná numizmatika.
Bankovky
Předchůdcem bankovek byl papírový dlužní úpis, který sliboval jeho majiteli určitou finanční částku. Později se z nich stala samostatná forma platidla, kterou nyní nazýváme bankovky a jsou běžně užívanou formou listinných peněz.
Papírovými penězi se začalo platit od 9. století v Číně. Z praktických důvodů zavedli bankovky i evropští obchodníci ve starověku (úvěrové úpisy). A od 17. století takové úpisy vydávají banky.
Ochranné prvky bankovek
Aby zabránilo jejich snadnému padělaní, obsahují bankovky hned několik ochranných prvků:
- Vodoznak – viditelný proti světlu
- Ochranný okénkový proužek – metalizovaná hmota zapuštěná do papíru
- Ochranná vlákna – vlákna oranžové barvy a délky 6 mm
- Soutisková značka – z každé strany půlka značky, která při pohledu skrz dává dohromady souvislý symbol
- Skrytý obrazec – číslo nominální hodnoty viditelné při umístění bankovky vodorovně do výšky očí proti světlu
- Opticky proměnlivá barva – speciální barva měnící zabarvení v závislosti na úhlu světla dopadajícího na bankovku (zelená, zlatá)
- Iridiscentní pruh – pruh široký 2 cm, který duhově mění barvu a volitelně může obsahovat nominální hodnotu bankovky
- Mikrotext – tištěn tiskem z hloubky a tiskem z plochy, na rubové straně navíc u pravého okraje označuje číselně nebo slovně hodnotu bankovky.
Numizmatika
Numizmatika je označována z latinského nummus (peníz, mince). Jde o historickou vědu, která se zabývá platebními prostředky (mincemi, bankovkami, státovkami, směnkami, šeky, nouzovými platidly, poukázkami, žetony a předmincovními typy platidel) a jejich historickou úlohou.
Vzhledem k vývoji se numizmatika rozděluje podle tří kritérií:
1. geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků
2. chronologické dělení na předmincovní platidla, starověká, středověká,
novověká a moderní platidla
3. měnové dělení podle měnových systémů a platidel tvořících měnovou soustavu
určitého státu či územního celku
Platidla na našem území
- duhovky – keltské platidlo s duhovým leskem
- denáry – raženy Boleslavem I.
- braketeáty – vydával Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II.
- groše – raženy v Kutné Hoře
- tolary – stříbrné platidlo ražené Jáchymem Šikem v Jáchymově
- krejcary – od vzniku Habsburské monarchie roku 1526
- koruny – korunová měna vyhlášena 11. 8. 1892
Jinými slovy bych Vám chtěl popřát ať těch krásných kulaťoučkých placiček máte co nejvíc a ať se Vám nikdy nerozkutálejí ....
|
. |