ROZPOČÍTÁVADLA
|
|
-
Andělíky, dva špalíky, cvoky, boky, ven,
nepůjdeš-li, vyrazím tě zlatým kamenem.
- En ten tynty,
kde jsou flinty,
já flinty neviděl,
já viděl vlka, stál u potoka,
já na něj házel, on bobky sázel,
hrajte mu, trubte mu,
a má kuráž na vojnu!
- Enyky, benyky, kliky bé, ábr, fábr dominé,
elce, pelce do pekelce - Jana musí ven !
- Stojí vrba u potoka, jmenuje se klíč,
na koho to slovo padne, ten musí jít pryč.
- Stojí, stojí kopeček,
na kopečku stromeček,
ořechy má uzamčené na stříbrný zámeček.
Pohladím je na tvářičky, podají mi zlaté klíčky,
a to první den, jeden ptáček ohniváček
vyletí mi ven.
- Šla veverka na jahody,
utíkala podle vody,
jahody se rozsypaly, do studánky napadaly.
Běž panenko, běž, veverušku těš!
- U našeho lesíka
starý ježek naříká,
ztratil prý tam nové boty, jak šel pánům do roboty.
Nenaříkej, ježku náš, mezi námi boty máš,
a je našel ten neb ten, vypíchej ho z kola ven.
- Zima, zima samá rýma,
až to bude lepší, uděláme hepčí.
A kdo nemá kapesník, ten udělá jenom pšík.
- Kolo, kolo sýra
a v něm samá díra.
Kdo ho vrtal celý den, provrtá se z kola ven.
- Leze, leze brouček,
leze na klobouček.
Pozdraví tě dobrý den a ty musíš z kola ven.
- Jedna, dvě, Honza jde.
Jedna, dvě, tři, pes ho větří.
Jedna, dvě, tři, čtyři, kampak si to míří?
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, běží domů na oběd.
- Žížalička lezla líně
dokolečka po pěšině.
Lezla, lezla, ta si dala. Na uzel si zavázala.
Kdo ten uzel rozváže, na toho prst ukáže.
|
|