Zrnko prosa
Byl jednou jeden chudý, chudičký chlapec, který po své matce, když mu zemřela, zdědil jedno jediné zrnko prosa a to bylo celé jeho bohatství. Když nyní neměl ani matku ani otce, pomyslel si, že svět je velký a krásný, mohl by se po něm tedy porozhlédnout. Vzal své prosné zrnko a vydal se na vandr. Za nějakou chvíli potkal jednoho starého muže v širáku a šedivém kabátě, který vypadal přátelsky.
„Pozdrav Pán Bůh, dědečku!“ pravil mu.
„Dejž to Pán Bůh, synku! Kampak?“ zeptal se stařec.
„Na vandr.“ odvětil hoch. „Nesu si s sebou celý svůj majetek, tohle zrnko prosa, snad mi ho nikdo nesebere.“ Stařec toho ubohého chlapce politoval a pak mu řekl:
„Nestrachuj se, mé dítě. Sice o to zrnko přijdeš, ale bude Ti vráceno tisíckrát tolik.“
Večer hoch dorazil do jedné vsi, zaklepal u jednoho sedláka na dveře a poprosil o nocleh. Když šel spát, položil prosné zrnko na okno a hospodáře se zeptal:
„To je celé moje bohatství, neukradne mi ho nikdo?“
„Spi klidně, můj synu, v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“
Ráno, když do okna zasvítilo sluníčko, prosné zrnko se zalesklo a tu ho uviděl kohout, který běhal po dvoře a hledal zrníčka obilí, vletěl na okno a zrnko sezobnul. Zrovna v té chvíli se hoch probudil a všechno viděl. Tu se jal plakat a naříkat. Sedlák ho utěšoval a řekl:
„Ten kohout je Tvůj, neboť Ti snědl zrnko prosa.“ To byl chlapec rád, vzal kohouta a vandroval dál.
Večer přišel zase do jiné vsi k jinému sedlákovi, poprosil o nocleh a řekl:
„Ten kohout je celé mé bohatství, neukradne mi ho nikdo?“
„Spi klidně, můj synu,“ řekl hospodář
„v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“ Ale brzy ráno se hochův kohout procházel po dvoře a hledal obilná zrnka; ale když nějaká našel, uviděla to sedlákova svině, popadla ho, zakousla ho a zrní snědla sama. Když se ráno chlapec po kohoutovi pídil, tu ho našel mrtvého i jal se plakat a naříkat:
„Bože chraň, ta svině mi zakousla mého kohouta!“Sedlák ho utěšoval a nakonec řekl:
„Vezmi si tu svini, chlapče. Je Tvoje, neboť Ti zakousla kohouta.“ Hospodář svini přivázal za nohu provaz a chlapec s ní putoval dál do světa.
Večer dorazil zase do jiné vsi k jinému sedlákovi a poprosil o nocleh a byl přátelsky přijat. Pak hospodáři řekl:
„Ta svině je celé mé bohatství, neukradne mi ji nikdo?“
„Spi klidně, můj synu,“ řekl hospodář
„v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“ Když ale ráno jedna svéhlavá kráva uviděla na dvoře cizí svini, vrhnula se na ní a propíchla ji svými ostrými rohy. Hoch se brzy probudil, šel na dvůr a tam uviděl to neštěstí; i jal se plakat a naříkat:
„Bože chraň, ta kráva mi zapíchla moji svini!“ Sedlák ho utěšoval a nakonec řekl:
„Vezmi si tu krávu, chlapče. Je Tvoje, neboť Ti zapíchla Tvoji svini.“ Hospodář přivázal kolem krku krávě provaz a podal mu ho a on vandroval celý šťastný dál.
K večeru dorazil na jeden šlechtický dvůr a poprosil o nocleh, který mu tam rádi poskytli. Pak pokorně pánovi pravil:
„Ta kráva je celé mé bohatství, neukradne mi ji nikdo?“
„Spi klidně, ubohý hochu,“ řekl pán
„v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“ Když však ráno vedli koně k napajedlu, skákal jeden rozpustilý hřebec po dvoře sem a tam. Sotva uviděl cizí krávu, vyběhnul na ni a ukopal ji k smrti. Když uviděl hoch svoji krávu mrtvou, jal se plakat a naříkat:
„Bože chraň, ten hřebec mi ukopal moji krávu!“ Pán jej utěšoval a nakonec řekl:
„Vezmi si toho koně, chlapče. Je Tvůj, neboť ukopal Tvoji krávu. A k hřebci Ti dám i tuhle uzdu.“
Tak hoch nasednul na statného koně a jel dál a dál do širého světa, kde vykonal mnoho hrdinských činů, k posledku prý přijel ke Skleněné hoře, tam vysvobodil královskou dceru a stal se králem.
Tak vidíte, jak se může vést ubohému chlapci, který má štěstí!
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|