Zázračné jablíčko  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Zázračné jablíčko

 

pohádka: Zázračné jablíčkoZa třemi potoky, za třemi vrchy a za třemi dolíky bylo malé království a v něm panoval král Antonín Matěj III. Ten měl jedinou dceru a ta, jak už to u jedináčků bývá, byla hodně rozpustilá. Ve škole byla nepozorná, v násobilce pletla páté přes deváté a sešity měla samou kaňku; po ulicích chodila pyšně, žádnou starou babičku nepozdravila a na strážníky vyplazovala neslušně jazyk; doma vůbec nikoho neposlouchala, kdeco dobrého smlsala a nerada se myla.
Dokud byla malá, tak se jí to ještě promíjelo; ale když už byla velká a polepšit se nechtěla, tak už na to začínali obyvatelé tohoto královstvíčka reptat Starý král však na to nedbal a hleděl si víc pěstování velkouchých králíků, nafouklých holtibů a vzácných kaktusů. Ale jednou se nějak o nehodné princezně dozvěděl pohádkový dědeček a bylo zle ..... bylo moc zle!
„Však já jí tu neposlušnou hlavu brzy napravím!“ rozzlobil se pohádkový dědeček a udělal svou holí nějaké čáryfuky.
A zrovna v tu chvíli se strhl na královském zámku hrozný poplach. Král se leknutím celý třásl, dvorní dámy bědovaly a služebnictvo nevědělo strachy, co dřív počít; jestli také plakat nebo shánět lékaře a kouzelníky. A nebylo divu: vždyť princezně u oběda narostl náhle dlouhatánský roh a ničím se nedal z čela odstranit! Sotvaže jej pilkou odřezali, hned narostl zase celý a skorém ještě větší nežli dříve. To se ví, že princezničku přešla rázem všechna rozpustilost: zavřela se ve svém pokojíčku a pouštěla k sobě kromě otce jenom svoji starou chůvu. Styděla se hrozně za tu zvířecí ozdobu a plakala ve dne i v noci; ale roh se tím nijak neodstranil ani nezmenšil. Dvorní služebnictvo mělo sice přísně nakázáno nikde o tom nemluvit, ale nějak se to z královského zámku přece vyneslo a brzo se o tom šuškalo i v té nejzapadlejší vesnici.
„No, princezně to patří za tu její rozpustilost, aby taky byla jednou řádně potrestána, ale řekněme, aby ten roh měla pořád, to bychom jí skoro nepřáli!“ šeptali si měšťané i vesničané. „Snad už by teď byla hodná, když se přesvědčila, že žádná nedbalost a rozpustilost na světě nezůstanou bez trestu!“
To si také myslel pohádkový dědeček, zvláště když slyšel, jak princezna pláče a slibuje, že se polepší. Chtěl princeznu už za týden zbavit ostudného rohu, ale chtěl už přitom prokázat také dobrodiní některému junákovi, který má dobré srdce a řádně se chová.
V Kropenaté Lhotě, v malé chaloupce za potokem, bydlela chudá vdova Bartáčková se svým synem Honzou. Honza byl už notný habán, ale v práci matce mnoho nepomohl; sotvaže jednou za čas popásl trochu strakatou kravku, nejraději se jen válel za pecí nebo vylizoval rendlík od kaše; zato však tu práci vykonával tak důkladně, že to lépe ani jejich kocour nedovedl. Bartáčková se s ním často hodně vyvadila, ale přece jen mu přála, aby ho potkalo jednou velikánské štěstí. A že se tak jednou stane, o tom byla přesvědčena.
A proto není, milé děti, divu, že jednoho dne zrána přispěchala z trávy domů celá poplašená a udýchaně vykládala Honzíkovi, že pod hruškou na Luňáčkách sedí pohádkový dědeček. „Nic to není platné, pacholíčku, a chtěj nechtěj, musíš jít do světa hledat štěstí. Ten dědeček Ti přišel snad už naproti a kdo ví, kdy se Ti naskytne zase tak vhodná příležitost Proto Ti tentokrát nepovolím a musíš jít!“ vykládala tetka Bartáčková.
„A to mám jít zrovna hned a nepočkat si ani na oběd? A to mám jít dnes, když pečete zrovna moje znejmilejší buchty? Snad bych mohl jít, maminko, asi tak za čtrnáct dní, anebo aspoň za týden,“ fňukal Honzík.
„I co Ti to, hochu, napadá?“ rozkřikla se rozčilením starostlivá matka.
„Ten dědeček tam bude sedět sotva do večera a pak jistě zmizí zas do jiné pohádky. On chce jistě podporovat jen ty podnikavé hochy, kteří se nelekají námahy a hned se rozhodnou jednat bez bázně a bez odkladu. Takoví se mu líbí a jen takovým rád pomůže!“
„A kdo ví, jestli tam nesedí jen proto, aby si na cestě světem trochu odpočinul, a kdo ví, jestli už dávno nyní není kdovíkde?“ vymlouval se Honzík.
„A to sotva, milý hochu! Vždyť se to ví po celé zemi, že princezně narostl ten hrozný roh, a ten dědeček jistě hledá nějakého pořádného chasníka, aby mu pomohl; poradí mu, co a jak, a pak ho pošle rovnou do královského zámku,“ vykládala tetka, jako by to četla z nějaké vyhlášky. „Já už to v duchu vidím, jak zrovna Ty, můj Honzíčku, princezničku uzdravíš. Potom snad ji dostaneš za to za manželku a půl království k tomu. To bych Ti pak mohla koupit o jarmarce nové šaty a kaše bych Ti uvařila ten největší plecháč, co mám na prádlo!“
„No tak já, maminko, tedy půjdu, ale dřív rozhodně ne ..... až po obědě!“ rozhodl se Honza.
„I to víš, že ani dřív jít nemůžeš, když musíš dát přece také polovičku buchet dědečkovi, aby viděl, že máš dobré srdce. A to zrovna jako s uděláním jsem si dneska ráno zadělala na buchty ..... proto věřím, že se tohle všechno děje podle nějakého předpovědění a že všecko pro nás dobře dopadne. Vždyť Ty jsi kromě té lenosti, mlsnosti a nedbalosti ..... nikomu na světě neublížil. A teď už se musím hned dát do pečení a ty, Honzíčku, se zatím pěkně připrav na cestu!“ domluvila tetka a hned se s chutí dala do práce.
A Honzík se zatím chystal na cestu. Ten veliký hrnec kaše ho tak lákal, že přemohl i největší lenost a pak: lc obědu jsou jeho milované buchty. Nají se jich doma do sytosti a ještě si smí sníst polovičku buchet, které mu dá matka na cestu ..... to přece byla krásná vyhlídka.
A sotva bylo po obědě, už se musel Honzík chystat. Tetka Bartáčková jej pobádala k spěchu, protože trnula strachy, aby zatím pohádkový děda neodešel někam jinam. A tak se stalo, že se Bartáčkův Honza konečně také jednou vypravil za štěstím do světa, vyprovázen starostlivou matkou až na konec vesnice. Tam se s ním maminka rozloučila a pak se s pláčem navrátila do své chaloupky.
Zato Honza kupodivu rázně vykročil na cestu za velikým štěstím. Vykračoval si dlouhými kroky, točil holí a do kroku si hvízdal veselou písničku. Ale to všecko jenom tak dlouho, dokud mu pod nos nepřitáhla z rance vůně buchet; pak pojednou začal zpomalovat krok ..... až se zastavil a po kratičkém rozmýšlení si zalezl za šípkové trní a tam se rázně pustil do buchet! ..... Omlouval sám sobě, že už jde od vsi skoro deset minut a za tu dobu že mohl už hodně vytrávit Baštil jednu buchtu za druhou, až mu zbyla jenom jedna a o té si Honza řekl, ta že přece dědečkovi k najedení úplně stačí.
Znovu posilněn vykročil zase s novou chutí na další cestu a brzy potom, když přešel ještě malý vršek, spatřil v záhybu cesty pod starou hruškou stařičkého dědečka. A tu Vám, milé děti, ten kluk vyndal rychle z rance i tu poslední buchtu a honem z ní ještě cestou ukusoval, aby na dědečka zbyla jenom půlka buchty.
Sotva děda spatřil Honzu přicházet, hned se počal třást hladem a skuhral skomíravým hlasem:
„Hu, hu, hu! To je mi zima ..... hu, hu, hu, to mám hrozný hlad!“ A přitom hleděl s toužebností na Honzíka.
„Inu tumáte, dědo, kousek buchty a pořádně se najezte!“ řekl Honzík a podal dědečkovi zbytek buchty.
Dědeček ji s chutí snědl a potom k Honzíkovi promluvil:
„Děkuji Ti, hochu, žes mě nasytil. Je vidět, že máš dobré srdce, a já Ti proto pomohu. Vím, že jdeš do světa hledat štěstí a že bys rád uzdravil princeznu. Tak já Ti za to, že ses rozdělil se mnou o poslední buchtu, dám tadyhle to jablko. Až přijdeš do hlavního města, tak si zajdi do hospody a hostinského pošli do královského zámku se vzkázáním, že jsi lékař a že jistě princezničku uzdravíš. Až Tě k ní uvedou, dej jí jíst tohle jablko a roh jí hned odpadne a víc jí nenaroste, protože se už polepšila!“
A sotva to řekl, zmizel jako obláček.
Honzík chvilku čučel s otevřenou pusou na omšelý kámen, na kterém před okamžikem ještě seděl děda, ale pak se zase rázně vydal do světa. Šel, dost rázně si vykračoval hodnou chvíli a kozel ví, co ho to pojednou zas napadlo! Zpomaloval krok ..... až se docela zastavil a pak hajdy zpátky k domovu. A to se ví, že si zase rázně vykračoval.
Když přicházel k domovu, matka zrovna vyváděla Straku na pastvu. Sotva uviděla Honzu na dvorku, hned se na něj zlostně rozkřikla:
„A to se podívejme! A tos tu už zpátky ze světa ..... to už jsi to štěstí našel, kluku líná. Já vím, že jsi s dědečkem ani nemluvil!“
„I mluvil, maminko, mluvil a všecko to dobře dopadlo a dopadne, ale já, já jsem už zase dostával hlad, když jsem se musel s dědou rozdělit, a tu mě napadlo, že doma zbylo ještě tolik buchet Tak si jich pár ještě vezmu s sebou na cestu!“
„I že do Tebe, kluku mlsná, stará kacabajka neuhodí. Takhle si oddalovat štěstí! Vždyť si třeba můžeš tímhle zdržováním ještě všechno pokazit!“
„I nic už si nepokazím, o to, maminko, už nemějte strach. S dědečkem jsem už mluvil, všecko mi řekl, co a jak mám dělat a tadyhle mi dal kouzelné jablko. To až princeznička sní, tak se ihned uzdraví, protože jí roh rázem odpadne!“
Honzík sáhl do kapsy, vyndal z ní pěkné červeňoučké jablíčko a s napřaženou dlaní je mamince s pýchou ukazoval. Tetka Bartáčková radostí až vyjekla a tu se stalo něco podivného: Straka se domnívala, že jí Honzík nabízí ten mlsek, chňapla rychle po jablíčku, a nežli se Honzík vzpamatoval, spolkla jablíčko jako malinu. A sotva se tak stalo, zakymácel se Strace jeden roh a hned potom spadl na zem jako zralá hruška.
Honza i tetka Bartáčková hleděli na Straku chvíli s vykulenýma očima a jako bez dechu ..... až konečně tetka přišla k sobě a spustila na Honzíka:
„Že do Tebe, kluku líná, kozí chlívek neuhodí! To ses musel vracet domů pro pár buchet? Podívpj se, nešťastníku, co jsi tím způsobil! Máš po štěstí, a k tomu máme ještě zmrzačenou krávu. Zrovna jsem ji chtěla příští týden dovést na jarmark, a teď abych ji za pár grošů prodala řezníkovi. Kdo mi co dá za bezrohou krávu? Vždyť ji nejčkon pro ostudu ani na pastvu nepovedu!“
Ale sebevětší lamentace nepomohly. Straka zůstala bezrohá a v královském zámku smutně naříkala princeznička s ohyzdným rohem na čele.
Toho dne už Honzíkova matka Straku na pastvu nevedla, protože se styděla vést bezrohou krávu po vsi. A jak by také ne ..... bezrohá kráva! Proto není divu, že Bartáčková ještě dlouho Honzíka hubovala pro tu jeho mlsnost, zvláště když se přiznal, že dal dědečkovi jen půl buchty.
„Prokrýlepána!“ zhrozila se spravedlivá tetka takového lakomství. „Proto se dědeček na Tebe rozzlobil a potrestal Tě tím, že upadl naší Strace roh. A tak máme místo štěstí ještě škodu pro Tvoji mlsnotu. Já však doufám, že se dá dědeček ještě udobřit; vždyť ani já, ani Straka za Tvou mlsnost nemůžeme! Jen aby ..... prokrýlepána ..... tam zítra ještě seděl a neodešel k jiné vesnici! Hned Časně ráno napeču honem nové buchty a Ty půjdeš znovu do světa a opo važ se mi nějakou tu buchtu sníst! Všecky dáš pěkně dědečkovi a poprosíš ho, aby Ti dal nové jablko pro princeznu a ještě nějaké jiné, po kterém by Strace zas narostl roh!“
A také to tak rázná tetka udělala; časně ráno vstala, napekla hromadu nových a jako cihla velkých buchet a hned potom vypravila Honzu znovu do světa. Tentokrát šel Honzík hodně zkormouceně a netočil si holí jako včera. Měl z dědečka strach, že se bude zlobit a jak by také ne, když ho tak, chudáka, ošidil!
A přece měl radost, když dědečka spatřil sedět zase u pláničky; měl aspoň naději, že se může všechno ještě napravit. Dědeček se však nějak mračil, když k němu Honzík přicházel, nenaříkal, že má hlad, ani se netřásl zimou. To Honzíka zarazilo, přece však dost odhodlaně přistoupil k dědečkovi a nabídl mu všecky buchty, které měl v ranci.
„No a co chceš ještě?“ spustil dědeček přísně. „Vždyť jsem Ti dal včera kouzelné jablko a řekl jsem Ti, co všechno máš dělat, abys udělal ve světě štěstí. Byl jsi u princezny?“
„Nebyl jsem tam, dědečku,“ odpověděl Honzík ustrašeně a hned začal dědečka odprošovat. Přiznal se poctivě ke všemu; že ho ošidil a že se pro svou mlsnotu vrátil domů pro ostatní buchty. Pověděl, že mu Straka kouzelné jablko snědla, když je matce ukazoval, a proto že už nemohl jít k princezně.
Dědeček se tomu smál, až se ohýbal, a to Honzíka tak osmělilo, že ho poprosil o dvě nová jablka. Jedno pro Straku, po kterém roh naroste, a druhé pro princeznu, po kterém roh upadne. Dědeček byl zase dobře naložen.
„No ..... nějak to, Honzíku, uděláme!“ řekl vlídně. „Udělal jsi dobře, že ses tak poctivě přiznal k svým chybám a že jsi mi dal tentokrát všechny buchty, jak Ti maminka nakázala. Chybovat dovede každý, ale přiznat se k chybě dovede jen člověk statečný, a takovému já milerád pomohu. A teď si dej pozor, abys to zase nevymňoukl jako včera. Tady máš dvě nová jablka ..... jedno žluté a jedno malinově červené. To žluté dáš Strace, aby jí roh narostl, a červené si necháš pro princeznu. Pamatuj si dobře, co jsem Ti už včera řekl, jak se máš chovat v královském městě, a měj se dobře!“
Po těch slovech dědeček hned zase zmizel a Honzík zůstal stát nerozhodně pod starou hrušní. Přemýšlel, jak by to vše provedl co nejkrásněji, aby z toho měl jen samou slávu a žádnou ostudu. Nevěděl si však rady, jak si bude v hlavním městě a v královském zámku počínat, a to zvláště před princeznou.
pohádka: Zázračné jablíčkoA tu si náhle vzpomněl na starého kmotra Jarabáčka. To byl soused z Kropenaté Lhoty, ale známý po celém širém okolí jako dohazovač svateb či tlampač, jako je ten známý Kecal z Prodané nevěsty. Ten obstaral vždycky všecko, čeho bylo zapotřebí ke všem rodinným slavnostem; doprovázel sousedy k úřadům a chodil s nimi na jarmarky, aby dobře nakoupili nebo prodali. Na toho si Honzík vzpomněl a hned si řekl, že do hlavního města rozhodně sám nepůjde a že si jej vezme s sebou jako zkušeného rádce a společníka.
A proto se zase vrátil domů. Věděl, že v tu dobu matka obyčejně bývá v lese na dříví, proto se vracel domů bez obavy, že bude zase vyhubován. Spěchal, aby mu strýc Jarabáček zatím někam neodešel. Domů si zaskočil jen proto, aby si uschoval do komory jablko, určené k uzdravení Straky, a pak už rovnou cestou spěchal ke kmotrovi.
Kmotr Jarabáček měl radost jako malé dítě, když mu Honzík řekl, oč ho přichází prosit.
„Tos udělal, Honzíku, móc dobře, že sis na mne vzpomněl. Vždyť já znám pohádek na nůše a tohle se, milej hochu, musí také všecko řádně provést jako v pohádce!“
Potom se počal honem strojit a parádit, jak nejlépe uměl, aby vypadal přec nóbl, když má dělat rádce a společníka zázračnému lékaři, který si troufá uzdravit princeznu. Vzal si také brýle, protože si myslel, že je nosí každý učený pán. A také si vzal s sebou starý tlustý kalendář. A pak si už řekl, že vypadá vskutku jako učenec. Také Honzu přestrojil do nějakých starodávných černých šatů, aby nevyhlížel jako obyčejný chasník z vesnice. Vždyť šel přece léčit princeznu.
Takto vypraveni se vydali spokojeně na cestu. Honzík měl radost, že už nemusí na nic myslet, protože mu kmotr vždycky řekne, co a jak má vykonat A kmotr se zase těšil, jakou bude mít po celé zemi slávu, až se to prozradí, kdo vlastně jsou Ti cizí zázrační lékařové. A v duchu si říkal, že Honzík bude všechno dělat, jak on, kmotr Jarabáček, poručí, a tak se jistě v královském městě budou domnívat, že on je ten zázračný lékař a Honzík že je pouze jeho pomocník. Už se v duchu viděl, jak si valí domů pytel plný peněz, a už si také myslel na to, co si všecko za to pořídí.
Před královským městem ještě Honzíkovi přísně nakázal, aby si počínal vážně, jak se na lékaře sluší, a sám si hned před branou na nos nasadil brýle. Kalendář měl pod paží. Kmotr Jarabáček byl už v hlavním městě několikrát proto věděl, do které hospody mají zajít Hospodský divže se nepřelomil zdvořilostí, jak se ukláněl neznámým učeným pánům, a honem se ptal, čím by měl pánům posloužit.
„Mno ..... to počká, pane hostinský!“ řekl vážně kmotr Jarabáček. „Dříve nám však povězte, cože je tu nového!“
„Nového tu není nic, vzácní páni učencové!“ odpověděl hostinský. „Jenom to, že princezna je vážně nemocná. Ale o tom se, pánové, nesmí nikde mluvit!“
„Mno a copak chybí velectěné princezně?“ ptal se kmotr Jarabáček a hleděl přes brýle tuze vážně.
„To já nevím, vzácní páni učencové. Ale musí to být něco velmi podivného, že se o tom nesmí mluvit a že k princezně nikdo ani nesmí vkročit!“ hovořil tajemně hostinský.
Tu se Jarabáček obrátil k Honzíkovi a optal se ho učeně:
„Okulórum sandál kalafúna?“ A Honzík mlčky přikývl.
pohádka: Zázračné jablíčko„Pane hostinský, podejte nám občerstvení a pak jděte hned do královského zámku. Tam řekněte, že jsou u Vás na hospodě dva zázrační lékaři, kteří uzdravují všechny neduhy, ať jsou sebehorší a podivnější. Řekněte, že se jdete jenom zeptat, zdali v zámku náhodou nikdo nestůně!“
Hostinský chviličku přemýšlel. Bál se jít do zámku, aby se neprozradil, že něco mluvil o princezně, a zase ho lákala sláva, kterou jistě bude mít, jestli páni učenci princezničku uzdraví. Obsloužil rychle vzácné hosty a pak spěchal do královského zámku. Tam se svěřil se svou zprávou nejdřív panu vrátnému, a když vrátný řekl, že pan král právě vydal prohlášení ke všem učeným lékařům, aby se do zámku dostavili, už beze strachu spěchal k panu králi, aby mu vyřídil vzkaz a příchod vzácných lékařů.
Pan král měl vskutku velkou radost a hned rozkázal poslat pro lékaře královský kočár. V Honzíkovi byla strachy malá duše, když lezl do kočáru, ale kmotr Jarabáček se nafukoval jako nějaký pan správce. S nosem vzhůru a nehybně jako socha seděl na sedadle, aby si ani trochu nezadal na své důstojnosti. Však se mu také uctivě v královském zámku ukláněli, když vážně kráčel po chodbách královské rezidence. Honzík za ním klusal jako ve snách a divže se ho nezachytil za šos u kabátu.
Byli uvedeni do velkého sálu, kde se také shromáždilo věrné služebnictvo, protože se s princezniným rohem nedělaly už dál v zámku tajnosti. Potom přišla také princeznička v průvodu dvou dvorních dam a zakryta závojem, který odhrnula teprve na pokyn svého královského otce.
Honzík i kmotr Jarabáček se toho rohu velmi ulekli. Vždyť to byla vskutku nehezká podívaná, ale kmotr Jarabáček se přece brzy vzpamatoval. Hleděl chvíli zachmuřeně a s učenou tváří na princeznu, přičemž něco tajemného brumlal. A pak poručil vážně Honzíkovi:
„Johánus, podej mi lék jablkórum!“
Jablko pak podal kmotr princezničce s prosbou, aby je snědla, a když tak s chutí učinila, nastalo hned v shromáždění ohromné pohnutí.
Princezně narostl náhle ještě jeden roh!
První se z ohromného překvapení vzpamatoval královský pan otec. Rozpálen hněvem, hledal ty dva cizí mastičkáře, ale po těch jako když se země slehne. To se ví, že Honza i kmotr Jarabáček byli novým princezniným rohem také ohromeni, ale strach před hroznými tresty je zas brzy vzpamatoval. A tak se stalo, že když král a věrné služebnictvo se počali po nich shánět, dobíhali oba do bezpečí v hustých lesích.
Tam si teprve po překotném běhu trochu oddechli. Ale kmotr Jarabáček, sotvaže se trochu vzpamatoval, pustil se hned do Honzíka a vyhuboval mu, až hrůza poslouchat! A nedivte se, milé děti! Vždyť ještě před chviličkou se už v duchu viděl nejmíň královským ministrem, a hned nato musel běžet, div se nepřerazil.
„Takovéhohle Janka snad nemají v celém světě, jako je tady ten Honza tetky Bartáčkový. A já, hlupák, s ním ještě táhnu jako beran na královský zámek léčit princeznu! Jakés jí to dal, chudáčkovi, jablko, hlupáku? Jde ji léčit, a zatím jí přičaruje ještě jeden roh! Aby Tě husa kopla! Teď abychom se schovávali v děrách jako syslové, aby nás nikdo neuviděl a neudal v královském městě! Jaké štěstí, že jsem měl ten nápad a přistrojil se do těch starodávných šatů, které nikdy nenosím ..... snad mě v nových šatech nikdo z města nepozná. Prokrýlepána, to jsem se prohnal! A ještě si na to vezmu brejle, aby se mi to lépe utíkalo. Nejraději bych tady chytil ňákej klacek a ..... “
A rozzlobený kmotr už nedomluvil, protože Honzík zatím utekl. Zažil dosti strachu v zámku a při útěku, a proto už ho ani nenapadlo, aby ještě čekal, až mu kmotr Jarabáček vlepí nějakou za uši. Rovnou cestou přes dolíky a vrchy upaloval ke Kropenaté Lhotě a neustal, dokud neuviděl svoji rodnou obec. Až nade vsí, na kamenu pod břízami, si poprvé odpočinul. „Ale co teď ..... prokrýlepána ..... tam je princezna ještě s jedním rohem a doma je Straka bez rohu!“ přemítal Honzík na kamenu. „Domů nesmím, a jak vytáhnu paty za ves, chytnou mě královský četníci! A tak mi nezbývá nic jiného, než jít zase prosit toho pohádkového dědečka. A půjdu k němu hned, ať už to mám všechno jednou odbyto.
Honzík obešel ves, protože dědeček sedával na druhé straně, a pomalu se šoural cestou k staré hrušce. Dědeček tam zase seděl ..... to měl Honzík opravdu štěstí ..... co to však bylo platné, když se hrozně mračil a už zdálky hrozil Honzíkovi holí! A sotva přicházel Honzík na doslech, už dědeček začal přísně hubovat:
„Co Tě sem zas všichni kozli nesou, vždyť Ty už podle mého máš mít před svatbou s královskou princeznou?“
„Dědečku, já jsem to zas popletl!“ povídal Honzík plačky.
„Vždyť jsem to věděl, že zas něco takového vyvedeš! A to myslíš, kluku hloupá, že kvůli Tobě se tahle pohádka potáhne přes celou knížku? Ba ne, chlapečku, děti by tak dlouho nečekaly ..... proto seber rozum do hrsti, ať pohádka už za několik stránek skončí!“ zlobil se dědeček.
„Dědečku, dyť jsem Vám dal přece všechny buchty a žádnou jsem nesnědl.“ připomínal Honzík dědečkovi.
„No, ty byly povedené ..... jen co je pravda!“ posmíval se děda. „Máma je pekla jistě naspěch, byly všechny přisraženy a bolelo mě po nich břicho. To se patří do pohádky? A co ta kudla, zapečená do poslední buchty? Poslední zub jsem si na ní vylomil! Tahle pohádka se mi věru špatně vyplatila!“
Honzík se krčil před dědečkem jako hromádka neštěstí ..... až ho bylo dědečkovi líto. „Co mám s Tebou dělat?“ povídal už mnohem mírněji. „Jablka už žádná nemám a jinak už věru nevím, jak bych Ti pomohl. ..... Ale počkej, chlapče, vždyť já tu přece ještě něco mám!“ Dědeček se chvilku prohrabával ve svém ranci, až vytáhl malý rendlík se zbytkem nějaké kaše. Nu ano ..... vždyť už si vzpomínám ..... byla to takzvaná „vtipná kaše„, obyčejné jídlo pohádkových dědečků.
„Poslouchej ..... ty Honzo! Tady mi zbylo ještě trochu vtipné kaše ..... tu si můžeš sníst a pak už ..... ke všem kozlům ..... si snad budeš vědět rady, jak ze všeho toho vybřednout. Ale pamatuj si ..... to je poslední má pomoc a víckrát mě už neuvidíš!“
Honza srdečně dědovi poděkoval a radostně sahal po rendlíku. A sotva jej vzal za jedno ucho, dědeček zmizel. Honzík chvilku hleděl na prázdný kámen a potom se s chutí pustil do pohádkové kaše. Byla věru dobrá a Honzík vyškrábal z rendlíku kdejaký žmolek. A když dojedl poslední, zmizel mu rendlík z ruky ..... za dědečkem.
Bylo to všechno tak divné, ale nejpodivnější na tom bylo, že z Honzíka rázem spadla všechna bázeň a on se cítil ještě kurážnější nežli tehdy, když chodíval sousedovům na hrušky. Šel už domů beze strachu a cestou uvažoval, co a jak teď provede; vždyť si také vzpomněl, že má doma ještě druhé jablko, a sice to červené, po kterém roh upadne.
„Nu, Strace už jablkem nepomůžeme ..... to už snědla princezna, ale princeznu vyléčit musím. Jak jsem to tak jenom mohl poplést! Ale teď už si dám dobrý pozor, abych zase nějakou hloupost neprovedl. To se ví, že do královského zámku jen tak s jablkem jako lékař přijít nesmím ..... to bych nestačil zas utíkat. Mám sice jablíčko jen jedno a princezna má rohy dva, ale já to přece nějak udělám. Jak? ..... to nebudu napřed povídat ..... však se to beztak nakonec každý dozví!“
Protože už bylo pozdě kvečeru, rozhodl se Honza, že se půjde domů vyspat.
Vlezl si však do kůlničky, aby matku zbytečně zas nerozzlobil. Tak to také Honzík udělal; vyspal se dobře na seně, a když ráno odešla matka na trávu, tak se čistě umyl, převlékl a nasnídal. Potom vzal z úkrytu jablko a hajdy! s chutí do královského města. Nešel už do hospody jako prve s kmotrem Jarabáčkem, ale zamířil rovně do královského zámku. Tam se vrátného zeptal, zdali by ho královský kuchař nepřijal za kuchtíka a měl štěstí, vrátný se ani nešel do kuchyně optat a rovnou Honzíka poslal do kuchyně. Zdravý a silný hoch se mu líbil, a to také věděl, že takového zrovna královský kuchař hledá. Také ho ani nenapadlo, aby v něm hledal toho podvodníka, který den předtím tak hrozně princezně přitížil. Královský kuchař Honzu ihned přijal za kuchtíka. Líbil se mu, že je silný, a potom si ho ještě více oblíbil, když viděl, jak mu jde práce pěkně od ruky. Honzík se sám tomu divil, že se mu všecka práce pojednou tak dobře daří.
Ale v zámku bylo smutno. A jak by také ne, když se princeznino neštěstí neblahým léčením dvou neznámých podvodníků ještě více zhoršilo. Chudák princeznička dlouho nic z lítosti nejedla a teprve za čas trochu pojedla ze svých oblíbených jídel. A na to Honzík právě čekal. To už věděl, že princezna nejraději snídá ke kávě koláče. A tak jednou, když princezna už zase více jedla, připravil si z červeného jablíčka trošku povidel a ta dal na dva úhledné koláčky, které si zvlášť, za nepřítomnosti kuchaře, v kuchyni upekl.
Druhý den ráno upekl kuchař princezně rohlíky, ale Honzík je cestou k princezniným komnatám vyměnil za svoje koláčky. K samotné princezně však Honzík nesměl; snídani od něho vždycky vzala princeznina stará chůva,“ a ta ji princezně donesla. Potom se Honzík vrátil do kuchyně a tam dychtivě čekal, co se bude dále dít.
Princezně se koláčky zalíbily, a proto jeden snědla ..... nebo, jak se říká ..... slupla jako malinu. Ale ..... co to?!! Prokrýlepána!! ..... Princezna tak vzkřikla, že její stará chůva k ní honem pospíchala, co jí její staré nohy stačily. Sotva však, chudák stará, uviděla princeznu, roztřásla se jako osikový list, padala na kolena a dala se do radostného pláče. Princezna měla na hlavě už jen jeden roh a druhý ležel na stolečku vedle koflíčku s kávou, kam upadl, hned jak snědla první koláček! Princezna radostí nevěděla, co má honem dělat, má-li to říci svému královskému otci nebo radostí plakat, a tu se v její roztomilé hlavě náhle rozbřesklo! Neplakala, ani neběžela k svému otci, ale snědla rychle i ten druhý koláček.
pohádka: Zázračné jablíčkoAle pan král zaslechl výkřik své dcery ..... výkřik tak silný, že jej slyšel až ve své vzdálené komnatě, a proto také spěchal, aby se podíval, co zas ubohou jeho dcerku postihlo. A právě když otevřel dveře u komnaty princezniny ..... to právě upadl princezně druhý roh ..... ozvala se rána, jak udeřil o stůl a pak oba rohy rázem zmizely. Když starý král uviděl svou dceru zase bez rohů a zase hezkou, jakou byla před tím neštěstím, dal se, chudák stará, také radostí do pláče.
Když uslyšel Honzík, že se v zámku strhl nebývalý halas a tartas, dostal pojednou strach, že snad vyrostl princezně ještě třetí roh, a proto utekl z kuchyně na zahradu a tam se schoval do houští. Brzy však slyšel také veselou hudbu, radostný jásot královského služebnictva i veselý pokřik obecenstva, které se počalo rychle sbíhat ke královskému zámku, aby se podívalo, proč na královském nádvoří vyhrává vesele hudba. Podle toho Honzík poznal, že se mu léčení podařilo a že všechno šťastně dopadlo. A už ho také sháněli. Když se pak král vzpamatoval z prvního návalu ohromné radosti, zeptal se dcery,
po čem jí rohy zmizely. Když slyšel, že po koláčích, poslal ihned pro kuchaře a tázal se ho, z čeho ty koláče připravil. Kuchař ještě nevěděl, co se stalo, a proto odpověděl se vší rozhodností, že on koláče princezně neposílal, on že pro ni určitě upekl rohlíky. A prosil, aby byl zavolán Honzík, který odnášel snídani k staré chůvě.
Když Honzíka přivedli a on spatřil princezničku bez rohů, tu klesl před králem na kolena a všechno mu pověděl. Král i princezna ho s radostí objali a dál to bylo jako v každé takové pohádce. Brzy byla svatba, starý král šel na výměnek a Honzík se stal po něm králem. Všichni s ním byli spokojeni, ale nejvíc měla z něho radost jeho matka. I ten starý Jarabáček měl nakonec z Honzy radost, vždyť ..... prokrýlepána ..... ho král Honza I. udělal svým ministrem!

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.