Statečný Tomáš
Byl jednou jeden Tomáš. Bydlel s maminkou a tatínkem ve vysokém domě na kraji města, hned vedle parku. Na jaře tam děti hrály kuličky, v létě běhaly za míčem, na podzim sbíraly kaštany a v zimě stavěly sněhuláky, koulovaly se. Užily při tom všem hodně smíchu a radosti. Tomáš hrál kuličky jak mistr světa, sbíral kaštany i pro zvířátka v lese a sněhulákovi dokázal udělat tak krásný nos, že se na něj chodili koukat lidi z celé ulice a říkali:
„Teda, to je ale šikovný kluk.“ Jen léto bylo pro Tomáše vždy nesnesitelně dlouhé.
Všechny děti, a hlavně kluci, se nemohly dočkat až bude léto a prázdniny. Těšily se, jak si budou hrát v parku. Tomáš seděl doma u okna, koukal se ven a bylo mu smutno:
„Maminko,“ plakal, „proč já si nemůžu hrát s klukama venku. Vždyť já bych se neušpinil. A přišel bych domů včas.“ prosil. A maminka si vzdychla:
„Tomášku, to nejde.“
„A proč to nejde?“ chtěl vědět. „Jindy mě pouštíš. Proč teď ne?“
A maminka byla z toho celá smutná a utrápená.
„Tomášku, víš,“ začala vysvětlovat „tvoje nožičky nenarostly stejné. Proto nemůžeš hrát s klukama fotbal.“
Tomáš byl z toho celý smutný. Pořád se prohlížel, která nožka je ta špatná. Neměl ji rád. A zlobil se na ni, že kvůli ní musí být doma sám. Když byla maminka v práci, zkoušel si její boty na podpatku. Ale v těch se chodit nedalo, natož kopat do míče. Byly moc velké. A vratké.
Tolik si přál mít obě nohy zdravé. Až k němu jednou v noci přišel kouzelník, co plní dětská přání. Hvězdy tu noc svítily obzvláště silně. Kouzelník si sedl k Tomášovi na postel a zeptal se:
„Tak copak Tě trápí.“ Tomáš mu všechno vypověděl. Kouzelník si ho pozorně vyslechl a pak povídá:
„Vím o tom už dávno, ale teprve dnes je ta správná noc pro Tvé přání.“ Pak položil ruku na nemocnou nožičku a ta byla rázem uzdravená.
Ráno běžel Tomáš k mamince a vyprávěl jí o kouzelníkovi.
„Musíš ho najít.“ prosil „On mě uzdraví! Dá mi ten chybějící kousek nohy a já si budu moct hrát s klukama v parku.“
Našla maminka kouzelníka, co uzdravuje? Našla. Neměl špičatou čepici a kabát s hvězdami, nosil bílý plášť a říkal si doktor. Ale Tomáš dobře věděl, že je to ten jeho kouzelník. Uzdravení nožičky trvalo dlouho a moc to bolelo, tolik, že si Tomáš myslel, že to už nevydrží. Ale nevzdal to a všechno to léčení vydržel.
Celé jaro pak cvičil a trénoval ..... ani kuličky nehrál. A v létě poprvé vyběhl za klukama do parku. Hrál a hrál, honil míč tam a zase zpátky ..... hrál moc dobře. Dokonce tak dobře, že si toho všiml trenér místního fotbalového mužstva a vybral si ho do týmu. A z Tomáše se stal fotbalista útočník, protože běhal ze všech nejrychleji ..... to díky té uzdravené noze.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|