Nahoru Abatar - Největší moudro na světě Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský Abú Kír a Abú Sír Alabastrová ručička Aládín a kouzelná lampa Alenka a Ivánek Alí Baba a čtyřicet loupežníků Almužna Amíkův kámen Anežka ve skále Arcilhář Arcimág a jeho sluha Auach Bába a panna Babiččin kamarád Balada o Jezerietisově dceři Barborka a cucavé bombóny Baron Prášil Bárta a Juvarka Bednářova palička Bělinka a Růženka Bělouš a vraník Berona Beruška Alenka Betelka zlatá a Bětka smolná Bezová matička Bezruká dívka Bílá a Černá Bílá laňka Bílá paní Bílá paní Hradecká Bílá paní vrbenská Bílá panna Bílé štěňátko a černé koťátko Bílý had a Běla Bílý had a sluha Bledulky Bleška a veška Bludný Holanďan Blýskání na lepší časy Boháč a chudák Bohatý kupec a tři sudičky Bohatýr Naznaj Boj na Kalinově mostě Bonifác a bratránci Boty z buvolí kůže Bratr Štístko Bratříček a sestřička Bratříček, sestřička a tři psi Brémští muzikanti Broučkovo učení Brouk Pytlík Bubeník Budulínek Budulínek mandelinka Bujný pan Kryštof Bukač a dudek Buvolí kráva a rybka Bylo jedno děcko Čáp a medvěd Car Aggej Car Trojan má kozí uši Čaroděj a kupec Čarodějka Amálka našla kouzlo Čarodějná kniha Čarodějná mošna Čarodějná studna Čarodějné zelíčko Čarodějnice Běla Čarodějnice Grula Čarodějovo srdce Čarodějův učeň Čarostřelec Čarovná jeskyně Čarovná truhlice Čarovné ovoce Čarovný mlýnek, kabela a plášť Čas slonů Černá hraběnka Černá princezna Černokněžník Černý Petr Čert a cigán Čert a jeho babička Čert a Káča Čert a Káča hubatá Čert a Káča z divadla Čert a tři sestry v nůši Carův zeť a okřídlená babka Čertí rodinka 1 Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ? Čertí rodinka 3 Čertí rodinka 4 Čertí rodinka 5 Čertova slanina Čertova služba Čertův švagr Čertův ukoptěný bratr Červená karkulka 1 Červená Karkulka a pes Červená karkulka a vlk vrtinoha Červená Karkulka červený čepeček Červený mužík Český Honza Cesta k jaru Cikán a tři ďáblové Cikán ve vlčí jámě Cikáni a pán Cikánská princezna Čiperná Markyta Císař Karel IV Císař Rudolf Císařovy nové šaty Císařský hejtman Co dělá táta, to je vždy správné Co dostal horal za hrách Co je nad zlato Co je nejdále slyšet Co není pravda Čokoládová pohádka Čtvero bratří Čtvero větrů Čtyři dovední bratři Čučina Cvilín Ďábel se třemi zlatými vlasy Ďáblova babička Daleké putování Petra Zrnka Dar ještěřího krále Hastrmanův dárek Dary skřítků Dary vodních pannen Dcera slunce Délka života Děvčátko a loupežníci Děvčátko se sirkami Diamantová sekera Dílo boží a dílo Satanovo Dítě Mariino Dívka žabka a smutný princ Divodějný strom Divohusy Divoké labutě Divoký rytíř Divotvorný meč Divotvorný mlýnek Divotvorný ubrousek Divous a princátko Dlaždič princem Dlouhý, Široký a Bystrozraký Dlouhý, široký a žárooký Dobrá nálada Dobrá žena Dobrák Tughry a darebák Egry Dobré děti Dobře tak, že je smrt na světě Dobrodružství Sindibáda námořníka Dobrotivý Álaaddín Dobrý obchod Doktor Vševěd Domácí skřítkové Domeček u lesa Domku, domečku Drahé kameny Drak Agrimón Drak dvanáctihlavý Drak Venca a princezna Karolína Drakobijec Dřevorubec a jeho chytrá dcera Dudák Jíra Duch Hohohó Duch v láhvi Dupynožka Dva bratři Dva kamarádi Dva kohouti Dva loupežníci Dva mrazíci Dva přátelé Dva princové se zlatou hvězdou Dva řezníci v pekle Dva rybáři Dva ševci Kmocháčci Dva věrní bratři a krasavice Dvanáct apoštolů Dvanáct bratří a zlatovlasá panna Dvanáct bratrů Dvanáct loupeživých rytířů Dvanáct měsíčků Dvanáct zakletých pannen Dvanáctero bratrů Dvanáctero líných pacholků Dvanáctero lovců Dvě dcerky a dobrá lesní víla Dvě Maričky Dvě nevěsty Dvě pětky z přírodopisu a cylindr Dvě tvrdohlavé kozy Dvojčata Džaudar a jeho bratři Ebenový kůň Egle Ejhej Mikuloi Eletka a žárováček Ferda Mravenec obsah Fikmik Fousatý princ Fridrich a Katynka Garagaš Gilgameš a Agga z Kiše Gilgameš a Enkidu Gudrun Hádanka 1 Hádanka 2 Hádanka o špatně zavázaném pytli Hadí korunka Hadí namlouvání Hadí princezna a zlatý klíček Hadrnička Haf a Štěk Hajný a jeho tři syni Hájovna U pěti buků Hastrmanův dárek Havíř Jáchym Havran Hejtman Jan Žižka Helenčiny květiny Heřman z Bubna Hlava dávného Řeka Hlemýžď a růžový keř Hloupá dívka Hloupá havířka Hloupí čerti a chytrý švec Hloupý a chytrý Hloupý čert Hloupý drak a chytrý voják Hloupý Havel Hloupý Honza a dva bratři Hloupý Honza Johannes Hloupý Jura Hloupý pecivál Hloupý sedlák Hloupý vlk Hodný Džin Hodný slon a zlomyslný krejčí Holčička s náhradní hlavou Holínky z bůvolí kůže Holohlavý bohatýr Holota Honza a čarodějnice Honza a Černá princezna Honza a čert Honza a červená bába Honza Ježek Honza a pan vrchní Honza a sedlák Honza a vrba Honza Hlupec Honza jde do lenoráje Honza ke štěstí přišel Honza Krecárek Honza lenoch Honza Nebojsa Honza potkal pohádku Honza rozesmál princeznu Honza se žení Honza silák Honza špásoval Honza v kostnici Honza vystavěl vzducholoď Honza z pohádky Honzíček a Grétička Honzík, hraběcí syn Honzík Zázrak Hora Zemúň Hoře přehoře Housenka Housle samohudky Hrabě a bílý jelen Hrabě Hodic Hraběnka Isabela Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo Hrbáček králem Hrdina Gran Bracun - o drakovi Hrnečku vař 1 Hrnečku vař 2 Hrnečku vař 3 Hroch, který se bál očkování Hrozný Radouš Hruška, která nechtěla spadnout Hujaj Hulička Hunohrad Hup do mošny Hurle, burle, bác Husopaska 1 Husopaska 2 Husopaska 3 Husopasky pláčou perly Hvězdička Valentýna z vesmíru Hvězdné tolary Hvozdík Chaloupka roubenka Chudé královstvíčko — OBSAH Chlapec a Had hadisko Chlapec s copánkem a zvířatech Chlapeček, který se stal kredencí Chlupatý princ Chrabrý Alí Chrudimský kacafírek Chudá Madlenka Chuďas a boháč Chudoba a pokora vedou do nebe Chudý brahmín Chudý mlynářský tovaryš a kočička Chudý pasáček a kouzelná píšťalka Chytrá Běta Chytrá dívka Chytrá dívka a car Chytrá Elza Chytrá hloupost Chytrá Horákyně Chytrá chalupnická dcerka Chytrá princezna Chytrá Šahrazád Chytrá vesničanka Chytrost nejsou žádné čáry Chytrý Budulínek Chytrý Filip Chytrý Honza Chytrý chasník a baba lidožroutka Chytrý krejčí Chytrý krejčík Chytrý lhář Chytrý Martin Chytrý Petr na svatbě Chytrý švec Chytrý synek Chytrý uhlíř Iduščiny květiny Ilja Muromec a slavík Loupežník Ivan carevič a bohatýr Poljanin Ivan carevič a Marta carevna Ivan hlupec Ivan prosťáček a smrtidrak Ivan, selský syn Ivánek, který tloustl a tloustl Jabloňová panna Jaga baba Jaga Bura Jak Akpamyk hledala své bratry Jak bednář přelstil vlka, medvěda a Jak bubeník vysvobodil princezny Jak Budižkničemu k štěstí přišel Jak čerta popadl vztek Jak císař Josef opatřil synovi kmotra Jak dědeček měnil, až vyměnil Jak dělá slunce duhu Jak dělal lišák chůvu Jak dívka vyzrála na Cara Jak došel horal štěstí Jak dva lhali, až se prášilo Jak dva vandrovali Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice Jak hloupý Honza přišel k bohatství Jak hloupý rozesmál princeznu Jak hlupáček vysvobodil princeznu Jak chodil lišák se džbánem, až ... Jak Jan hledal smrt Jak Jaromil k štěstí přišel Jak jeden krejčík ke štěstí přišel Jak jeden hoch ke štěstí přišel Jak jedni kvůli svatbě utekli Jak jednomu uletělo štěstí Jak jelen chválil, až přechválil Jak ježek uhonil zajíce k smrti Jak jsem plul ke královně severu Jak ke štěstí skrze šest služebníků Jak kohout napálil lišku Jak kohout vyzrál na lišku Jak král hledal nevěstu Jak králíček přelstil lišku Jak krejčí dostal princeznu Jak krejčík vylekal obra Jak krejčík zbohatl Jak Kuba parohatou princeznu léčil Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku Jak liška hostila čápa a čáp lišku Jak mravenec zachránil holuba Jak Nanynka ušla bití Jak Nartové přelstili hloupé obry Jak pomohli smutné víle Jak pošťákovi spadla hlava Jak princezna hádala až prohádala Jak princezny po nocích tancovaly Jak přišel Honza k bratrovi Jak přišel měsíc na oblohu Jak přišel sedláček do nebe Jak Rozum se Štěstím vandrovali Jak rybí císař splatil svůj dluh Jak se Cibžgoun nestal ... Jak se dva vsadili Jak se Franta oženil Jak se Honza učil tajné řeči Jak se Jánis vydal za neznámem Jak se jeden učil latinsky Jak se kovář proměňoval Jak se kovář stal zetěm fr. krále Jak se kovář zbavil čertů Jak se Lenka naučila plavat Jak se liška poradila s rozumem Jak se měl mordýř ku ženitbě Jak se myšák oženil Jak se narodila pohádka Jak se osel Arcilev stal králem lvů Jak se sáh naučil pracovat Jak se sovy učily zpívat Jak se stal kůň učitelem počtů Jak se stal Matěj Cvrček doktorem Jak se stal sedlák popem Jak se z mravence stal silák Jak sedláček přechytračil čerta Jak sedlák hledal dva hloupé Jak sedlák spadl z nebe Jak sedlák uměl lhát Jak šel Honzík do světa Jak šel chlapec do světa za lepším Jak šel jeden do nebe Jak šel synek do světa naučit se bát Jak šel voják do pekla Jak Šelmu létal na mravenci Jak si havran namlouval vránu Jak si holub stavěl hnízdo Jak si Honza opatřil nevěstu Jak si pasáček vepřů přál Jak si vedl krejčík v nebi Jak si vlk vážil volnosti Jak si vybrat nevěstu Jak Šimperák vyzrál na posměváčky Jak skřítkové šili boty Jak šli čtyři bratři do světa Jak šli vlk, lev a medvěd do světa Jak spadl ševci baráček na hlavu Jak starý Sultán vedl vojnu Jak táhlo světem druhů šestero Jak táta nakrmil svých sto dětí Jak ubohý pasáček sešel ze světa Jak udatný Greučan vrátil slunce .. Jak umřela spravedlnost Jak v jednom zámku strašilo Jak vesničané koupili rozum Jak vlk zápasil s člověkem Jak vodníka píchlo u srdce Jak vrabec udělal sedlákovi škodu Jak žáby zajícům zvedly hlavy Jak zvířátka přezimovala Jakub a dvě stě dědečků Jakub Krčín Jan Roháč z Dubé Janek Karbaník Jazyk falešníka, horším než kopí .. Jdi tam, nevím kam, přines .. Je to naprosto jistě Jeden, co pásl kohouty Jeden, co prochodil železné boty Jeden, co se učil bát Jeden, co se vyučil lovcem Jeden, kterému neporoučeli Jeden spravedlivý Jedenáct draků a černá paní Jednoočka, Dvouočka a Tříočka Jednooký vousáč Jehňátko a rybička Jeníček a Mařenka Ježdík Ježek, krtek a liščí soud Jeziňky a Janeček Jezinky a Smolíček Ježíšek v chaloupce Jidáš Jirka a jeho tři psi Jirka s kozou Jitřní Ivan Jonáš a rybí tuk Jorinda a Joringel Joza a Janek Julie a pečení krocani Juro Jánošík Jurova lžipohádka Kachní dvorek Kachnička jde na vandr Kaktusáček Kamenní rytíři Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky Karkulínkové Karlova studánka Karlštejnský ovčák Kateřinka a tlustý červený svetr Katova, dcera Kdo je hloupější? Kdo skočí nejvýš Kdo snědl holoubátka Kdo toho nalže víc? Když mluvily stromy Když se spolčí kočka s myší Když soudila královna Beatrix Kmotr Kmotr Matěj Kmotra liška Eliška Kmotřička Kmotřička Smrt Kníže pán Koberec a pišingrové drobečky Koblížek Koblížek ruměný Koblížek veršovaně Kočičí mlýn Kočka Koška a kočka Mňačka Kočka, která měla ráda ušák Kočka Míňa Kocour, kohout a kosa Kocour, kohout a liška Kocour s rolničkami Kocour soudil křepelku a zajíce Kocour v botách Kocourek Fouskek a Tichošlapka Kohout se zlatým peřím Kohoutek a slepička Kohoutek a slepička jdou do Říma Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek Kokořínský rytíř Komáří paštika Konec obra Jordána Konec Skoupé Lhoty Koníček Brokátek Koník Ferda Konrád, který psal nosem Konstantin filosof Košile, meč a prsten Kosmáček Kostěj Nesmrtelný Kotlík s kaší Kouzelná čepička Kouzelná fazole Kouzelná loď Kouzelná píšťalka Kouzelná škatulka Kouzelná straka Kouzelná torna, klobouk a roh Kouzelné hadřisko Kouzelné vejce a moudrá Olesja Kouzelník Kouzelník a princezna Kouzelníkova procházka Kouzelný býčí roh Kouzelný flakonek Kouzelný hrnec a kouzelné koule Kouzelný keř Kouzelný kůň Kouzelný kvítek Kouzelný oblázek Kouzelný osel Kouzelný ptáček Kouzelný pták Zymyryk Kouzelný strom Kouzelný tolar Kouzlo staré truhly Kovář Páska Kovlad Kozlův pohřeb Krabat Krajíček chleba Král a jeho šašek Král drozdí brada Král houbařem Král Ječmínek Král Kulička Král lovec a zakletá lesní víla Král Matyáš a chytré děvče Král Matyáš v Gömöru Král Mořeplavec Král Odřivous Král ozvěn Král tchoř Král Václav Král žabák Král ze Zlaté hory Král zlodějů Kralevic Antonín a rytíř Archibald Královna Eliška Královna Kunhůta Královna Žofie Královská hádanka Královská stráž Královské šaty Královský dar Královský syn a ďáblova dcera Královský topič Krása a zlost Kráska a netvor Kráska a zvíře Krásná Katynka a Hromburác Krásná labutí panna Krásná Lucie Krásná panna Majolena Krásná Vasilisa Krátké nožičky Krátký len Kráva Hnědka Kravál Kraválisko Křeček, který snědl dědu Mráze Krejčík a tři psi Krejčík králem Krejčík v začarovaném zámku Křesadlo Křišťálová koule Křišťálová studánka Krteček Krtek Petr Kryštůfek, který se schoval v mixéru Kterak byl Honza hluchý Kubík a Kačenka Kulhavá vlaštovička Kůň a komár Kupecký syn a princezna Kuřátko Kuželky na Koberštejnu Květ kapradí Kyzylbatyr a chán všech dévů Labuť Labutě Labutí jezero Labutí panna Laciné dřevo Ládínek a lízátko Lakomý kupec a chytrý čeledín Lakomý sedlák a čeledín Vaněk Lakomý sedlák houbař Randibas Láska Láska, Černý a Bílý kníže Lenka a Filomenka Les lidských duší Lesní holub Lesní chaloupka Lesní matka Lesní panna Lesní šedivec Lesní ženka Létající princ Létání Lež Líbezná Husnobóda Libuše Lidožravá princezna Líná přadlenka Líný Honza Líný Honza a Tlustá Terka Líný Mates Liptaňský poklad Lipuňuška Liška a čáp Liška a jeřáb Liška a kočka Liška a vlček Liška a vrána Liška Bystrouška Liška co ošidila dva medvídky Liška co závodila s kaprem Liška handlířka Liška starosvatka Lísková větvička Lískový oříšek Lístkový prut Listonoš, který nechtěl chodit Lívanec nejlívancovitější Lněné odhozky Locika Lomikar Loupežníci na Žárech Loupežnická jeskyně Loutkové dovadlo Lstivý direktor Lucerna Lvy a plachetnice obsah Madlenka a lesní tajemství Mahulena Mahulena, krásná panna Makaróny, které šly na procházku Malá dušička a slunce Malá mořská víla Malá veveruška Malenka Malý čarostřelec Malý, dřevěný koníček a přítelkyně Malý princ Mamut a umělé dýchání Marja Morevna Markéta Martin a velryba Maruška a medvěd Maryška Matěj a Majdalenka Matěj Kozko Matějův kohout Matematické pohádky Matka vod Mazaný učitel a čertiska Měděný muž Medvěd a čáp 1 Medvěd a čáp 2 Medvěd a lišák klučili les Medvěd a myška Medvěd, prase a liška Medvěd, vlk, lišák a zajíc Medvědí kůže Mikulovický zvon Miláček Štěstěny Míša a zajíček Míša Kulička Mistr Kopýtko Mladý kovář Mlsný Mehmed Mluvící pták, živá voda a jabloně Modrá kočička Modrá lucerna Modrá štola Modrovous Modrý hrnec, který rád vařil rajskou Modrý kyblík Modrý ptáček Monoauga Morčátko Mordýřský zámek Mořská panna Motýl Moudrá Zangulez Moudré dělení Moudrý Miloun Moudrý zlatník Mravenečník Mráz a Mrazivec Mrazík Mrazík, který maloval barvami Mulisák01 Obsah Muž bez srdce Mužík omlazený ohněm Mužík s kouzelným zrcadlem Myš a slon Myš, datel a klobása Myška tulačka Myslivec a labutí panna Nadání dětí Eviných Ne chudoba, činí mudrce Nebeská svatba Nedochvilná Máša Nedosněný sen zlatnického tovariše Nedovtipný stařec Nejchytřejší člověk Nejkrásnější nevěsta Nejmilejší Roland Největší kuřátko na světě Nemocný král a jeho tři synové Nenažraný obr Neohrožený Mikeš Neposedný domeček Neposlušná kůzlátka Neposlušný zajíček Nepovedená bitva Nesmrtelný Kostěj Nesyta Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců Nevděčné kuřátko Nevděčný rybář Nevěrná žena Nevěsta z obrazu Nevěsta a žába Nezbedný kluk Nezdárný princ Noční stráž Nosáč Obecní pasák a jeho chytrá dcera Obr Obr a František Obr a horský duch Obr a Paleček Obři a skleněná hora Obři na Edelštejnu Obrobijce Obušku z pytle ven Odměna a trest Odpověď na každou otázku Oklamaný ďábel Okradený ďábel Opustíš-li mne, zahyneš Orfan Ošizený čert Ošklivé káčátko 1 Ošklivé káčátko 2 Oslí hlava Oslí kůže Oslíček Oslík Osmnáctero vojáků Ospalý Janek Ostrov pro šest tisíc budíků Ostružinová Rafenka Osud Otcovo dědictví Otcovská přísaha Otesánek Otýlie a tisíc pět set kaněk Ovčí víly Padlý anděl Paleček 1 Paleček 2 Paleček 3 Paleček 4 Paleček jde do světa Palečkovo vandrování světem Pán a čert Pan Bůh Pan Felix a slečna Liběna Pan Jiřík Pan Kavka Pan Oldřích Krajíř Pan Petr Čáp Pan Poberta Pan Racek Pan Rašín Pan Šembera Pan Smíšek z Vrchovišť Pan učitel z Cinkoty Pan Vítek Pancíř ze Smojna Pandur Trenko Paní Bída Paní Holle Paní Johanka Paní Kateřina Paní Manda Paní Zima Panna Meluzína Panna Světlana Panská řeč Pasáček Pasáček vepřů Pasáček zajíců Pasák Timling Pasák vepřů Pasekář Adam Pastýř Pastýřka a kominíček Patero otázek Patnáct Páv je stará primabalerína Paví král Pecivál nejmocnější na světě Pejsek a kočička00 OBSAH Pekelná výpomoc Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba Peříčko finista jasneho sokola Perníková chaloupka 1 Perníková chaloupka 2 Perníková chaloupka 3 Perníkový dědek Pět hrášků v jednom lusku Petr Vok Petrovy kameny Pidivousek Pilná přadlena Pilný se raduje Písař Tomášek Plameňák Plešáček a šest závistivých bratří Plivník Tomáše Pechy Poctivý Petr a jeho falešní bratři Poctivý purkrabí Podivný vlas Podivuhodná řemesla Podivuhodný muzikant Podivuhodný pták Podkovák Pohádka rozřezaná na šest kousků Pohádkový drak Pohrobek Poklad na Cvilíně Pokladnička Polepšený sedlák Poletuška Polévka ze špejle od klobásy Polovina všeho Popelák Popelák králem Popelka a havran Popelka a kmotřička víla Popelka a kravka Popelka a líska Popelka a sestry Popelka z Vystrkova a Úpětína Popletený Kuba Poslední Kaceřovští páni Poslové Smrti Pošťácká pohádka Potrestaná pýcha Povedený soud Povedený učenec Pověst o studánce Litoše Požehnané ořechy Pozemský ráj Pozor na masařku Praděd Praděd Vítek Přátelství s drakem Pravá nevěsta Překrásná rybka Přeukrutné hoře Příběhy o kalifu čápovi Příhody skřítka Džina Princ Bajaja Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline Princ, který se ničeho nebál Princ v hadí kůži Princ Žabinec Princezna a čtyřiadvacet myslivců Princezna a víla Princezna, co ráda přemýšlela Princezna Jasněnka a létající švec Princezna, která milovala květiny Princezna, která všechno viděla Princezna Myší kožíšek Princezna na hrášku 1 Princezna na hrášku 2 Princezna se zlatou hvězdou na .. Princezna ve věži Princezna z hory Muntserrat Princezna z Ohňového zámku Princezna ze Rmutného dolu Přírodopis a vítězové od Waterloo Přítel na cestách Proč je voda v moři slaná Proč jsou šneci pomalí Proč nesmějí havíři do pekla Proč nosí včela radost a pavouk .. Proč pes vrčí a kočka chytá myši Proč se kocour myje po jídle Proč se už ve škole netahá za uši Proč si holubi neumí stavět hnízda Proč žáby kvákají Prodaná nevěsta Prodaný sen Prohnaná Grétlička Proměny Prosné zrnko Protančené střevíčky Psí lejstro Pohádka psí Psí trh na Budíně Ptáček pro štěstí Ptáček zpěváček Ptačí hlava a srdce Ptačí král Ptačí pohádka Ptačí zpěv Pták Noh Pták Ohnivák Pták Ohnivák a liška Ryška Pták ohnivák a mořská panna Pú00 Medvídek Pú Obsah Půt Švihovský Putování k ptáku Nohovi Pyšná ovce Pyšný netopýr Pytlák Šebesta Radostné cestování Rak co předběhl lišku Raráš a šetek Rebečka, zapomenutá nevěsta Řemeslo má zlaté dno Řepa Řepa veršovaně Řeznický tovaryš Ropucha Rozpustilý Arnoštek a voda Rozum a Štěstí Rozumbradové Rudá labuť, pes a šedivá kočka Rudý kvítek Rumcajs - Obsah Rumpelniček Rybář a jeho žena Rybář a rybka Rýbrcoul Rytíř Arkleb Rytíř Jan Burian Rytíř Miloš Rytíř z Myšího hrádku Santálový strom Šašek Havel Šaty s pávy, housaty a jeleny Šediváček Sedláček Sedláček a medvěd Sedláček v nebi Sedlák a pán Sedlák mudrc Sedlák Vokoun Sedm havranů Sedm krejčí a jedna moucha Sedm kůzlátek Sedm Simeonů Sedm strážců Sedum Švábů Sedmero krkavců 1 Sedmero krkavců 2 Sedmikráska Sedmikráska kytička Sen, který nebyl pro císařské uši Sépie Šest labutí Šest služebníků Šestka táhne světem Sestřička Aljonuška a bratr Siama Šibal Jaryžka Silák Vilík s tisícerem stigmat Šílená rybářka Silný Ctibor Silný Honza Silný Kadubec Silný krejčík Šípková Růženka 1 Šípková Růženka 2 Sivák, hnědák a vraník Skleněný vrch Škola bohatí Škola v chaloupce Skřítci pod Cvilínem Skřítek Elzinš Skřítek u hokynáře Skřítkové Skromný rybář Škubánek Slavík Slavík a růže Šlechetný Lurdža Slepá královna Slepice, která nesla zlatá vejce Slepý, chromý a nahý Slunečník, Měsíčník a Větrník Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána Smích bláznivé žáby Smíšek Ferdinand a zlatý jelen Smolíček Pacholíček Smolíček pacholíček a Mecháč Smrček Smuténka a Ukrutěnka Smutná Linda Smutný kominíček Snad to není někdo jiný? Šnečí království Šnečí pohádky Šnečí pohádky - Vladimíři Sněhová královna Sněhový mlýnek Sněhuláci a zázrak života Sněhurka a sedm trpaslíků 1 Sněhurka a sedm trpaslíků 2 Sněhurka a sedm trpaslíků 3 Sněhurka a sedm trpaslíků 4 Sněhurka sněhová Šnek Seldýn Sněženka a Růženka Sněženka a sedm trpaslíků Sokolník Beneda Soudce Šemjak Sousedův kohout a slepice Spanilá Růžička Špatně namalovaná slepice Špatní kamarádi Správce Rozmarýn Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh Spravedlivý Bohumil Spravedlivý chléb Stará svítilna Stará žebračka Staré sedlo Stařeček a vnuk Starší syn Starý dům Starý Jakub Starý, prastarý vodník Starý věchet Šťastná šneččí rodina Šťastný ostrov Šťastný ovčák Statečná princezna Statečný cínový vojáček Statečný Hroznat Statečný Jimram Statečný krejčík Statečný rychtář Statečný Tomáš Statečný voják Statkář a šafář Štefka a Maryška Štěňátko na ledě Stepas a pán Šternberk Štěstí a neštěstí Štěstí a smůla Štětináč štětinatý Stín Stoleček Prostřise, oslík a obušek Stonožka, boty a ukradený park Strakatinka Strakonický převor Strašlivá loupežnická historie Strejček Příhoda Střevíčky ze vší kůže Stříbrňák Střízlíček a medvěd Střízlíček králem Stromeček, který hrál a zpíval Strýc Pavel Sůl nad zlato Sulajman a jeho bratři Švábská sedmička Svatá panna starosta Svatba paní lišky Svatba s ropuchou Svatopluk Svatopluk a jeho syni Svatý Josef v lese Švec Matěj Švestka Svět kapradí - Svatojánská pohádka Světluška a potopa Světská krása Synáček z hrášku Synek, který se učil strachy třást Tabule modrá jako nebe Tajemství Sulajmy beznosého Tajné slovo Tak svět odplácí Tatařín Tatarská princezna Tatarská princezna 2 Tatoš Temnota temná a láska věrná Templář Čičos Terezka a skřítek Tkadlena a oráč Tlusté prasátko Tlustý pradědeček a loupežníci Trampoty sv Mikuláše Trejtík a Dajtínka Třetí přání Tři bratři Tři bratři a zlovolné obřisko Tři bratři, dva moudří a jeden Tři bratři královští Tři carství Tři černé princezny Tři císařské otázky Tři dítka Štěstěny Tři groše Tři hadí lístky Tři hejkálkové Tři chlapíci a obr Tři koně Tři kouzelné dary Tři kouzelné džbánky Tři královské děti Tři krkavci Tři labutě Tři lesní skřítkové Tři malá prasátka Tři medvědi Tři mrzáci Tři ňoumáci Tři oblázky z potoka Tři pírka Tři přadleny Tři princovy poklady Tři prokleté princezny Tři ptáčkové Tři rady Tři řeči Tři rudovousové Tři růže Tři růže na jednom stonku Tři selští synci Tři sestry a jeden ženich Tři sestry a lidožroutské obřisko Tři sestry a Reinald Tři sestry a žabka Tři sestry z chudé rodiny Tři šťastlivci Tři tovaryši Tři tovaryši na Bouzově Tři zakletí knížata Tři zakletí psi Tři zaslíbené princezny Tři zelené ratolesti Tři zlatá péra Tři zlaté vlasy děda vševěda Třináctero Tříska a Kůra Trojí vraní skřehotání Trpásek Trpasličí dárky Trpaslík Trubač Trylkující a hopkající skřivánek Tulácká pohádka Tuřín Tvrdohlavý Ondráš Tykev a hříbě Tymlink U čarodějnice Ubrousek, beránek a mošna Udatný krejčík Uhlíř, kterého potkalo štěstí Uhlířský princ Ukradený pan Berka Uloupená princezna Uspávač V lese žijí čarodějnice Vajíčko Valdštejnský lev Valibuk Vandrovali tovaryši Vandrování kdovíkudy kdovíkam Vánoce v lese Vánoční blázen Vánoční pohádka Vavřinec toulavec Vavřínek Vazač košťat Včelí královna Vděčná otrocká duše Věčný student a jeho pohádka Velbloud Velikán Velevous Velká doktorská pohádka Velká kočičí pohádka Velká policejní pohádka Velké strašení na Střekově Velký černý pes Věrné hříbátko a statečné princátko Věrné přátelství živého a nebožtíka Věrný a Nevěrný Věrný Jan Věrný ovčák Věrný Pavel Veselý voják Veška a bleška Veverčák oříšek Vikštejn Víla Amálka - obsah Víla na rybníce Víla nedbá o domácnost Vlaštovčí dary Vlk a kozlátka Vlk a ovečka Vlk a sekáč Vlk a sem kůzlátek Vlkodlak Vodní paní Vodníček Vodnická pohádka Vodník Vodník v pivovaře Vodovod, který zpíval v opeře Voršulák a čert Vozka Vrabčák a jeho čtyři synové Vrba Vřesová studánka Vřetánko, člunek a jehla Vrchní Ben Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže Všehochlup Všudybyl Vybíravá Lenička Vychytralý Bonacin Vychytralý provazník Vyšehradské poklady Vysloužilec a sabatora Vzteklý pán na Cornštejně Z pohádky do pohádky Žabí král Žabí král aneb železný Jindřich Žabka carevna Žabka královna Začarovaný tulák Zahrada na jaře Zahrada na podzim Zahrada v létě Zahrada v zimě Zachráněné hádě Zajícova chaloupka Zakletá krasavice Zakletá princezna Zakletý dům Zámecký písař Zámek mouchy Štípalky Zapomenutý čert Zapovězený uzel Zasloužená odměna Záviš z Falkenštejna Zazděný preclíkář Zázračné jablíčko Zázračný groš Zázračný strom Zázračný visutý zámek Zbečenský chasník Zbojník Jurka Zbožná kněžna Durana Zbožný Pasler Zbrklý Menetbek a Akyldžan Zdvořilý loupežník Ze života polního šneka Ferdy Žebrota žebrácká a pokora pokorná Zelená husa Zelená panna Zelený rytíř Železná pec Železná skříňka Železný Hans Železný Honza Železný chlapec Železný Jan Želva Želví král a strakaté moře Zemní mužíček Žid v trnisku Žil král Žirafa Živá šachovnice Živá voda 1 Živá voda 2 Živá voda a Praděd Zkáza ženského chánství Zkrocený vodník Zlá hraběnka na Kaltenštejnu Zlá Kateřina Zlá selka a chlupatý hastroš Zlatá husa Zlatá jablíčka Zlatá jabloň Zlatá kachna Gondolána Zlatá rybka a dcerka Zlatá rybka a tři přání Zlaté kapradí a Mikeš Zlaté kapradí Zlaté království Zlaté zámky Zlato pod Edelštejnem Zlatohlávek Zlatohlávek a Zlatovláska Zlatovlásek Zlatovláska Zlatovláska a Zlatovlásek Zlatovláskové Zlatý cop Zlatý jelen Zlatý kolovrátek Zlatý pták Zlatý vrch Zloduch zlodušný a Réza Rezatá Žlutá bunda s pokaženým zipem Žlutý ptáček Zpívající hora Zpívající rákos Zrádná sestra a věrná zvířata Zrádný hejtman Žravý Matěj Zrnko prosa Zrození Jana Ztracená polobotka Ztracený žlutozelený měsíc Zuzanka a písmenka Zuzanka plátenice Žvanivá žena Žvanivý slimejš Zvědavá Juditka Zvědavý lakomec Zvířátka a loupežníci Zvířecí řeč Zvířecí sněm o Vánocích Zvířecí věrnost a lidská proradnost Zvonec Zvonící lipka
| |
Šnečí pohádky - Vladimíři
Toulavá slina
Jednou dávno v daleké zemi se udál následující příběh .....
Na louce u bukovo ..... březového lesa žila rodinka šneků. Nejstarší byli babička Vladimír a děda Vladimír, potom táta Vladimír a máma Vladimír a ještě mladší jejich tři
šnečci Vladimír, Vladimír a nejmladší Vladimír. Žili si tam docela spokojeně, radovali se z tepla slunce, z vůně trávy, chladu hlíny, ze šumění lesa a bublání malého potůčku.
Ale co se jednou nestalo. Naše rodinka se vzbudila ráno sotva hodinku po východu slunce. A všem se zdálo ráno nějaké divné.
„Hele,“ řekl nejstarší šneček Vladimír, „slunce hřeje nějak divně.“
„No jo, hřeje nějak jinak,“ zapištěl nejmladší šneček Vladimír.
„A tráva sice voní, ale ne jako dřív,“ přidala se babička Vladimír, která si na vůni trávy odjakživa potrpěla.
„Mně spíš připadá, že hlína nechladí, co dřív,“ zabručel horkokrevný táta Vladimír.
„Cože?“ zívnul děda Vladimír, kterého vzbudilo teprve teď brblání ostatních.
„Dědo Vladimíre, les šumí nějak cize,“ postěžoval si prostřední šneček Vladimír a dodal:
„i potůček bublá jinak než bublal včera.“
„Vážně? Mně se ani nezdá.“ Zapochyboval děda Vladimír.
„Protože špatně slyšíš, dědo,“ zvolali všichni ostatní šneci Vladimír.
„No jo, no jo,“ odsekl děda Vladimír, „až Vám všem bude tolik, co mně .....“
„No jo, no jo,“ parodovala ho šnečci, „to už taky nebudeme nic slyšet.“
„Všechny cestičky jsou oslizlé víc než jindy,“ přiběhla maminka, která jako každé ráno obešla celou louku. Na své kondici si totiž dost zakládala.
A tak se šnečí rodina začala radit a nakonec se usnesli, že na ně přišla toulavá slina a že musí vyrazit jak se říká
..... o louku dál.
Jen děda Vladimír protestoval:
„Na tuhle louku jsme všichni zvyklí, vždyť Vladimír, Vladimír a Vladimír se tady narodili. Nenajdete žádnou louku, kde je všechno tak krásně uspořádané jako tady.“
Ale ostatní ho přesvědčili. Vždyť toulavá slina je toulavá slina. A ještě ke
všemu šnečí.
Šnečí toulavá slina, to je totiž něco podobného, jako když člověka začnou svědit toulavé nohy, nebo jako když tulák lišák zavětří vůni dálek.
A tak se šneci vydali na cestu. Nemuseli dlouho otálet, protože jak známo takový šnek má permanentně sbaleno. Vpředu máma Vladimír, která byla, jak známo, v nejlepší formě. Za ní táta Vladimír, za ním
šnečci Vladimír, Vladimír a Vladimír. Úplně nakonec šla babička Vladimír, která popoháněla remcajícího dědu Vladimíra.
K večeru dorazili ke krásné veliké louce. Ale představte si jejich překvapení, když na té louce uviděli snad tisíc šneků Vladimírů. Začali si s nimi povídat a dozvěděli se, že všichni ti Vladimíři chytili toulavou slinu a všichni se náhodou vydali směrem k této louce.
A tak několik dní všichni ti Vladimíři pobyli spolu na louce. A potom, když se dosyta vypovídali a ztratili toulavou slinu, tak se zase vrátili na svoje louky. Jen některé rodiny, zvlášť ty mladší, se navzájem domluvily a své louky si vyměnily.
Také naše šnečí rodina našla jednu šnečí rodinu, která chtěla rok prožít na jiné louce než té svojí. A tak si rodiny vyměnily svoje nejstarší
šneček za nejstarší šneček druhé rodiny, aby jim šnečci ukázala cesty k novým loukám. A domluvili se navzájem, že za rok a den se tady na té louce sejdou a louky si zase vymění zpátky.
A kdo ví, třeba se tu zase shledají snad s tisícem dalších šneků.
Zazvonil zvonec a šnečího vyprávění je konec. A věřte nevěřte, všechno je to pravda. Na psí uši a Toriškovu duši.
Šnečí pohádky
Je večer, na louku padla tma. Skoro všichni šneci Vladimír dojedli báječnou večeři, kterou jim připravil tatínek Vladimír z pampeliškových listů, jitrocele a nějakých dalších přísad, které jsou však tajné, a proto Vám je nemůže prozradit. Nejmladší
šneček Vladimír ještě přežvykuje.
„Tatínku Vladimíre, pověz nám nějakou pohádku,“ poprosil prostřední šneček Vladimír. Šneci Vladimíři totiž milují
pohádky a znají jich spoustu. Ty nejoblíbenější vydrží poslouchat kolem dokola.
„Ano, ano, třeba tu O Cintálkovi,“ přidal se s plnou pusou jitrocele nejmladší
šneček Vladimír.
„Nebo raděj tu O kouzelném šnekovi Vladimírovi,“ mínila maminka Vladimír.
„Myslíš, že bych měl?“ zeptal se teď už zviklaný tatínek Vladimír, který se předtím tvářil na nápad vyprávět dost nepřístupně. Určitě proto, že se během dne prostřední
šneček Vladimír a vypůjčené šneček Vladimír dvakrát poprali. A kromě toho, je veřejným tajemstvím, že tatínek Vladimír raději
pohádky poslouchá než vypráví.
„Já bych raděj chtěl tu O bohatýru Vladimírovi,“ ozval se zase prostřední
šneček Vladimír.
„Tu ale umí líp vyprávět babička Vladimír,“ chopil se samozřejmě příležitosti tatínek Vladimír:
„Babičko Vladimíre, povídej nám pohádku O bohatýru Vladimírovi.“
Babička Vladimír se s trhnutím vzbudila, a než se stačila zeptat, co se děje, předběhl jí nejmladší
šneček Vladimír, které už konečně také dojedl večeři.
„Babička Vladimír ale vždycky v půlce vyprávění usne.“ protestoval šneček.
„Já že usnu! Vždyť já skoro nespím! My staří šneci Vladimíři už jen tak podřimujeme a skoro nespíme.“
„No ale minule, když si vyprávěla O kouzelném potůčku, tak si usnula zrovna v nejnapínavější části,“ připomněl babičce Vladimírovi nejmladší
šneček Vladimír.
„No jasně,“ ušklíbl se prostřední šneček Vladimír, „Zrovna když to bylo nejnapínavější! Když červená rybka všechny přechytračí! To je pro
šnečci škvrňata.“
„To teda není,“ nafoukl se nejmladší šneček Vladimír.
„Jasně že není,“ kupodivu se nejmladšího šnečka Vladimíra zastal vypůjčený
šneček Vladimír,
„není o nic horší, než ta Tvoje smradoslintová pohádka O bohatýru Vladimírovi.“
„Není smrdoslintová, ty jeden ….“
„Přestaňte se hádat!“ uklidňovala je maminka Vladimír.
„Přestaňte se hádat, nebo nebudu nic vyprávět!“ řekl přísně tatínek Vladimír.
„Přestaňte po sobě plivat!“ zlobil se dědeček Vladimír.
Babička Vladimír neřekla nic, protože znovu usnula.
„Já myslím, že nejlepší pohádka je ta O suchém větru,“ snažil se situaci utišit dědeček Vladimír.
Prostřední šneček Vladimír se ale nechtěl jen tak vzdát:
„O bohatýru Vladimírovi je náhodou skvělá pohádka. Třeba tam, jak přemůže tu obří velkou krysu.“
„Ale o suchém větru je lepší,“ mínil dědeček Vladimír, „třeba jak ten zlý suchý vítr vysuší hrdince všechen sliz, právě když potřebuje uniknout.“
„No, a potom jak se polepší a vysuší její stopu na skále, aby ji nemohli sledovat!“ přidala se maminka Vladimír k dědečkovi Vladimírovi.
„A nakonec jak se dostane první k míse salátu dlouhověkosti!“ pokračoval zase
dědeček Vladimír, „Nádherný konec.“
„Ano, myslím, že bych mohl vyprávět pohádku o suchém větru,“ souhlasil tatínek Vladimír.
Ale když se rozhlédl, zjistil že kromě babičky Vladimíra už spí i nejmladší
šneček Vladimír, prostřední šneček dokonce pochrupuje a vypůjčenému šnečekti Vladimírovi z očí zbývá jen uzounká štěrbinka. A tak si budou šneci Vladimíři muset počkat na pohádku až do příštího večera.
Podzimní ráno
„Co budeme teď dělat, když se nebudeme koupat?“ přemýšlel nejmladší šneček
Vladimír, když otevřel oči a rozhlížel se kolem. Ráno bylo opravdu studené.
Zcela jiné, než ta krásná teplá letní rána, která přímo vybízela ke koupání.
„Co budeme teď dělat, když se nebudeme koupat?“ zeptal se nejmladší šneček
Vladimír prostředního šnečka Vladimíra, který také právě otevřel oči.
„Nevím, asi počkáme, až přehrada zamrzne a budeme bruslit.“
„Ale co budeme dělat při tom čekání?“
Babička se zájmem začala poslouchat hovor šnečků.
„Tatínek Vladimír by nám mohl vyprávět
pohádky,“ napadlo vypůjčeného šnečka
Vladimíra.
„Celé dny?“ podivila se babička Vladimír.
Rozmluva šnečků už vzbudila všechny. Ale někteří šneci Vladimíři se raději
rozhodli předstírat spánek. Jako třeba tatínek Vladimír.
„Mohli bychom si prohlížet babiččiny herbáře,“ navrhl dědeček Vladimír. O kytky
sice neměl žádný zájem, natož o květiny sušené, ale zato potřeboval babičku
Vladimíra udobřit. Včera jí totiž řekl něco o vybledlém krunýři. A to je věc,
která každého šneka Vladimíra prostě musí pobouřit. Že pobouření roste úměrně s
věkem, ani nemusím podotýkat.
„Pohádkybych klidně vydržel poslouchat celý den,“ souhlasil nejmladší šneček
Vladimír.
„Ale kdo by nám dělal salát k večeři?“ ozvala se zase babička Vladimír.
„Mohli bychom konečně uspořádat šnečí závody,“ navrhla maminka Vladimír, která
už nemohla vydržet mimo hovor.“ Tentokrát by snad nepřišel déšť a nerozmočil
celou dráhu.“ Běžecké závody měly být už tak dávno, že snad ostatní šneci
Vladimíři úplně zapomněli, že něco takového vůbec mělo probíhat. Maminka
Vladimír ale se svou láskou ke sportu zapomenout nemohla. Jenže zkuste v parném
létě dostat šnečky z vody. Stejně tak je těžké ukončit “hluboké přemýšlení”
dědečka Vladimíra, a nebo “počítání sluníček sedmitečných, které jdou přes
klacík na druhou stranu potůčku” babičky Vladimíra.
„Třeba náhodou zamrzne docela brzo,“ nechtěl od svého návrhu odstoupit
prostřední šneček.
„Salát by mohl tatínek Vladimír míchat, zatímco bude vyprávět pohádku,“ věděl si
rady nejmladší šneček a tatínek Vladimír pro jistotu začal tiše pochrupovat.
„Minule jsem ani nebyla v tak skvělé formě jako teď, určitě bych vyhrála.“
„Nejvíc se mi líbí ta žlutá kytička z naší staré louky. Ta, co kvete právě když
slézá sníh.“ pravil velmi přesvědčivě dědeček Vladimír.
„Rána jsou tak studená, že bude led dřív, než si myslíte.“
„Nejdřív ale tatínek Vladimír musí nasbírat lístky a kořínky,“ řekl vypůjčené
šneček Vladimír, „čím delší to bude pohádka, tím víc salátu tatínek udělá.“
Tatínek začal pochrupovat o poznání hlasitěji.
„Nebo ta růžová, ta maličká, jak se jmenuje ..... .“
„Měli byste se taky zeptat tatínka Vladimíra, jestli Vám chce vyprávět,“ řekla
babička Vladimír. Snahy dědy Vladimíra ani nebrala na vědomí. O jejím krunýři a
vybledlosti nikdo nebude mluvit jedním dechem!
„Tatínku Vladimíre!“ budil tatínka vypůjčený šneček Vladimír.“Budeš nám vyprávět
pohádky, než zamrzne potůček?“
„Tatínku Vladimíre!“ pištěl nejmladší šneček Vladimír,“ budeš nám vyprávět
pohádky, než uděláš salát?“
„Tatínku Vladimíre, že si uděláme běžecké závody?“ zatřásla s tatínkem maminka
Vladimír.
„Tatínku Vladimíre, že si uděláme krasobruslařské závody?“ zatřásl s ním z druhé
strany prostřední šneček Vladimír.
„Uááá .....“ probudil se tatínek Vladimír.“Říkali jste něco?“
„Ta bílá kytička se žlutými flíčky ..... .“
Všichni šneci a šnečci začali mluvit přes sebe. Jenomže tatínek Vladimír se
neprobudil jen tak! Všechno si pořádně promyslel.
„Já Vám řeknu, co uděláme!“ řekl a udělal dramatickou pauzu. Nikdo už napětím
ani nedýchal.“Uspořádáme si karneval!“
To bylo něco. Tím tatínek Vladimír všechny tak překvapil, že na
pohádky, salát,
běžecké závody, bruslení, vybledlé krunýře a herbář dočista zapomněli. S čímž
samozřejmě tatínek Vladimír počítal.
„Zítra večer bude průvod masek.“ řekl tatínek Vladimír. „Ten, kdo vyhraje, ten
si může vybrat, kterou pohádku bude chtít slyšet, a já mu jí budu vyprávět.“
To byla pravá šnečí výhra. Protože, jak všichni dobře víme, šneci Vladimíři
pohádky milují k zbláznění.
Šnečí pohádka o Cintálkovi
Dobrý večer, šnečci Vladimíři a šnečci Vladimíři, pohodlně se posaďte a držte si ulity! Pohádka začíná.
Všechno se to stalo velmi dávno. Tak dávno, že už nežije ani nejstarší šnek Vladimír, jehož děd šnek Vladimír by ty dávné události pamatoval. Oulitské lesy a louky tehdy po léta sužovala stará zlá vrána. Každý den od rána až do soumraku létala a snažila se najít nějakého šneka nebo
šneček, aby ho zahubila. Každý den, kdy nerozklovala alespoň jednu ulitu, považovala za ztracený.
Proti vráně nebylo obrany. Všichni šneci Vladimíři se pořád museli schovávat a poučovali už malá
šnečci:
„Přes louku choď opatrně, rozhlédni se nejdřív po obloze, jestli neletí zlá vrána.“
“Já vím, já vím,“ odpovídala šnečci, která napomenutí slyšela snad vícekrát, než kolik je závitů na všech šnečích ulitách dohromady,
„Rozhlédnu se vpravo nahoru i vlevo nahoru. A budu se plazit od listu k listu, abych se včas schoval.“
Ale stejně se často stávalo, že vrána nachytala nějaké šneček při neopatrnosti. A stejně tak často jí za oběť padli staří šneci.
Jednou takhle šel starý šnek Vladimír přes louku. Opatrně se rozhlédl, než vyšel. Ale byl už starý a zlé vrány na obzoru si nevšiml. Plazí se rychle pod list. A tom! Pleskání křídel. Obloha jako by ztemněla. Rychle se rozběhl. Nejbližší list byl nedaleko.
„Jsem přece ještě mladík,“ prolétlo tomu starému šnekovi hlavou, „Stihnu to. Určitě.“ Ale nestihl. A zlá vrána mu rozklovla jeho starý krunýř.
„Tak a dost!“ rozzlobil se šneček Vladimír, vnouče toho starého šneka Vladimíra,
„Já náš krásný kraj napospas vráně nenechám!“ A od té doby stále chodil zamyšlený a málem ani od samého přemýšlení nemohl spát. Ostatní šneci Vladimíři už si z něj začali dělat legraci:
„Pořád jen ležíš, za chvíli obrosteš mechem jako kámen!“
„No ovšem! Kámen!“ šneček Vladimír se vymrštil jako pružina, „Kámen, to je ono.“
A narafičil v noci na louku, kde zahynul jeho dědeček, kámen ve velikosti šneka. Doufal, že si zlá vrána kámen splete se šnekem a rozbije si o něj svůj zlý zobák.
Pak přišel den. Všichni šneci Vladimíři pod stromy na okraji louky napjatě čekali na přílet zlé vrány. Už se její obrys mihl na obzoru. Už byla nad lesem. Šneci napjetím přestali dýchat. Zakroužila nad loukou. Zahlédla kámen. Spustila se k němu jako šipka. Ale co to? Najednou se kus nad zemí obrátila a s posupným krákoravým smíchem odletěla.
„Ach jo,“ byl zklamaný šneček Vladimír, „asi se můj kámen málo podobal šnekovi. Možná kdybych ho něčím barevně pocintal .....“ Zamyslel se.
Ale ostatní šneci také byli zklamaní:
„Pocintal! Pocintej samo sebe, ty Cintálku!“
„Cintálku! Cintálku!“ ozývalo se ze všech stran posměšné volání. Šneci Vladimíři tehdy totiž také slovo cintat používali, když podle nich někdo mluvil naprázdno, prostě mlátil slámu.
Jenže šneček Vladimír se jen tak nehodlal vzdát, i když mu ostatní od té doby neřekli jinak než Cintálku.
Šneček se snažil vymyslet, jak kámen připodobnit šnekovi. Utěšoval se také tím, že ačkoliv jemu se ostatní posmívali, nikdo žádný jiný plán nevymyslel.
Jak vlastně vypadá šnek, který právě utíká před zlou vránou? Šneček se to rozhodl za každou cenu zjistit. Vylezl si doprostřed louky na veliký pískovcový kámen, aby mohl sledovat dění. Aby ho vrána nenašla, nejdřív si ulepil ulitu medem a potom se vyválel v písku. Splynul s kamenem docela dobře, ale stejně to chtělo moc a moc odvahy.
Cintálkovo úsilí přineslo ovoce. Navečer měl docela jasnou představu, jak musí vypadat kámen, aby si ho zlá vrána spletla se šnekem. Těžší ale bylo přimět ostatní šneky Vladimíry, aby mu pomohli. Nakonec je ale
šneček Cintálek přesvědčil. Řekl jim:
„Neprosil bych Vás o pomoc, kdybych všechno mohl zvládnout sám. Také bych Vás nepřesvědčoval o svém nápadu, kdyby kdokoli z Vás měl lepší. Co ale ztratíte, když mi pomůžete? Přinejhorším nic nezískáte.“
Šneci se po sobě dívali a nemohli najít ani jediné slovo.
Tak dosáhl Cintálek svého. Všichni mu v noci pomohli. Donesli kámen šneka na jiné místo na louce. Na místo, které
šneček Cintálek schválně vybral. Byl blízko keříku, pod kterým se mohlo schovat spousta šneků Vladimírů. Někteří šneci Vladimíři potom uklouzávali a uslintávali cestičku od kamene ke keříku, jiní natírali kámen medem smíchaným s pískem a kreslili mu ulitu a závity. Nakonec kolem kamene uvázali silné
šnečí lano.
A když přišel den, deset těch nejsilnějších šneků Vladimírů a šneček Cintálek se schovali pod keřem. Ostatní vše napjatě sledovali z lesa. Na obzoru se objevila zlá vrána. Zakroužila nad lesem. Přeletěla nad loukou. Teď spatřila kámen.
„Tahejte!“ zavelel naléhavým šepotem Cintálek, „rychle tahejte!“
A šneci tahali, kámen se dal do pohybu. Vrána se rychle vrhla k utíkající oběti. Dostihla ji a klov, klovla do ulity. Ale co to? Taková bolest!
Vrána zakrákala a rychle se vznesla. A odletěla kdo ví kam. Zůstaly po ní jen střepiny ze zobáku. Už se nikdy nevrátila a žádný šnek Vladimír už o ní neslyšel.
A našemu šnečkovi zůstalo jméno Cintálek. Nikdo ho ale už nevyslovoval s posměchem.
Rýma
Když takový šnek Vladimír dostane rýmu, kýchá a kýchá a kýchá a ..... pčík. Kýchá na všechny strany. A hlavně, kýchá téměř nepřetržitě. Taková
šnečí rýma není nic příjemného.
Ale kýchání se šnek Vladimír může docela rychle zbavit. Stačí spolknout čtyři hořké kapky z jitrocele, které vyrábí tatínek Vladimír. Ony ty kapky vlastně ani tak hořké nejsou. Ale .....
„Pčík!“ kýchl nejmladší šneček Vladimír.
„Pčík, pčík, pčík a pčík.“ Vypůjčené šneček Vladimír se na něj překvapeně
podíval z přehrádky na potoce.
„Pčík, he ..... hepčí!“ oplatil mu pohled nejmladší šneček.
„Tatínku Vladimíre!“ zakřičel prostřední šneček Vladimír.
„Tatínku Vladimíre! Nejmladší šneček dostal rýmu!“ K potoku přibíhali ostatní šneci Vladimíři.
„Dostal rýmu?“ udýchaně se optala maminka Vladimír, která přerušila své obcházení louky.
„Hepčí! Pčí, pčík!“ potvrdil jí nejmladší šneček.
„To bude muset sníst jitrocelové kapky,“ řekla babička Vladimír
„Tatínku Vladimíre! Přines kapky!“ zavolal dědeček Vladimír úplně zbytečně, protože tatínek Vladimír už pro ně vyrazil. Hned jak slyšel
šnečí kýchnutí.
A tím to začalo. Všichni šneci Vladimíři se vydali od potoka ke svému příbytku a od jejich hloučku byl slyšet takovýto hovor.
„Pčík, pčík, pčík.“
„No, no, hned jak sníš kapičky, tak Tě kýchání přejde,“ uklidňoval dědeček Vladimír
„Ty hrozně hořké kapičky?“ otázal se prostřední šneček Vladimír a mrkl na
vypůjčeného šnečka.
„Ty hrozně hořké kapičky?“ otázal se tedy i vypůjčený šneček, i když zatím přesně nevěděl, odkud vítr vane,
„myslíte ty příšerně hořké kapičky?“
„Já ..... pčík, já, pčí pčí pčík, nech ..... hepčík,“ přidal se i nejmladší
šneček Vladimír, který samozřejmě kapičky chtěl, protože zas tak hořké nebyly. A koho by bavilo stále kýchat
„Říká, že je nechce!“ přetlumočil dospělým šnekům Vladimírům vypůjčený šneček
„Pčík.“
„Nechce?“ podivil se důvěřivý dědeček Vladimír
„Nechce?“ podivila se maminka Vladimír, která ovšem začínala tušit, co je ve hře
„Nechce?“ podivila se babička Vladimír, které bylo všechno přehledně jasné, ale nechtěla šnečkům kazit legraci
„Říká, že je nechce, ale kdyby k nim poslouchal pohádku, .....“ přetlumočil poněkud volněji prostřední
šneček
Vladimír
„Hepčí!“ potvrdil to nejmladší šneček vítězoslavně a začal přemýšlet, jak by se taková rýma dala pořídit každý týden. Nebo řekněme každý měsíc
„Spolkni ty kapičky, nejsou tak hořké,“ řekl přísně tatínek Vladimír a nakapal
na lžičku čtyři kapičky z malé lahvičky
„Pčík!“ kýchl dotčeně nejmladší šneček Vladimír. Co je tohle za tón, když je chudáček
šneček
nemocný?!
„Pčík!“ a kapičky přistály tatínkovi Vladimírovi na ulitě.
„Vladimíre, spolkni ty kapičky,“ domlouvala mu maminka Vladimír, „vždyť tatínek
Vladimír Ti určitě alespoň nějakou krátkou pohádku poví.“
„Krátkou?“ podivil se prostřední šneček Vladimír. Babička Vladimír souhlasně pokrčila nos. Krátkou pohádku! Čeho se tady starej šnek Vladimír ještě dožije. A začala taky přemýšlet, kde se vlastně bere
šnečí rýma
„Musí být dlouhá,“ řekl přísně vypůjčený šneček Vladimír, „krátká pohádka za
nic nestojí.“
„Musí to být pohádka o Jitrocelové víle,“ řekl prostřední šneček Vladimír stejným tónem
„No jistě,“ dodala babička poťouchle, „jinak by třeba ani kapky nezabraly.“
„No, co se dá dělat,“ nalil tatínek Vladimír nové kapky. Stejně mu bylo jasné jak to skončí. Teď bude muset vyprávět pět nebo šest dní
pohádky skoro nepřetržitě. Dokud se
šnečkovi Vladimírovi rýma docela neztratí.
Cedle s medem
Podzim už skoro začal ztrácet své barvy. Chladná už byla nejen rána, ale celé dny. Na koupání nebylo ani pomyšlení. Ale na bruslení ještě také ne. Přehrádka, ke smutku prostředního
šnečka Vladimíra, ne a ne zamrznout. Ale šneci se vždycky zabaví, jsou totiž k zábavě přímo stvoření. Skoro každý den
šnečci Vladimíři přemluvila tatínka Vladimíra, aby jim vyprávěl pohádku.
„Tatínku Vladimíre, povídej nám pohádku,“ prosil nejmladší šneček Vladimír.
„Vždyť jsem Vám už dneska jednu povídal.“
„Ale ta byla krátká,“ namítl nejmladší šneček. Pohádka to byla sice jedna z nejdelších, ale šnečkům se zdály všechny
pohádky krátké. Začnou se vyprávět, ale než se nadějete, už jsou u konce.
„Zase tak krátká nebyla. A já musím ještě udělat salát k večeři.“
Šnečci se na chvíli vážně zamyslela. Slíbit pomáhání s přípravou salátu, to není jen tak.
„A co kdybychom raděj dneska měli cedle s medem?“ vzpomněl vypůjčený šneček Vladimír své oblíbené jídlo, kterého se nemohl nabažit. V jeho rodině je vůbec nedělali, a to dokonce ani na žlutý svátek jarní rovnodennosti.“A tatínek Vladimír by nemusel sbírat listy a kořínky.“
„No jasně!“ přidal se prostřední šneček Vladimír.“Medy babičky Vladimíra přímo zbožňuju!“ Tak jako byl tatínek Vladimír odborníkem na saláty, stejně pokud jde o medy, byla odborníkem babička Vladimír. Šneci samozřejmě jedí jenom med, do kterého se přidá šťávička z květů. A kdo by lépe rozuměl květům než babička Vladimír.
„Musíte vybrat ten správný den pro správnou květinu, aby byl med nejlepší,“ říkává vždycky babička Vladimír celé jaro, když si jí rodina dobírá, že nedělá nic jiného, než voní ke květům.“Jeden den nepřivoním a druhý den už bude pozdě.“ Každý rok připraví nejméně pět druhů medu.
A šnečci už zlákala na pohádku i maminku Vladimíra:
„Tak nám pověz pohádku, tatínku Vladimíre,“ řekla, „vyprávěj tady, abych taky slyšela a já zatím připravím cedle.“
„A já budu hlídat šnečci Vladimíry, aby neulizovala medu,“ podotkla babička Vladimír, která samozřejmě věděla, jakou otázku tím otevře. A taky že ano.
„A jaký med si dneska dáme?“ zeptal se dědeček Vladimír. Bylo mu to celkem jedno, protože jeho nejoblíbenější pomněnkový med už došel. Ostatním to ale tak jedno nebylo. Vlastně ještě vypůjčenému
šnečkovi Vladimírovi byl výběr lhostejný, protože mu chutnaly všechny medy stejně.
„Já bych chtěl pampeliškový,“ přál si rychle nejmladší šneček Vladimír.
„Já heřmánkový,“ přál si prostřední šneček Vladimír.
„Já sedmikráskový,“ přála si maminka, které se vždycky po večeři se sedmikráskovým medem zdály krásné pohádkové sny. Jednou dokonce sen byl tak jasný, že ho vyprávěla ostatním šnekům Vladimírům a vznikla z něj nová
šnečí pohádka.
„Já jitrocelový, ten se letos povedl nejlépe,“ přiložila polínko do ohně babička Vladimír, celá šťastná, že se teď nejméně půl hodiny budou všichni dohadovat o jejím zamilovaném koníčku. Škoda, že nad herbářem se nikdy takový hovor pořádně nerozproudí.
„Dneska je den jako stvořený pro heřmánkový med,“ řekl rozhodně prostřední
šneček Vladimír.
„Ne, ne, ne, dneska je den jako stvořený pro pampeliškový med,“ hádal se nejmladší
šneček Vladimír.
„K vyprávění
pohádky se nejlépe hodí sedmikráskový med,“ podotkla maminka Vladimír. A všichni ztichli. Dokonce i
šnečci, která už málem vytáhla do boje. Pohádka, no ovšem, dneska rozhodně není čas se hádat o medu. Stejně jsou všechny druhy dobré.
„Řekni, tatínku Vladimíre, jaký med bys chtěl na cedle?“ zeptal se sladce nejmladší
šneček Vladimír tatínka Vladimíra, který se ještě nedostal vůbec ke slovu. A
šneček se nezklamal.
„No tak tedy třeba pampeliškový,“ řekl tatínek Vladimír, „A jakou pohádku mám vyprávět?“
Je Vám jasné, co následovalo. Ale můžu Vám prozradit, že vyhrála pohádka O toulavé žížale a cedle se báječně povedly.
Víla Ryměnka
Jedna z nejoblíbenějších pohádek šnečků Vladimírů trpících rýmou je ta o víle Rýměnce.
„Tatínku Vladimíre!“ zavolal chraptivým hlasem nejmladší šneček Vladimír, které už po kapičkách samozřejmě vůbec nekýchal.
„Tatínku Vladimíre!“ zachraptěl znova, ale tatínek Vladimír ho opět neslyšel.
„Tatínku Vladimíre!“ zařval vypůjčené šneček Vladimír.
„Tatínku Vladimíre!“ zapištěl prostřední šneček tak, že všichni málem ohluchli a spící sova na kraji lesa spadla ze stromu.
„Tatínku Vladimíre!“ zašveholila sladce babička Vladimír na přicházejícího tatínka Vladimíra,
„pojď povědět chudáčkovi Vladimírovi pohádku.“
„O Rýměnce,“ zachraptěl rozhodně chudáček, dříve než se tatínek stihl optat.
„O víle Rýměnce?“ zeptal se podivným tónem tatínek Vladimír. V hlase se mu mísila únava, zoufalství, ale i rezignace z vědomí, že někdy jsou všechny rozumné důvody marné,
„O jitrocelové víle Rýměnce, která nechtěla připravovat jitrocelové kapičky? Vždyť jsem ji už povídal předevčírem, hned jak Vladimír začal kýchat, a potom včera, dokonce dvakrát. A dneska už jsem ji také jednou vyprávěl.“
„No ano,“ přidala se k němu maminka Vladimír, která by si sice pohádku o Rýměnce klidně poslechla znovu, ale bylo jí tatínka Vladimíra líto,
„je přece i spousta jiných krásných pohádek. Třeba ta o Cintálkovi. Nebo O toulavém kamínku. Nebo O stoleté vodě .....“
„Nebo O kouzelné ulitě,“ vzpomněl dědeček Vladimír pohádku, která se už dlouho nevyprávěla.
„Ty všechny chci slyšet hned potom!“ poručil si “chudáček”.
Tatínek jen zvedl oči v sloup, což šneci Vladimíři umí velmi dobře, a raději začal vyprávět, než si někdo vzpomene ještě na další pohádku, kterou by on později musel vyprávět. To, že by mohl vyprávět někdo jiný, už se ani nepokusil nadnést. Škoda sil.
A sova na kraji lesa si důstojně načechrala pomačkaná pírka.
Jsou víly a víly.
Jsou víly, které ubohého šneka Vladimíra v mlze zmámí svým zpěvem a nalákají ho do ošklivého studeného bláta, aby nastydl. A jsou víly, kterým je nastuzeného šneka Vladimíra líto, a tak mu připraví kouzelné vílí kapičky podle dávného vílího receptu.
Víly a víly se mezi sebou nemají příliš rády.
Co má za smysl pracně lákat dlouhé hodiny šneka do bažiny a namáhat přitom hlasivky až k prasknutí, když sotva nastydne, tak se přiřítí víly s lžičkami plných kapiček! To se někdy ani víla nestačí pořádně zasmát nad zvonivým šnečím kýchnutím! Ale zase na druhou stranu. Co kdyby nastydlý šnek Vladimír zemřel a všichni šneci Vladimíři by se potom lesu začali vyhýbat. Takové špatné zvěsti se vždycky rychle rozletí po širokém kraji. Potom by nebylo koho lákat do bažin a víly by musely zpívat jen dozrávajícím malinám a kulatému měsíci.
Na druhou stranu, víly také nemají víly rády. Co je to za špatný žert lákat někoho do studeného bláta? Ale kdyby víly šneky Vladimíry do bláta nelákaly, neměly by víly komu dávat užívat své kouzelné kapičky.
Tak to je zásadní rozdíl mezi vílami Zpěvavkami a vílami Rýměnkami. Potom jsou tu samozřejmě ještě nějaké méně důležité rozdíly.
Tak například Zpěvavky nadržují ostružinám, kdežto Rýměnky to příšerné trní nemohou vystát, a pro změnu nadržují jahodám. Jahody Zpěvavkám ovšem voní příliš sladce, až falešně sladce. A faleš, ta ke zpívání nepatří.
Jsou tu rovněž rozdíly v původu. Zatímco Zpěvavky jsou z poměrně tuhého “těsta”, jsou utkány z ranní mlhy nad bažinami, tak Rýměnky víly to křehčí, jsou spředeny z jemného měsíčního svitu.
Jednou za krásné měsíční noci Rýměnky spředly novou vílu, obzvlášť jemnou a křehkou. A tato bytůstka, nejkřehčí mezi křehkými, udeřila mocnou ranou. Obrazně řečeno samozřejmě. Udeřila do jejich zvyklostí.
„Jak to?“
„Jak jen je to možné? No řekněte! Jak?“
„Jak to, že nechce?“
„Každá z nás se tak přece jmenuje!“
„Ne, já se Rýměnka jmenovat nechci a nebudu. A ne a ne a ne!“ sametovým a lahodným hlasem pronesla nejkřehčí víla. Kdyby ji slyšel nějaký šnek Vladimír, nebo i nějaké zvíře, tak by ani nebyl pro krásu hlasu schopen vnímat její slova. Zůstalo by mu v mysli jen velké naléhání a pocit, že by měl něco udělat. Něco velmi konkrétního. Ale co?
„Ale my se všechny jmenujeme Rýměnky. Léčíme přece rýmu. Léčíme přece nebohé šneky Vladimíry!“ pronesla jiná víla velmi přesvědčivým hlasem a hlasem stejně okouzlujícím. Nezasvěcenec by opravdu nepoznal, že tu právě probíhá nejprudší vílí hádka od té doby, co si Rýměnky uspořádaly soutěž o nejkrásnější lesní jahůdku.
„Všechny se tak jmenujeme. Stejně jako všechny Zpěvavky se jmenují buď Písnička nebo Zpěvavka nebo Árijka nebo Vábivá Melodie.“
„No vidíte! A my máme být všechny Rýměnky?!“ dostala se zas ke slovu nová víla,
„a vůbec, proč já bych měla mít jméno Rýměnka, když nechci mít s rýmou vůbec nic společného?“
„Jak to, nic společného?“
„Ty nechceš léčit šneky Vladimíry?“
„Ty nechceš pomáhat ubohým Vladimírkům?!“ skoro se rozplakala jedna Rýměnka, ta nejcitlivější.
„Nechci. A nebudu. Založím si divadlo.“
Na to jí bylo odpovědí jenom dlouhé užaslé ticho. A žádná z víl už se nevzmohla na jediné slůvko.
„A vůbec,“ pokračovala dál nová víla, „také byste se neměly jmenovat všechny stejně. I kdybych chtěla vyrábět kapičky proti
šnečí rýmě, chtěla bych se jmenovat třeba ..... třeba Jitrocelka.“
„Ó, ano!“ zvolala jedna z víl, „Jitrocelka! To je tak krásné jméno. Možná bych se také chtěla jmenovat Rýměnka Jitrocelka.“
Ostatní víly se k ní sice nepřidaly. Ale začaly o tom vážně přemýšlet. Ony víly Rýměnky mají své dlouholeté zvyklosti. Jsou na ty zvyklosti zvyklé. A každá sebemenší změna je překvapí. Ale zase Rýměnky nejsou hloupé. Když jim dáte chvíli času, hezky si změnu promyslí, a potom se rozhodnou, jestli si ji nechají, nebo ji změní zase zpátky.
Samozřejmě že žádnou z víl ani na okamžik nenapadlo, že by mohly novou vílu zase
"rozepříst". Takové víly nejsou. Ani to nikdy nevyzkoušely. A kdo ví, jestli vůbec vědí, že by mohly Rýměnku, která nechce být Rýměnkou změnit zpět, kdyby jí zahradily na dlouhou dobu přístup k měsíčnímu svitu. Ale ano, vědí to. Vždyť schválně nehrají hru na schovávanou, ani na Krtka Rypáčka (oblíbená to hra všech šnečků). Ale nikdy žádnou vílu nerozpředly. Ani o tom nepřemýšlely. Nejspíš to odporuje jejich veskrze laskavému založení.
Sešly se zase ke konci odpoledne v chladivé části lesa plné vůní a dozrávajících lesních jahůdek.
Několik víl se rozhodlo, že se sice nechtějí vzdát svého jména Rýměnka, ale že si k němu přidají ještě nějaké další. Problém byl, že čtyři z nich chtěly být Rýměnka Jitrocelka a další nevěděly, jaké jméno by si vymyslely.
„Jména Vám vymyslím,“ slíbila nová víla, která byla moc ráda, že se k ní některé víly přidaly, a ostatním to vůbec nevadí, i když chtějí zůstat nadále
"jen" Rýměnkami,
„Už jsem i dvě vymyslela ..... .“
„Jaké, jaké?“ ptala se honem ta víla, která hned v noci chtěla nové krásné jméno.
„Třeba Kapička nebo Voňavý lístek.“
„Ano!“ volaly víly, „to budu já, já, já budu Rýměnka Voňavý lísteček!“
Těžší to ale bylo s divadlem. Nová víla, víla Měsíční Kulisa, jak se sama nazvala chtěla divadlo.
„Neřekl jsi to o bobulce!“ zachraptěl hlas, který rozhodně nemohl patřit žádné víle.
„Dobře, dobře,“ řekl tatínek Vladimír.
Víly Rýměnky byly ze jména nové víly trochu překvapené. Hlavně proto, že vůbec
nevěděly, co to kulisa znamená. Ale nic neříkaly. Pomyslely si, že to nejspíš
bude nějaká krásná červená bobulka, skoro jako jahůdka, až na to, že na podzim
zmodrá.
Víla Měsíční Kulisa chtěla divadlo. Ostatní víly se shodly na tom, že jí v tom nebudou bránit. Ony víly takové opravdu vůbec nejsou, aby jiné víle v něčem bránily. Jenomže to víle nestačilo. Ono hrát divadlo pouze v jednom, v tomto případě tedy v jedné, není moc velká zábava.
Měsíční Kulisa o tom hodně přemýšlela. Rozhodla se, že pokud se jí nepodaří přesvědčit Rýměnky, tak zajde ke Zpěvavkám, a přesvědčí je o kráse opery.
„Ale víla Rýměnky nakonec docela lehce přesvědčila. Řekla jim, že první hra, kterou vymyslí, bude o zachraňování šneka Vladimíra před rýmou. A víly začaly hrát a hrály a přidaly se k nim i Zpěvavky, začaly jezdit po všech lesích a hrály hru o jitrocelových kapičkách, a tak jsme se je od nich naučili i my, šneci Vladimíři.“ dokončil poněkud stručně pohádku tatínek Vladimír, protože si všiml, že všichni Vladimíři už spí. A usnul rychle raději také.
Babička Vladimír sice nespala, ale ta už si pohádku dopověděla méně stručně v duchu sama.
Čím překvapí nová louka
Šneci Vladimíři v čele s vypůjčeným šnečkem Vladimírem se vydali k louce, která se jim měla na rok stát domovem. Všichni byli hrozně zvědaví a nedočkaví.
„Kdy už tam budeme, Vladimíre?“ zeptal se poosmé vypůjčeného šneka nejmladší
šneček Vladimír.
„Kdy už tam budeme, bolí mě nohy,“ skuhral děda Vladimír.
„To si pod ně musíš víc slintat,“ radila mu babička Vladimír.
„Jak mi pomůže slintání na artrózu, ty chytrá,“ frflal děda Vladimír dál.
„Vladimíre, kdy už tam budeme?“ otázal se prostřední šneček Vladimír.
„Pohněte, pohněte, ať už tam jsme,“ popoháněla všechny maminka Vladimír.
„Vladimíre, KDY už tam budeme?“ zeptal se podeváté nejmladší šneček Vladimír.
Ale tu noc museli přespat v lese. A ještě další noc, než na louku došli. Byla o dobrou třetinu cesty dál než jejich vlastní louka.
Ale stálo to za to.
„Jé! Jsem zase doma,“ vzdychl spokojeně vypůjčený šneček Vladimír.
„Jé, vždycky jsem chtěla bydlet na louce se skálou“ rozněžnila se babička Vladimír před velkým kamenem.
„Jé, tady bublá potůček mnohem víc než u nás“ vypískl nejmladší šneček Vladimír.
„To je tím, že jsou tu dva, ty jeden Vladimíre,“ smál se prostřední šneček Vladimír.
„Co bude k jídlu?“ zeptal se dědeček Vladimír tatínka Vladimíra. A ten šel raděj chystat něco k odpolední svačině. Jinak by s dědou Vladimírem nebylo k vydržení.
V úžasu nad loukou si nikdo ani nevšiml, že maminka Vladimír zmizela. Naštěstí ne nadobro.
„Jé, to je krásná běžecká dráha,“ přiběhla udýchaná maminka Vladimír.
„To je přece na podzimní závody,“ řekl vypůjčený šneček Vladimír.
„Cóžé!“ lekl se dědeček Vladimír tak, že se málem převrátil na ulitu.
„Závody?“ podivil se prostřední šneček Vladimír.
„Závody?“ vykulil oči nejmladší šneček Vladimír.
„Závody?“ zeptal se nechápavě tatínek Vladimír přinášející svačinu.
„Závody.“ potvrdil vypůjčené šneček Vladimír.
„Přece závody,“ řekla už trochu netrpělivě maminka Vladimír a začala trénovat rozběhy.
„Jdu raděj poslouchat les,“ rozhodl se děda Vladimír a nikdo ho nezdržoval.
Všichni totiž nasvačení pobíhali po louce a volali na sebe, co kde našli zajímavého. Jen babička Vladimír zůstala na místě a čichala vůni květin a trávy, dokud neusnula. A za chvíli byl večer a k spánku se uložili všichni.
A nejmladší šneček Vladimír se ze snu zeptal:
„Vladimíre, kdy už tam ..... “
Hry a hrátky
Šneci Vladimíři jsou jak známo pro zábavu jako stvoření. Kromě vyprávění pohádek, nočních výletů, běžeckých závodů, závodů ve sbírání hub Vladimírek (kterým lidé někdy mylně říkají Václavky), karnevalů a plavání a podobných věcí, také šneci Vladimíři hrají zvláštní
šnečí hry, které nejspíš žádné jiné zvířecí ani lidské plemeno nehraje. Obvykle ze dvou důvodů. Ten první je, že takové hry neznají, a ten druhý vyplývá z jejich vzhledu a tělesných dispozic. Tak třeba jedna z těch zvláštních her je Hra na ulitu.
Hra na ulitu se hraje tak, že na začátku šneci Vladimíři vyberou jednoho šneka Vladimíra.
„Kdo bude začínat?“ ptá se babička Vladimír. Ano, hru hrají nejen šnečci Vladimíři, ale i starší a dokonce i nejstarší šneci Vladimíři. Šneci totiž nejsou žádní suchaři. A pozná se to na první pohled, protože šneci jak známo stále slintají (nebo slizují, jestli chcete).
„Ať začne tatínek Vladimír,“ řekl prostřední šneček Vladimír.
„Mohl by začít tatínek Vladimír,“ přidal se vypůjčené šneček Vladimír.
„Zvedám tykadlo pro tatínka Vladimíra!“ zapištěl nejmenší šneček Vladimír a zvedl tykadlo a ostatní šneci Vladimíři také zvedli tykadla. Kromě tatínka Vladimíra samozřejmě.
„Vždycky začínám já,“ zafrflal tatínek Vladimír, ale vlastně se ani nebránil. Vždycky Hru na ulitu začínal. To už byl v rodině šneků Vladimírů takový zvyk.
„Pikola je u skály,“ oznámil všem tatínek Vladimír. Pro tuto hru je totiž nutné najít nějaký styčný bod. A tak všichni odešli k velkému kameni, který pro ně byl skálou. Byla to oblíbená skála, i když už na ni nikdo nešplhal. Hrozně jim připomínala pohádku s tou zlou vránou, kterou přemohl Cintálek. Někdy jí proto říkali Cintálkova skála.
„Začínám rozpočítávat,“ otočil se tatínek čelem ke skále. Ve Hře na ulitu totiž jeden rozpočítává a ostatní se rychle někam schovají, než rozpočítávadlo dořekne.
„Schov se sem,
schov se tam,
ulitu Tvou vyhledám.
Jeden, dva a tři,
příště pikáš Ty!“
Tak tatínek Vladimír zarecitoval rozpočítávadlo a ostatní se rychle někam schovali. Tatínek se začal rozhlížet kolem dokola po louce, jestli nezahlédne něčí ulitu. Támhle se něco mihlo! Ale než se tím směrem tatínek Vladimír stihl podívat, už nebylo nic vidět. Tak se obezřetně rozhlížel dál a ano, támhle je něčí ulita. Ale je jí vidět jen docela malý kousek. Tatínek přemýšlel, čípak ulita to může být. Kdyby jí tak viděl alespoň o trošku větší kousek, určitě by jí poznal. A vtom si všiml, že se vedlejší list trochu poodhrnul a tatínek Vladimír poznal ulitu babičky Vladimíra.
„Na pikolu pikám a tohle jí říkám,
babička Vladimír támhle za těmi listy směrem k menšímu potůčku!“ zakřičel co nejvíc hlasitě tatínek Vladimír a babička Vladimír zamračeně vylezla. A potom pomalu ze skrýší vylézali i ostatní šneci Vladimíři a vraceli se zpátky k Cintálkově skále.
„To byla chyba, já jsem si jen chtěla přivonět k té podzimní kytičce a ten ošklivý list se pohnul,“ zlobila se na sebe babička Vladimír.“No, tak já jdu pikat.“
A všichni se zase schovali, než babička Vladimír zarecitovala rozpočítávadlo. A protože babička Vladimír je výřečná a mluví rychle, dědeček Vladimír se za tu chvíli nestačil schovat, no, a tak zase pikal on. Jenže dědeček Vladimír neměl moc štěstí. Rozpočítal jednou, ale nikoho od Cintálkovy hory neviděl. A to se potom musí jít hledat ulity mezi listy, trávu a kameny. Nebezpečí je, že zatímco Vy hledáte nějakého šneka Vladimíra, nějaký jiný šnek Vladimír mezitím doběhne ke skále a zapiká Vás. A to se přesně stalo dědečkovi Vladimírovi. A hned dvakrát po sobě. Poprvé uviděl kus ulity, ale nevěděl, čí je. A tak se šel podívat blíž. A byla to maminka Vladimír. Ta ho ale potom cestou zpátky předběhla a byla u Cintálkovy hory dřív.
Maminka Vladimír spolu s nejmladším šnečkem Vladimírem jsou ve Hře na ulitu přeborníci. Maminka je jak známo ve skvělé kondici a nejmenší
šneček Vladimír, to má zase ještě malou ulitu, a tak se schová na místa, kam by se jiní šneci ani nevešli.
Podruhé, když dědeček Vladimír rozpočítal, tak se rozhlížel a rozhlížel, ale neviděl ani jedinou ulitu, ani jediného šneka. Tak začal obezřetně obcházet skálu a pohlížel za listy a kamínky. A jak se trochu vzdálil od skály, za zády mu vyběhl vypůjčený
šneček Vladimír a zapikal ho.
A tak potřetí, když dědeček rozpočítával, mamince Vladimírovi ho bylo líto. A schovala se tak, aby jí dědeček Vladimír našel. A pak ho předběhla, ale naoko upadla dřív, než doběhla ke skále. A tak jí dědeček Vladimír zapikal a spokojeně si šel ještě s babičkou Vladimírem odpočinout. A zbylí šneci Vladimíři si zase spokojeně hráli hru v čím dál rychlejším tempu.
Než se nadáli, začalo se šeřit a najít nějakou ulitu mezi listy a kamínky bylo čím dál těžší. Tak se vrátili k dědečkovi Vladimírovi a babičce Vladimírovi, která už pro ně měla připravený jitrocelový čaj s pampeliškovým medem.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
| |
|