Šnečí pohádky - Vladimíři  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Šnečí pohádky - Vladimíři

 

Toulavá slinapohádka: Šnečí pohádky

Jednou dávno v daleké zemi se udál následující příběh .....
Na louce u bukovo ..... březového lesa žila rodinka šneků. Nejstarší byli babička Vladimír a děda Vladimír, potom táta Vladimír a máma Vladimír a ještě mladší jejich tři šnečci Vladimír, Vladimír a nejmladší Vladimír. Žili si tam docela spokojeně, radovali se z tepla slunce, z vůně trávy, chladu hlíny, ze šumění lesa a bublání malého potůčku.
Ale co se jednou nestalo. Naše rodinka se vzbudila ráno sotva hodinku po východu slunce. A všem se zdálo ráno nějaké divné.
„Hele,“ řekl nejstarší šneček Vladimír, „slunce hřeje nějak divně.“
„No jo, hřeje nějak jinak,“ zapištěl nejmladší šneček Vladimír.
„A tráva sice voní, ale ne jako dřív,“ přidala se babička Vladimír, která si na vůni trávy odjakživa potrpěla.
„Mně spíš připadá, že hlína nechladí, co dřív,“ zabručel horkokrevný táta Vladimír.
„Cože?“ zívnul děda Vladimír, kterého vzbudilo teprve teď brblání ostatních.
„Dědo Vladimíre, les šumí nějak cize,“ postěžoval si prostřední šneček Vladimír a dodal: „i potůček bublá jinak než bublal včera.“
„Vážně? Mně se ani nezdá.“ Zapochyboval děda Vladimír.
„Protože špatně slyšíš, dědo,“ zvolali všichni ostatní šneci Vladimír.
„No jo, no jo,“ odsekl děda Vladimír, „až Vám všem bude tolik, co mně .....“
„No jo, no jo,“ parodovala ho šnečci, „to už taky nebudeme nic slyšet.“
„Všechny cestičky jsou oslizlé víc než jindy,“ přiběhla maminka, která jako každé ráno obešla celou louku. Na své kondici si totiž dost zakládala.
A tak se šnečí rodina začala radit a nakonec se usnesli, že na ně přišla toulavá slina a že musí vyrazit jak se říká ..... o louku dál.
Jen děda Vladimír protestoval:
„Na tuhle louku jsme všichni zvyklí, vždyť Vladimír, Vladimír a Vladimír se tady narodili. Nenajdete žádnou louku, kde je všechno tak krásně uspořádané jako tady.“
Ale ostatní ho přesvědčili. Vždyť toulavá slina je toulavá slina. A ještě ke všemu šnečí.
Šnečí toulavá slina, to je totiž něco podobného, jako když člověka začnou svědit toulavé nohy, nebo jako když tulák lišák zavětří vůni dálek.
A tak se šneci vydali na cestu. Nemuseli dlouho otálet, protože jak známo takový šnek má permanentně sbaleno. Vpředu máma Vladimír, která byla, jak známo, v nejlepší formě. Za ní táta Vladimír, za ním šnečci Vladimír, Vladimír a Vladimír. Úplně nakonec šla babička Vladimír, která popoháněla remcajícího dědu Vladimíra.
K večeru dorazili ke krásné veliké louce. Ale představte si jejich překvapení, když na té louce uviděli snad tisíc šneků Vladimírů. Začali si s nimi povídat a dozvěděli se, že všichni ti Vladimíři chytili toulavou slinu a všichni se náhodou vydali směrem k této louce.
A tak několik dní všichni ti Vladimíři pobyli spolu na louce. A potom, když se dosyta vypovídali a ztratili toulavou slinu, tak se zase vrátili na svoje louky. Jen některé rodiny, zvlášť ty mladší, se navzájem domluvily a své louky si vyměnily.
Také naše šnečí rodina našla jednu šnečí rodinu, která chtěla rok prožít na jiné louce než té svojí. A tak si rodiny vyměnily svoje nejstarší šneček za nejstarší šneček druhé rodiny, aby jim šnečci ukázala cesty k novým loukám. A domluvili se navzájem, že za rok a den se tady na té louce sejdou a louky si zase vymění zpátky.
A kdo ví, třeba se tu zase shledají snad s tisícem dalších šneků.
Zazvonil zvonec a šnečího vyprávění je konec. A věřte nevěřte, všechno je to pravda. Na psí uši a Toriškovu duši.

Šnečí pohádky

Je večer, na louku padla tma. Skoro všichni šneci Vladimír dojedli báječnou večeři, kterou jim připravil tatínek Vladimír z pampeliškových listů, jitrocele a nějakých dalších přísad, které jsou však tajné, a proto Vám je nemůže prozradit. Nejmladší šneček Vladimír ještě přežvykuje.
„Tatínku Vladimíre, pověz nám nějakou pohádku,“ poprosil prostřední šneček Vladimír. Šneci Vladimíři totiž milují pohádky a znají jich spoustu. Ty nejoblíbenější vydrží poslouchat kolem dokola.
„Ano, ano, třeba tu O Cintálkovi,“ přidal se s plnou pusou jitrocele nejmladší šneček Vladimír.
„Nebo raděj tu O kouzelném šnekovi Vladimírovi,“ mínila maminka Vladimír.
„Myslíš, že bych měl?“ zeptal se teď už zviklaný tatínek Vladimír, který se předtím tvářil na nápad vyprávět dost nepřístupně. Určitě proto, že se během dne prostřední šneček Vladimír a vypůjčené šneček Vladimír dvakrát poprali. A kromě toho, je veřejným tajemstvím, že tatínek Vladimír raději pohádky poslouchá než vypráví.
„Já bych raděj chtěl tu O bohatýru Vladimírovi,“ ozval se zase prostřední šneček Vladimír.
„Tu ale umí líp vyprávět babička Vladimír,“ chopil se samozřejmě příležitosti tatínek Vladimír: „Babičko Vladimíre, povídej nám pohádku O bohatýru Vladimírovi.“
Babička Vladimír se s trhnutím vzbudila, a než se stačila zeptat, co se děje, předběhl jí nejmladší šneček Vladimír, které už konečně také dojedl večeři.
„Babička Vladimír ale vždycky v půlce vyprávění usne.“ protestoval šneček.
„Já že usnu! Vždyť já skoro nespím! My staří šneci Vladimíři už jen tak podřimujeme a skoro nespíme.“
„No ale minule, když si vyprávěla O kouzelném potůčku, tak si usnula zrovna v nejnapínavější části,“ připomněl babičce Vladimírovi nejmladší šneček Vladimír.
„No jasně,“ ušklíbl se prostřední šneček Vladimír, „Zrovna když to bylo nejnapínavější! Když červená rybka všechny přechytračí! To je pro šnečci škvrňata.“
„To teda není,“ nafoukl se nejmladší šneček Vladimír.
„Jasně že není,“ kupodivu se nejmladšího šnečka Vladimíra zastal vypůjčený šneček Vladimír, „není o nic horší, než ta Tvoje smradoslintová pohádka O bohatýru Vladimírovi.“
„Není smrdoslintová, ty jeden ….“
„Přestaňte se hádat!“ uklidňovala je maminka Vladimír.
„Přestaňte se hádat, nebo nebudu nic vyprávět!“ řekl přísně tatínek Vladimír.
„Přestaňte po sobě plivat!“ zlobil se dědeček Vladimír.
Babička Vladimír neřekla nic, protože znovu usnula.
„Já myslím, že nejlepší pohádka je ta O suchém větru,“ snažil se situaci utišit dědeček Vladimír.
Prostřední šneček Vladimír se ale nechtěl jen tak vzdát:
„O bohatýru Vladimírovi je náhodou skvělá pohádka. Třeba tam, jak přemůže tu obří velkou krysu.“
„Ale o suchém větru je lepší,“ mínil dědeček Vladimír, „třeba jak ten zlý suchý vítr vysuší hrdince všechen sliz, právě když potřebuje uniknout.“
„No, a potom jak se polepší a vysuší její stopu na skále, aby ji nemohli sledovat!“ přidala se maminka Vladimír k dědečkovi Vladimírovi.
„A nakonec jak se dostane první k míse salátu dlouhověkosti!“ pokračoval zase dědeček Vladimír, „Nádherný konec.“
„Ano, myslím, že bych mohl vyprávět pohádku o suchém větru,“ souhlasil tatínek Vladimír.
Ale když se rozhlédl, zjistil že kromě babičky Vladimíra už spí i nejmladší šneček Vladimír, prostřední šneček dokonce pochrupuje a vypůjčenému šnečekti Vladimírovi z očí zbývá jen uzounká štěrbinka. A tak si budou šneci Vladimíři muset počkat na pohádku až do příštího večera.

Podzimní ráno

„Co budeme teď dělat, když se nebudeme koupat?“ přemýšlel nejmladší šneček Vladimír, když otevřel oči a rozhlížel se kolem. Ráno bylo opravdu studené. Zcela jiné, než ta krásná teplá letní rána, která přímo vybízela ke koupání.
„Co budeme teď dělat, když se nebudeme koupat?“ zeptal se nejmladší šneček Vladimír prostředního šnečka Vladimíra, který také právě otevřel oči.
„Nevím, asi počkáme, až přehrada zamrzne a budeme bruslit.“
„Ale co budeme dělat při tom čekání?“
Babička se zájmem začala poslouchat hovor šnečků.
„Tatínek Vladimír by nám mohl vyprávět pohádky,“ napadlo vypůjčeného šnečka Vladimíra.
„Celé dny?“ podivila se babička Vladimír.
Rozmluva šnečků už vzbudila všechny. Ale někteří šneci Vladimíři se raději rozhodli předstírat spánek. Jako třeba tatínek Vladimír.
„Mohli bychom si prohlížet babiččiny herbáře,“ navrhl dědeček Vladimír. O kytky sice neměl žádný zájem, natož o květiny sušené, ale zato potřeboval babičku Vladimíra udobřit. Včera jí totiž řekl něco o vybledlém krunýři. A to je věc, která každého šneka Vladimíra prostě musí pobouřit. Že pobouření roste úměrně s věkem, ani nemusím podotýkat.
Pohádkybych klidně vydržel poslouchat celý den,“ souhlasil nejmladší šneček Vladimír.
„Ale kdo by nám dělal salát k večeři?“ ozvala se zase babička Vladimír.
„Mohli bychom konečně uspořádat šnečí závody,“ navrhla maminka Vladimír, která už nemohla vydržet mimo hovor.“ Tentokrát by snad nepřišel déšť a nerozmočil celou dráhu.“ Běžecké závody měly být už tak dávno, že snad ostatní šneci Vladimíři úplně zapomněli, že něco takového vůbec mělo probíhat. Maminka Vladimír ale se svou láskou ke sportu zapomenout nemohla. Jenže zkuste v parném létě dostat šnečky z vody. Stejně tak je těžké ukončit “hluboké přemýšlení” dědečka Vladimíra, a nebo “počítání sluníček sedmitečných, které jdou přes klacík na druhou stranu potůčku” babičky Vladimíra.
„Třeba náhodou zamrzne docela brzo,“ nechtěl od svého návrhu odstoupit prostřední šneček.
„Salát by mohl tatínek Vladimír míchat, zatímco bude vyprávět pohádku,“ věděl si rady nejmladší šneček a tatínek Vladimír pro jistotu začal tiše pochrupovat.
„Minule jsem ani nebyla v tak skvělé formě jako teď, určitě bych vyhrála.“
„Nejvíc se mi líbí ta žlutá kytička z naší staré louky. Ta, co kvete právě když slézá sníh.“ pravil velmi přesvědčivě dědeček Vladimír.
„Rána jsou tak studená, že bude led dřív, než si myslíte.“
„Nejdřív ale tatínek Vladimír musí nasbírat lístky a kořínky,“ řekl vypůjčené šneček Vladimír, „čím delší to bude pohádka, tím víc salátu tatínek udělá.“ Tatínek začal pochrupovat o poznání hlasitěji.
„Nebo ta růžová, ta maličká, jak se jmenuje ..... .“
„Měli byste se taky zeptat tatínka Vladimíra, jestli Vám chce vyprávět,“ řekla babička Vladimír. Snahy dědy Vladimíra ani nebrala na vědomí. O jejím krunýři a vybledlosti nikdo nebude mluvit jedním dechem!
„Tatínku Vladimíre!“ budil tatínka vypůjčený šneček Vladimír.“Budeš nám vyprávět pohádky, než zamrzne potůček?“
„Tatínku Vladimíre!“ pištěl nejmladší šneček Vladimír,“ budeš nám vyprávět pohádky, než uděláš salát?“
„Tatínku Vladimíre, že si uděláme běžecké závody?“ zatřásla s tatínkem maminka Vladimír.
„Tatínku Vladimíre, že si uděláme krasobruslařské závody?“ zatřásl s ním z druhé strany prostřední šneček Vladimír.
„Uááá .....“ probudil se tatínek Vladimír.“Říkali jste něco?“
„Ta bílá kytička se žlutými flíčky ..... .“
Všichni šneci a šnečci začali mluvit přes sebe. Jenomže tatínek Vladimír se neprobudil jen tak! Všechno si pořádně promyslel.
„Já Vám řeknu, co uděláme!“ řekl a udělal dramatickou pauzu. Nikdo už napětím ani nedýchal.“Uspořádáme si karneval!“
To bylo něco. Tím tatínek Vladimír všechny tak překvapil, že na pohádky, salát, běžecké závody, bruslení, vybledlé krunýře a herbář dočista zapomněli. S čímž samozřejmě tatínek Vladimír počítal.
„Zítra večer bude průvod masek.“ řekl tatínek Vladimír. „Ten, kdo vyhraje, ten si může vybrat, kterou pohádku bude chtít slyšet, a já mu jí budu vyprávět.“
To byla pravá šnečí výhra. Protože, jak všichni dobře víme, šneci Vladimíři pohádky milují k zbláznění.

Šnečí pohádka o Cintálkovi

Dobrý večer, šnečci Vladimíři a šnečci Vladimíři, pohodlně se posaďte a držte si ulity! Pohádka začíná.
Všechno se to stalo velmi dávno. Tak dávno, že už nežije ani nejstarší šnek Vladimír, jehož děd šnek Vladimír by ty dávné události pamatoval. Oulitské lesy a louky tehdy po léta sužovala stará zlá vrána. Každý den od rána až do soumraku létala a snažila se najít nějakého šneka nebo šneček, aby ho zahubila. Každý den, kdy nerozklovala alespoň jednu ulitu, považovala za ztracený.
Proti vráně nebylo obrany. Všichni šneci Vladimíři se pořád museli schovávat a poučovali už malá šnečci:
„Přes louku choď opatrně, rozhlédni se nejdřív po obloze, jestli neletí zlá vrána.“
“Já vím, já vím,“ odpovídala šnečci, která napomenutí slyšela snad vícekrát, než kolik je závitů na všech šnečích ulitách dohromady, „Rozhlédnu se vpravo nahoru i vlevo nahoru. A budu se plazit od listu k listu, abych se včas schoval.“
Ale stejně se často stávalo, že vrána nachytala nějaké šneček při neopatrnosti. A stejně tak často jí za oběť padli staří šneci.
Jednou takhle šel starý šnek Vladimír přes louku. Opatrně se rozhlédl, než vyšel. Ale byl už starý a zlé vrány na obzoru si nevšiml. Plazí se rychle pod list. A tom! Pleskání křídel. Obloha jako by ztemněla. Rychle se rozběhl. Nejbližší list byl nedaleko.
„Jsem přece ještě mladík,“ prolétlo tomu starému šnekovi hlavou, „Stihnu to. Určitě.“ Ale nestihl. A zlá vrána mu rozklovla jeho starý krunýř.
„Tak a dost!“ rozzlobil se šneček Vladimír, vnouče toho starého šneka Vladimíra, „Já náš krásný kraj napospas vráně nenechám!“ A od té doby stále chodil zamyšlený a málem ani od samého přemýšlení nemohl spát. Ostatní šneci Vladimíři už si z něj začali dělat legraci:
„Pořád jen ležíš, za chvíli obrosteš mechem jako kámen!“
„No ovšem! Kámen!“ šneček Vladimír se vymrštil jako pružina, „Kámen, to je ono.“
A narafičil v noci na louku, kde zahynul jeho dědeček, kámen ve velikosti šneka. Doufal, že si zlá vrána kámen splete se šnekem a rozbije si o něj svůj zlý zobák.
Pak přišel den. Všichni šneci Vladimíři pod stromy na okraji louky napjatě čekali na přílet zlé vrány. Už se její obrys mihl na obzoru. Už byla nad lesem. Šneci napjetím přestali dýchat. Zakroužila nad loukou. Zahlédla kámen. Spustila se k němu jako šipka. Ale co to? Najednou se kus nad zemí obrátila a s posupným krákoravým smíchem odletěla.
„Ach jo,“ byl zklamaný šneček Vladimír, „asi se můj kámen málo podobal šnekovi. Možná kdybych ho něčím barevně pocintal .....“ Zamyslel se.
Ale ostatní šneci také byli zklamaní:
„Pocintal! Pocintej samo sebe, ty Cintálku!“
„Cintálku! Cintálku!“ ozývalo se ze všech stran posměšné volání. Šneci Vladimíři tehdy totiž také slovo cintat používali, když podle nich někdo mluvil naprázdno, prostě mlátil slámu.
Jenže šneček Vladimír se jen tak nehodlal vzdát, i když mu ostatní od té doby neřekli jinak než Cintálku. Šneček se snažil vymyslet, jak kámen připodobnit šnekovi. Utěšoval se také tím, že ačkoliv jemu se ostatní posmívali, nikdo žádný jiný plán nevymyslel.
Jak vlastně vypadá šnek, který právě utíká před zlou vránou? Šneček se to rozhodl za každou cenu zjistit. Vylezl si doprostřed louky na veliký pískovcový kámen, aby mohl sledovat dění. Aby ho vrána nenašla, nejdřív si ulepil ulitu medem a potom se vyválel v písku. Splynul s kamenem docela dobře, ale stejně to chtělo moc a moc odvahy.
Cintálkovo úsilí přineslo ovoce. Navečer měl docela jasnou představu, jak musí vypadat kámen, aby si ho zlá vrána spletla se šnekem. Těžší ale bylo přimět ostatní šneky Vladimíry, aby mu pomohli. Nakonec je ale šneček Cintálek přesvědčil. Řekl jim:
„Neprosil bych Vás o pomoc, kdybych všechno mohl zvládnout sám. Také bych Vás nepřesvědčoval o svém nápadu, kdyby kdokoli z Vás měl lepší. Co ale ztratíte, když mi pomůžete? Přinejhorším nic nezískáte.“
Šneci se po sobě dívali a nemohli najít ani jediné slovo.
Tak dosáhl Cintálek svého. Všichni mu v noci pomohli. Donesli kámen šneka na jiné místo na louce. Na místo, které šneček Cintálek schválně vybral. Byl blízko keříku, pod kterým se mohlo schovat spousta šneků Vladimírů. Někteří šneci Vladimíři potom uklouzávali a uslintávali cestičku od kamene ke keříku, jiní natírali kámen medem smíchaným s pískem a kreslili mu ulitu a závity. Nakonec kolem kamene uvázali silné šnečí lano.
A když přišel den, deset těch nejsilnějších šneků Vladimírů a šneček Cintálek se schovali pod keřem. Ostatní vše napjatě sledovali z lesa. Na obzoru se objevila zlá vrána. Zakroužila nad lesem. Přeletěla nad loukou. Teď spatřila kámen.
„Tahejte!“ zavelel naléhavým šepotem Cintálek, „rychle tahejte!“
A šneci tahali, kámen se dal do pohybu. Vrána se rychle vrhla k utíkající oběti. Dostihla ji a klov, klovla do ulity. Ale co to? Taková bolest!
Vrána zakrákala a rychle se vznesla. A odletěla kdo ví kam. Zůstaly po ní jen střepiny ze zobáku. Už se nikdy nevrátila a žádný šnek Vladimír už o ní neslyšel.
A našemu šnečkovi zůstalo jméno Cintálek. Nikdo ho ale už nevyslovoval s posměchem.

Rýma

Když takový šnek Vladimír dostane rýmu, kýchá a kýchá a kýchá a ..... pčík. Kýchá na všechny strany. A hlavně, kýchá téměř nepřetržitě. Taková šnečí rýma není nic příjemného.
Ale kýchání se šnek Vladimír může docela rychle zbavit. Stačí spolknout čtyři hořké kapky z jitrocele, které vyrábí tatínek Vladimír. Ony ty kapky vlastně ani tak hořké nejsou. Ale .....
„Pčík!“ kýchl nejmladší šneček Vladimír.
„Pčík, pčík, pčík a pčík.“ Vypůjčené šneček Vladimír se na něj překvapeně podíval z přehrádky na potoce.
„Pčík, he ..... hepčí!“ oplatil mu pohled nejmladší šneček.
„Tatínku Vladimíre!“ zakřičel prostřední šneček Vladimír.
„Tatínku Vladimíre! Nejmladší šneček dostal rýmu!“ K potoku přibíhali ostatní šneci Vladimíři.
„Dostal rýmu?“ udýchaně se optala maminka Vladimír, která přerušila své obcházení louky.
„Hepčí! Pčí, pčík!“ potvrdil jí nejmladší šneček.
„To bude muset sníst jitrocelové kapky,“ řekla babička Vladimír
„Tatínku Vladimíre! Přines kapky!“ zavolal dědeček Vladimír úplně zbytečně, protože tatínek Vladimír už pro ně vyrazil. Hned jak slyšel šnečí kýchnutí.
A tím to začalo. Všichni šneci Vladimíři se vydali od potoka ke svému příbytku a od jejich hloučku byl slyšet takovýto hovor.
„Pčík, pčík, pčík.“
„No, no, hned jak sníš kapičky, tak Tě kýchání přejde,“ uklidňoval dědeček Vladimír
„Ty hrozně hořké kapičky?“ otázal se prostřední šneček Vladimír a mrkl na vypůjčeného šnečka.
„Ty hrozně hořké kapičky?“ otázal se tedy i vypůjčený šneček, i když zatím přesně nevěděl, odkud vítr vane, „myslíte ty příšerně hořké kapičky?“
„Já ..... pčík, já, pčí pčí pčík, nech ..... hepčík,“ přidal se i nejmladší šneček Vladimír, který samozřejmě kapičky chtěl, protože zas tak hořké nebyly. A koho by bavilo stále kýchat
„Říká, že je nechce!“ přetlumočil dospělým šnekům Vladimírům vypůjčený šneček
„Pčík.“
„Nechce?“ podivil se důvěřivý dědeček Vladimír
„Nechce?“ podivila se maminka Vladimír, která ovšem začínala tušit, co je ve hře
„Nechce?“ podivila se babička Vladimír, které bylo všechno přehledně jasné, ale nechtěla šnečkům kazit legraci
„Říká, že je nechce, ale kdyby k nim poslouchal pohádku, .....“ přetlumočil poněkud volněji prostřední šneček Vladimír
„Hepčí!“ potvrdil to nejmladší šneček vítězoslavně a začal přemýšlet, jak by se taková rýma dala pořídit každý týden. Nebo řekněme každý měsíc
„Spolkni ty kapičky, nejsou tak hořké,“ řekl přísně tatínek Vladimír a nakapal na lžičku čtyři kapičky z malé lahvičky
„Pčík!“ kýchl dotčeně nejmladší šneček Vladimír. Co je tohle za tón, když je chudáček šneček nemocný?!
„Pčík!“ a kapičky přistály tatínkovi Vladimírovi na ulitě.
„Vladimíre, spolkni ty kapičky,“ domlouvala mu maminka Vladimír, „vždyť tatínek Vladimír Ti určitě alespoň nějakou krátkou pohádku poví.“
„Krátkou?“ podivil se prostřední šneček Vladimír. Babička Vladimír souhlasně pokrčila nos. Krátkou pohádku! Čeho se tady starej šnek Vladimír ještě dožije. A začala taky přemýšlet, kde se vlastně bere šnečí rýma
„Musí být dlouhá,“ řekl přísně vypůjčený šneček Vladimír, „krátká pohádka za nic nestojí.“
„Musí to být pohádka o Jitrocelové víle,“ řekl prostřední šneček Vladimír stejným tónem
„No jistě,“ dodala babička poťouchle, „jinak by třeba ani kapky nezabraly.“
„No, co se dá dělat,“ nalil tatínek Vladimír nové kapky. Stejně mu bylo jasné jak to skončí. Teď bude muset vyprávět pět nebo šest dní pohádky skoro nepřetržitě. Dokud se šnečkovi Vladimírovi rýma docela neztratí.

Cedle s medem

pohádka: Šnečí pohádky Cedle s medemPodzim už skoro začal ztrácet své barvy. Chladná už byla nejen rána, ale celé dny. Na koupání nebylo ani pomyšlení. Ale na bruslení ještě také ne. Přehrádka, ke smutku prostředního šnečka Vladimíra, ne a ne zamrznout. Ale šneci se vždycky zabaví, jsou totiž k zábavě přímo stvoření. Skoro každý den šnečci Vladimíři přemluvila tatínka Vladimíra, aby jim vyprávěl pohádku.
„Tatínku Vladimíre, povídej nám pohádku,“ prosil nejmladší šneček Vladimír.
„Vždyť jsem Vám už dneska jednu povídal.“
„Ale ta byla krátká,“ namítl nejmladší šneček. Pohádka to byla sice jedna z nejdelších, ale šnečkům se zdály všechny pohádky krátké. Začnou se vyprávět, ale než se nadějete, už jsou u konce.
„Zase tak krátká nebyla. A já musím ještě udělat salát k večeři.“
Šnečci se na chvíli vážně zamyslela. Slíbit pomáhání s přípravou salátu, to není jen tak.
„A co kdybychom raděj dneska měli cedle s medem?“ vzpomněl vypůjčený šneček Vladimír své oblíbené jídlo, kterého se nemohl nabažit. V jeho rodině je vůbec nedělali, a to dokonce ani na žlutý svátek jarní rovnodennosti.“A tatínek Vladimír by nemusel sbírat listy a kořínky.“
„No jasně!“ přidal se prostřední šneček Vladimír.“Medy babičky Vladimíra přímo zbožňuju!“ Tak jako byl tatínek Vladimír odborníkem na saláty, stejně pokud jde o medy, byla odborníkem babička Vladimír. Šneci samozřejmě jedí jenom med, do kterého se přidá šťávička z květů. A kdo by lépe rozuměl květům než babička Vladimír.
„Musíte vybrat ten správný den pro správnou květinu, aby byl med nejlepší,“ říkává vždycky babička Vladimír celé jaro, když si jí rodina dobírá, že nedělá nic jiného, než voní ke květům.“Jeden den nepřivoním a druhý den už bude pozdě.“ Každý rok připraví nejméně pět druhů medu.
A šnečci už zlákala na pohádku i maminku Vladimíra:
„Tak nám pověz pohádku, tatínku Vladimíre,“ řekla, „vyprávěj tady, abych taky slyšela a já zatím připravím cedle.“
„A já budu hlídat šnečci Vladimíry, aby neulizovala medu,“ podotkla babička Vladimír, která samozřejmě věděla, jakou otázku tím otevře. A taky že ano.
pohádka: Šnečí pohádky Cedle s medem„A jaký med si dneska dáme?“ zeptal se dědeček Vladimír. Bylo mu to celkem jedno, protože jeho nejoblíbenější pomněnkový med už došel. Ostatním to ale tak jedno nebylo. Vlastně ještě vypůjčenému šnečkovi Vladimírovi byl výběr lhostejný, protože mu chutnaly všechny medy stejně.
„Já bych chtěl pampeliškový,“ přál si rychle nejmladší šneček Vladimír.
„Já heřmánkový,“ přál si prostřední šneček Vladimír.
„Já sedmikráskový,“ přála si maminka, které se vždycky po večeři se sedmikráskovým medem zdály krásné pohádkové sny. Jednou dokonce sen byl tak jasný, že ho vyprávěla ostatním šnekům Vladimírům a vznikla z něj nová šnečí pohádka.
„Já jitrocelový, ten se letos povedl nejlépe,“ přiložila polínko do ohně babička Vladimír, celá šťastná, že se teď nejméně půl hodiny budou všichni dohadovat o jejím zamilovaném koníčku. Škoda, že nad herbářem se nikdy takový hovor pořádně nerozproudí.
„Dneska je den jako stvořený pro heřmánkový med,“ řekl rozhodně prostřední šneček Vladimír.
„Ne, ne, ne, dneska je den jako stvořený pro pampeliškový med,“ hádal se nejmladší šneček Vladimír.
„K vyprávění pohádky se nejlépe hodí sedmikráskový med,“ podotkla maminka Vladimír. A všichni ztichli. Dokonce i šnečci, která už málem vytáhla do boje. Pohádka, no ovšem, dneska rozhodně není čas se hádat o medu. Stejně jsou všechny druhy dobré.
„Řekni, tatínku Vladimíre, jaký med bys chtěl na cedle?“ zeptal se sladce nejmladší šneček Vladimír tatínka Vladimíra, který se ještě nedostal vůbec ke slovu. A šneček se nezklamal.
„No tak tedy třeba pampeliškový,“ řekl tatínek Vladimír, „A jakou pohádku mám vyprávět?“
Je Vám jasné, co následovalo. Ale můžu Vám prozradit, že vyhrála pohádka O toulavé žížale a cedle se báječně povedly.

Víla Ryměnka

Jedna z nejoblíbenějších pohádek šnečků Vladimírů trpících rýmou je ta o víle Rýměnce.
„Tatínku Vladimíre!“ zavolal chraptivým hlasem nejmladší šneček Vladimír, které už po kapičkách samozřejmě vůbec nekýchal.
„Tatínku Vladimíre!“ zachraptěl znova, ale tatínek Vladimír ho opět neslyšel.
„Tatínku Vladimíre!“ zařval vypůjčené šneček Vladimír.
„Tatínku Vladimíre!“ zapištěl prostřední šneček tak, že všichni málem ohluchli a spící sova na kraji lesa spadla ze stromu.
„Tatínku Vladimíre!“ zašveholila sladce babička Vladimír na přicházejícího tatínka Vladimíra, „pojď povědět chudáčkovi Vladimírovi pohádku.“
„O Rýměnce,“ zachraptěl rozhodně chudáček, dříve než se tatínek stihl optat.
„O víle Rýměnce?“ zeptal se podivným tónem tatínek Vladimír. V hlase se mu mísila únava, zoufalství, ale i rezignace z vědomí, že někdy jsou všechny rozumné důvody marné, „O jitrocelové víle Rýměnce, která nechtěla připravovat jitrocelové kapičky? Vždyť jsem ji už povídal předevčírem, hned jak Vladimír začal kýchat, a potom včera, dokonce dvakrát. A dneska už jsem ji také jednou vyprávěl.“
„No ano,“ přidala se k němu maminka Vladimír, která by si sice pohádku o Rýměnce klidně poslechla znovu, ale bylo jí tatínka Vladimíra líto, „je přece i spousta jiných krásných pohádek. Třeba ta o Cintálkovi. Nebo O toulavém kamínku. Nebo O stoleté vodě .....“
„Nebo O kouzelné ulitě,“ vzpomněl dědeček Vladimír pohádku, která se už dlouho nevyprávěla.
„Ty všechny chci slyšet hned potom!“ poručil si “chudáček”.
Tatínek jen zvedl oči v sloup, což šneci Vladimíři umí velmi dobře, a raději začal vyprávět, než si někdo vzpomene ještě na další pohádku, kterou by on později musel vyprávět. To, že by mohl vyprávět někdo jiný, už se ani nepokusil nadnést. Škoda sil.
A sova na kraji lesa si důstojně načechrala pomačkaná pírka.
Jsou víly a víly.
Jsou víly, které ubohého šneka Vladimíra v mlze zmámí svým zpěvem a nalákají ho do ošklivého studeného bláta, aby nastydl. A jsou víly, kterým je nastuzeného šneka Vladimíra líto, a tak mu připraví kouzelné vílí kapičky podle dávného vílího receptu.
Víly a víly se mezi sebou nemají příliš rády.
Co má za smysl pracně lákat dlouhé hodiny šneka do bažiny a namáhat přitom hlasivky až k prasknutí, když sotva nastydne, tak se přiřítí víly s lžičkami plných kapiček! To se někdy ani víla nestačí pořádně zasmát nad zvonivým šnečím kýchnutím! Ale zase na druhou stranu. Co kdyby nastydlý šnek Vladimír zemřel a všichni šneci Vladimíři by se potom lesu začali vyhýbat. Takové špatné zvěsti se vždycky rychle rozletí po širokém kraji. Potom by nebylo koho lákat do bažin a víly by musely zpívat jen dozrávajícím malinám a kulatému měsíci.
Na druhou stranu, víly také nemají víly rády. Co je to za špatný žert lákat někoho do studeného bláta? Ale kdyby víly šneky Vladimíry do bláta nelákaly, neměly by víly komu dávat užívat své kouzelné kapičky.
Tak to je zásadní rozdíl mezi vílami Zpěvavkami a vílami Rýměnkami. Potom jsou tu samozřejmě ještě nějaké méně důležité rozdíly.
Tak například Zpěvavky nadržují ostružinám, kdežto Rýměnky to příšerné trní nemohou vystát, a pro změnu nadržují jahodám. Jahody Zpěvavkám ovšem voní příliš sladce, až falešně sladce. A faleš, ta ke zpívání nepatří.
Jsou tu rovněž rozdíly v původu. Zatímco Zpěvavky jsou z poměrně tuhého “těsta”, jsou utkány z ranní mlhy nad bažinami, tak Rýměnky víly to křehčí, jsou spředeny z jemného měsíčního svitu.
Jednou za krásné měsíční noci Rýměnky spředly novou vílu, obzvlášť jemnou a křehkou. A tato bytůstka, nejkřehčí mezi křehkými, udeřila mocnou ranou. Obrazně řečeno samozřejmě. Udeřila do jejich zvyklostí.
„Jak to?“
„Jak jen je to možné? No řekněte! Jak?“
„Jak to, že nechce?“
„Každá z nás se tak přece jmenuje!“
„Ne, já se Rýměnka jmenovat nechci a nebudu. A ne a ne a ne!“ sametovým a lahodným hlasem pronesla nejkřehčí víla. Kdyby ji slyšel nějaký šnek Vladimír, nebo i nějaké zvíře, tak by ani nebyl pro krásu hlasu schopen vnímat její slova. Zůstalo by mu v mysli jen velké naléhání a pocit, že by měl něco udělat. Něco velmi konkrétního. Ale co?
„Ale my se všechny jmenujeme Rýměnky. Léčíme přece rýmu. Léčíme přece nebohé šneky Vladimíry!“ pronesla jiná víla velmi přesvědčivým hlasem a hlasem stejně okouzlujícím. Nezasvěcenec by opravdu nepoznal, že tu právě probíhá nejprudší vílí hádka od té doby, co si Rýměnky uspořádaly soutěž o nejkrásnější lesní jahůdku.
„Všechny se tak jmenujeme. Stejně jako všechny Zpěvavky se jmenují buď Písnička nebo Zpěvavka nebo Árijka nebo Vábivá Melodie.“
„No vidíte! A my máme být všechny Rýměnky?!“ dostala se zas ke slovu nová víla, „a vůbec, proč já bych měla mít jméno Rýměnka, když nechci mít s rýmou vůbec nic společného?“
„Jak to, nic společného?“
„Ty nechceš léčit šneky Vladimíry?“
„Ty nechceš pomáhat ubohým Vladimírkům?!“ skoro se rozplakala jedna Rýměnka, ta nejcitlivější.
„Nechci. A nebudu. Založím si divadlo.“
Na to jí bylo odpovědí jenom dlouhé užaslé ticho. A žádná z víl už se nevzmohla na jediné slůvko.
„A vůbec,“ pokračovala dál nová víla, „také byste se neměly jmenovat všechny stejně. I kdybych chtěla vyrábět kapičky proti šnečí rýmě, chtěla bych se jmenovat třeba ..... třeba Jitrocelka.“
„Ó, ano!“ zvolala jedna z víl, „Jitrocelka! To je tak krásné jméno. Možná bych se také chtěla jmenovat Rýměnka Jitrocelka.“
Ostatní víly se k ní sice nepřidaly. Ale začaly o tom vážně přemýšlet. Ony víly Rýměnky mají své dlouholeté zvyklosti. Jsou na ty zvyklosti zvyklé. A každá sebemenší změna je překvapí. Ale zase Rýměnky nejsou hloupé. Když jim dáte chvíli času, hezky si změnu promyslí, a potom se rozhodnou, jestli si ji nechají, nebo ji změní zase zpátky.
Samozřejmě že žádnou z víl ani na okamžik nenapadlo, že by mohly novou vílu zase "rozepříst". Takové víly nejsou. Ani to nikdy nevyzkoušely. A kdo ví, jestli vůbec vědí, že by mohly Rýměnku, která nechce být Rýměnkou změnit zpět, kdyby jí zahradily na dlouhou dobu přístup k měsíčnímu svitu. Ale ano, vědí to. Vždyť schválně nehrají hru na schovávanou, ani na Krtka Rypáčka (oblíbená to hra všech šnečků). Ale nikdy žádnou vílu nerozpředly. Ani o tom nepřemýšlely. Nejspíš to odporuje jejich veskrze laskavému založení.
Sešly se zase ke konci odpoledne v chladivé části lesa plné vůní a dozrávajících lesních jahůdek.
Několik víl se rozhodlo, že se sice nechtějí vzdát svého jména Rýměnka, ale že si k němu přidají ještě nějaké další. Problém byl, že čtyři z nich chtěly být Rýměnka Jitrocelka a další nevěděly, jaké jméno by si vymyslely.
„Jména Vám vymyslím,“ slíbila nová víla, která byla moc ráda, že se k ní některé víly přidaly, a ostatním to vůbec nevadí, i když chtějí zůstat nadále "jen" Rýměnkami, „Už jsem i dvě vymyslela ..... .“
„Jaké, jaké?“ ptala se honem ta víla, která hned v noci chtěla nové krásné jméno.
„Třeba Kapička nebo Voňavý lístek.“
„Ano!“ volaly víly, „to budu já, já, já budu Rýměnka Voňavý lísteček!“
Těžší to ale bylo s divadlem. Nová víla, víla Měsíční Kulisa, jak se sama nazvala chtěla divadlo.
„Neřekl jsi to o bobulce!“ zachraptěl hlas, který rozhodně nemohl patřit žádné víle.
„Dobře, dobře,“ řekl tatínek Vladimír.
Víly Rýměnky byly ze jména nové víly trochu překvapené. Hlavně proto, že vůbec nevěděly, co to kulisa znamená. Ale nic neříkaly. Pomyslely si, že to nejspíš bude nějaká krásná červená bobulka, skoro jako jahůdka, až na to, že na podzim zmodrá.
Víla Měsíční Kulisa chtěla divadlo. Ostatní víly se shodly na tom, že jí v tom nebudou bránit. Ony víly takové opravdu vůbec nejsou, aby jiné víle v něčem bránily. Jenomže to víle nestačilo. Ono hrát divadlo pouze v jednom, v tomto případě tedy v jedné, není moc velká zábava.
Měsíční Kulisa o tom hodně přemýšlela. Rozhodla se, že pokud se jí nepodaří přesvědčit Rýměnky, tak zajde ke Zpěvavkám, a přesvědčí je o kráse opery.
„Ale víla Rýměnky nakonec docela lehce přesvědčila. Řekla jim, že první hra, kterou vymyslí, bude o zachraňování šneka Vladimíra před rýmou. A víly začaly hrát a hrály a přidaly se k nim i Zpěvavky, začaly jezdit po všech lesích a hrály hru o jitrocelových kapičkách, a tak jsme se je od nich naučili i my, šneci Vladimíři.“ dokončil poněkud stručně pohádku tatínek Vladimír, protože si všiml, že všichni Vladimíři už spí. A usnul rychle raději také.
Babička Vladimír sice nespala, ale ta už si pohádku dopověděla méně stručně v duchu sama.

Čím překvapí nová louka

Šneci Vladimíři v čele s vypůjčeným šnečkem Vladimírem se vydali k louce, která se jim měla na rok stát domovem. Všichni byli hrozně zvědaví a nedočkaví.
„Kdy už tam budeme, Vladimíre?“ zeptal se poosmé vypůjčeného šneka nejmladší šneček Vladimír.
„Kdy už tam budeme, bolí mě nohy,“ skuhral děda Vladimír.
„To si pod ně musíš víc slintat,“ radila mu babička Vladimír.
„Jak mi pomůže slintání na artrózu, ty chytrá,“ frflal děda Vladimír dál.
„Vladimíre, kdy už tam budeme?“ otázal se prostřední šneček Vladimír.
„Pohněte, pohněte, ať už tam jsme,“ popoháněla všechny maminka Vladimír.
„Vladimíre, KDY už tam budeme?“ zeptal se podeváté nejmladší šneček Vladimír.
Ale tu noc museli přespat v lese. A ještě další noc, než na louku došli. Byla o dobrou třetinu cesty dál než jejich vlastní louka.
Ale stálo to za to.
„Jé! Jsem zase doma,“ vzdychl spokojeně vypůjčený šneček Vladimír.
„Jé, vždycky jsem chtěla bydlet na louce se skálou“ rozněžnila se babička Vladimír před velkým kamenem.
„Jé, tady bublá potůček mnohem víc než u nás“ vypískl nejmladší šneček Vladimír.
„To je tím, že jsou tu dva, ty jeden Vladimíre,“ smál se prostřední šneček Vladimír.
„Co bude k jídlu?“ zeptal se dědeček Vladimír tatínka Vladimíra. A ten šel raděj chystat něco k odpolední svačině. Jinak by s dědou Vladimírem nebylo k vydržení.
V úžasu nad loukou si nikdo ani nevšiml, že maminka Vladimír zmizela. Naštěstí ne nadobro.
„Jé, to je krásná běžecká dráha,“ přiběhla udýchaná maminka Vladimír.
„To je přece na podzimní závody,“ řekl vypůjčený šneček Vladimír.
„Cóžé!“ lekl se dědeček Vladimír tak, že se málem převrátil na ulitu.
„Závody?“ podivil se prostřední šneček Vladimír.
„Závody?“ vykulil oči nejmladší šneček Vladimír.
„Závody?“ zeptal se nechápavě tatínek Vladimír přinášející svačinu.
„Závody.“ potvrdil vypůjčené šneček Vladimír.
„Přece závody,“ řekla už trochu netrpělivě maminka Vladimír a začala trénovat rozběhy.
„Jdu raděj poslouchat les,“ rozhodl se děda Vladimír a nikdo ho nezdržoval.
Všichni totiž nasvačení pobíhali po louce a volali na sebe, co kde našli zajímavého. Jen babička Vladimír zůstala na místě a čichala vůni květin a trávy, dokud neusnula. A za chvíli byl večer a k spánku se uložili všichni.
A nejmladší šneček Vladimír se ze snu zeptal:
„Vladimíre, kdy už tam ..... “

Hry a hrátky

pohádka: Šnečí pohádkyŠneci Vladimíři jsou jak známo pro zábavu jako stvoření. Kromě vyprávění pohádek, nočních výletů, běžeckých závodů, závodů ve sbírání hub Vladimírek (kterým lidé někdy mylně říkají Václavky), karnevalů a plavání a podobných věcí, také šneci Vladimíři hrají zvláštní šnečí hry, které nejspíš žádné jiné zvířecí ani lidské plemeno nehraje. Obvykle ze dvou důvodů. Ten první je, že takové hry neznají, a ten druhý vyplývá z jejich vzhledu a tělesných dispozic. Tak třeba jedna z těch zvláštních her je Hra na ulitu.
Hra na ulitu se hraje tak, že na začátku šneci Vladimíři vyberou jednoho šneka Vladimíra.
„Kdo bude začínat?“ ptá se babička Vladimír. Ano, hru hrají nejen šnečci Vladimíři, ale i starší a dokonce i nejstarší šneci Vladimíři. Šneci totiž nejsou žádní suchaři. A pozná se to na první pohled, protože šneci jak známo stále slintají (nebo slizují, jestli chcete).
„Ať začne tatínek Vladimír,“ řekl prostřední šneček Vladimír.
„Mohl by začít tatínek Vladimír,“ přidal se vypůjčené šneček Vladimír.
„Zvedám tykadlo pro tatínka Vladimíra!“ zapištěl nejmenší šneček Vladimír a zvedl tykadlo a ostatní šneci Vladimíři také zvedli tykadla. Kromě tatínka Vladimíra samozřejmě.
„Vždycky začínám já,“ zafrflal tatínek Vladimír, ale vlastně se ani nebránil. Vždycky Hru na ulitu začínal. To už byl v rodině šneků Vladimírů takový zvyk.
„Pikola je u skály,“ oznámil všem tatínek Vladimír. Pro tuto hru je totiž nutné najít nějaký styčný bod. A tak všichni odešli k velkému kameni, který pro ně byl skálou. Byla to oblíbená skála, i když už na ni nikdo nešplhal. Hrozně jim připomínala pohádku s tou zlou vránou, kterou přemohl Cintálek. Někdy jí proto říkali Cintálkova skála.
„Začínám rozpočítávat,“ otočil se tatínek čelem ke skále. Ve Hře na ulitu totiž jeden rozpočítává a ostatní se rychle někam schovají, než rozpočítávadlo dořekne.
„Schov se sem, schov se tam,
ulitu Tvou vyhledám.
Jeden, dva a tři,
příště pikáš Ty!“
Tak tatínek Vladimír zarecitoval rozpočítávadlo a ostatní se rychle někam schovali. Tatínek se začal rozhlížet kolem dokola po louce, jestli nezahlédne něčí ulitu. Támhle se něco mihlo! Ale než se tím směrem tatínek Vladimír stihl podívat, už nebylo nic vidět. Tak se obezřetně rozhlížel dál a ano, támhle je něčí ulita. Ale je jí vidět jen docela malý kousek. Tatínek přemýšlel, čípak ulita to může být. Kdyby jí tak viděl alespoň o trošku větší kousek, určitě by jí poznal. A vtom si všiml, že se vedlejší list trochu poodhrnul a tatínek Vladimír poznal ulitu babičky Vladimíra.
„Na pikolu pikám a tohle jí říkám,
babička Vladimír támhle za těmi listy směrem k menšímu potůčku!“ zakřičel co nejvíc hlasitě tatínek Vladimír a babička Vladimír zamračeně vylezla. A potom pomalu ze skrýší vylézali i ostatní šneci Vladimíři a vraceli se zpátky k Cintálkově skále.
„To byla chyba, já jsem si jen chtěla přivonět k té podzimní kytičce a ten ošklivý list se pohnul,“ zlobila se na sebe babička Vladimír.“No, tak já jdu pikat.“
A všichni se zase schovali, než babička Vladimír zarecitovala rozpočítávadlo. A protože babička Vladimír je výřečná a mluví rychle, dědeček Vladimír se za tu chvíli nestačil schovat, no, a tak zase pikal on. Jenže dědeček Vladimír neměl moc štěstí. Rozpočítal jednou, ale nikoho od Cintálkovy hory neviděl. A to se potom musí jít hledat ulity mezi listy, trávu a kameny. Nebezpečí je, že zatímco Vy hledáte nějakého šneka Vladimíra, nějaký jiný šnek Vladimír mezitím doběhne ke skále a zapiká Vás. A to se přesně stalo dědečkovi Vladimírovi. A hned dvakrát po sobě. Poprvé uviděl kus ulity, ale nevěděl, čí je. A tak se šel podívat blíž. A byla to maminka Vladimír. Ta ho ale potom cestou zpátky předběhla a byla u Cintálkovy hory dřív.
Maminka Vladimír spolu s nejmladším šnečkem Vladimírem jsou ve Hře na ulitu přeborníci. Maminka je jak známo ve skvělé kondici a nejmenší šneček Vladimír, to má zase ještě malou ulitu, a tak se schová na místa, kam by se jiní šneci ani nevešli.
Podruhé, když dědeček Vladimír rozpočítal, tak se rozhlížel a rozhlížel, ale neviděl ani jedinou ulitu, ani jediného šneka. Tak začal obezřetně obcházet skálu a pohlížel za listy a kamínky. A jak se trochu vzdálil od skály, za zády mu vyběhl vypůjčený šneček Vladimír a zapikal ho.
A tak potřetí, když dědeček rozpočítával, mamince Vladimírovi ho bylo líto. A schovala se tak, aby jí dědeček Vladimír našel. A pak ho předběhla, ale naoko upadla dřív, než doběhla ke skále. A tak jí dědeček Vladimír zapikal a spokojeně si šel ještě s babičkou Vladimírem odpočinout. A zbylí šneci Vladimíři si zase spokojeně hráli hru v čím dál rychlejším tempu.
Než se nadáli, začalo se šeřit a najít nějakou ulitu mezi listy a kamínky bylo čím dál těžší. Tak se vrátili k dědečkovi Vladimírovi a babičce Vladimírovi, která už pro ně měla připravený jitrocelový čaj s pampeliškovým medem.


Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.