Labutí jezero  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Labutí jezero

 

pohádka: Labutí jezeroV temných lesích nablízku jezera stál královský zámek, kde vládla královna vdova. Starý král dávno zemřel. Zanechal jediného syna, který pomalu dospíval a pomýšlel na to, že se ujme vlády po matce. Ale princ, který se chce stát králem, musí se poohlížet po nějaké nevěstě.
Když se blížily princovy osmnácté narozeniny, řekla mu matka:
„Už jsi dost starý, synu, aby sis vybral tu, která bude sedět na trůně po Tvém boku.“
„Tím mne netrap, matko,“ odvrátil se princ a díval se oknem, jak se venku ohýbají stromy ve větru. „Poslechnu Tě, ale radši bych se vypravil na lov.“
„Jen nezapomeň, synu, že zítra pořádám ples, na který pozvu nejkrásnější a nejbohatší dívky z celé země. A z nich si vybereš nevěstu.“
„Můžeš mi vybrat sama,“ zvolal princ. „Já mám nejraději vítr a volnou krajinu, koně a luk a lesy!“ A už ho královna neviděla. S nejmilejším druhem Benem a s několika lovci se hnal na lov.
Celý den byli v sedle, ale prince lovit nebavilo. Místo lovu se těšil divokou jízdou. Něco ho tísnilo a nevěděl, co. K večeru se vraceli a octli se blízko Kamenného hvozdu, jak zdejší lidé přezdívali lesu, o kterém se šířily hrůzostrašné povídačky. Koně se zarazili před temnou hradbou dubů, jakoby vytesaných z kamene.
A tehdy to princ spatřil.
„Podívej, Beno!“ vykřikl. A ukazoval vzhůru k šeřícímu se nebi.
„Labutě, a co má být?“ řekl klidně Beno.
„Ale ta vpředu, nevidíš? Jsi slepý? Má na hlavě zlatou korunku! To přece labutě nemívají.“
„Opravdu,“ žasl Beno. Byly to podivné labutě a nejpodivnější byla ta, co letěla v čele hejna.
„Musím ji dostat!“ volal princ. Ale nemohl po ní střelit. Hejno jim už přeletělo nad hlavami a sneslo se do hlubin hvozdu.
Seskočili s koní, vstoupili do lesa. Bylo tam děsivé ticho. Mocné duby se podobaly skalám. Rozhrnovali křoviska mezi strmícími velikány a pronikali, sami nevěděli kam. Najednou Beno ukázal rukou:
„Jezero!“
Rozhrnuli poslední houštinu a stanuli na břehu jezera, které se podobalo stříbrnému podnosu.
Měli štěstí.
Po jezeře plulo hejno bílých labutí se štíhlými dlouhými krky a v jejich čele plula nejkrásnější, nejbělostnější a nejsmutnější labuť se zlatou korunkou na hlavě.
Princ na ni zamířil lukem.
„Nemohu ji zabít,“ povzdechl po dlouhém míření. „Mám pocit, že bych zabil živého člověka. Ne, Beno, to není labuť, to je živá a krásná dívka, to je princezna, kterou hledám, to je nevěsta, kterou jsem si už vybral.“
„Zbláznil ses, princi?“ káral ho Beno. „Byl jsi plný radosti z divoké jízdy a najednou takovéhle řeči? Je možné, že Tě něco očarovalo? Říká se, že tenhle Kamenný hvozd je opředený kouzly.“
„Očarovala mě labuť,“ šeptal princ. „Podívej se, Beno, jak je krásná. Podobá se bílé, křehce nadýchnuté sněhové plachtě, podobá se soše z bílého mramoru, podobá se mým bílým nocím, kdy jsem se probouzel a něco nevýslovně sladkého mě táhlo k nočnímu oknu, kde plul měsíc. Vidíš? Teď se zdvíhají k odletu. Uletí mi!“
V šeru jezera, jehož modř se rychle zakalovala, labutě zamávaly křídly a pomalu se vznášely nad hladinu černajících vod: čím více se stmívalo, tím bělejší se zdály. A nejbělejší byla ta, které zářila na hlavě zlatá korunka v paprscích zapadajícího slunce.
„Letí k nám, Beno!“ vykřikl princ radostně. „Povšimla si mne!“
Královna labutí letěla přímo k nim. Ale těsně v jejich blízkosti změnila směr letu, zakroužila a vznesla se vysoko vzhůru. A její družky za ní, jako by je táhla za sebou na neviditelné šňůře.
„Nesmím ji ztratit!“ rozhodl se princ a Beno ho marně zdržoval. Než se ostatní nadáli, zmizel jim princ ve stínech křovin.
„Co teď?“ obrátil se Beno k ostatním lovcům, když bylo zřejmé, že prince nedohoní. „Půjdeme tím směrem za ním,“ řekl starý zkušený střelec. „Snad ho někde dostihneme, má-li les konec.“
„Bojím se, že se pomátl,“ strachoval se Beno.
„Zamiloval se do labutě,“ usmál se starý střelec a snažil se, aby ho nešlehaly větvičky do tváře, jak se prodíral kravinami. „Kdo to jaktěživ slyšel? Labuť je krásná, ale nikoho nemiluje. Má studené oči a nejraději má chladnou vodu. A nikdy by nedala princi následníka.“
Pak už se prodírali kravinami mlčky. Byli rádi, že vyšel měsíc.
Na nebi už zářivě stála kulatá luna, sama podobná nebeské labuti. Od jejího světla bylo v hvozdu trochu vidět. Také křoviska již ustala a mezi objemnými pni dubů mohl princ rychleji běžet. Utíkal stále tím směrem, kterým letěly labutě.
Stromy se rozestoupily a princ se octl na rozlehlé mýtině, kde se v bledém světle měsíce černaly trosky kamenného hrádku.
Unaven usedl na balvan, aby si odpočinul.
„Jak ji najdu v této končině, když nevím, kde se skrývá?“ pomyslel si. Bezradně se podíval k luně, ale ta na něho jen civěla bílým, nehybným, studeným pohledem. Odvrátil oči a podíval se k dubům, které se podobaly mlčenlivě knížecí družině, čekající na rozkaz. „Vidím snad dvě luny?“ zašeptal, neboť mezi kmeny znovu uviděl měsíc. Ale nebyl to měsíc, nebyla to ani labuť, byla to víla. V ničem se nelišila od lidské bytosti. Vypadala jako krásná, pobledlá dívka, zlaté vlasy jí splývaly na ramena, modré oči připomínaly oblohu. Měla bílý šat, který spadal až do trávy, a byla bosa. Pomalu kráčela k němu. Zdálo se, že se vznáší.
Oslovil ji. A byl překvapen, že mu víla odpověděla. A ještě víc, že s ním hovořila, jako by se znali odedávna z dětských her. Prozradila mu, kdo je.
„Byla jsem jako jiné dívky, princi,“ vyprávěla, „ale pán tohoto prokletého lesa mne ze msty proměnil v labuť. A se mnou i všechny dívky z mé družiny.“
„Kamenný hvozd má pána?“ zeptal se princ.
„Rudovousa,“ přisvědčila. „A nevíš, jak je zlý a krutý. Aby naše bolest byla větší, smíme se nakrátko proměňovat v lidské dcery, a pak jsme dvojnásob nešťastné, když zase na nás padne to bílé kouzlo. Ruce nám najednou ztuhnou a obalí se peřím, hrdlo se protáhne a hlava se změní v labutí. A já jako pro smích lesním duchům mám na hlavě místo svých vlasů zlatou korunku. Rudovous se pak škodolibě směje ..... počkej si na podzimní čas, kdy uschne na dubech listí, a uslyšíš jeho ostrý, syčivý smích ..... Ach, nevíš, princi, jaké je naše utrpení!“
„Čím Ti mohu pomoci?“ rozechvěn řekl princ.
„Tím, co není v Tvé moci,“ povzdechla. „Sama nevím, co mne přitáhlo k Tobě. Ale když jsi na mne namířil luk, bylo to, jako by se mne dotkla Tvá ruka. A když jsi na mne upřel své oči na břehu jezera, bylo to, jako bys mě pohladil dlaní a já se musela k Tobě přiblížit. Věděla jsem, že poběžíš za mnou. Nikdy tak pomalu nelétáme a neposkytneme nikomu příležitost, aby nás mohl vypátrat.“
„A já ..... já také cítil, že musím za Tebou. Mně zas bylo, jako bych Tě znal odedávna. Jak se jmenuješ? Chci Tě oslovovat jménem.“
„Odeta, princi.“
„Má Odeto, Odeto,“opakoval princ. „Teď jsem u Tebe a už nikdy Tě neopustím.“
„Za chvíli se proměníme v labutě, princi, a co by sis počal?“
„Osvobodím Tě, Odeto!“
„Musil bys mít to nejvzácnější, co lidé znají.“
„Najdu to, Odeto, jen mi řekni, co to je.“
„Láska,“ zašeptala.
„Cítím, že Tě miluji, Odeto!“ vyznával horoucně princ. Ale Odeta smutně sklonila hlavu.
„Říkáš to předčasně, princi. Ještě přijde zítřejší den, kdy uvidíš jiné dívky a budeš si vybírat mezi nimi.“
„Nechci už jinou než Tebe, Odeto!“ zvolal princ ..... A chtěl ji obejmout. Ale Odeta se proměňovala v bílý přelud, ztrácela se jako mlha, a najednou už tam nebyla. Princ měl pocit, že se marně pokouší zachytit měsíční paprsek. Obrátil se, volal. Neviděl ji, neodpovídala mu. Byl sám uprostřed mlčícího hvozdu.
Z blízkosti se ozvaly lidské hlasy. A z dubů se vynořily postavy. Beno a princova lovecká družina.
„Tady jste, princi!“ jásali. „Už jsme se báli, že Vás nenajdeme!“
mysleli si, že se princ zbláznil. Neboť se na ně obořil:
„Buďte zticha! Chci slyšet, co mi říká má bílá labuť!“
mysleli, že si plete měsíc s labutí, ale princ docela jasně slyšel Odetin šepot, i když ji neviděl. Bylo to, jako by mu hladil tvář bílý vánek:
„Chtěla bych zítra být alespoň jednou z těch voskových svící na planoucím lustru, aby Ti mé horké slzy mohly ukápnout k roztančeným střevícům, až budeš v tanci objímat jiné dívky ..... “
Snažili se prince žertem přivést na jiné myšlenky.
„Tak Tvůj šíp zůstal nevystřelený, princi,“ zkoušel to Beno.
„Střelil jsem po královně labutí, ale šíp se vrátil a zasáhl mě do srdce,“ odpovídal princ nepřítomně.
„Královna matka už má jistě starost,“ připomněl starý střelec, když nasedali na koně, už venku z lesa. V dálce zářila okna hradu jako zlaté mušky v bledém svitu měsíce.
Druhý den k večeru, když se chystali na hradě k plesu, spatřili lidé z vesnice velkou bílou labuť, jak několikrát zakroužila nad hradem. Ale nikdo si nevšiml, že labuť měla na hlavě zlatou korunku. Na tu dálku to nebylo vidět. Na hradě si všiml labutě jen šašek Ťulula, ale nechal si to pro sebe. Už věděl, co se dělo včera v Kamenném hvozdě a leccos si k tomu pomyslel svého. Ostatní obyvatelé hradu byli zaujati ruchem, který se stále zvětšoval. Celý den přijížděli vzácní hosté. Na dvoře už stálo kočárů, že se nedaly spočítat a sluhové měli co dělat, aby očistili kola od prachu a bláta po dlouhých jízdách. Šašek Ťulula chodil v tom zmatku a cinkal rolničkami na čepičce. Usmíval se a jen se díval, jako by mezi hosty někoho hledal. Jen když potkal princova vychovatele, dovolil si žertík:
„Jestlipak víte, Mesjé, že už nemusíte prince učit francouzsky?“
„Ale, ale,“ divil se Mesjé.
„On se totiž učí novou řeč,“ šeptal mu šašek tajemně.
„Ale, ale, a jakou?“
„Labutí!“ zacinkal šašek rolničkami. „Labutí! A ta je na Vás moc studená a mokrá, Mesjé!“
A nechal užaslého vychovatele kroutit hlavou.
V jiné komnatě, v slavnostně vyleštěné s hodovními stoly uprostřed, se šašek Ťulula přiblížil k panu hofmistrovi a vypískl mu do obličeje:
„Jestlipak víte, hofmistře, že se v Kamenném hvozdu dneska v noci nebude strašit?“
Hofmistr povytáhl obočí a čekal.
„Ono se to strašení přestěhuje na hrad, víte? Mně se dneska zdálo o zrzavých fousech, tak pozor, ať Vám náhodou nezrezavějí příbory!“
„A mně se zdá, že Ti straší v makovici, šašku!“ rozzlobil se hofmistr. „Nikdo nemůže za to, že má vousy rezavé.“
„Právě, to jen Vy můžete za všecko, hofmistře,“ rozhihňal se šašek.
„Jak to?“ napřímil se důležitě hofmistr, pokud mu to břicho dovolovalo.
„Protože jste tu měl rozestavit tucet lazebníků, aby každému oholili fousy, když je bude mít zrzavé!“
„Jedeš!“ rozehnal se po něm hofmistr a šašek Ťulula uhnul a utíkal jinam.
Ples začal.
V oknech tanečního sálu se odrážela světla tisíce svíček na těžkých dubových lustrech. Kdo by se díval zvenku, mohl by přirovnat ozářená okna k očím velikých sov, nehybně sedících na temné skále. Všude šuměl ruch rozhovorů, lokajové pobíhali, kuchtíci a kuchaři v kuchyni se potili, do ruda rozpálení v tvářích, a pan hofmistr přecházel s místa na místo a díval se, je-li všechno v pořádku. Krásné dívky se červenaly a měly tváře jako orosené broskve, matky se ovívaly vějíři, otcové pokukovali k prostřeným stolům s lahůdkami. V čele sálu seděla královna matka, aby měla přehled.
Právě hovořila se svým roztržitým synem.
„Vidíš, co je tu krásných děvčat?“ řekla. „Samé dcery hrabat, baronů, rytířů nebo aspoň starostů. Líbí se Ti některá?“
„Nevím, matko,“ odpovídal princ.
„Jsou všechny jak květiny na rozkvetlé louce. Nuže, synu?“
„Mám radši les než louky, matko.“
„Vyzvi některou k tanci. Uvidíš, jak se Ti zatočí hlava z tance i z dívčí krásy, až si budete blízko tvářemi a pohlédnete si do očí.“
Princ reptal, ale šel.
Po chvíli se vrátil k matce.
„Nuže, synu?“
„Přistoupil jsem k jedné, matko, byla krásná jako květina, ale mně připadala jako ze skleníku. Ach, mrzí mne život, matko.“
„Hlupáčku!“ plísnila ho královna matka, „vyberu Ti sama. Pohleď, tamhle ta! Oči má jako černé třešně a v žilách jí koluje místo ohnivé krve ohnivé víno ze samotných Španěl. Jdi ..... nestyď se ..... “
Princ šel. Ale za chvíli se vrátil.
„Nuže, synu?“
„Nemám rád španělské víno, matko, a vůbec už ne tu horkou zemi, kde zabíjejí býky na rozžhaveném písku. Nechal jsem tu dívku stát v kole, matko. Toužím po bílém, vlahém úsměvu, po bílém květu, něžném jako labutí peří ..... “
„Jsi nepřítomný duchem jako náměsíčník,“ zlobila se královna matka. „Jen se dobře porozhlédni. Krásnější dívky už nenajdeš v celém světě. Pohleď ..... Tamhle ta by se líbila mně samotné, kdybych byla princem. Má sladce modrý zrak a celá je jako modré italské nebe bez mráčku nad mírným zeleným mořem. A jak se nese, jako malá bárka kolébaná vlnami blízko břehu ..... “
„Mám raději hluboké jezerní tůně, matko,“ povzdechl princ. Ale šel.
Po chvíli:
„Nuže, synu?“
„Nebe bez mráčku je strašlivě nudné, matko, a bárka u břehu se nevyrovná lodi s bílými plachtami na širém jezeru. S labutími, bílými plachtami ..... “
„Naposled Tě žádám, synu, abys pamatoval na účel dnešního plesu. Jak můžeš být tak umíněný?“ zlobila se královna matka. „Když se Ti nelíbí žádná, tamhle ta Tě jistě nezklame. Jen jdi pro ni. Zdá se mi, že má rtuť v žilách. S ní zapomeneš, že jsi princ a budeš si připadat jako veselý venkovský chasník při tancovačce. Popadni ji do náruče a mysli si, že piješ něžné sladké, opojné víno z lahvice opletené lýkem. A dupni si o zem, jako bys chtěl vyskočit se svou tanečnicí až k slunci!“
O chvíli později:
„Nuže, synu?“
„Nedupl jsem si o zem, matko. Sám jsem si připadal jako omotaný lýkem, zdálo se mi, že ta kráska má dvě tváře, jednu pro ples, druhou pro doma, kde zlostně prohání své služky. Jak se nepodobají labutím všechny ty nafintěné a navoněné krásky, matko!“
„Co to máš pořád s labutěmi, synu?“ pozastavila se matka nad jeho slovy.
Přistoupil hofmistr a sděloval novinku.
„Vzácný host v poslední chvíli, královno,“ ukláněl se. „Však také přijel z nepředstavitelné dálky, až z Dálavie. Jmenuje se baron Rotbart a přibyl i se svou krásnou dcerou, za kterou prý blázní polovina země.“
„A proč ne celá?“ zasmál se mu někdo za zády. „Nebo ta druhá půlka už je v blázinci?“
Byl to šašek Ťulula.
„Princ se přesvědčí sám,“ blýskl hofmistr očima po šaškovi, „a ostatně si nech své vtipy na jindy. Teď jde o vážnější věci, než myslíš.“
„Já že myslím, lidičky?“ volal Ťulula, aby ho slyšeli kolem. „Kdybych myslel, tak bych vymyslel, že se všechny zrzavé fousy mají vyčistit jako kliky u dveří. Tamhle by byla hned práce.“
A ukazoval ke vchodu.
Oči všech přítomných se obrátily ke dveřím, kterými vstupovala vzácná návštěva. Vysoký, zlatem zářící šlechtic s hvězdou na černém kabátě. Černé oči mu podivně sršely nad rezivým vousem. A po boku mu šla neuvěřitelně krásná štíhlá dívka, také celá v černém, se zářícím diamantovým náhrdelníkem.
Princ k nim také obrátil pohled, ale zatajil se mu dech. Ta černá kráska byla ..... Odeta!
Hosté stanuli před královnou.
„Baron Rotbart z Dálavie má čest se sklonit před Vaším majestátem,“ ohnul se rudovousý baron před královnou, až se na lesklých parketách zazrcadlil jeho vous. Pak se hrdě vzpřímil a ukázal na černou krásku:
„Má jediná dcera. Právě včera dovršila šestnáctý rok.“
„Jako můj syn osmnáctý,“ usmála se královna matka. „Ta shoda je možná dobré znamení. Nu, synu, vyzvi naši krásku k tanci. Tentokrát, jak se zdá, Tě nemusím nutit.“
Nemusela.
Princ roztáčel černou krásku a zapomněl na celý svět. Ani si nepovšiml, že se na ně všichni dívají s obdivem a ustupují jim a zůstávají stát v kruhu, aby dobře viděli krásný pár. Mnohé zraky planuly ovšem závistí a kdyby to bylo možné, proměnily by se v rozpálené pruty vrhané tančící dvojici pod nohy.
Baron Rotbart si spokojeně mnul svůj rezivý vous a nemohl potlačit škodolibý úsměv. Znovu se uklonil před královnou:
„Jsem šťastný, že má dcera upoutala prince, výsosti,“ řekl.
Královna poznamenala:
„Krouží sálem jako pár labutí po hladkém jezeru ..... Bílý a černá ..... labutí král a labutí královna ..... Ale co to říkám? Už i já sem zatahuji labutě?“
„čest pro mne i pro mou dceru,“ ukláněl se baron Rotbart a všechna zrcadla v sále jako by zrezivěla, jak se v nich odrážel jeho vous.
„Bude královnou po mně,“ šeptla tiše královna, spíše jen pro sebe, ale baron Rotbart to dobře slyšel. Zato královna neviděla, jaký podivný ohníček mu šlehl v černých očích.
Princ tančil a bylo mu tak dobře, jako ještě nikdy.
„Odeto,“ šeptal své tanečnici v domnění, že je to ta, s kterou mluvil včera v lese, „jsem tak rád, žes přišla.“
„Jmenuji se Odilie,“ opravila ho.
„A já včera myslel, že jsem slyšel Odeta.“
„Včera není dnes, princi,“ usmála se Odilie a princ pro její pohled zapomněl přemýšlet, co vlastně včera slyšel.
„Včera jsi byla bílá labuť,“ blouznil za zvuků hudby, „a dnes jsi ..... “
„..... černá labuť,“ dokončila Odilie.
Princ netušil nic zlého.
„Jsem tak zmaten,“ prosil, „pověz mi, Odilie, pravdu. Viděli jsme se včera?“
„Dnes se vidíme poprvé,“ podívala se mu černá kráska do očí tak podivně, že se princ zachvěl. Ale hned to se sebe střásl. „Tak se mi včera o Tobě jen zdálo,“ pokračoval, „a byla jsi jen sen, který se mi dneska špinil. I Tvé jméno jsem popletl v tom snu.“
Odilie už neříkala nic a princ ji blaženě unášel v objetí za zvuků hudby k tanci. Ani nepozoroval, že se vzdalují do postranní komnaty, odkud bylo velkým oknem vidět na Kamenný hvozd.
Usedli na pohovku, aby si odpočinuli.
Mlčeli, ale jejich oči spolu mluvily. Princovy o lásce a její ..... o čem mluvily její oči, bylo těžko říci. Princ myslel, že také o lásce, ale možná, že se jen tak leskly, když se podobaly roztavené černé smůle, hrozící vystříknout a spálit. Jako by do ledové studny spadla černá hvězda, takové měla oči.
A černý vějíř, kterým se ovívala, byl jako černý vánek v hluboké noci uprostřed lesa, kde straší.
Královna matka a baron Rotbart pozorovali prince s Odilií, dokud jim nezmizeli v sousední komnatě. Baron neustával královně lichotit a pochlebovat.
„Má dcera po léta snila o takovém ženichovi, výsostí,“ řekl a jeho hlas měl medovou příchuť, ale sladký vůbec nebyl. Jako by se do medu ponořila otrávená dýka.
„Můj syn dosud nesnil o žádné dívce,“ poznamenala královna a snažila se rozeznat, zdali se už princ s Odilií vrací do sálu.
„Oba jsou nevinní jak děti,“ uklonil se opět baron.
Přistoupil hofmistr s významným pomrkáváním.
„Poroučí královna, abych ukončil ples, když už je ..... “
„..... ruka v rukávě?“ dokončil za něho šašek Ťulula, který se zas jednou připletl do řeči.
Baron to vzal jako žert. „Máte vtipného šaška, výsosti,“ usmál se a všichni si oddechli, že se neurazil.
Ťulula toho využil.
„Záleží na tom, v čím rukávě,“ rozesmál se mečivým hláskem. „Není rukáv jako rukáv.“
A zatímco mu baron přívětivě kynul, dodal:
„Stejně jako nejsou fousy jako fousy.“
Královna se zamračila a baron se na něho osopil:
„Mlč, drzý blázne!“ A Ťulula se raději ztratil.
Baron to však spravil. „Královna promine,“ uklonil se, „že jsem se tak obořil na jejího šaška. Zapomněl jsem, že šašek musí dělat žerty stůj co stůj, i když nemá o čem.“
Královna si oddechla. Skandál, hrozící ze šaškovy drzostí, byl zažehnán.
„Na věci se tím nic nemění, barone,“ přisvědčila baronovi královna. „O nás přece nejde. Hlavně, že tamti dva to myslí vážně.“
A obrátila se směrem, kde někde za zdí seděl na pohovce princ s Odilií.
Ples končil.
Pan hofmistr si opravdu myslel, že je škoda plýtvat svíčkami, když, jak bylo řečeno, je ruka v rukávě. Za jeho hofmistrování beztak pořád chyběly v královské pokladně finance.
Princ se zvedl. „Ještě poslední tanec,“ prosil černou krásku. Odilie pohlédla oknem směrem, kde se tměl Kamenný hvozd. „Tam je asi teď smutno,“ poznamenala s jakousi zlomyslností.
„Proč myslet na ponurý les,“ řekl princ, „když jsme tady, kde je světlo, veselo, kde jsme šťastní a v bezpečí?“
„Máte pravdu, princi,“ podívala se mu Odilie významně do očí. „A tam v Kamenném hvozdu ať si zpívají labutí písně!“ Její smích zněl bodavě, ale princ si toho nepovšiml. Ani nepomyslel na nebohé labutě v začarovaném lese.
Vkroužili opět do velkého sálu. Tam to ještě šumělo tisíci hlasy, parkety šustily od podrážek dívčích i mužských střevíců, lustry se houpaly, jak horký vzduch stoupal ke stropu, a hořící svíčky ubývaly a zdály se jako uslzené.
Jedna svíčka ukápla vosk princovi zrovna před nohy, až málem uklouzl. „Protivné svíčky I„zvolal. „Ale hlavně že mohu s Tebou tančit dál, má Odilie!“
„Kolik asi mám sokyň, princi,“ vzdychla černá kráska, „když se umíte tak pěkně dvořit svým tanečnicím?“
„Ani jednu!“ vzplanul princ.
„Ani labuť?“
„Ani labuť!“ ujišťoval princ a vůbec si už nevzpomněl na včerejšek. „A když, tak jen černou labuť, Tebe, Odilie!“ dodal.
Přes celý sál najednou pospíchal šašek Ťulula. Prodíral se mezi tančícími páry a zvonil rolničkami. Když byl blízko prince, vykřikl pichlavým hláskem:
„Pozor na cestu, princi, ať Vám nepřeběhne rezavá liška! A na černou kočku dvakrát pozor! Ta by Vám teprve nepřinesla štěstí.“
Ale princ viděl a slyšel jen Odilii. Zato Odilie rozuměla šaškovi dobře. Chladně řekla:
„Mezi černou kočkou a černou labutí není tak velký rozdíl, princi. Nemáme si raději dát sbohem?“
„Nepustím tě!“ ujišťoval ji princ. „Nač dávat na tlachy bláznivého šaška?“
Odilie se zastavila v tanci.
„To znamená, princi?“
„Že chci, abys byla mou ženou!“ řekl vážně.
„S jedinou podmínkou, princi. Přísahejte, že nemilujete žádnou jinou!“ žádala Odilie.
„Přísahám!“ vykřikl princ.
Jen to dořekl, světla v sále zhasla. A komnatami prolétl závan ledového vichru. Okamžik bylo tma.
Pak se bůhvíodkud objevilo zelené světlo a v jeho jedovatém přísvitu spatřili oněmělí hosté, jak se Odilie mění z mladé svůdné krásky v ohyzdnou stařenu, skuhrající princi do tváře:
„Přísahal jsi! Zhyne Tvá bílá královnička!“
Také královna matka v tu chvíli spatřila před sebou místo uhlazeného dvořana škaredou tvář Rudovousá, démona z Kamenného hvozdu. Jen rezivý vous se neproměnil, ale byl teď rozcuchaný a hrozivý. Rudovous nepromluvil. Stačily jeho blýskající oči. Několika kroky přistoupil k té, která před chvílí vypadala ještě jako dvojnice nešťastné Odety, objal ji kolem ramen a dupl nohou ..... ozvala se rána a v okamžiku se oba jakoby propadli do země. Zmizeli.
Zelené světlo zhaslo a lokajové rozsvěceli svíce.
Teprve teď se princ vzpamatoval. Pochopil svůj omyl i své provinění. Roztřásla ho hrůza. Už viděl, že Odilie nebyla Odeta a černá labuť nebyla bílá labuť. Pocítil touhu rozběhnout se do Kamenného hvozdu a vyhledat královnu labutí ..... Odetu.
Uviděl ji dřív, než se nadál.
„Pohleďte! pohleďte!“ zašumělo sálem. Zraky všech přítomných se obrátily k oknu. Veliká bílá labuť ..... se zlatou korunkou ..... se objevila na okenní římse. Mihla se za sklem, do sálu padl na okamžik bílý odlesk, jako by se tam snesl oblak sněhu, a pak bylo,' slyšet v tichu, nerušeném už žádnými výkřiky, mávnutí širokých křídel, a bílé zjevení zmizelo. Zvenku zírala oknem do sálu pustá, prázdná noc.
„Odeto!“ volal princ. „Jak jen jsem mohl zapomenout! Odeto, odpusť! Zachráním tě!“
A dřív než ho mohli zadržet, vrhl se ke dveřím a vyběhl do tmy. Marně za ním volal šašek Ťulula:
„Počkat, pane princi! U jezera je teď zima! Abyste se nenastyd!“
„U jakého jezera, šašku?“ uhodila na Tululu královna a šašek musel s pravdou ven. Vypověděl, co se dověděl od princových druhů, co znal o Kamenném hvozdu i na co připadl sám od sebe. On tušil, že ty rezavé vousy neslibují nic dobrého. A černá kráska se mu hned od počátku nelíbíla. Kam jinam mohla labuť se zlatou korunkou uletět než do Kamenného hvozdu? A kam jinam mohl princ běžet než za ní?
Královna rozhodla, aby se ihned Beno a ostatní vypravili do Kamenného hvozdu zachránit prince před mocí kouzel.
Vyrazili do noci s pochodněmi a s lesklými zbraněmi.
Princ doběhl k jezeru.
Labutě nikde.
Běžel na mýtinu a už chtěl vykřiknout radostí, že vidí Odetu v lidské podobě. Ale nebyla to Odeta. Jen jedna z jejích družek, a ne sama. Za ní uviděl druhou, třetí, a pak celou družinu, na chvíli zbavenou labutího zakletí. Byly krásné, ale žádná jako Odeta. Měly dlouhé vlasy, ale žádná zlaté. Tančily, ale žádná se nepohybovala vzdušně jako Odeta.
Princ je neklidně pozoroval. Stále čekal, kdy spatří i jejich královnu se zlatými vlasy. Už to nevydržel a vyrazil z houštiny k tanečnicím.
Poděsil je. Tanec se změnil v poplašené pobíhání a dívky utekly k jezeru, kde se proměnily v labutě. Sklouzly s břehu na hladinu, jako se spouštějí na vodu plachetnice s bělostnými plachtami, a odplouvaly v postříbřené temnotě.
Neměly už královnu?
Tu ji uviděl.
Spěchala za dívkami lesem, jako by se nerada opozdila a doháněla ztracený čas. Na zlatých vlasech jí tentokrát zářila zlatá korunka. Celý les se od toho zlata rozzářil.
„Odeto!“ skočil jí do cesty se vztaženýma rukama.
Zastavila se, udýchaná. „Přišla jsem se s Tebou rozloučit, protože jsi mi drahý,“ řekla. „Škoda, žes učinil, cos učinil.“
„myslel jsem, že jsem Tě poznal teprve na plese.“
„Neměl jsi přísahat.“
„Byla Ti podobná, zdálo se mi, že jsi to Ty sama.“
„Měla jiné jméno.“
„Ale podobné Tvému. Ve zmatku jsem myslel, že jsem Tě nejdříve poznal ve snu a teprve na plese ve skutečnosti.“
„Ach, s tím ona počítala,“ zavzlykla Odeta.
„Všechno napravím, Odeto.“
„Nevíš, kdo je ona. Valburga, družka démona Rudovousá, který se vydával za barona Rotbarta. Pozorovala jsem Vás oknem v té zoufalé temnotě.“
„Ubohá Odeto, za co se Ti tak mstí?“
„Rudovous mě nenávidí, protože ho má matka kdysi odmítla a Valburga se mi mstí za to, že o ni tehdy Rudovous nestál. Jak jsou teď asi spokojení, když zmařili naše štěstí!“
„Nezmařili!“ zvolal princ. „Chybil jsem, ale ne nenapravitelně. Pomátl jsem se láskou k Tobě a viděl jsem Tebe v ní, byla Ti přece podobná, až na to, že měla černé vlasy místo zlatých a černé oči místo modrých. Přičítal jsem to snu. A viděl jsem Tě dvakrát, jako někdy vídáme lunu dvakrát, jednou na obloze a podruhé na hladině jezera ..... Odpusť mi, Odeto.“
„Musím pryč, drahý ..... “ šeptala. „Musím se proměnit v labuť a nikdy už nepřijmu lidskou podobu ..... Odpouštím Ti. Vzpomínej na mne, drahý, pamatuj, že labuť nemá slzy ..... “
„Tvá korunka je kouzlem, které Tě proměňuje v labuť. Zmařím její kouzlo!“ vykřikl princ zoufale.
Přikročil k ní a strhl jí zlatou korunku s hlavy. Odeta mu v tom nemohla zabránit. Ani v tom, aby hodil korunku do jezera. Korunka prolétla vzduchem, jako by ve tmě přeletěl zlatý páv. Padla na hladinu, ale ..... jaký div! ..... nepotopila se.
„Teď jsi mě vydal nadobro jejich moci!“ vzlykala Odeta. „Zlatá korunka mě chránila. Zemřu.“
„Budu Tě bránit!“ tiskl ji princ k sobě.
„Jakmile se zmocní zlaté korunky, bude se mnou konec,“ chvěla se mu v objetí Odeta jako osika. „Pohleď, už je tady!“ A ukázala do tmy mezi duby. Z hloubi noci se vynořila podivná velká a zlověstná černá sova. Zamířila nad jezero a bleskurychle uchopila do zobáku zlatou korunku, pohupující se na vlnách. Princ se rozběhl na břeh, jako by doufal, že tomu zabrání. Nezabránil.
Když se vrátil k Odetě, ležela bezvládně v trávě a její dech slábl.
„Neumírej mi, Odeto!“ klesl k ní a líbal ji na chladnoucí tváře. Po chvíli se podobala soše z mramoru. Byla krásná, ale nežila. Princ zoufale povstal. Svět byl bez Odety pustý a nesmyslný. Z očí se mu vyřinuly slzy, nechal je volně stékat po tvářích. Skrze chvějící se clonu slz viděl obrysy ležícího těla, bílý sníh tváří a šatu, zlato vlasů, rozlitých do trávy. Světlo luny se podobalo vločkám, které jako by ji chtěly pohřbít svou bílou závějí.
Bezradně stál a nevěděl, co počít.
Drzý výsměšný hlas ho vyrušil.
„Marně ses mi pokoušel zkřížit plány,“ zaslechl za sebou. Obrátil se a rozeznal Rudovousá. Jeho tvář byla ohyzdná a oči měl jako černé uhly.
„Přikazuji Ti, odejdi z mého lesa!“ zahřměl Rudovous. „Nemáš co dělat v mém království!“
„Vyrvu Ti srdce z těla, Rudovouse!“ hrozil mu princ. „Vrať život ubohé Odetě, kterou jsi zaklel!“
„Zhyneš!“ vrhl se Rudovous na prince a hnal se mu po hrdle.
Nastal těžký zápas.
Rudovous měl sílu znásobenou nečistými silami, které mu pomáhaly. Ale princ měl sílu lásky, nad kterou není na světě větší síly. Přitiskl Rudovousá k zemi a drtil ho kolenem do mechu jako starý tvrdý kořen. Tvář na tvář, hrud na hruď, síla proti síle přemáhal princ zlotvora, kterému docházely síly. Rudovous obrátil. Začal princi slibovat polovinu své moci. Pak celou svou kouzelnou říši. Všechny podzemní poklady. Tajemství usmrcujících lektvarů. Ale marně. Princ mu jediným mocným vypětím rozťal hruď a vyrval mu srdce. Sevřel je v pěsti, ale cítil, že ho mrazí. Podíval se a spatřil, že třímá v ruce ledový kámen. Odhodil jej a povstal. Kouzelník ležel před ním bezvládně jako pohozená větev.
Ale ještě nebyl konec nebezpečí. Od zlověstné hradby dubů to zasvištělo zlým sykotem.
Velká a podivná černá sova přilétala. V zobáku držela zlatou korunku. Snesla se na ležící tělo Rudovousá a položila mu zlatou korunku na zející ránu v hrudi. Kouzlo však zapůsobilo opačně. Sotva se zlatá korunka dotkla Rudovousova těla, zablesklo se zeleným plamenem a sova i Rudovous se rozpadli v prach.
„Zakouřilo se, jako by tam ležely dvě rozšlápnuté pýchavky, černá a rezavá.
V mechu zbyla jen hrstka černého popela a na stéblech trav se uchytilo trochu rzi. Kouzlo temných sil v Kamenném hvozdu bylo zlomeno navždy.
Princ zůstal vítězem, ale k čemu to bylo, když Odeta nebyla naživu? Sklonil se nad ní a chtěl ji naposled políbit.
Ale dech se mu zarazil. Odeta pootevřela oči. A mramor jejích tváří se lehce zarděl. Žila! Nepatrně pohnula rty.
„Zachránil jsi mne, drahý ..... “ zašeptala.
„Žiješ, Odeto!“ přiblížil princ svou tvář k její a svým horkým dechem jako by jí vracel život. Viděl, že má Odeta v očích modř hvězdného lesku a v jejích zorničkách spatřil svou vlastní tvář.
Pomohl jí povstat.
Rozhlížela se, jako by si musela vzpomínat, co je svět.
„Zachránils mne,“ opakovala.
„Má láska Tě zachránila!“ opravil ji princ. „Budeme šťastní. Už nejsi královnou labutí, ale královnou mezi lidmi. Proměníme tento ponurý hvozd v krásnou a veselou oboru s plachou zvěří a žádné labutě už zde nebudou připomínat Tvé zakletí.“
Vděčně se usmála. „A mé družky?“ zeptala se.
„Tam přicházejí,“ ukázal princ. Vysvobozena z labutích podob, se smíchem přibíhala Odetina dívčí družina.
„Dejme sbohem labutím stezkám na jezeře!“ pohlédla Odeta k modrému jezeru, které znalo jejich studený mlčenlivý stesk za měsíčních nocí, kdy se hvozdem rozléhal syčivý smích Rudovousá i houkání zlé černé sovy.
„Princi! Princi!“ ozvalo se volání z hvozdu a brzo se objevil dobrý Beno s loveckou družinou i šaškem Ťululou.
Byli rádi, že princ žije.
Šašek se přitočil k princi a Odetě a povídal tím svým pisklavým hláskem:
„Já Vám to říkal, pane princi, že když přeběhne přes cestu zrzavá liška, že je to smůla. A černá kočka smůla dvojnásob.“
„A co když přijde do cesty bílá labuť?“ usmála se Odeta.
Poprvé v životě nevěděl Ťulula, co odpovědět. „To ..... znamená ..... “ koktal a vyvaloval oči.
Princ to řekl za něho:
„To je štěstí v neštěstí.“
Šaškovi se vrátila řeč. „Anebo brzká svatba!“ rozesmál se.
Po tolika hrůzách a úzkostech jim bylo do žertování a do zpěvu. A tak cestou nazpátek slyšel Kamenný hvozd jejich veselé písně.
Královna čekala na cimbuří. V úsvitu dne ještě hořely na hradních zdech nesčetné pochodně. Nemusíme říkat, že byla ráda. Princ si vybral nevěstu a svatba byla na obzoru, víc si královna nepřála.
Brzy se ujal vlády nový král, jemuž po boku seděla mladá královna se zlatými vlasy, krásná jak labuť.

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.