Honza a sedlák
Jedna chudá matka měla syna Honzu. A ten jedl, moc toho potřeboval, pořád by se byl cpal. A ona zatím neměla nikde nic. Stavení bylo, jako když vymete.
Tak si už s ním nevěděla jiné rady a jednou mu povídá:
„Víš co, Honzíčku, aby ses šel někam podívat do světa. Ono to neškodí, něco zkusit. Dá pánbůh, že se tam nebudeš musit takhle
trmácet jako já. No a jestli se Ti poštěstí, na starou mámu taky nezapomeň!“.
Svázala mu chudý raneček, nějakou tu košili, moc to hezké nebylo, všecko už nadranc, a tak Honza šel.
Chvíli někde pobyl, ale zase hned vyhnali, že takového žrouta nemohou potřebovat. Tak chodil od jedné vesnice k druhé. Až se jednou přece jen uchytil u jednoho sedláka, kde tolik na to jídlo nekoukali.
Jednou mu hospodář povídá:
„Honzo, ukroj si chleba a půjdeš do lesa na otýpky.“ Honza otevřel zavěrák a ukrojil si notný štamfalec.
„Pr, pr ..... “, vykřikl na něj sedlák, „to je moc!“. No tak Honza o kousek popustil, ale ten zase:
„Pr, pr, to je moc.“
Ten ještě popustil kousek, ale pořád toho byl krajíc jako pro nádeníka.
„Je toho moc, ale nešť, a chceš-li mít krajíc ještě větší, strč si ho tam v lese do studánky. On Ti nabude.“
Honza se loudal do lesa, chleba tam po chvíli spořádal a pak jen tak okouněl sem a tam. Až k večeru udělal teprve jednu otýpčičku. Teď ji dal do studánky a myslí si, ona také nabude.
Když už se stmívalo, vytáhl ji z vody a sebral se domů. Teď sedlák na něj:
„No, nadělal jsi otýpek? Celé půldne, to máš jistě kopu!“.
„Pr, pr, to je moc,“ povídá Honza.
„Inu kluku, to vím, Ty se nepřetrhneš. Tak kolik, půl kopy?“
„Pr, pr, to je moc.“
„Tak cos tam udělal? Kdoví, jestli jednu?“
„Ba to, že jednu. A strčil jsem ji do studánky, aby byla větší. Leží ještě na dvoře.“
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|