Hloupá havířka  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Hloupá havířka

 

pohádka: Hloupá havířkaŽil jednou na Kocandě jeden havíř, jmenoval se Honza Kleperád. Ten měl ženu Barboru, tak hloupou, až si o tom ve dvaceti vůkolních obcích vypravovali. Že byla nedbalá a znala hospodařit jako koza v bezinkách, nikdy nic v chalupě neměli a často museli k obědu vylizovat hrnce od včerejška. Jenom když Honza přinesl z hor výplatu, ten den si dali bene, a pak šidili hubu dál, jak se praví v tom přísloví:
Dneska tlusto, zítra pusto.
A tu si Barka Kleperádová usmyslela, že si pořídí šotka hospodáříčka, aby se k nim do chalupy nastěhoval blahobyt. Koupila na trhu černou slepici, a jakmile ta slepice snesla první vajíčko, honem si je Kleperádka vstrčila pod paždí, že si šotka sama odchová. Druhý den snesla černá slepice zase vajíčko. I povídá si Kleperádka:
„Panečku, už mám dvě vejce, to by byla pomalu večeře pro Honzu, stejně nevím, co mu dát, až mi přijde ze šichty. Ale škoda takové vajíčko sníst! Když budu mít šotky dva, snesou mi na hromadu dvakrát tolik!“
Pod pravým paždím už jedno vejce měla, dala tedy druhé vejce pod levé paždí, a celá se třásla nedočkavostí, kdy už se šotkové začnou klubat. A protože se jí zdálo, dvou šotků že bude ke štěstí dost, a pro muže večeři neměla, zařízla tu černou slepici a uvařila ji Honzovi do nudlí, aby se posilnil, až přijde večer z šichty.
Celý den trnula strachem, aby jí vajíčka zpod paždí nevypadla, a tak se radši vyhýbala práci a držela lokty pěkně těsně při těle. Na samý večer si sedla na zápraží a čekala svého Honzu. V tom tu šla kolem sousedka a nesla košík krásných červených jablek. Zrovna před Kleperádkou se do jednoho s chutí zahryzla. Kleperádce hned vskočily do huby sliny.
„Maryjáno, dej mi jedno jabko!“ křikla na sousedku žádostivě.
„I proč ne, tu máš, Baruško!“ hodila sousedka jedno jablko přes plot.
Kleperádka honem vyskočila, natáhla ruce po jablku, a křáp! obě vajíčka zpod paždí jí vyklouzla a roztřepla se o kamení.
„Ach já nebohá!“ začala naříkat Kleperádka, „mně se odjakživa všechno štěstí zdaleka vyhejbá!“
Šel kolem řezník, slyšel ten hrozitánský křik a viděl Kleperádku, jak lomí rukama. Myslel si nic jinak, než že Kleperádovům nabubřela po mladém jeteli koza a že tak on přijde k lacinému vejdělku.
„Copak se Vám přihodilo, kmotra?“ honem vyzvídal.
Hloupá Barbora mu vyklopila, jak si políčila na štěstí, a jak jí to teď s těmi šotky hospodáříčky sklaplo.
„Tak Vy byste chtěla šotky? Ale to je maličkost!“ povídal šelma řezník, „já doma jednoho mám, a zrovna teď má mladé!
Dejte mi šesták na pivo, až půjdu zítra kolem, já Vám jich párek přinesu. Ale nikomu ani muk!“
Kleperádka běžela do chalupy, vzala z hrnku poslední dva šestáky, které jí tam zbyly od mužovy výplaty, a vtiskla je řezníkovi do dlaně. Jak přišel řezník večer domů, chytil v dílně dva velké černé šváby, samečka a samičku, dal je do škatulky, a druhý den ráno už ťukal Kleperádce holí na okno.
„Tak, kmotra, tady máte pěkný páreček!“ přidržel Kleperádce škatulku u ucha, aby si poslechla, jak tam šotci škrábou nožičkama, „ale nikomu ani slovíčka! Zavřete oči a pusťte je pěkně pod kamna, chudinky jsou ještě neopeřené, a tak by se před Vámi styděly! Pěkně jim každý večer dejte misku mléka a uvidíte za měsíc to požehnání!“
Kleperádka řezníkovi od srdce poděkovala a milé šváby se zavřenýma očima vypustila za pec. Dočkat už se nemohla, až trochu povyrostou, a tak jim toho mlíčka nalévala jen což! Ještě ani měsíc neuběhl, když tu se jednou Honza v noci probudil. Zdálo se mu, jako když mu něco po obličeji přeběhlo. Posadil se zprudka na posteli a najednou slyší:
„Ššš ..... ššš ..... “ a zase:
„Šššš ..... šššš!“
„Barboro, slyšíš to? Kterej ďas nám to šustí v sednici?“ zacloumal znepokojeně Kleperádkou a vytrhl ji z libého sna.
„Pšt, Honzíčku, to jsou hospodáříčkové! Za nějakej den už nám začnou snášet do chalupy blahobyt, jen co jim křidýlka obrostou!“
„Co je to za hloupost? Kdes je vzala?“
„Od řezníka jsem dostala párek mladejch ..... za dva šestáky!“
Honza Kleperád čul čertovinu, rozžehl ..... to jste měli vidět to mračno hospodáříčků, jak prchali na vše strany pod pec i pod almary! A křidýlka už měli, jedna radost! Kleperád popadl metlu z koštěte, Kleperádce vyšlehal, co se do ní vešlo, ale marná sláva, rozumu jí tím nepřidal.
Pár dní dělala dobrotu, ale za týden už zas na všechno zapomněla. Šel kolem studnař, a že zrovna sháněl nějakou práci, povídá:
„A že Vy si nedáte vykopat studnu na dvoře, teta?“
„A proč by? Však je v obecní vody dost!“
„Dneska je dost, ale co bude zítra? To nevíte, že přijde sedm suchých let a že bude voda dražší než víno? Slepý mládenec to věštil v kalendáři, už je toho plný městečko!“
„Dražší než víno? Cožpak lidi budou za obyčejnou vodu platit?“
„O jéje, a jak rádi! Zlatku za žejdlík budou dávat! A možná že i dvě!“
Pod Kleperádkou se roztřásly nohy údivem i rozrušením. Panenko sedmiranná, takhle na dosah ruky mít pytle zlaťáků. Honzovi radši nic neřekla, aby jí to nerozmlouval, ale jak odešel na noční šichtu, popadla kdejaké necičky, štoudve, džbery, soudky i bečky, co jen mohla po stavení vyštrachat, a začala do nich snášet vodu na suché časy.
Když se lomozila po sklepních schodech se sudem, co do něho každý rok kyselé zelí nakládali, klouzla jí noha a Kleperádka se i s tou bečkou kutálela dolů. Chvíli skákal sud po Kleperádce, chvilku zas Kleperádka po sudu, až skončily na samém dně sklepa.
„Ach ouvej, to je hloubka, zrovna jako ve studni!“ zabědovala Barka, když konečně zůstala ležet pod posledním stupněm. Ale jak už tak všechno zlé bývá i k něčemu dobrému, v tu ránu jí bleskl hlavou nápad. Tenhle hluboký kamenný sklep, ten je nad všechny sudy a bečky! Nastřádat si na suché časy, až budou za žejdlík dávat dva zlaté, plný sklep vody, to by bylo hotové bohatství!
Nemeškala, popadla motyku a rýč, a uháněla k rybníčku, co ležel kousek nad Kleperádovic chalupou. Voda tu byla sic prozelenalá, plná žabince, ale na takovou maličkost v nouzi nikdo koukat nebude. Měsíc byl v úplňku, na práci bylo dobře vidět, i pustila se Kleperádka chutě do toho. Prokopala hráz, ze dvou prken nastavila korýtko, a motykou začala vodě prohrabávat cestičku až k okýnku do Kleperádovic sklepa. Tak, do rána to bude hotovo, a všechno zůstane pěkně v tajnosti! Ale že byla vlahá noc, uprostřed práce začaly Kleperádku vyrušovat žáby.
„Barrka! Barrčo! Tvarroh! Tvarrroh!!“ křičely jedna přes druhou, až se jim volata nadýmala. Kleperádku popadl strach, že by ji mohly prozradit.
„I dám Vám tvaroh, jen už mlčte, potvory, a hleďte si svého!“
Běžela domů, popadla dva bochánky tvarohu, a zatímco voda pěkně crčela do sklepa, rozlamovala Barka na hrázce tvaroh na hrudky a házela je do těch míst, kde žáby nejvíc vřískaly. Kupodivu, pokaždé, jak hodila, křičely žáby slaběji, a nakonec docela umlkly a byly jak putičky.
„Jakáž pomoc, bez podmáznutí to nešlo ..... “ povzdechla si Kleperádka nad tvarohem, ale byla šťastna, že má vody plný sklep. Ráno přišel Honza ze šichty domů a hned se chystal do hajan. Ale v té rozespalosti mu přišla chuť na kousek kyselého zelí. Jen tak beze světla se rozběhl do sklepa, že si nabere trošku ze sudu.
Popaměti se pustil ze schodů, najednou mu však na mokrém stupni ujely nohy, a v tu ránu se Honza po krk šplouchal ve vodě a polykal andělíčky. Ledva se vyškrabal ven, hned spustil lermo:
„Běž pro sousedy, Barčo, sklep se nám zatopil, snad nám tam prorazil nějaký podzemní pramen!“
„I nekřič, Honzo, nemusí každý vědět, kolik vody mám nastřádáno, až přijdou ty suché časy!“
Nezbylo Honzovi, než aby jí dal znova koštětem na pamětnou. Barka slibovala, teď že už si dá na věky věkův pokoj, že už nic nebude dělat na svou pěst, ve všem že bude poslouchat muže.
Ale co čert nechtěl, příští zimu se jí zase přihodila taková šlakovitá věc. Nasadila husu na vejce, a když už se měla housata ze skořápek klubat, vzala Kleperádka husu i s košíkem do sednice, aby těm holátkům nebylo zima. Honza ráno za tmy odešel na šichtu a Barka by si byla ještě ráda přispala, alespoň než se pořádně rozední. Ale potvora husa už vítala den a kejhala na košíku, až se okna třásla.
„Budeš mlčet!“ okřikla ji Kleperádka z postele. Ale husa ještě víc.
„Máš asi hlad, co? Jen počkej, já Ti zacpu kejhák!“
Kleperádka skočila z postele, sáhla do misníku, kde měla od včerejška drbaný bramborový knedlík, a celý jej vrazila huse do krku. Šlo to ztěžka, ale když pořádně palcem zatlačila, chřtán se přece jenom roztáhl.
„Tak, tenhle když sníš, to něco zvíš!“ povídala Kleperádka spokojeně a zachumlala se znova do peřin. A opravdu, husa už ani muk! Jen křídly trošku zatřepala, ale pak se utišila docela a nechala Barku spát. Když o půl deváté Kleperádka konečně vstala, propánajána, huse visela hlava z košíku jako docela cizí věc.
„Vida, teď spí, zrovna když je čas vstávat!“ napomenula husu nevraživě Barka a začala jí zdvíhat hlavu za zobák. Marná věc, husa už byla studená, jak zákon káže. Kleperádka zbledla, že by se v ní byl krve nedořezal.
„Teď aby ještě ke všemu zastydla vejce!“ Zabědovala, a místo mrtvé husy hodila na košík polštář z postele. Co honem dělat? Neměla by zatopit a dát vejce do trouby? Ale to by se housata třeba upekla! I ne, na to se musí jinak! Nadělala v díži chlebového kvasu, pěkně lepkavého, vlezla si do ní, celá se tím kváskem pomazala, pak rozpárala nožem velkou peřinu, a tak dlouho se v tom peří válela, až byla od hlavy k patě pěkně opeřená. Tak, teď není o nic horší než husa! Bez váhání si sedla do košíku na vejce, aby měla housátka teploučko, a celá dychtivá čekala, brzo-li se začnou ze skořápek proklubávat .....
Sotva se trošku na vejcích zavrtěla, hned bylo slyšet, jak pod ní skořápky pukají. Kleperádka s radostí počítala, kolik jich už puklo a kdy už budou všechna proklubána, aby mohla z košíku slézt.
„Bláznivko bláznivá, co to provádíš?“ spráskl ruce Honza, když přišel ze šichty domů a uviděl to nadělení.
„Jen ztichounka, Honzíčku, už jich puklo deset!“ šeptala blaženě Kleperádka, „ještě dvě a bude to všecko v pořádku!“
Honza tentokrát popadl dubovou hůl a sehnal Kleperádku z rozmačkaných vajec.
„Panebože, proč zrovna já mám nejhloupější ženskou pod sluncem?“ začal bědovat a ze samé žalosti sázel Barboře jednu za druhou.
„Ouvej, Honzíčku, už dost! Svět je velký, možná že bys tam přece jenom našel ještě hloupější stvoření, než jsem já!“
„Taky že půjdu hledat! A běda Ti, jak nenajdu!“
Celý rozčertěný popadl Honza Kleperád skrojek chleba, strčil jej do kapsy a pustil se do světa. Nedošel ještě daleko, sotva za první rozcestí, a do cesty se mu přitrefila ženská, celá uchvátaná a usoužená.
„Copak se přihodilo, teta, že jste taková zničená?“ zeptal se Honza jen tak ze zvědavosti.
„Ani se neptejte, kmotříčku! Já jsem kostelnice z Ouběnic, potkalo nás veliký neštěstí!“ vzdychla ženská a na chvilinku se s Honzou zastavila.
„Copak? Kostelník si zlámal nohu?“
„I bodejž radši zlámal! On, mizera, proved něco horšího!“
„Ale dejte pokoj, horší než zlámaná noha je už jenom zlámanejvaz!“
„Chraň pánbu, ale ten můj mizera napohlavkoval svatýmu Matějovi!“
A tak pomaloučku polehoučku z kostelnice vylezla celá ta nešťastná historie. Zítra je přece svatého Matěje, co ledy láme, a když je nemá, udělá je. Na toho svatého si ouběnický farář tuze potrpěl, protože sám byl taky Matěj. A tak nakázal kostelníkovi, ať tu sochu svatého Matěje, co stojí u levého oltáře ve výklenku, pěkně umyje a nablejská, aby se zítra ve sváteční den jen jen třpytila.
Kostelník si rovnou z fary zašel do hospody pro posilněnou. Vypil nějakou tu skleničku šedé s rumem, aby se mu zbystřil rozum, ještě jednu, aby mu prsty při mytí nekřehly, a pak se pustil do svatého Matěje. Sundal ho z výklenku a v náručí ho nesl na dvorek, tam že mu pořídí novou parádu. Svatý Matěj byl sic o hlavu menší než kostelník, ale těžký byl jen což, kostelníkovi až v zádech praskalo.
pohádka: Hloupá havířkaA tu, jak chtěl kostelník svatého postavit na zem, ten Matěj šlápl kostelníkovi na nohu. Hromsecdudy, to kostelníka dopálilo!
„Ty si myslíš, když jsi jednou svatý apoštol a já jenom chudý kostelník, že mi můžeš šlapat na nohu? To tedy né, abys věděl, to sakra né!“ obořil se na svatého Matěje, a lup! vsolil apoštolovi pohlavek, jen to mlasklo.
Ale běda! Matějova hlava nebyla na pohlavky zvyklá, ruplo to v ní a upadla na zem jako zralá hruška.
„Tak tu hlavu přilepte klihem, milá teta, a bude všechno v pořádku!“ chtěl Honza Kleperád potěšit zdrcenou kostelnici.
„Ach, jémine, když ten mizera kostelník nepřestal u hlavy!“
myslel si, že si z něho svatý Matěj tropí šprťouchlata, že to s tím upadnutím hlavy udělal naschvál, aby kostelníka postrašil. Tak se v té rozkuráženosti popadl s apoštolem do křížku a při tom zápolení utrhl svatému Matějovi napřed pravou a potom taky levou ruku. Nakonec do apoštola strčil celým tělem, Matějovi to chroustlo v kolenou a chudák trup bez hlavy a bez rukou se celý poroučel do bláta.
„Je dočista prožraný červotočinou, kdepak, toho už nikdo na nohy nepostaví!“ bědovala kostelnice a chtěla se hnát dál do Rukapáně. Sebrala, chudák, všechny úspory, vypůjčila si od sestry deset zlatek a běží k řezbářovi, co dělal před lety toho starého Matěje, jestli by neměl doma ještě nějakého náhradního. Vždyť zítra ráno je matějský svátek a pan farář chce u Matěje sloužit ranní! Běda, kdyby svatý Matěj nebyl na svém místě!
„I neblázněte, kmotra, a nevyhazujte peníze zbůhdarma,“ jal se kostelnici těšit Honza Kleperád, „na tu chvilku, než to pan farář odslouží, já Vám toho Matěje udělám sám a pak už se to nějak zařídí!“
Domluveno, provedeno. Honza se vyspal u kostelníků, z koudele si nadělal vousy, že by se za ně nemusel stydět ani svatý Mikuláš, shledal s kostelnicí všelijaké ty hábity na roucho apoštolské, na nohy si vzal opánky, do ruky širočinu, a když se ráno rozbřesklo, stál ve výklenku u oltáře svatý Matěj, že na něj bylo radost pohledět! Pan farář přišel, mrkl zálibně na svého patrona a dal se do mše. Ale ty báby modlářky, to byl kámen úrazu! Pánbíčkovi by paty okousaly, a svatému Matějovi alespoň polepily nohy krejcarovými svíčkami.
Matěj držel, ani nemukal, i když mu horký vosk kanul mezi prsty. Baby za chvilku na svatého i na modlení zapomněly, daly hlavu k hlavě a uprostřed mše se pustily do klevetění, až se jim od těch utrhačných hub prášilo.
„Kouknou, paní sousedko,“ povídala jedna křivohubá, co stála nejblíž k svatému Matějovi, „to je hrůza hrůzoucí, jaký má náš farář sešmaťhaný střevíce!“
„Cožpak o to, ale jak má tu sukni ušoupanou, vidíte? Vždyť mu z ní knoty visí! Pěkná cajdrna, ta farská hospodyně, cožpak mu to nemůže zaobroubit, aby nedělal celé farnosti ostudu?“
„I pánbu ví, kde se coural, že si tu sukni tak ušoupal!“
pohádka: Hloupá havířka„Tak tak, toho je plná obec, že má farář všelijaký spády!“
Svatý Matěj ve výklenku drobátko naklonil hlavu, aby lip slyšel. Jak sebou přitom maličko pohnul, jedna ta svíčka, co měl přilepenou na noze, povolila, padla milému apoštolovi plamínkem zrovna na nehet palce a začala ho pálit jako čert. Vteřinku tu bolest vydržel, protože doufal, že některá z těch bab si toho všimne a dá svíčičku zas do pořádku. Ale kdepak báby, kde ty už v myslích byly!
„Zatracený modlilky!“ rozlehlo se jim najednou nad hlavami, a z očí svatého Matěje začaly šlehat blesky hněvu, „kdopak to tu s Vámi má vydržet! Hejbou pyskem, jako by se modlily, a zatím jsou to samý bohaprázdný drby! Do pekla s Vámi, huby jedovatý!“
Než se baby nadály, seskočil svatý apoštol přes jejich hlavy z výklenku a s vlajícím rouchem se hnal z kostela, co mu síly stačily. Pan farář chvilinku koukal jako na zjevení, ale pak se strašně rozezlil. Hnal se od oltáře k babám a začal je rozhořčeně štulcovat pěstmi do zad:
„Ven, baby! Alou marš! Ani svatý Matěj už to s Vámi nemůže vydržet! Pořádný chlap mi do kostela nepáchne, jak je rok dlouhý, a s Vámi abych se tu trápil den co den!“
Zatím Honza Kleperád, jen tak naboso v opáncích a v rouše apoštolském, uháněl přes uličku ke kostelníkovům, pln strachu, aby ho nikdo nepřistihl. Ale nějak si spletl vrátka a vběhl místo ke kostelníkovům do vedlejší chalupy, kde bydlela bába Pučálková, vdova po mlynáři, největší modlilka a taky největší drbna, kolik jich v Ouběnicích zem šlapalo, a nadto velikánská škudla a lakomíce. Na síni bylo otevřeno, Honza horempádem vrazil do sednice, ale hned viděl, že zabloudil.
Honem chtěl vyrazit ven, ale než se stačil obrátit, bába Pučálková stála ve dveřích. Však byla taky v kostelíčku, ale jak se dal svatý Matěj na útěk, vystřelila honem za ním, aby jí neušlo nic z toho, co se bude dít. A heleme se, apoštol zahnul k ní do chalupy! Pálila za ním, až jí sukně fofrovaly! To bude jistě nějaká zvláštní milost boží, že svatý Matěj běží rovnou k ní!
„Pro šmarjáčka, to je radost!“ spráskla ruce na prahu, „jen paškálnici! A nějaký ten zlatníček do pokladničky bych taky vyštrachala!“
„Jojo,“ svatý apoštol jen vzdychl, „peníze, milá paní, ty vládnou tam nahoře zrovínka tak jako tady dole! S těmi se dá všude dobře pořídit!“
„No bodejť,“ byla mlynářka najednou radostí bez sebe, „však já jsem si hned myslela, že to ani nejni možný, aby bylo v nebi všechno stejně pro chudinu jako pro bohatý! Jakpak by k tomu ti movitější lidi přišli, aby museli být ve stejným nebi jako žebrota!“
„I co Vás nemá, paní,“ ušklíbl se apoštol, „cožpak jste nikdy neslyšela, že je nebe rozděleno na kůry nebeský?“
„Jakpak bych neslyšela! Jenže já myslela, že je to jen pro anděle, pro zpěváky, co pějí hosana nebo alelujá, jako například v ouběnickém kostele!“
„I kdežby! Kůrové jsou rozličný,“ vrtěl hlavou svatý Matěj. „Pro chudý, co taky náhodou přijdou do nebe, kolikrát v roztrhaný košili, je tam nahoře docela obyčejný kůr ze smrkových prken, ani moc hoblovaný to nejni, abych pravdu děl. Pro ty movitější, takhle pro sedláky, pro kupce, pro mlynáře, to už je kůr zděný, pěkně vybílený. Ale co je to platný, nejlepší kůr je pro ty nejbohatší, co na to mají!“
„Ten je nespíš celej červeným sametem potaženej!“ dohadovala se baba.
„Bledě modrým! A se zlatýma hvězdičkama místo hřebíků,“ povídal svatý Matěj s velkou určitostí, „a na podlaze jsou tam rozprostřený takový sametový koberečky s všelijakýma kytkama!“
„Ach jézusmanku, tam kdybych se dostala, to už bych si na mou víru nechala nějakou tu zlatku stát!“ zakroutila mlynářka očima a vzdychla jako družička.
„Inu, tam má největší slovo archanděl Gabriel, ten je tam hlavní, přes všecky. Tomu kdyby se něco podstrčilo ..... “ mínil svatý Matěj, „no, vždyť to známe, taky nemá srdce Z kamene!“
„Co říkají ..... deset zlatých? Nestačilo by?“ chytla baba apoštola za ruku.
„Co Vás vede! S deseti zlaťáky si takový archanděl ani prsty nešpiní! Přece má vzdělání ..... a vysokou hodnost, že jo? Tomu kolikrát všelijaký boháči cpou plný pytle ..... a nechce, nevezme!“ vzdechl svatý Matěj zhluboka.
„A co kdyby ..... padesát? To jsou přece dneska už hezký peníze! A já jsem skromná osoba, mně by stačilo docela na krajíčku toho panskýho kůru ..... “ zaškemrala baba a oběma rukama se přichytla svatého Matěje, jako by se bála, že uteče.
„Já se tedy za Vás drobátko přimluvím ..... “ vstal svatý Matěj od stolu, „že jste to vy! Za jinou bych ani prstíčkem nehnul!“
Baba Pučálková honem běžela do truhlice a vytáhla tučný pytlík zlaťáčků. Pro jistotu se přece jenom zeptala:
„A oni jdou teď rovnou do nebe, že jo? Nikde se nebudou stavět?“
„Na mou duchu, rovnou. Za hodinku tam budu!“ zadušoval se apoštol.
„Tak ztratějí slovíčko ..... a tady je těch padesát pro archanděla Gabriela!“
Svatý Matěj pytlík sic přijal, ale tvářil se tuze rozpačitě.
„Jo, milá paní, s Gabrielem už byste to měla dobrý, to se ví! Ale nevím nevím, co tomu řekne Petr ..... “
„Cožpak ten do toho má taky co mluvit?“ zarazila se mlynářka.
„Bodejť by neměl! To se tady u Vás v Ouběnicích neví, že Petr drží klíče od nebeské brány?“
„A taky bere? Dejte pokoj! Na svatýho Petra bych si to byla nikdy nemyslela!“ sklesle zavrtěla hlavou mlynářka, které už se podruhé nechtělo sáhnout do pytlíku.
„A proč by nebral, když dávají? Ale na něj nejvíc platí, kde může něco dobrého oblíznout! Ach jéje, ten má hubičku paškrtnou! Takhle kousek domáckýho uzenýho, rovnou z komína, po tom se může utlouct! A husím stehýnkem když mu zamáváte kolem nosu, to si ho koupíte až na věky věkův ámen!“
Mlynářka zalitovala, husu že zrovna nemá. Ale v komíně jí visí pěkné uzené plecko, snad by jím svatý Petr nepohrdl, kdyby mu je poslala jako výslužku.
„I kdepak, plecko má ze všeho nejraději!“
Tak baba Pučálková dala svatému Matějovi ještě dvacet zlaťáků pro svatého Petra, zabalila mu i to uzené plecko, a už napřed se blahem oblizovala, jak přijde v nebi rovnou do panského kůru. Honza Kleperád ji poslal, aby se šla do komůrky vkleče pomodlit deset otčenášů a honem přeběhl přes uličku ke kostelníkovým. Těch dvacet zlatých dal ouběnické kostelnici na nového Matěje, padesát zastrčil do kapsy a pustil se dál do světa, hledat hloupější lidi.
Ještě si ani střevíce nezaprášil, když došel do městečka Nedožer. Že ho popadl hlad, honem si na zdejším náměstíčku zaběhl k pekařovi, aby si k tomu svatopetrskému plecku koupil kus čerstvého chleba. Pekařka byla ochechule stará, hubu měla zvrásněnou jako suchá hruška, ale přece jen po Honzíkovi pokukovala jako nějaká mladice. Honzovi nedalo dobře dělat, povídá:
„Jen ať ten chleba nemá moc tvrdou kůrku, vidíte, že už jsem starej člověk!“
„Cože,“ spráskla ruce pekařka, „Vy mlíčňátko z Holovous, Vy si říkáte starej člověk? Kolikpak Vám může být! Kdoví jestli čtyřicet!“
„Jo, takhle z každý strany čtyřicet, a ještě byste přidala,“ povídá Honza a ani nemrkl, „mně, milá paní, táhne už na osmdesátý sedmý rok!“
„Kdybyste dal hubě pokoj, kde by se Vám nabralo osumdesát!“ nechtěla za nic na světě uvěřit pekařka, „já sama mám sotva nějaký roček přes padesátku, a vypadám hnedle starší než Vy!“
„Vidíte, to je právě to moje tajemství!“ řekl jen tak na půl huby Honza a už se chystal vypadnout z krámu. Ale pekařka, jak slyšela o tajemství, hned byla jako na koni. Chytila Honzu za loket, a že ho ne a nepustí, dokud jí to tajemství neprozradí. Honza se chvilku upejpal, ale pak řekl:
„No jakáž pakáž, tak já Vám to svěřím. Já se každých pět let,
jak jen drobátínko ucítím, že na mě leze stáří, omlazuju!“ a už se zas chystal z krámu vypálit. Ale kdepak pekařka! Pověsila se na Honzu oběma rukama:
„Ale jak to, pro všechny svatý, provádíte? Takovou užitečnou věc byste neměl skrývat před lidmi!“
„Milá paní, to neni jen tak, to tajemství jsem tuze draho koupil!“ vymlouval se Honza a pořád se točil ke klice.
„Však já ho od Vás taky nechci zadarmo!“ honem utíkala pekařka k šuplíku s penězi a začala chrastit stříbrem.
„A já nevím ..... radši si to nechám pro sebe,“ dělal drahoty Honza, „vy byste asi stejně neudržela jazyk za zuby a za pár dní by to věděl kdekdo!“
„Na mou duši, na sto hříchů!“ začala se honem zaklínat pekařka, „ani na smrtelné posteli to nikomu nesvěřím!“
„Že jste to Vy, paňmaminko, tak já Vám to tajemství za dvacet zlatých prodám. Nebo je Vám to drahý za dvacet zlatých? To abych teď radši šel!“
Pekařka ani nemrkla a už rovnala na pult dva sloupečky zlaťáků.
„Tak poslouchejte,“ shrábl peníze Honza Kleperád, naklonil se k pekařce přes pult a začal jí tenounce šeptat do ucha, „roztlucte do necek osm kop vajec, dobře to rozšleháte, aby se bílek se žloutkem spojily, a tu noc, kdy dojde měsíc do úplňku, zrovna třeba jak dnes, se v tom celá, pěkně i s vlasama, i s nosem a ušima, vykoupáte a vyválíte, rozumíte? Ale usušit se musíte na studeným měsíčním světle, jináč ta procedura nejni ani za mák platná! Nejlíp, kdybyste po půlnoci, až budou všichni spát, asi tak třikrát oběhla to Vaše náměstí!“
„A pomůže to doopravdy? Zmládnu?“
„Podívejte se na mě! Kdopak by mi hádal osm křížků? Jsem pořád ještě švihlík!“
„Ale já bych chtěla tak na pětadvacet, když už to jednou podstoupím!“
„Na pětadvacet? Safraportská věc! Musela byste dát aspoň deset kop, aby to mělo silnější účinek!“
Honza šel naproti do hospody k „Modrému hroznu„, tam si v podkroví najal pokojík s oknem na náměstíčko, a jak se půlnoc blížila, pozorně se díval k pekařovu stavení. Sotva ponocný odtroubil a zašel za roh, u pekařů se rozklopila dvířka. Měsíček svítil, co sil měl, nebe bylo čisté jak hladina, světla bylo o málo míň než v pravé poledne. Ale co to? Od pekařů vybíhá ne jedna, ale hned čtyři divné postavy, a ženou si to, co sil mají, kolem náměstí.
Pekařka neměla zrovna tolik vajec doma a na nový úplněk se jí celý měsíc čekat nechtělo. I musela se svěřit děvečce, aby jí vejce honem odněkud přinesla. Děvečka, ne sic ještě takové pometlo jako její paní, ale už taky dávno ne poupátko, slíbila vejce obstarat, když ji paní v té lázni, co zbude, taky nechá vykoupat.
„Máš pravdu, když už vyplýtváme deset kop, ať to za něco stojí!“
Ale děvečka mínila, načpak paní pekařce bude mladost, kdyby měl mistr pekař zůstat při starobě? Mladá žena a starý muž, to jde všechno na zadarmo a vede to jenom k neplechám!
„Omlaďte si taky pana mistra, abyste si byli rovni!“
Pekařka uznala, že je to moudrá rada, i šla za mistrem do pekárny a tam nad válem mu to tajemství našeptala do ucha. Pekař se nejdřív cukal a vzpouzel nad těmi deseti kopami, ale že byl hlupák, dal se nakonec přece jenom umluvit.
„Ať je teda po Tvým, ženuško,“ řekl a pohladil si hlavu, holou jako koleno, „mně by se taková třicítka taky hodila do krámu! Možná, když takhle pohnojím, že mi i vlasy znova vyrazí!“
A tak se potají připravili všichni tři, natloukli vajíček plné necky, a když se blížila půlnoc, jeden po druhém do té vaječné lázně vlezli, první ze všech pekařka, po ní pekař a nakonec děvečka. Nejstaršímu tovaryšovi u pece to bylo divné, kde pan mistr tak dlouho bloumá, že nejde k vsazování, i šel ho hledat po domě. Když uslyšel z veliké sednice rozhovor a nějaké divné šplouchání, podíval se tam klíčovou dírkou zrovna v tu chvíli, kdy mistr celý žlutý lezl z necek a děvečka do nich. Zaslechl paní mistrovou, jak povídá:
„Po takové lázni ztratíte každý nejmíň pětadvacet let, uvidíte!“
Tovaryš se podrbal za uchem, taky už nebyl z nejmladších, a pomyslel si:
„Vida je, sami chtějí mládnout, a mě by nechali tak, jak jsem! To tak! Však já si taky omočím, když je to taková zázračná mast!“
Počkal za dveřmi, až vyšli ze sednice na síň, honem vklouzl za jejich zády dovnitř a ten zbytek vaječiny, co zůstal v neckách, vytřel ještě svým hubeným tělem. A že ti tři před ním běželi před dům, nechtěl ani on nic zmeškat, tak ti čtyři žluťáci jeden za druhým vyrazili na náměstíčko, a pod úplným měsíčkem, taky podobným bledému žloutku, uháněli kolem dokola. Protože tu noc mrzlo, vaječina na těle se jim srážela a všichni cítili, jak se jim napíná kůže.
„Mládneme, mužíčku, marná věc! Já určitě mládnu!“ zajásala pekařka, která běžela první přede všemi a ohlídla se po svém muži. Tu ale spatřila, že za ní běží ne dva, ale tři, a popadla ji strašná hrůza.
„Čert! Ďábel! Satanáš!“ spustila vřískot na celé náměstí, až lidé začali otvírat okna a vyklánět se ven.
„Strašidla! Čarodějnice! Maškary!“ jali se křičet jeden přes druhého, když uviděli čtyři žluté příšery, a ti kurážnější vyběhli z domů s holemi a košťaty, aby jim dali co proto.
Honza Kleperád ani nečekal, jak to všechno dopadne, vyklouzl v tom šumu z hospody a pěkně při měsíčku rázoval z městečka dál a dál do světa. Hlupáků všude úroda, takové nikde sít nemusejí, to už mu bylo jasné jako ten úplněk.
K ránu, když měsíček zapadal, přišel Honza Kleperád k zájezdní hospodě „Na vidrholci„.
Jen nakoukl oknem do formanky, viděl, že je tam všude plno bab trhovkyň, které chvátaly někam na jarmark a zašly sem na hrnek horké polívky anebo na kalíšky rosolky pro zahřátí.
pohádka: Hloupá havířka„Ouha, tohle je sakramentsky chytré plemeno!“ pomyslel si Honza, ale hned ho napadlo, aby si je vyzkoušel. Vběhl na dvorek, kde stály jarmarečnické vozíky, z toho krajního vypráhl hubeného bělouše, odvedl ho kus dál za hospodu do lesíčka, sám se vrátil k bryčce a nasadil si chomout na krk. Pak začal teskně řehtat jak opravdový kůň. Sotva spustil, přidal se k němu starší valach, co stál vedle, po něm grošovatá kobyla, a v tu ránu byl mezi koni velký nepokoj. Báby jarmarečnice to uslyšely, i vyskočily od svých rosolek a běžely horempádem ke koním, co se to mezi nimi děje. Honza v chomoutu jim hnedlinko padl do oka.
„Člověče nezdárná, copak to tu mezi těma božíma hovádkama provádíte?“ spustila bandurskou babka, co jí vozík patřil, „a kdepak je můj milý šimlíček?“
„To jsem já, paňmaminko drahá,“ začal plačtivě Honza a padl na obě kolena.
„Co to blábolíte, mužskej bláznivej?“ couvla od něho jarmarečnice.
„Nic jiného než čistočistou pravdu! Vždyť já byl za své hříchy do toho šimla zakletý, už je to aspoň tři sta roků, a měl jsem v té zvířecí kůži přebývat ještě dvacet let! Ale Vy, paňmaminko zlatá, jste mě svou dobrotou vykoupila! Však za ten dobrý skutek Vám přijde odplata!“
A už se vrhl k jarmarečnici a začal jí líbat obě ruce. Báby koukaly jako vyjevené, prokrindapána, nevidět to na vlastní oči, nikdy by nevěřily, že je taková věc vůbec možná!
„To jsou mi věci,“ bručela si pro sebe majitelka šimla, „jeden tady vysvobodí zakletýho, ani se nenadá, a ještě skrze to přijde ke škodě. S čím já teďka pojedu na jarmark?“
„I nehřešte, teta, abyste to ještě nezkazila,“ okřikla ji sousedka plátenice, která jela s dvojspřežím, „já Vám valacha půjčím, hlavně že jste udělala takový dobrý skutek!“
Hned popadly Honzu a šup s ním do formanky, tam že jim musí dopodrobna vyložit, jak to s tím jeho zakletím bylo. Daly mu trochu višňovky pro zahřátí a pro kuráž a Honza už se nedal pobízet.
„To víte, mezi koňmi je nás moc zakletých,“ přiznával zkroušeně, „copak to, já jsem byl jenom chudý rytíř, ale ta grošovatá kobyla, co stála na dvoře vedle mě, to je zakletá hraběnka z Čimelic, z tuze bohatýho a váženýho rodu! Ta by za to nevím co dala, kdyby ji někdo osvobodil tak jako mě!“
„Co jste to říkal? Ta grošovatá? Ta moje? I pojďte sem, človíčku, to mi musíte pošeptat, jak bych ji mohla z toho zajetí vysvobodit!“ chytla Honzu hřmotná babice pernikářka a táhla ho na dvorek ke kobyle.
„Ta, zrovínka ta!“ potvrdil Honza a pohladil kobylku po pysku.
„A myslíte, že by vod ní něco káplo, když je hrabinka?“
„Tři sta zlatých nejmíň! Zrovna tak mi to říkala, když jsme tu prve spolu tak smutně řehtali!“
Pernikářka honem sáhla do kapsy, vytáhla hrst stříbrňáků a vrazila je Honzovi do dlaně:
„Co mám teda dělat? Ale rychle, ať nic nezmeškám!“
„Jo, milá zlatá, za těch pár vašich šestáčků ..... Copak se Vám to nikdy nedoneslo k uším, že je dobrá rada drahá?“
„I tu máš ještě, tu máš! Ale teď už mluv!“ nacpala Honzovi hrst zlatek. Teď už se Honza přestal upejpat.
„To byste s ní musela ject do Čimelic, nic ji po cestě nešetřit, aby se pěkně v postroji zapotila, třikrát tam s ní objet kostel, pak ji pěkně podrbat za ušima a odříkat třikrát za sebou: Ámen, ámen, hrabinko, vodpouštějí se Tobě hříchové!“
„Ale kdo bude dneska místo mě prodávat perník?“
„I já bych to za Vás třeba vzal.“ nabídl se nesměle Honza.
„Dobrá, jedu!“ zfanfrnila se dočista perníkářka, vyházela na zem bedny s perníkem, ať prý je Honzovi svezou formani, práskla kobylku bičem a v tu ránu byla ze dvora.
„Ach jo, má to tak někdo štěstí,“ vzdychla bába, co jí patřil šimlík, „já osoba hloupá se svou dobrotou vysvobodím chudého rytíře a ta bába šlejferna hned čimelickou hrabinku!“
Honza poprosil formany, aby mu perník popovezli k městečku, a tam jej rozdal klukům i holkám po plných náručích. Prázdné bedny nechal stát na rynečku, ať si je bába, až pojede kolem s čimelickou hrabinkou, naloží na vůz, aby přece jen neměla tak velikou škodu.
A sám uháněl zvesela domů. Přesvědčil se, že ta jeho Barka přece jen není ze všech nejhloupější a že by se mu bez ní, i když má rozumu málo, ve světě notně stýskalo.

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.