Bukač a dudek
Jednou se ptali staré pasačky, kde nejraději pase své stádo a ona pravila, že tam kde není tráva ani příliš bujná a ani příliš bídná. Podivil se pán její odpovědi.
A ona pravila, zda slyší ten divný tlukot tam z louky, že to jsou bukač a dudek, kteří byli kdysi také pastýři.
Bukač pásl své stádo na pastvě bujné, kde květiny omamně voněly a rostly v celých trsech, jeho krávy byly pak bujné a divoké. Avšak dudek zavedl své stádo na vyschlou horu, kde vítr honil celý den jen písek a par suchých stébel trávy, a dudkovy krávy pak byly slabé a neduživé. A když přišel večer a bylo třeba hnáti stáda domů, tu bukač nemohl své stádo svolat, neboť krávy ho neposlouchaly a plné síly se stále proháněly po louce a utíkaly do všech stran. Zatímco dudkovy krávy se nemohly slabosti ani ze země zvednout a zůstaly ležet v pisku.
Tak to končívá když lidé neznají míru. Dodnes tlukou dudek i bukač a svolávají svá stáda.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|